Z kojotího doupěte II.

Likvidace nepotřebných věcí, smetím počínaje a vysloužilou elektrárnou konče, v sobě nese velký duchovní náboj. Je to jako by byla likvidována (rozuměj zkapalněna, tedy rozpuštěna a vypuštěna) nějaká nepotřebná a překážející část psýché. Dnes se má duše osvobodila vskutku důkladně: Z mého bytu zmizela nefunkční pračka, přebytečná a zavazející postel (ta, na které jsem lehával přikryt kobercem) a stolek od šicího stroje, vše po tetičce, po níž jsem svůj byt zdědil. Když říkám zmizela, jsem ovšem velmi nepřesný. Zní to jako by tam ty krámy byly a pak prostě převibrovaly za Aštarem Šeranem do jiné dimenze (a staly se tak předmětem kultu známé partičky potrhlíků kolem Ivo A. Bendy – což by mimochodem byla kojotovina jako Brno, ale tak daleko mé schopnosti opravdu nesahají).

Ne, ta pračka, postel a skříňka vyžadovaly více než magii ke svému zmizení z mého bytu. Vyžadovaly sílu chlapských svalů…

Problém je, že právě tou příliš nedisponuji. Když už je řeč o svalech: Přesně toto jsou chvíle, kdy koketuji s myšlenkou pravidelných návštěvách posilovny, ale myslím, že – jako pokaždé – i tentokrát mě ta bohulibá představa o zpevnění chrámu svého těla přejde. Když jsem objektivně zhodnotil své vlastní zdroje (osahal své poněkud atrofované svaly a poté se pokusil pohnout pračkou), moudře jsem usoudil, že na to prostě nemám a domluvil si pomocné ruce dvou přátel; obou se svaly hodnými muže a jeden z nich navíc přijel s dodávkou. Přišli v domluvenou dobu a zatímco já nosil k dodávce páchnoucí matrace, oni lapli ty těžké krámy a i když se přitom zapotili, úspěšně je dopravili do dodávky. Neobešlo se to bez komentářů typu: „Kolik ti platili za to skladování odpadu? Je to součást těch odpadků dovezených z Německa?" či „To za tou pračkou je úložiště nebezpečných odpadů?" a konečně: „Ještě, že mám rukavice!" Inu přátelé…

S plnou dodávkou jsme vyrazili do sběrného dvora. Tamní pracovník na nás poněkud držkoval – jak jsem se dozvěděl, držkuje tak nějak ze zvyku – ale řekl nám, kam to máme vyhodit, tak jsme to udělali, když jsme předtím ten dřevěný nábytek rozkopali na menší kousky.

A bylo. Můj byt je osvobozen o tří zbytečných krámů a stejně tak má duše. Ale bez pomoci silných mužů by k tomu nikdy nedošlo. Vede mě to k zamyšlení, nakolik je možné, aby se člověk od všemožných přítěží zbavil sám, bez pomoci. Ještě celé roky či desetiletí bych mohl ve svém bytě studovat duchovní literaturu, ale nebýt mé přítelkyně a nyní i dvou kamarádů, stále by mne srážela dolů tíha všech těch přebytečných věcí a vnějšího nepořádku zpětnovazebně provázaného se stavem mé duše. Jak daleko bych se dostal, kdybych zůstal pouze u knih? Vždyť teprve nyní mám ve svém bytě dost prostoru k provedení pohybově náročnějšího rituálu, jakými je například rituál pentagramový. Takzvaně světské a takzvaně duchovní jsou dvě strany jedné mince.

Co dodat: Děkuji Tobě, má přítelkyně, že mi tolik pomáháš.

A dnes navíc: Díky Ro. a Rolo! Vážím si toho, že jste mi pomohli… Velice.

Reklamy

komentářů 7

Filed under Co život dal... a vzal.

7 responses to “Z kojotího doupěte II.

  1. Wu

    Je vážně zvláštní, jak moc je čištění materiálna zároveň čištění duše… http://blog.wuwej.net/2005/08/22/jak-zahodit-zbytecnosti.htmlAle před knihovnou jsem se zastavil :).

  2. 2Kojot: No vidíš, trojka je taková magická, taková veselá a vůbec 🙂 Tři věci, three things… Myslím, že anglicky mluvící občané by museli žehlit husí kůži i s chlupama už jenom kdybys to vyslovil. Nedivím se, že sis pozval dva kamarády – byli jste na to tři. A neschováváš tam ještě někde třista třicet tři stříbrných stříkaček? :)))Je svatá pravda, že světské a duchovní jsou dvě strany jednoho života. A i když teď zažíváš pocity jedné strany mince, někde je odraz v druhé straně mince, jak jsi správně napsal. Jsou to zpětnovazební systémy. A představ si, že je někde ještě hrana mince… A navíc se můžeš prohrabat i dovnitř mince a to kdekoli a udělat díru mezi oběma stranami mince… A ještě si můžeš představit, že Tvá mince je součástí skupiny mnoha dalších mincí v nějaké peněžence :)))))))Kdo zaplatí? 🙂

  3. Ro.

    …tři – možná dobré číslo, ale kdyby to bylo obráceně – tři kousky zůstanou a zbytek půjde do kontejneru.:-)A nebylo by špatné potom taky oškrábat zdi a vymalovat .. i parkety by se daly přebrousit!

  4. 2 Ro.Ani Řím nebyl postaven za den 😉

  5. Ro.

    Matematika…?Dej si do zlomku plochu Říma a dobu za jakou byl postaven ve srovnání s plochou tvého bytu. :-)))IHMHO, se domnívám, že dle tohoto výpočtu bychom si museli na Řím ještě nějaký pátek počkat. 😀

  6. 2 Ro.:Tvá rovnice nepočítá s faktorem počtu práceschopných lidí. Vzhledem k tomu, že jsme na to dva, tak je třeba Tvůj výsledek vynásobit polovinou kvalifikovaného odhadu práceschopných Římanů.

  7. Pozdní odpovědi:Aneb odpovědi, nad nimiž jsem se musel zamyslet:2 Wu:Jsem rád, že i druzí mají podobné zkušenosti, nejsem v tom sám. A na knihovnu reaguju podobně, i když jsem nějaké knihy vyhodil. Bolelo to, ale i to bylo očistné…2 Lucy:Samozřejmě hovořím o ideální, symbolické minci… Uvažoval jsem o mincích vícerozměrných, ale pak jsem si řekl, že to nikam nevede. Napadla mě myšlenka mince v podobě Möbiovy pásky. Duchovn a světské jako strany Möbiovy pásky – to stojí za zamyšlení… Díky za inspiraci.