Blbě je mi…

Využívám chvíle, kdy nekolabuji únavou nebo nesedím na záchodě, případně před ním neklečím – střevní chřipka jako tajná biologická zbraň kultu uctívačů záchodové mísy… Takže je mi blbě až to hezký není, ale není mi tak strašně blbě, jako mi bylo včera, kdy jsem pro jistotu napsal stručnou a jasnou závěť, v níž vše odkazuji své přítelkyni.

 

Dnes jsem byl u doktorky. Dostal jsem Endiaron, Torecan a neschopenku a sestřička mi udělala výtěr zadku. Fakt paráda…

Otázka zní proč ta nemoc. Můžu se nad tím zamyslet z hlediska kauzality: Moje přítelkyně je v nemocnici na infekčním oddělení a mohl jsem tam něco lapnout. Zajímavější a podnětnější jsou úvahy z hlediska synchronicity: Za jakým účelem se mi to stalo? Co mě to má naučit? Legrační je, že pokud se vám stane něco takto vyčerpávajícího, to poslední, nad čím máte chuť uvažovat, jsou synchronicity. Takže udělám to jediné možné – pokusím se nemoc přijmout s pokorou a klidem. A pak se možná objeví i smysl toho všeho…

Tož tak…

komentáře 2

Filed under Co život dal... a vzal.

2 responses to “Blbě je mi…

  1. Adél

    Tak se hezky oba uzdravte, třeba je ta nemoc dobrá k tomu, aby se člověk zastavil a chvíli nemohl myslet vůbec na nic a vyčistil si tak nejen střeva, ale i hlavu. 🙂

  2. 2 Adél:Dík.