Aleister Crowley: Kniha lží – kapitola 17

ΚΕΦΑΛΗ ΙΖ

LABUŤ

Existuje Labuť, jejímž jménem jest Extáze: přiletěla ze Severních Pouští; letěla denní oblohou; letěla nad rýžovými poli; zazelenaly se, když přilétala.

V celém Universu jen tato Labuť je nehybná: zdá se, že se pohybuje, tak jako Slunce se zdá být v pohybu; tak nedokonalý je náš pohled.

Ó, Blázne! zvoláš?

Amen. Pohyb je relativní: Nic zde není stálé.(2)

Na tuto Labuť jsem vystřelil šíp; bílá prsa se zalila krví. Lidé mne srazili; pak, když uviděli, že jsem Ryzím Bláznem, nechali mne jít.

Tak a ne jinak vešel jsem do Chrámu Graalu.

 

KOMENTÁŘ (ΙΖ)

Tato Labuť je Óm. Kapitola je inspirována vzpomínkou Fratera P. na divoké labutě, které střílel v Tali-Fu.

V odstavcích 3 a 4 je nicméně rozpoznáno, že dokonce i Óm je nestálé. V tom slově není žádný význam, stálost existuje dokud existuje pohyb.

V nezměrném universu může člověk vždy vzít jakýkoli bod, jakkoli pohyblivý, stanovit jej jako bod v klidu a počítat pohyby všech ostatních bodů vzhledem k němu.

Předposlední odstavec ukazuje vztahy Adepta k lidem. Jejich nenávist a pohrdání jsou nezbytnými kroky, aby nad nimi nabyl suverenity.

Příběh Evangelia a Parsifalův nám zde přijdou na mysl.

POZNÁMKY:

(1) Tato kapitola musí být čtena ve spojitosti s Wagnerovým „Parsifalem"

(2) taktéž "Zde je Nic, které je stálé." (pozn. Kojot)

 

Předchozí přeložené kapitoly Knihy lží:

Kapitola 9 – Udidlo

Kapitola 10 – Suchá stébla

Kapitola 13 – Řeč poutníkova

Kapitola 14 – Slupky cibule

Kapitola 15 – Hlaveň

1 komentář

Filed under Překlady

One response to “Aleister Crowley: Kniha lží – kapitola 17

  1. mikeš

    je-li někde nic, je tam i všechno, je-li někde všechno, není tam …, extrémy jsou ošemetné