Ilegální podnik

Major Fousek, příslušník Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, seděl ve své černé Škodě Eclipse a unaveně pojídal guláš z praktického termoobalu. Blížila se půlnoc a muž, kterého sledoval, stále nevycházel z domu. Major však byl přesvědčen, že Rudolf Potměšil skutečně je oním tajemným "Šéfem", o němž už dlouho hovořilo celé podsvětí. Od svých informátorů věděl, že pod rouškou tmy odchází každý třetí den neznámo kam. Přestože je veden na Úřadu práce jako nezaměstnaný, je schopen platit nemalý nájem v bytě na Mendlově náměstí jen pár minut od centra Brna. Zjistil také, že dotyčný v minulosti několikrát cestoval do zemí Jižní Ameriky, kde se mohl svému nekalému umění přiučit. Potměšil byl "Šéf", to bylo Fouskovi nad slunce jasné. Otázkou zůstávalo kde a pro koho vaří.

Ilegální varny byly v Česku problém už od dvacátých let a nebylo snadfné je vymýtit ani v nadcházející polovině století. Díky represivnímu a preventivnímu úsilí Útvaru pro prevenci patologických jevů a také díky menší dostupnosti surovin sice ubývalo lidí, kteří vařili sami a neorganizovaně pro vlastní potřebu, zato však nepřímo úměrně narůstal počet profesionálních a dobře organizovaných skupin, které dodávaly své nebezpečné zboží ve velkém, měly přístup k surovinám a jejich členové se ve svém řemesle často školili i od emigrantů v zemích za hranicemi EU. Co majora Fouska znepokojovalo nejvíce, byla skutečnosti, že podle statistik přibývalo mladých, často i nezletilých, experimentátorů, ať už samouků či návštěvníků ilegálních podniků. Mladí lidé by neměli takto hazardovat se svým zdravím, pomyslel si major, snědl poslední kousek masa a prázdný obal s hvězdnatým logem EU hodil za sebe na zadní sedadlo.

Zatímco čekal, vrátil se v myšlenkách ke svým nadřízeným, kteří očekávali rychlé a mediálně vděčné výsledky. Také oni byli pod tlakem. Česko se nacházelo v odhadovaném počtu ilegálních varen na nehezkém druhém místě, hned po Řecku, a lépe na tom bylo v tomto směru dokonce i Rumunsko. Evropská komise již hrozila sankcemi…. Nyní ulpělo příslovečné padající hovno na něm a on musel jednat. Čekal. Instinkt mu říkal, že dnes půjde Rudolf Potměšil do akce. Obrnil se trpělivostí.

Konečně se dveře domu otevřely a obtloustlý čtyřicátník s vyzývavě holou hlavou vykročil ze dveří do svitu pouliční lampy a zamířil ke svému postaršímu modrému BMW. Major si bezděky pohladil čerstvě implantovanou hnědou kštici a lehounce položil ruce na volant. Cítil příjemné teplo rozlévající se mu po těle. Konečně akce! Nechal Potměšila poodjet a teprve poté nastartoval. Dobře seřízený motor začal tiše příst a kolem výfuku se začala srážet pára. Byla to chladná noc… Fousek vyrazil. Nastala sledovačka. Potměšil zdánlivě bezcílně kroužil kroužil ulicemi popůlnočního Brna a Fousek jej co nejdříve předal svým kolegům. Věděl, že "Šéf" bude opatrný. Na třírozměrném monitoru před sebou kontroloval průběh sledování – vše probíhalo hladce. Začínal tušit, kam Potměšil směřuje. Černá pole – luxusní čtvrt. Takže to bude varna určená pro zbohatlíky, které láká dobrodružství a kteří jsou ochotni riskovat zdraví, jen aby zažili něco nevšedního. Pobaveně také sledoval hlášení z osobního identifikátoru Rudolfa Potměšila. Jak se dalo očekávat, čip hlásil, že jeho nositel leží ve své posteli. Takže to Potměšil schytá i za svévolné reprogramování biočipu – velmi přitěžující okolnost!

Major Fousek vyrazil do Černých polí a v pravou chvíli si "Šéfa" opět převzal. Chtěl být tím, kdo identifikuje ilegální podnik jako první a tušil, že se ta chvíle každým okamžikem blíží. Potměšil minul dětskou nemocnici, projel ulicí Černopolní a zastavil u nepříliš nápadného, ale velkého domu na ulici Fišova. Major zastavil nedaleko. Mohl by sice někomu nařídit, aby jej vystřídal, ale adrenalin v jeho žilách by mu stejně nedal spát. Čekal.

Před Útvarem bylo ještě hodně práce. Pokud skutečně identifikovali varnu, a major Fousek o tom byl přesvědčen, bylo nyní třeba sledovat dění kolem Fišové 18, zdokumentovat dodavatele surovin a také návštěvníky podniku a to tradičními sledovacími technikami. Bylo pravděpodobné, že někteří z nich ilegálně manipulují se svými implantovanými biočipy a pokud by se měl Útvar spolehnout pouze na čipovou sledovací síť, ty největší ryby by jim tak mohly uniknout. Práci bylo třeba udělat poctivě – jako ve starých filmech, pomyslel si major Fousek. Měl rád detektivky z přelomu století…

Major přemýšlel, zda jej bude práce tolik bavit, až bude uvedena do provozu nová série biočipů, do nichž se, alespoň podle odborníků, nebude prakticky možné nabourat. Sledovačky mi budou chybět, povzdechl si. Ale kdo ví – Češi jsou odborníci na nemožné a třeba se jim podaří rozlousknout i nové metody kódování. Major se v duchu zarazil, když si uvědomil, že vlastně doufá ve schopnosti zločinců. Možná měl raději svou práci než její skutečné poslání.

