O prázdných slovech

Je k neuvěření, kolik žije na světě lidí, kteří vědí, co je pro mě dobré. Ví to moje babička, ví to můj bratr (a dovoluji si prohlásit, že to ví i zbytek mého nevelkého příbuzenstva). Věděla to moje maminka (patrně nejlépe), musím však přiznat, že táta si tak jistý nebyl. Věděla to dokonce fyzioterapeutka, která mi pomáhala dát do pořádku zchromlou ruku (tato dobrá žena dokonce věděla, jak se mám cítit a jak na mne mají působit jarní dny!). Překvapivě to ví i jeden přítel, který přitom dozajista zná slovo zákona. Na rozdíl od nich všech a mnohých jiných můj psychoterapeut, moje duchovní učitelka a ani moje psychiatryně a také mnozí z mých přátel nevědí, co je pro mne dobré.

Vědí pouze, že pokud vůbec někdo tuší, co vlastně pro mne dobré je, jsem to já sám. A protože oprávněně předpokládají, že v tom ani já nemám příliš jasno, pomáhají mi v hledání, v ujasňování, v odhalování toho, co je pro mne dobré, tedy mojí Pravé vůle. A pokud se mi při tomto hledání nedostává sil, nesahají k radě, k hamletovským slovům, ale buď mlčí, nebo nabídnou pomocnou ruku, tedy čin, je-li to v dané situaci možné – a tento čin může mít podobu Slova, ale nejsou to „slova, slova, slova"… je to účinná řeč, jež může mít podobu inspirace, podpory, důvěry, porozumění. Je to řeč, která spouští podstatně hlubší duševní procesy, než je znechucení nad planou radou. Nalezení Pravé vůle je veliká dřina s nejistým výsledkem. Nebylo by tomu tak, kdyby se stačilo zeptat všech těch, kteří „vědí". Jenže ti, kteří „vědí", vědí (snad) co by v dané situaci pomohlo jim samým. Skutečnost, že jsou tuto znalost schopni úspěšně přenést na některé osoby ze svého okolí (to znamená dobře poradit), znamená pouze tolik, že jejich běžné okolí funguje podle podobných vzorců chování. Ve skutečnosti nevědí téměř nic, neboť pokud by se dokázali jen minimálně vcítit, uvědomili by si, jak bezduché a hloupé jsou jejich rady a jak nepoužitelná jsou jejich doporučení. Většinou vůbec nehovoří k člověku, nýbrž pouze k představě, kterou si o něm vytvořili. Oslovují tak jakýsi přízrak, zatímco skutečnému člověku přinejmenším nepomáhají, přinejhorším dokonce škodí. Pokud i ty, můj čtenáři, trpíš radami takzvaných vědoucích, představ si zmíněný přízrak jako objekt prázdných slov a sebe, sebe z toho pokud možno vynechej. Možná to pomůže. Neusiluj příliš o změnu takových lidí, neboť je téměř nemožná. A už vůbec se nesnaž měnit sám sebe podle jejich představ. Sebe měň,- ale k obrazu svému!

A pokud se právě chystáš udílet radu – zamysli se, zda nemáš na práci něco užitečnějšího!

Reklamy

komentáře 4

Filed under Úvahy a postřehy

4 responses to “O prázdných slovech

  1. Tak tak.Tuhle věděla, co je pro mne dobré, ženská za přepážkou na obecním úřadu. Řekla mi na rozloučenou podle ní zřejmě velice seriózním, vážným hlasem „moudro“ na moji adresu: „Všechno je špatně, paní H***ová!“Rozesmálo mě to. Radši nebudu rozepisovat, jak to vzniklo – jaká byrokratická tupost byla na straně zákona i té paní. A na mojí straně to, že nemám čas ve své pracovní době chodit na úřad, který má trapně krátkou pracovní dobu pro veřejnost a to nepočítám prosezený čas v čekárně.

  2. 2 Liška:Ano-když se prázdná slova spojí s byrokracií, nastává peklo… Moje přítelkyně prožila horké chvilky tohoto druhu zrovna nedávno… Já naštěstí prožil jen srážky s obecnou byrokratickou tupostí, nikoli se snahou byrokratů mi kázat…

  3. Camie

    …přemýšlím o tom, kolik lidí vlastně ví, kam jít. Myslím, že většina jen tak postává a čeká. Ono to chce někdy hodně odvahy někam vykročit a to i od psychicky zdravého a celkem vyrovnaného člověka. Je to krok do tmy a máme strach, že ta tma se před námi nerozpustí a bojíme se těch bubáků, o kterých si myslíme, že tam jsou. Uvědomuju si, jak je člověk neskutečně snadno zmanipulovatelný svým okolím, právě v okamžiku „kdy neví“ a právě ony dobře mířené rady můžou dát člověku naději, že ho někam posunou a vytvoří falešnou představu o cestě. Bohužel to většinou bývá cesta jiného člověka, někdy je to cesta onoho člověka, kterou se on sám bojí jít … Už delší dobu se řídím tím, že cesty do pekla jsou vydlážděny dobrými radami :o))

  4. 2 Camie:Ano, je to tak. Nemám co dodat. Díky za doplnění. 🙂