Plamen Selkoru

V nezměrném tichu vesmírné noci se nad planetou vznášel zlověstně se třpytící bitevní křižník. Neviditelné oči lokátorů neúnavně sledovaly okolí lodi, hlavně plasmové artilerie vyhledávaly cíle a tisíce ozbrojenců netrpělivě čekaly u výsadkových modulů.
V nitru korábu, hluboko pod štíty chráněným pláštěm, seděl v pohodlném anatomickém křesle muž, jehož mladá tvář vyjadřovala odhodlání spojené se zkušenostmi získanými stovkami soubojů; a intrik. Věděl, že už brzy začne bitva, které se nemůže vyhnout. Nervózně vzal do drobné, až žensky útlé, ruky krystal, ležící na černým sametem pokrytém stolku, ozdobeném kyticí černých růží v křišťálové váze.

Černé růže, též Růže z Charasu. Vzácný druh pěstovaný mlčícími mnichy v klášterech na druhé planetě systému Charas (sektor -7,3). Kvetou v sedmdesátileté periodě a pokud jsou utrženy neopylené, usychají i při naprostém nedostatku tekutin až po mnoha staletích.
Aanarmus, Slovník botaniky

Pomyslel na svou dceru, která mu tuto vzácnost věnovala na rozloučenou. Teď už jí muselo být přes sto let ale lord Dar'immar z Narhemu ji měl stále v paměti jako devatenáctiletou dívku potlačující slzy v očích. Až se vrátím, uvidím už jen hrob, pomyslel si. Bylo to kruté, ale už si zvykl, musel, neboť byl Annihinta – Nestárnoucí. Stále si dobře pamatoval na svou iniciaci, kdy tolik získal – a tolik ztratil. Ve skutečnosti i příslušníci jeho kasty stárli, ale velmi pomalu. Dar'immar za celý svůj dlouhý život viděl jen jednoho starého Annihintu, tajemného a laskavého lorda z Teotu. Pak se ale odpoutal od záplavy vzpomínek, upřel pohled do bílého krystalu a pohlédl vnitřním zrakem na planetu. Spatřil pulsující jedovatě žlutou auru vyvolanou mocí, jež naháněla hrůzu. Tedy právě zde se nacházelo ohnisko poruch postihujících čím dál tím větší část nadprostorové matrice galaxie a kdyby neměl Selkorský artefakt, stěží by se odvážil síly planety vyzvat.

Selkorský artefakt, zvaný též Plamen vládců či Plamen Selkoru – pozůstatek zaniklé civilisace ze systému Selkor (sektor 1,1). Krystal s třinácti miliony faset, pravděpodobně vytvořený neznámým magickým procesem, obsahující blíže nezjištěné množství energie přímo využitelné v matrici. Je centrem menších nezhoubných poruch nadprostoru. K dispozici je pro zasvěcence IV. a vyšší třídy Arkána, propůjčuje jej Nejvyšší rada Annihinty.
Katalog depositu Nestárnoucích, TAJNÉ

