Aleister Crowley: Kniha lží – kapitola 9

ΚΕΦΑΛΗ Θ

UDIDLO

Bytí je Podstatné jméno; Forma je Přídavné jméno.

Materie je Podstatné jméno; Pohyb je Sloveso.

Proč se Bytí odělo Formou?

Proč se Materie manifestuje Pohybem?

Neodpovídej, Ó, ty tichý! Neboť ZDE není žádné „proč", žádné „protože".

Jméno TOHO není známo; Zájmeno interpretuje, tj. dezinterpretuje, To.

Čas a Prostor jsou Příslovce.

Dvojnost zplodila Spojku.

Podmíněný je Otec Předložky.

Člen také vyznačil Rozdělení; však Citoslovce jest zvukem, jenž končí v Tichu.

Znič proto Osm slovních druhů; Devátý jest blízek Pravdě.

To musí být rovněž zničeno předtím, než vejdeš do Ticha.

Óm.

KOMENTÁŘ (Θ)

Teth je Tarotový trumf Síla, v němž je žena představena jak zavírá tlamu lva.

Tato kapitola je nazvána „Udidlo", sám o sobě velmi mocný symbol, neboť je to skotský, a jediný známý, nástroj k zavření úst ženy. (Dle slovníku: „branks, pl., 1. historicky – udidlo /dávané do úst hádavým ženám/ 2. skotská angličtina – uzda, ohlávka; příušnice. Pozn. Kojot)

Kapitola je formálně útokem na slovní druhy, citoslovce, bezsmyslný výraz extáze, je jediná věc hodna vyřčení; ale i na to má být pohlíženo jako na poklesek.

„Óm" reprezentuje vstup do ticha, jak lze zpozorovat okamžitě po jeho pronesení.

– – –

přeložil Kojot

Reklamy

komentáře 4

Filed under Překlady

4 responses to “Aleister Crowley: Kniha lží – kapitola 9

  1. PoznámkaPro upřesnění: Celý text je překlad Crowleyho, tedy i komentář je jeho. Osobně nevím, co bych dodal jako svůj komentář: Myslím, že je lepší pojmout text kontemplativně, prožít si jej…

  2. No nevím… Na mě to působí tak, že v komentáři prostě Crowley jakoby zahaloval to, co v kapitole odkryl. Jako když hodíš perlu a zároveň všem vysvětlíš, žes hodil kus lejna, vždyť to přeci všichni vidí, že to je kus exkrementu, no ne? A to se mi nelíbí. A zahaluje to myslím touto větou:“Kapitola je formálně útokem na slovní druhy, citoslovce, bezsmyslný výraz extáze, je jediná věc hodna vyřčení; ale i na to má být pohlíženo jako na poklesek.“ Ztotožňuji se s tím, že každý by si měl kontemplativně prožít text sám, ale jakmile na něj začne nahlížet podle komentáře Crowleyho jako na formální útok na slovní druhy, je to cesta k opravdovému nepochopení informací, které tam jsou krásně pochopitelně odkryté, jen je uchopit a zpracovat pochopením…

  3. 2 Lucy:Komentovat vlastní inspirovaný text je vždycky ošidné. Je to jako bych si měl interpretovat třeba Tajemství soumraku. Crowley napsal, jak ten text vnímal poté, co jej napsal. Osobně si také myslím, že právě tento text by se bez komentáře skutečně obešel (na rozdíl od některých pýthičtějších kapitol z Knihy lží).

  4. mikeš

    Abba Otče.