Plynuly hodiny a o půl sedmé ráno, když už obloha světlala, opustil Rudolf Potměšil místo pravděpodobné varny, nasedl do auta a vyrazil k domovu. Tentokrát již sledován nebyl, major Fousek nechtěl riskovat, že si "Šéf" něčeho všimne, a navíc věřil, že nyní již Potměšil jinam vařit nepůjde.

V následujících dnech sledovali Fouskovi podřízení dění kolem ilegálního podniku. Přesně, jak major předpokládal, navštěvovali jej především příslušníci vyšších vrstev. Když Fousek procházel pořízené záznamy, připomínal si, že těm lidem ve skutečnosti pomáhá, chrání je před nimi samými.

Uplynulo čtrnáct dní a nastal den D. "Šéf" dorazil na místo jako vždy kolem jedné hodiny v noci a krátce poté se k podniku začaly stahovat zakuklené postavy příslušníků zásahové jednotky. Major Fousek stál opodál, cítil chladný vítr ve vlasech a horko uvnitř. Sáhl do kapsy pro stříbrnou pamětní minci, vydanou u příležitosti čtyřicátého výročí vstupu Česka do Evropské unie, a bezmyšlenkovitě ji obracel v prstech. Ve tváři se mu rozhostil zlomyslný úsměv.

Kolem půl třetí ráno dal rozkaz k útoku. Razie začala a vyvíjela se k majorově plné spokojenosti – řev policistů, cvakání pout, tříštivé zvuky padajících talířů… "Šéf" a jeho čtyři pomocníci byli vyvedeni z domu i s bílými načechranými čepicemi na hlavách. Policejní kameraman se činil, aby dodal médiím co nejefektnější materiál. K místu činu se začaly sjíždět reportážní vozy celostátních médií a reportéři se začali dožadovat prvních rozhovorů.

Major Fousek se spokojeně usmál a vykročil jim vstříc…

 

ČTK středa 21. 11. 2046, Brno

Dnes v brzkých ranních hodinách rozprášili příslušníci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ilegální varnu. Na místě činu bylo zatčeno pět kuchařů, z nichž jeden je zřejmě významnou postavou brněnského podsvětí. Souběžně též proběhlo v zatčení tří dodavatelů surovin a hostů, kteří v podniku v průběhu posledních dvou týdnů konzumovali ilegálně vyrobené potraviny.

Policisté objevili na místě činu přes sto litrů necertifikovaného guláše, z nichž minimálně čtyřicet litrů bylo navíc "uleželých". Dále bylo objeveno 50 litrů svíčkové rovněž zhotovené nestandardním způsobem, z toho polovina byla "uleželá", desítky litrů různých polévek a další protizákonně uvařená jídla. Policisté našli rovněž množství surovin, k jejichž držení neměly zatčené osoby povolení. V pokoutní restauraci byly rovněž nalezeny tabákové výrobky a první analýzy expertů naznačují, že se v podniku dokonce i kouřilo.

Major Fousek z ÚOOZ dále uvádí, že u všech zadržených kuchařů došlo k manipulaci s identifikačními biočipy a své čipy pozměnilo též jedenáct hostů nelegální restaurace.

"Musíme chránit zdraví občanů, někdy i proti jejich vůli," sdělil major Fousek. "Věřím, že dnešní den bude varováním všem, kdo by chtěli experimentovat s jídlem, které neodpovídá směrnicím Evropské unie."

Na následky požití ilegálně zhotovených jídel zemřeli v tomto roce již dva lidé a několik desítek muselo vyhledat lékařské ošetření.

Konec…

*

Líbilo se? Přečtěte si ještě temnější antiutopii!

aTeo: Memento Mori

*

komentářů 9

Filed under Povídky a příběhy

9 responses to “Ilegální podnik

  1. mikeš

    Konečně to vzal někdo pevně do svých rukou, nevím, jak by to jinak dopadlo. Pořádek musí být. Má to ale někdo štěstí.

  2. Dostal jsem chuť na necertifikovaný guláš… 🙂 Ale obávám se, že touhy eurobyrokratů po regulaci a jejich „plíživá“ realizace nakonec předčí vše, co nám nabídne naše fantazie.Dobrá práce, Kojote. (thumb up)

  3. 2Mikeš:Konečně někdo, kdo má svou práci rád, že :)2aTeo:Plíživá realizace bohužel asi opravdu bude strašlivá. Připomíná mi to povídku, už nevím od koho, snad Clarke, snad Bradbury, o tom, že na vesmírné lodi špionovací a hlídací robot nakonec umučil i posledního člena posádky, protože měl „podezření“ a své příkazy, které plnil do puntíku. Nevadí, že všechny zabil, důležité je, že dodržel předpisy. Operace se zdařila, pacient zemřel. Chvályhodné zásahy unie dopadnou podobně – nezbyde tu už nikdo, koho by citýrovaly – nepřizpůsobiví se na jejich předpisy vybodnou, platit je nebude mít kdo a tak nastane soumrak civilizace tak, jak ji známe…

  4. 2 aTeo: Díky :-)Jo jo, plíživost je horší než puč…

  5. HezkéPodobnou pointu jsem tak nějak čekala už od poloviny, ale máš to moc dobře napsané. Pošlu Ti sem známých 🙂

  6. 2 Mautycka: Díky 🙂

  7. Taky už lituju, že mám doménu .eu

  8. Mirek

    To je ale ošklivej světTy máš ale hodně ošklivou fantazii, viď. Hlavně, aby se to nesplnilo a zůstalo to jen jednou pěknou povídku. Díky za ní, Mirek

  9. 2 Mirek: Taky doufám, že až tak moc to s ochranou svých obyvatel Evropská komise přehánět nebude. Aje jeden nikdy neví… :-/