Komentáře Liber AL vel Legis I: 46-50

46. Nothing is a secret key of this law. Sixty-one the Jews call it; I call it eight, eighty, four hundred & eighteen.

61 = Ajn, Nic

506 = Šór, ŠVR, Býk.

61 + 506 = 567 = Rašoní, RAŠVNJ = PRVNÍ, PRVOTNÍ

47. But they have the half: unite by thine art so that all disappear.

Mají jen polovinu: Polovinu ničeho? Jaká polovina schází? Dle předchozího může scházet Býk, 506, aby oplodnil Nic a dal vzniknout Prvotnímu.

506 = 11 = 2.

2 = 0.

Všechno zmizí.

* * *

Ale též známo, že:

506 => 605

+61

=

666 = 1 + 2 +3 + … + 36 (magický čtverec Slunce)

666 = SVRT = Súrt, "Černý", duch ohně (čteno jinak: SORATh – démon Slunce; mimochodem: pod tenkou slupkou fotosféry je uvnitř Slunce černočerná tma!), ve skandinávské mytologii vládce Múspellu, jenž jako jediný přežije apokalyptickou bitvu Ragnarök a po jejím skončení roznítí kosmický požár, v němž vše zanikne, zmizí

567 zaniká v 666

* * *

dále:

Slunce – Šemeš – ŠMŠ = 640; Syn je solární povahy.

+ JHVH (26)

= 666

* * *

Ale 666 = též ŠM JHŠVH, Šém Jehošua, Jméno Ježíš v esoterní tradici… Srv. přesmyčku ŠMŠ JHVH – ŠM JHŠVH

V souvislosti Surt a Šém Jehošua viz též esoterní význam INRI ( Igne Natura Renovatur Integra)

ŠM = XX. + XII.

XX. – Horův aeon, oheň

XII. – Osiridův aeon, voda

* * *

Zde je ale nutno poznamenat, že korektně historicky se jméno Jehošua zapisuje jako JHVŠAj s numerickou hodnotou 391, tedy nikoli jak JHŠVH (326). Proto je celá výše zmíněná záležitost sporná.

* * *

"Otčenáš" nového aeonu.

Aleister Crowley: Křik Sokola

(Kniha lží, 2. kap.)


Hoor má tajné čtyřnásobné jméno: je to

Dělej Co Ty Chceš.

Čtyři slova:

Nic –

Jedno –

Mnoho –

Vše.

Ty – Dítě!

Posvěceno je tvé jméno.

Stříká Království tvé.

Jest Vůle tvá.

Zde je Chléb.

Zde je Krev.

Proveď nás Pokušením!

A chraň nás od Dobrého i Zlého!

Ať mé jako tvé jsou

Koruna a Království

právě teď.

ABRAHADABRA!

Těch deset slov jsou čtyři, jméno jediného.

(přeložil Kojot)

* * *

Návod k přežití Armageddonu:

"Nejdříve však byl onen svět na jihu, jenž se zve Múspell. Je jasný a horký. Ta končina plane a žhne a není k obývání pro ty, kdo jsou tam cizí a nemají tam domov ode vždy. Na hranici Múspellu sedí ten, jenž se jmenuje Surt, a střeží jej. Má hořící meč a na konci světa vytrhne do boje a bude plenit a zvítězí nad všemi bohy a sežehne celý svět ohněm. Jak se praví ve Vědmině písni:

Surt přijíždí z jihu

se zhoubcem stromů,

sluncem se mu blyští

meč zcizený bohům.

Skály se řítí,

s běsy se hroutí,

muži putují k Hel,

pukají nebesa."

(Snorri Sturluson, Mladší Edda)

Ať se nám to líbí či nikoli (a doufám, že čtenáři těchto řádek se to líbí!), žijeme v Ragnaröku, zrodili jsme se do apokalyptické bitvy, ohnivé potopy. Netřeba snad zdůrazňovat, že obrazy, jakými jsou polnice, ohnivé jezero či nukleární válka, jsou symbolické – vnější skutečnost, ač i tak docela akční, nemusí být na první pohled ani zdaleka tak dramatická.

Ragnarök přežije Surt, jenž jest ohněm, který očišťuje, ŠM JHŠVH -> ŠMŠ JHVH, transformace Krista, Ohnivé Slunce vzešlé z Vod. Tak i Ra-Hoor-Khuit, znovuzrozené Slunce. Máme snad čekat na "Šelmu 666", abychom se jí poklonili či abychom naopak odmítli její znamení? Špatně! Každá hvězda v sobě musí realizovat mystérium 666 a sežehnout celý starý svět v sobě.

Chceme-li přežít Armageddon, nečekejme Spasitele…

"Což ti ještě nikdo neřekl, že bozi zbudovali ze země na nebe most, jenž se zve Bifröst? Zajisté jsi to už viděl, ale asi tomu říkáš duha. Je trojbarevný a převelice pevný a byl vytvořen z větším umem a dovedností nežli jiná díla. Ale jakkoli je pevný, přece se zboří, až obři z Múspellu vyrazí do boje a pojedou přes něj. A jejich koně přeplavou mohutné řeky, aby se dostali vpřed.

Gangleri pravil: Nezdá se mi, že bozi postavili most dost spolehlivě, jestliže se zboří. Vždyť mohou přece vše udělat, jak jim jejich vůle velí.