Krystal se rozzářil vnitřním ohněm; bílá záře zahalila křižník a dotkla se planety. Dar'immar vyslal své vědomí k povrchu. Letěl nad mohutnými barbarskou krásou působícími kamennými městy, zaschlou krví pokrytými oltáři na vrcholcích hor a pyramid, tržišti i cvičišti vojáků bravurně zacházejících s primitivními zbraněmi ze slitin mědi. Chrámy a obětiště – v každém z nich cítil spojení vláken pavučiny moci, on však, veden zkušeností a instinktem, směřoval k Mistrovi, učiteli všech zdejších mágů, či kněží.
Nalezl chrám ve středu největšího z měst a pronikal ochrannou strukturou nejposvátněší z pyramid. Od ústřední magické brány na nejvyšším stupni do stále nižších pater. Střetával se s duchy obětovaných, usilujících pohltit jeho mysl, a pouze díky krystalu se mu dařilo je odhánět, aniž by se příliš unavil. Dotýkal se aktivátorů myslících pastí a včas unikal otvory po jimi vytvořených časových smyčkách, které jej hrozily pohltit navždy. Archaické kresby zdejších obyvatel se spolu s hyperinteligentními vzory čistého vědomí staly jen těžko proniknutelnou hradbou. Lord z Narhemu musel proti své vůli ocenit umění svého protivníka. Jak se pomalu vymaňoval z magické sítě a blížil se ke svému cíli, narůstala jeho zvědavost. Bylo zřejmé, že jde o práci mocného člena Řádu, ale jak pronikal stále hlouběji, vyloučil postupně většinu z podezřelých. Znal velmi dobře individuální styly skutečně mocných mágů Annihinty. Něco tak bizarního muselo být dílem šílence, schizofrenika. A umělce. Hořel zvědavostí, toužil poznat totožnost odrodilce. Narušil soudržnost poslední vrstvy a opatrně vplul do nejposvátnější části struktury svatyně.
Ve strohé místnosti stál před sochou jakéhosi místního boha nevysoký člověk s bizarní maskou na obličeji. Maskou, jež vypadala stejně jako tvář barbarské modly. Hříva dlouhých tmavých vlasů slepených potem a špínou mu pokrývala ramena. Tělo nezakrýval žádný oděv, jen takřka souvislá vrstva jemného žlutého prachu. Muž se otočil a pohlédl na něj.
"Zdravím tě, lorde z Narhemu, už dlouho víme, že jednou přijdeš," pravil mág a sňal masku. Dar'immarova aura potemněla. "I já tě zdravím, lorde z Teotu. Udivuje mne, že jste naživu, nicméně – musíte vědět, že nad silami, jimiž vládnu, nemůžete zvítězit," řekl mírně se třesoucím hlasem po dlouhé odmlce.
"Ano, to víme." Tato odpověď Dar'immara překvapila. Pro jistotu si pojistil únikovou cestu a upevnil spojení s magickým krystalem. Přestože to trvalo jen okamžik, v mentální komunikaci se tato prodleva projevila.
"Vzdejte se tedy a zachraňte svůj život."
"Nemůžeme se vzdát. Je nám souzeno, že budeme bojovat, dokud nebudeme oba poraženi," zašeptal lord z Teotu. Lord z Narhemu s údivem pohlédl do té hladké tváře plné síly a zběsilosti. Pochopil, že na to, co zanedlouho přijde, nebude vzpomínat s radostí či zadostiučiněním, pokud bude vůbec ještě někdy vzpomínat. A když viděl svého soupeře, nemohl si nevybavit hrst popela vrženou do mezihvězdného prostoru, popela, jenž zbyl ze seschlého těla stařičkého mága z Teotu, nejstaršího z kasty. Nyní se však nemohl mýlit, ten muž v nejlepších letech před ním jasně vyzařoval autentickou a nezaměnitelnou osobní auru jeho dávného idolu.
"Nerozumím vám, lorde, ale porazím vás. Ani tisíc mágů, ani pole planety, ani moc a zkušenosti vám nepomohou. Mám, jak zřejmě víte, Plamen vládců, artefakt ze Selkoru."
"Sám si nejsi vítězstvím až tak jistý, Dar'immare. Je dán výsledek naší bitvy i to, že až si znovu pohlédneme do očí, budeme jiní."
Chování lorda z Teotu Dar'immara rozčilovalo. Ve vzpomínkách měl laskavého a schovívavého starce, ale přesto to musel být stejný člověk jako ten šílenec před ním. Nepřišel však proto, aby se zabýval těmito věcmi.
"Nemáte naději. Síla magie Selkoru vás srazí do prachu a moje jednotky budou procházet ruinami vašich měst!"
