Komentáře Liber AL vel Legis II: 5-9

5. Behold! the rituals of the old time are black. Let the evil ones be cast away; let the good ones be purged by the prophet! Then shall this Knowledge go aright.

Rituály starých dob jsou plodné, jsou živnou půdou pro poznání v novém aeonu. Černé zde nemůže být synonymem špatného či zlého, neboť toto rozdělení se nachází hned v další větě.

Ty zlé budiž odvrženy… A nejen rituály, ale vše, co v současnosti již postrádá platnost. Zlé: nabízí se otázka, zda byly zlé vždy či zda byly dříve "dobré" a "zlými" se staly až po rovnodennosti bohů. Domnívám se, že obojí je pravda – zvláště vzhledem k poslední větě verše. Zlé mohly být i dříve, ale v tom smyslu, že v minulém aeonu prostě nemohly být lepší a tudíž měly své oprávnění, jež postrádají až nyní.

Ty dobré ať prorok očistí: Dobré jako platné univerzálně co do podstaty. Očištění je úpravou formy, nikoli jádra. Otázka: budou platné (s různými modifikacemi) po všechny věky, nebo se v daleké budoucnosti ukáží jako "zlé"? Ovšem – nový věk je dosud v plenkách, těžko tedy předjímat věky budoucí. Nicméně mi připadá, že vývoj povede směrem k zvnitřnění rituálu, tj. k čistě mentální magii. V tom případě dojde k postupnému odvržení vnější formy a zachováno bude pouze vlastní jádro rituálu, příslušný duševní stav navozený výhradně vnitřně.

* * *

A ještě k očišťování starého vůbec: Každá hvězda představuje celé universum a současně i jedinečný úhel pohledu. Proto je očišťování úkolem každé hvězdy, je to nikdy nekončící duchovní práce. Ideu, která hvězdě vnitřně nesedí, je třeba odvrhnout, ideu, která odpovídá zčásti, je třeba přeformulovat. A to vše je třeba zveřejnit, neboť poznatky tohoto typu mají jak subjektivní tak objektivní platnost – spolupodílejí se na vnitřním vývoji každé hvězdy a tím jiné hvězdě umožňují nový pohled, přinášejí další zdroj inspirace. Je třeba ovšem odlišit to, co nesedí egu od toho, co nesedí bytostnému Já. Ale to, co je ryzí, přetrvá, to co není, odpadne. Odvážit se je v každém případě radno. Viz komentář k AL I:56

* * *

Kromě kolektivního významu verše je zde i význam individuální: Každý z nás v sobě nese rituály starých dob, rituály z doby předtím, než jsme se vydali touto cestou. Každodenní zvyky, zautomatizovaná chování. Cílem naší práce je učinit ze svého života jediný komplexní, ryzí, konzistentní a především k zakončení Velikého díla směřující rituál. Součástí této práce by mělo být i zamyšlení nad životním stylem, nad svými rituály, ty zlé, totiž nefunkční, rozptylující, je třeba odvrhnout (a není to právě snadné!), ty dobré očistit, totiž přeznačit tak, aby kýženému cíli sloužily co nejlépe. Toto za nás ovšem žádný prorok zvnějšku neudělá – v této sféře významu musíme být sami sobě proroky hovořící, jak se na proroky sluší a patří, nemilosrdným jazykem…

 

6. I am the flame that burns in every heart of man, and in the core of every star. I am Life, and the giver of Life, yet therefore is the knowledge of me the knowledge of death.

Já jsem plamen, který hoří v každém lidském srdci a v jádru každé hvězdy. Já jsem život a dárce života, a přesto tím, že mne poznáváte, poznáváte nadto i smrt.

Slovo man v této souvislosti není nutno překládat maskulinně (původní překlad: "…v srdci každého muže"). Slovo man v této souvislosti není nutno překládat maskulinně. Formulace in the every heart of man je lépe přeložit tímto způsobem ("…v každém lidském srdci…"), než " …v srdci každého člověka…" Nemusí jít jen o kosmetickou záležitost: Je srdce každého člověka lidské? Hoří Hadit i v jiných srdcích? Atd…

Zajímavost: Crowley se mohl přeslechnout a věta mohla znít: in very heart of man – ve skutečném, pravém, nejvlastnějším srdci člověka.

K tomu plameni: viz též jógu vnitřního ohně.

Srovnej též: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.. (Jan 14:6)

Oproti minulému aeonu již není platná role prostředníka. Každý je sám svou cestou…

Z hlediska fonetické kabaly je zde zajímavá souvislost DAATH a DEATH. V tomto smyslu vyvolávají slova the knowledge of death další zajímavý soubor asociací… Například že Daath prostě nelze jen tak přeskočit a ignorovat. Je třeba se s ním Vyrovnat (VIII). Daath-Death a souvislost s poznáním sexuální povahy, orgasmus=malá smrt atd.

V této souvislosti viz též moji úvahu O dvojím poznání.

 

7. I am the Magician and the Exorcist. I am the axle of the wheel, and the cube in the circle. "Come unto me" is a foolish word: for it is I that go.

HAD = 10 = AT (Alef Tet) = kouzelník, zaklínač mrtvých. (At (v bibli jen jako plurál attím v jediném verši – Izajáš 19:3) pochází z akkadského etimu, což zřejmě souvisí s babylónským etemmum, edimmum – duše.)

Alef + Tet = 0 + XI, Duch + Chtíč (což celkově velmi dobře odpovídá intencím Liber AL) = Jod, IX, Poustevník (Definice Poustevníka v Liber AL (II:24) plně odpovídá spojení Atu 0 a XI).

Kostka v kruhu: "…a samotné universum se rozvíjí jako Růže, a zavírá se jako Kříž, který se zakřivuje do krychle." (Vize a Hlas, 12. Aethyr, zde: Kniha Thothova, s. 172)

Přijďte ke mně jsou slova pošetilá… Zaznívá zde spojitost s Janovým evangeliem:

Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit. Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte. Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. (Jan 6:35 -39)

Je zde (a bude i nadále) zdůrazňována změna perspektivy; vnější se napříště stává vnitřním. Radikálnost této změny úhlu pohledu pečetí slovní hříčka DOG – GOD (II:19)

8. Who worshipped Heru-pa-kraath have worshipped me; ill, for I am the worshipper.

Doplňuje informaci z II:4 zdůrazněním aktivity Hadita, přičemž zde vytváří napětí mezi Harpokratem, Tichým Já, a aktivitou. Crowley píše o tichu vytržení v orgasmu. Určitá nejistota ve vyjádření, obsažená v tomto verši, patrně hovoří o tom, že dokud není adept s Tichým Já sjednocen, vnímá je jako něco vnějšího. S výhradou hovoří o uctívání jako cestě ke sjednocení se Self, což evokuje indickou bhaktijógu. Pro čtenáře schopného porozumět Knize Zákona by ale tato cesta měla být překonaná, proto je označena jako špatná.

9. Remember all ye that existence is pure joy; that all the sorrows are but as shadows; they pass & are done; but there is that which remains.

Viz můj esej O utrpení
Reklamy

komentáře 2

Filed under Liber AL - exegese

2 responses to “Komentáře Liber AL vel Legis II: 5-9

  1. mikeš

    achich ouvej, kojote…

  2. Oook? Čeho konkrétně se Tvůj komentář týká?