Vysoký pravil: Bozi si nezaslouží být za toto dílo káráni. Bifröst je dobrý most, ale na tomto světě není věci, která odolá, až začnou synové Múspellu plenit."

(Snorri Sturluson, Mladší Edda)

* * *

Polovina 666 ještě jinak: 333 = Choronzon. Židé uzavřeli svou krev atd…

48. My prophet is a fool with his one, one, one; are not they the Ox, and none by the Book?

111 = ALP (Alef), Vůl

V novém komentáři Crowley navrhuje možnost, že jde o odpověď na jeho hledání jednoty, tedy něco v tom smyslu: Je pošetilec s tím svým jedna, jedna jedna… Může být. Ale tím současně dostáváme i zprávu o tom, že Alef, Blázen, je nultého pořadí.

49. Abrogate are all rituals, all ordeals, all words and signs. Ra-Hoor-Khuit hath taken his seat in the East at the Equinox of the Gods; and let Asar be with Isa, who also are one. But they are not of me. Let Asar be the adorant, Isa the sufferer; Hoor in his secret name and splendour is the Lord initiating.

Jméno Asar pochází ze staroegyptského průvodce podsvětím Amduat (Am-Tuat) v Budgeově překladu, kde se Osiris – Usir vyskytuje jako Asar. (U nás obvyklejší je forma přepisu Usir.) Jde tu celkem jednoznačně o Osirida. V tom případě Isa = Isis (Éset). Verš tedy hovoří o předchozích aeonech. V této souvislosti stojí za kontemplaci myšlenka, že Isis truchlící nad Osiridem lze chápat jako aeon matky truchlící nad aeonem otce.

O tom, že Isa je arabsky Ježíš a Asar – Ázar je v Koránu otec Abraháma, jsem už psal, ale nyní mi to již nepřipadá tolik důležité. Koneckonců se zdá, že ani Crowley se souvislostí mezi Isou a Ježíšem, byť si jí povšiml, později nezabýval. Přestože i Isa coby Ježíš je trpící, zde jde patrně o odvolávku na trpící Isis po usmrcení jejího bratra-manžela Sethem. Nicméně vyústění mé předchozí úvahy, byť založené na chybných předpokladech, je stále platné:

'Nechť jsou spolu' – rozpor, který mezi aeonem Isidiným a Osiridovým panoval, je překonán příchodem aeonu Hórova. Lze to pojmout i v intencích Hegelovy dialektiky – překonání jako obtížně přeložitelné hegelovské aufgehoben, kdy se protiklady vzájemně nevyruší, ale dávají zrod něčemu vyššímu. Nebo též obdobně alchymicky. Nyní jsou Asar a Isa spolu a současně jsou již neaktuální ('nepřicházejí ode mne'). Pánem zasvěcení je Hoor, Horus.

Ale je zde i další zajímavý výklad slov Nechť jsou spolu:

ASAR = 1 + 300 + 1 + 200 = 502

ASAR = 1 + 60 +1 + 200 = 262

ISA = 10 + 300 + 1 = 311

ISA = 10 + 60 +1 = 71

Samy o sobě nedávají tyto součty žádné zvláštní významy a souvislosti, ale pokud je spolu sečteme:

502+311=813=ARARITA

502+71=573

262+311=573

Přidáme-li spojku a – tedy Vav – dostaneme 567 = Rašoní, RAŠVNJ = PRVNÍ, PRVOTNÍ

262+71=333=CHORONZON

* * *

Hoor ve svém tajném jméně: Ra-Hoor-Khuit.

 

50. There is a word to say about the Hierophantic task. Hle! there are three ordeals in one, and it may be given in three ways. The gross must pass through fire; let the fine be tried in intellect, and the lofty chosen ones in the highest. Thus ye have star & the star, system & system; let no one know well the other!

Alternativní výklad (při zachování respektu k výkladu uvažujícího tři společenské třídy): Může jít stejně tak o stupně zasvěcení. Hrubý se musí očistit ohněm emocí (v souvislosti tohoto verše pokládám oheň spíše za symbol emocí, než Vůle. Hrubý musí především zvládnout a ovládnout své emoce, svá chtění, pudy a popudy. Ale tím, že takto ohněm prochází, vykročil na cestu Pravé vůle a tak lze chápat oheň i v tomto smyslu. V každém případě oheň očišťuje. Křest ohněm atd.), aby se stal jemným a ten musí projít zkouškami intelektu, aby jej překonal a stal se vznešeným vyvoleným. "Nedovolte, aby se navzájem příliš dobře znali…" – může se týkat použitých metod. Emoce nelze řešit intelektem, zkouškám v intelektu zase příliš neprospějí postupy ke zvládání emocí. Systém & systém – všechno chce své. Dovolím si k tomu citaci ze Steinera (Tajemství prahu, s.36): "Neboť… může být pro duši jen ke škodě, kdyby zvyky jednoho světa vnášela do druhého světa, pokud v jednom nebo druhém směru musí překročit práh." Přímá souvislost s I:40 – Hrubý = Člověk země, Jemný = Milenec, Vznešený vyvolený = Poustevník. K Poustevníkovi – viz II:24, kde je tento pojem rozvinut.

Reklamy

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Komentáře Liber AL vel Legis I: 46-50

Filed under Liber AL - exegese

Komentáře nejsou povoleny.