V té chvíli se na příkaz vládce planety síla stovek kouzelníků zkoncentrovala do čtyřrozměrné mřížky sršící energetickými výboji, které způsobovaly lokální prostoročasové kolapsy. Lord z Narhemu pozoroval, jak se mřížka rozšiřuje po zvlněné hladině vesmíru, stáhl se a zahájil protiútok. Plamen Selkoru se na okamžik rozzářil jasněji než Slunce a oslepil posádku křižníku. Kulová vlnoplocha energie krystalu se střetla s tesseraktem lorda z Teotu a hvězdy zmizely. Amorfní selkorští duchové klouzali podél úhlopříček nadčasové krychle a rušili kontinuitu jejich informačních proudů. Na místech zlomů se objevovali bohové a démoni národa, jemuž lord z Teotu nyní vládl. Selkorský artefakt, jenž vysílal stále více energie, aby posílil těžce dobyté pozice svých bojovníků, viditelně slábl. Ale i tesserakt ztrácel svou kontinuitu a rozpadal se na stále menší části, které se nakonec proměnily v nesourodou změť přízraků zběsile se vrhajících na lorda z Narhemu. Plamen Selkoru, svíraný štíhlými prsty, potemněl a poskytoval stále méně síly. Dar'immar vyvolal vlastní zdroje a ničil stvůry po stovkách. Mizely v temných průrvách času a zanechávaly za sebou jen temnotu.
Najednou byl konec. Pán z Narhemu strnule seděl ve svém křesle; neschopen pohybu zíral na temný krystal, jenž držel v pravé ruce. Pak si všiml černého prachu v křišťálové váze a nakonec svých vlastních vrásčitých rukou. Pocítil strašlivý hlad a žízeň, ale pochopil, že od této chvíle si bude moci doplňovat energii pouze kouzly, protože jeho útroby by si už nedokázaly s potravou poradit. Pomalu vstal a procházel mrtvou lodí. Výsadkové čluny stále čekaly na svých místech, na odsuvných plátech přechodových komor si všiml násilných pokusů o jejich otevření. Bitva zřejmě narušila některé obvody řídícího computeru a všechny východy zůstaly beznadějně zablokovány. S malou nadějí se vydal k sálům spánku. Jen kosti a prach v hibernačních kójích.
Pokusil se spojit s počítačem, ale nedostalo se mu odpovědi. Závěrečný boj u lodi zřejmě zcela zničil jemné předivo fotonové mřížky umělého mozku. Koutkem oka zahlédl pohyb. U nouzového světelného zdroje poletovaly můry. Stovky můr. Zmáhala ho únava a beznaděj.
Šouravým krokem se vrátil do svého pokoje, aby odpočinkem načerpal alespoň trochu sil. Probudily ho kroky na chodbě. Vstal a upravil si rozpadající se oděv. Do kajuty vešel vrásčitý stařec, lord z Teotu, tak jak jej znal kdysi dávno. Pohlédli si do očí.
"Měl jsi pravdu," řekl chraptivým hlasem lord z Narhemu.
"Ano, nyní se na své lodi vypravím na Teotu, vynořím se odtam jako tajemný Nejstarší Annihinty, za osmnáct let zemřu a mezi těmi, kdo hodí můj prach hvězdám budeš i ty. A protože si nechci zničit své životní dílo časovým paradoxem, nechám tě tady. Jistě to chápeš."
Když zahlédl záblesk zděšení v Dar'immarově tváři, dodal: "Dole na planetě. Staneš se svědkem konce civilisace, u jejíž počátků jsem stál já. Uvidíš pustá města a jejich bývalé obyvatele zahnané do džungle. Budeš se dívat, jak rozebírají skvostné paláce v hlavním městě, aby postavili opevnění kolem středu bývalé metropole, jak hájí chrám a nakonec umírají rukou dobyvatelů, protože je jejich bůh navždy opustil. To je osud, který jsem pro tebe připravil."
"Ale proč? Jaký je důvod té šílené nenávisti?" otázal se lord z Narhemu a hlas se mu chvěl.
"Sektor Tilhem, Dar'immare, vzpomínáš? Bitva, která mohla rozhodnout…" Lord z Teotu dezintegroval magickou masku.
"Asur," vydechl Dar'immar.
"Přesně tak, zrádče. Na útěku jsem náhodou objevil tuto planetu a její barbarskou magii, a tak jsem tu zůstal. Zvláště vynikám ve věšteckém umění, takže jsem se na pomstu mohl připravit s dostatečným předstihem. Jakmile jsem začal narušovat zavedenou nadprostorovou magickou strukturu galaxie, věděl jsem kdo přiletí zjednat nápravu. To je vše."
"Cos' udělal s časem, ty fanatiku?"

