Aleister Crowley: Kniha lží – kapitola 14

ΚΕΦΑΛΗ ΙΔ
SLUPKY CIBULE  
Svět je Vtip Obecného na úkor Částečného, pravil FRATER PERDURABO 
a rozesmál se. 
Ale ti učedníci, jenž seděli nejblíže, naříkali vidouce Všeobecné Utrpení.  
Ti vedle nich se smáli, vidouce Všeobecný Vtip. 

Pod nimi někteří učedníci naříkali. 
Potom se někteří smáli. 
Další naříkali. 
Další se smáli. 
A další naříkali. 
A další se smáli. 
Nakonec přišli na řadu ti, kdo naříkali, protože nedokázali Vtip pochopit, 
a ti, kdo se smáli, aby nikdo nepoznal, že Vtip nepochopili, a říkali si, 
že bude nejlepší dělat to, co dělá FRATER PERDURABO. 
Ale ačkoli se FRATER PERDURABO navenek smál, 
ve stejnou chvíli tajně naříkal; 
a v Sobě Samém se ani nesmál, ani nenaříkal. 
Ani nemyslel vážně to, co řekl.  
 
 

KOMENTÁŘ (ΙΔ)

Titul, „Slupky cibule", odkazuje na dobře známý incident v „Peeru Gyntovi"

Kapitola se silně podobá Dupinovu popisu, jak byl schopen vyhrát hru na hádání sudých a lichých čísel (viz Poeovu povídku „Odcizený dopis".) Ale toto je mnohem vážnější kus psychologie. Při svém pokroku vstříc porozumění universu člověk radikálně mění svůj úhel pohledu; téměř vždy to znamená úplný obrat.

Toto je případ většiny náboženských polemik. V prvním odstavci je Perdurabova formulace jeho vnímání Univerzálního Vtipu, ta je též popsána v kapitole 34. Každá individuální existence je tragická. Vnímání této skutečnosti je esencí komedie. „Domácí bůžkové" („Household Gods" – divadelní hra AC, 1912) je pokusem napsat čistou komedii. Euripidovy „Bakchantky" rovněž.

Na konci kapitoly nicméně vidíme, že Mistr Chrámu současně vnímá oba protiklady a že on sám je nad nimi.

A v posledním odstavci je ukázáno, že pochopil pravdu jako něco jakýmkoli jejím vyjádřením.

 

* * * 
Přeložil Kojot
Reklamy

komentářů 6

Filed under Překlady

6 responses to “Aleister Crowley: Kniha lží – kapitola 14

  1. mikeš

    Svět je směšný, dokud si člověk neuvědomí, že se vlastně směje sám sobě pak je to k pláči. Smích a pláč jsou extrémní emoce a ty se ve světě střídají. V Sobě Samém je pokoj a klid bez smíchu a pláče.

  2. 2 Mikeš: Vlastně mi to připomíná princip Morenova psychodramatu: člověk si prožije oba extrémy a mezi nimi pak hledá střed…

  3. mikeš

    Dalajlama varuje před extrémy, každý extrém má po určité době zase extrém na druhé straně. Je to jako ruka kyvadla, čím více se posune na jednu stranu – euforie, tím rychleji a dále se posune do apatie a pořád dokola /cyklicky/. Proto prý je dobré si udržovat stav někde kolem nuly, ne úplně staticky, jen lehce euforicky či apaticky. Ovládněš-li sám sebe ovládneš Sebe Samého…

  4. 2 Mikeš: Někdy potřebujeme i to rozhoupané kyvadlo, abychom poznali hranice. Ale obecně souhlasím.

  5. Magdalena

    Taky je důležité, jak a v čem je to kyvadlo upevněné. To je to sociální prostředí. Když je pevné, dá se zhoupnout třeba kolem dokola, když je labilní, tak se neudrží ani v jedné pozici.

  6. 2 Magdalena: Dobrý postřeh.