Windmill – noční můra z 24. 7. 2000

Byl to sen byl plný nelidského, krutého chaosu a zoufalství. Svět přestal fungovat. Celé to začalo v budově, která vypadala jako obrovský větrný mlýn a byla sídlem firmy "Windmill", kterou vedl muž jménem Hesse…

Bydlelo tam hodně lidí, mnozí z nich byli moji přátelé a známí z ciziny (většinou Francouzi, žil tam i můj kamarád Xavier, který ale ve snu vypadal úplně jinak – byl tlustý, hrbatý, bezkrký a vlasy měl ostříhané na ježka – fyzicky byl pravým opakem toho člověka, přesto jsem ale věděl, že jeto on). Odehrávaly se tam vcelku běžné snové situace: rozhovor o počítačové hře o upírech, vychvalování různých knížek a hudby – celé mi to připomínalo party u Xaviera. Děly se i nelogičnosti, ale v rámci snu dávaly smysl. Někdy v této fázi snu jsem se Hessovi upsal na nějakou soutěž, která se týkala kondomů (něco ve stylu sbírání čárových kódů nebo tak). Zajímavé je, že i když celým snem prostupovalo vědomí přítomnosti Hesseho, nikdy jsem se s ním ve snu osobně nesetkal.
Střih: Najednou jsem byl na chalupě v Moravském Krasu, s matkou a bratrem. Nasedli jsme do auta a vyjeli. Měli jsme namířeno do Brna. Podél silnice tekla rozvodněná řeka (což rozhodně neodpovídá realitě, ale ve snu tam patřila). Měli jsme strach z povodně a báli jsme se, že nás voda odřízne. Zastavili jsme. Nedaleko stálo jiné auto. Jeho řidič nám řekl, že Brno bude před záplavami v bezpečí, protože leží na skládce. Ale na cestě prý že si máme dávat pozor.
Vyndal z kufru auta vodní dýmku (s tabákem) a nabídl nám ji. A pak jsem se propadl rovno do šílenství (tak, jak to bude probíhat dál, si představuji delirium či intoxikaci durmanem a pod.) –
Z vršku dýmky začali vylézat červi a rychle rostli – připomínali trochu mnohonožky, rychlostí ale spíš moučné červy. Zdálo se, že se v ně proměňuje tabák v dýmce. Začal jsem na ně sypat nadrcenou marihuanu – nějak jsem si myslel, že je to zastaví, ale nepomohlo to. Chtěl jsem je zalít vřelou vodou, ale žádná tam nebyla. Nakonec jsem jednomu upálil zapalovačem hlavu. To byla ale jen předzvěst daleko horších věcí. Začal jsem být vlečen hrůzami, které začínaly vždy stejně: V podstatě normální snové situace a snový stav mysli se roztříštily do halucinatorního chaosu.. Spousta obrazů, v nichž dominovala voda a kroutící se červovité věci (červi, hadi, chapadla…). Pamatuji si například pohled na tři dívky a jednoho muže, kteří plavali v moři. Ten muž je tlačil pod vodu, jakoby je chtěl topit – nebylo zcela jasné, jestli je to hra, nebo jestli to myslí vážně. Unikly mu, on se rozesmál – jakoby dával najevo, že to byla legrace -když tu se najednou v dálce ve vodě objevily tři velké černé kruhy (jakoby díry ve vodě), z nichž vyletěla dlouhá černá chapadla a strhla křičící a zoufale se bránící dívky do hlubin. Pocit bezmoci a zoufalství.
Pak jsem seděl ve Windmillu a ten muž (mimochodem: chvílemi jsem ty hrůzné okamžiky vnímal jeho očima, jakoby přepínání pohledů) mi říkal: "Jedno chapadlo o mě zavadilo, ale nestáhlo mě. Asi proto, že jsem jen obyčejný pasák…" Rozplakal se.
Jiná vize: Koupil jsem Xavierovi kamenné violoncello (ale objednal jsem violu – doufal jsem ale, že i to cello ho potěší) a někdo po mě chtěl smyčec. Myslím, že proto, aby jím někoho uškrtil (smyčec–smyčka?). Nemohl jsem ho najít a byl jsem potrestán dalším chaosem.
Konec snu byl prostě vír šílených vizí a stavů (v tom snu jsem i fyzicky prožíval změněný stav vědomí a jasně jsem pociťoval jeho odlišnost od vědomí snového). Bylo jich tolik a v tak zběsilém tempu, ž se nedaly zapamatovat. Cítil jsem bytostnou hrůzu a odpor cokoli otevřít, na cokoli sáhnout… Už jsem jen bloudil světem v neustávající hrůze z toho, co přijde teď.
Najednou jsem se probudil a uvědomil jsem si, že to byl "jen" sen. Sáhl jsem po mobilu, abych se podíval, jestli mi nepřišla nějaká zpráva a zjistil jsem, že mi právě někdo volá. Mobil ale nezvonil, jen tam blikal symbol sluchátka. Přijal jsem hovor. "Polák, prosím?"
"Tady Hesse, přijďte do čtrnácti dnů s pěti až deseti kondomy do Windmillu."
Byla to zase další ze situací, rozjíždějící nové kolo šílenství. Něco jsem mu odpověděl a probudil mě vlastní hlas.
Tentokrát doopravdy. Ležel jsem na posteli s mobilem u ucha…
Reklamy

komentáře 2

Filed under Sny

2 responses to “Windmill – noční můra z 24. 7. 2000

  1. Možná by tam mohlo být spojení mezi Hesseho Stepním vlkem a Tvým Stínem, páč Hesse nebyl vidět. Sen musel být dost hororový, ale to Ty rád 🙂 Takže vlastně sis to užil, ne 😉

  2. 2 Lucienne: Možná, i když v té době jsem ještě Stepního vlka přečteného neměl, alespoň myslím, že ne… A sen jsem si užil, to si piš! 😉