Musela uběhnout staletí, snad i tisíciletí. Bohové, ještě nikdy se mi netřásly ruce. Ještě nikdy jsem nebyl… starý.

"Já nic. To, co se stalo, je vedlejším efektem našeho boje. Uvnitř bitevního pole, které zahrnovalo planetární systém a okolí, běžel čas normálně, pouze my dva jsme jej poněkud zapomněli vnímat v zápalu toho plamenného střetu. A vzhledem k okolí se naše prostoročasová bublina propadala do minulosti tak dlouho, dokud ji zacyklená energie isolovala od okolí. Pojď, ukážu ti svou loď. Je krásná, obyvatelé planety ji právem považovali za loď boží."

Nikdy mě nenapadlo, že stáří bude tak bolet. To jsi mi neměl udělat, Asure.

"Nechci vidět tvou loď. A nechci být dál součástí tvého zvrhlého plánu!" vykřikl lord z Narhemu stařecky vysokým hlasem a namířil na bělovlasého Asura blaster. Zbraň automaticky zaměřila oběť a Dar'immar vystřelil.
"To je nedůstojné mága," zachroptěl lord z Teotu, vyplivl krev řinoucí se mu z úst, svezl se po hladké stěně místnosti k chladné zemi, ještě něco zamumlal a zemřel.
Lord z Narhemu pohlédl na mrtvé tělo a pochopil, že toto se nemělo stát. Čas byl posvátný a on jej svým činem pošpinil. Věděl, co musí učinit, věděl, že to zmrzačí jeho osobnost a věděl, že má pramalou naději na úspěch. Kdyby tak však neučinil, zahodil by poslední možnost jak zabránit nedozírným důsledkům časového chaosu.
Teoreticky znal obřad prolnutí celkem dobře, ale nevěděl o nikom, kdo by jej kdy vyzkoušel v praxi. Musel se alespoň pokusit povolat zpět duši mrtvého a podělit se s ní o své tělo.
Roztřesenou rukou nakreslil kolem mrtvoly magické obrazce, aby zabránil rozpadu astrálního těla a pak pokračoval v přerušeném spánku, obklopen šerem vyhasínajících světel a tichým hučením podpůrných mechanismů lodi.
Zdálo se mu o rakvích.
Po dlouhém a neklidném spánku se mu vrátila alespoň část bývalé moci. Začal uvažovat logicky a pochopil, co mu mělo být jasné už dřív – že to, co se chystá učinit, se prostě nemůže nepodařit. To vědomí vrátilo jeho mysli vnitřní klid.
Vstal a kráčel šerými chodbami, dokud nedorazil do síně zrcadel. Dlouhé hodiny meditoval nad svým obrazem, obrazem starce přemoženého staletími. Zkoumal i svou duši, samu podstatu osobnosti, jež se měla zanedlouho dobrovolně vzdát individuality. S povzdechem se vrátil k mrtvému tělu a započal rituál. Ponořil své vědomí do nadprostorové reality magie a uprostřed fragmentů temných myšlenek, tyčících se jako bizarní skály, hledal mezi bludnými dušemi zemřelých tu jedinou, lorda z Teotu.
"Vytáhni mě odtud!"
"Krev. Chci krev!"
"Znám všechny taje Vysokého umění! Vem si mne!"
"Jsme tví vojáci. Nechals' nás tu zemřít."
"Znám budoucnost! Znám budoucnost!"
"Nechci žít."
"Konečně Dar'immare. Už to tady bylo značně deprimující. Jsem připraven."
Asurův duch seděl na skále a vykládal si karty, jež ležely všude kolem, podle nějakého nepochopitelného systému. Pomalu vstal od nedokončeného díla. Ledový vítr rozvál pestré obdélníčky po krajině; některé se ve vzduchu změnily v obrovské noční můry a zmizely v šeru.
Duch vztáhl ruku k projekci lorda z Narhemu a ten ji pevně uchopil.
"Něco ti řeknu. Veliké mystérium. Pochopil jsem je až tady. Čas, čas neexistuje!" křičel lord z Teotu v bouři, která vypukla, když se aury obou mágů setkaly. Narhem nestačil zareagovat na fialový vír zaklínadla, které dlouhá staletí čekalo na svou příležitost. Planeta si mága přece jen podržela.
Lord z Narhemu zoufale hleděl do zlobou zářících očí zatracenců, s nimiž sdílel své vězení na Hoře Prokletých.
Lord z Teotu otevřel oči.
Vstal a narušil jeden ze symbolů kolem svého bývalého těla. Astrální splynulo s tělesným a vnutilo svou vůli poddajnému organismu. Svaly se napnuly, síla nezměrné moci ducha přetvořila podobu Dar'immarova těla a lord z Teotu po chvíli s uspokojením pohlédl do zrcadla.
Kdesi v dáli, mimo čas a prostor, jako by zaslechl tichý nářek lorda z Narhemu. "Život mě naučil počítat se všemi variantami, lorde. Že jsem to ale nevděčník, lorde. Ale teď se k tobě budu muset chovat moc mile, lorde," pochechtával se Asur z Teotu v mrtvém tichu lodi. Potom pracně prolezl přechodovou komorou na svůj přepadový člun, uvolnil kontakt s křižníkem a odletěl pryč.
Průchodem rychle unikal do vakua vzduch. Nesl s sebou i mrtvé tělo, střepy čistého křišťálu, trochu černého prachu a velký temný drahokam. Vyhaslý Plamen Selkoru.

Od povrchu jediného měsíce planety se oddělil temný obrys kosmické lodi, otočil se zádí ke slunci a v oslepující záři fotonového pohonu zmizel v hlubinách vesmíru.

Selkorský artefakt, dodatek: Krystal nenávratně zmizel spolu s jeho posledním držitelem, lordem Dar'immarem z Narhemu, během cesty do sektoru (3,3) za účelem vypátrání a odstranění zdroje poruch nadprostorové matrice galaxie. Stalo se tak kolem data 100524564. Katalog depositu Nestárnoucích, TAJNÉ

 

 

(1994-1998)

komentáře 2

Filed under Povídky a příběhy

2 responses to “Plamen Selkoru

  1. Adél

    Nádhera, krásně napínavé. Hezky jsem si početla.

  2. 2 Adél:Díky. Ješitný spisovatel jest potěšen, ač je mu jinak převelice smutno. ———————————–Ještě jsem zapomněl uvést dataci k povídce: 1994, 1998 (konečná verze). Napsáno částečně podle námětu Martina V. Kučery