Ostrov blažených zatracených

Tento obrázek vznikl v roce 2003. Byla to doba kdy mi opravdu hodně "hrabalo". Prožíval jsem cosi mezi mánií a agitovanou depresí, fungoval jsem jako neřízená střela, rozházel (za knihy a zvířata) spoustu zděděných peněz a nakonec se i pořádně zadlužil… Prostě jsem dělal všelijaké pitomé věcí, jimiž není radno se příliš chlubit. Ale také jsem koupil nový počítač a scanner a hodně jsem tvořil. V té době vznikl mimo jiné i tento obrázek. Je to počítačová koláž pohledu z okna mého bytu a krajiny vytvořené programem Terragen. Dotvořeno v Corel Photo Paint.
A příslušné asociace? Když se dnes podívám z okna, vidím krásnou scenérii, ale v té době mi byl běžný svět cizí. Vnímal jsem jiné struktury a mé zatracení bylo svým způsobem skutečně blažené. Jen ten dopad na dno pak pořádně bolel. Ale nelituji ničeho. Těch pár obrázků za to stálo. A zkušenost, ač zaplacena draze, byla k nezaplacení.

Ostrov blažených zatracených

Kliknete-li pravým tlačítkem myši na obrázek a zvolíte "uložit jako",

stáhnete jej v rozlišení 1024×768

komentářů 17

Filed under Galerie

17 responses to “Ostrov blažených zatracených

  1. ten ostrov je osamělost sama. Toužil ses na něj dostat a nebo se z něj dostat pryč?

  2. Tenhle obrázek se mi vždycky moc líbil, poprvé jsem ho viděla na tvé neknize Kníkání… Je prostě nádhernej a nepřipadá mi vůbec depresivní.

  3. 2AdélNo to je otázka.. mně naopak depresivní připadá a dost. Na povrchu těch skal pro jejich příkrost nemůže růst tráva, ani stromy, člověk se tam neprojde, neposadí. Pokud bych chtěl na ostrově žít, žil bych pravděpodobně zavrtaný v nějaké chladné jeskyni kam nedopadají sluneční paprsky, kde svítí jenom světla loučí. Z té výšky bych viděl na lidi, ale byli by pro mne nedosažitelní v mé samotě a nepřístupnosti. Pokud bych neuměl plavat, musel by si pro mne přilétnout Pegas a nebo bájný Phoenix, jinak bych neměl šanci. Jestli je nádhernej? Nevím, ale něčím dost dráždí mé smysly. Možná že by Lucy dokázala vysvětlit, čím.

  4. 2 Inka: Řekl bych, že obojí současně. Ten stav byl velmi ambivalentní…

  5. 2 Adél: Jsem samozřejmě rád, že se Ti obrázek líbí. Patrně rezonuje s něčím v Tobě. Možná s něčím, co souvisí s osamělostí. Všimni si – není tam nic živého…2 Inka: Výstižně řečeno. Přesný popis nejen obrázku, ale i tehdejších psychických stavů a života…

  6. To nevadí, že tam není nic živého, vždyť na tom obrázku svítí sluníčko a není tam jenom ta špičatá skála, ale taky moře a obzor. Pro mě je poselství jasný – v životě jsou i temná místa, ale za nimi je nádherný západ slunce a dálavy(ty já totiž miluju). A navíc ten hnusnej ostrov jde obeplout a nevnímat ho. Jestli si tohle přestě nějaký terapeut, tak jsem se asi dost odhalila, ale nevadí. 🙂

  7. Obraz a psýché2 Adél: Výtvarné umění odhaluje mnohé. Jak u toho, kdo je tvoří, tak i u toho, kdo se na ně dívá. Rád vzpomínám, jak jsme se před lety s kamarádkou dívali v galerii na obraz, na němž byl rozpitý bílý ovál na černém pozadí. Ona měla depresi a já se cítil v pohodě. Náš dialog:Já: „Je to krásný obraz. Jak se to světlo postupně šíří temnotou…“Ona: „Je to krásný obraz, ale nemáš pravdu – to světlo je tou temnotou postupně pohlcováno…“;-)

  8. Magdalena

    Všechny ty koláže mají stejný motiv, jsou to dva světy oddělené nějakou překážkou, sklo, deska, kámen, kterou se aktér nebo pozorovatel snaží bud´tlačit nebo jen pozoruje. Ty světy nejsou reálné, jeden je sterilní a druhý je iluze. Když by došlo k prolomení těch překážek, hrozil by střet s realitou, rozbitím skel a iluzí, všechno by se zjednodušilo, protože příroda nikdy není přeplácaná.

  9. mikeš

    2 Magdalena: napadlo mě, nemůže být tou překážkou třeba / samozřejmě zcela obrazně / monitor počítače nebo display mobilu, či co dím obrazovka TV???

  10. 2 Magdalena: Ano, motiv překážky je u mne opravdu důležitý. Ten pocit, že je něco nadosah a přece tak daleko. V dobrém i zlém…2 Mikeš: Ta překážka bude především uvnitř, řekl bych…

  11. Wu

    Výborná koláž. Znáš Böcklinův obraz Ostrov mrtvých? http://www.stmoroky.com/reviews/gallery/bocklin/iotd.htmPřipomněla mi ho…

  12. 2 Wu: Díky. 🙂 Ostrov mrtvých jsem neznal. Díky za link. Je to fascinující obraz – ve všech variacích!

  13. Mně obraz připomenul dílo Reného Magritta; dělal takové výhledy z okna, surreálné.

  14. 2Wu:Teda, Tys mi dal! Ten Tvůj link a ty obrazy tam… Bylo to pro mě velmi těžké dívání. Bylo to tak živé až mě to vtáhlo dovnitř, zvlášť ten první obrázek. Síla. Člověk, který takto dokáže ztvárnit temnotu musí být velmi velmi nadaný a taky slušně odolný 🙂 2Kojot:Tenhle obrázek se mnou velmi rezonuje, ale já se nikdy netajila tím, že jsem stará konzerva a vlk samotář. Rozhodně v barvě je ještě krásnější, než na mém černobíle vytištěném „Kníkání“, u kterého jsem postupně zapomněla, že kdy byl v barvě. Je to nádherný obrázek.2inka:Čím Tě dráždí? Máš rád krásné výhledy, k hezké obloze a jemným obláčkům patří krásná příroda nebo unikátní budovy, krása a elegance, ne iracionální tvrdost holé skály viděné z okna – skály bez možnosti nejenom přistání, ale i jiné volby než moře. Krásné obláčky a modrá obloha na tom nic moc nemění. Nehledě na to, ODKUD se vlastně díváš? Kde je Tvůj druhý ostrov osamění? Je také tak strohý, černý a špičatý, obklopený vodou a zdáním blankytné oblohy? Tvůj ostrov přece takový není… Šťastné výhledy jsou Tvůj prostor, který zprostředkováváš sobě i ostatním… Tohle je jen takové zamyšlení, třeba jsem i zachytila kousek toho, co Tě v něm dráždí.(jen pro Tebe – nečíhá tam za kusem šutru K.H. v růžových mašlích a bílých podkolenkách? :))))))))))))) )

  15. mikeš

    koláže jsou podobné, tady je to falus z kamene, vystupující z vody, ale u Böcklina je to jóní – stromy uprostřed kamene /stehna/ ve vodě. sice trochu hyper, ale co, při troše fantazie.

  16. 2 Mikeš: V tomto kontextu ten ostrov tímto způsobem (falicky) zase tolik nevnímám. Spíš mi symbolizuje nepřístupnost. Ale ano, je tam spousta dlouhých vztyčených špičatých věcí, to je pravda…