Agnostik před tváří Boží

Agnostik: „Co to je za světlo? Kde to jsem? Kdo jsi?"

Bůh: „Jsem Bůh. Zemřel jsi a nyní stojíš před Mojí Tváří."

Agnostik: „Aha, už si vzpomínám, když jsem šel spát, dost blbě se mi dýchalo, ale po všech těch cigaretách jsem to pokládal za normální stav… Infarkt?"

Bůh: „Nemyslím, že by tě to překvapovalo."

Agnostik: „Ani ne, dalo se to čekat."

Bůh: „Inu. Sice jsi celý život hlásal, že Moje existence je neprokazatelná, o chrám svého těla jsi příliš nedbal, hřešil jsi často v mých očích, ale celkem vzato jsi byl dobrý chlap a tak tě beru do Nebe. Doufám ale, že teď už uznáš, že skutečně Jsem."

Agnostik: „Tak to pozor! Možná skutečně jsi, ale možná jsi také jen fantazie mého umírajícího mozku. Nebo se mi to všechno taky může jen zdát. To, že tady spolu mluvíme, nedokazuje vůbec nic!"

Bůh: „ACH, TI AGNOSTICI!"

Reklamy

komentářů 5

Filed under Povídky a příběhy

5 responses to “Agnostik před tváří Boží

  1. willowwood

    Pileqqaarneranni ippoq Oqaaseq, Oqaaserlu Guutimiippoq, Oqaaserlu Guutiuvoq.

  2. 2 willowwodd:Jsem v podstatě stejného názoru, ta povídka ostatně není o mně, ale spíše o určité části mě. Skepse jako nástroj a tak…

  3. Henry Psanec

    Zajímalo by mne, zda by Bůh říkal „Mojí“ nebo „mojí“.

  4. 2 Henry Psanec:Jasně, tady dělám z Boha tak trochu megalomana. Možná tak hodně… 🙂 Ale ve skutečnosti to tak nemyslím, tohle je jen žertík (a já spoléhám na boží smysl pro humor)…

  5. Já se také za agnostika přimlouvám. Když mozek pracuje (představy, myšlenky), tak není mrtvej. Na Věčnosti už se nemluví, tam se pouze spočívá v blaženosti. Já to znám. :-))))