Jak zvládnout úzkost, strach a jiné emoce tělesně ukotveným prožíváním

Každý z nás je někdy zasažen či dokonce přemožen nějakým pocitem, ať již jde o úzkost, strach, vztek nebo (na druhé straně) třeba zamilovanost. Zatímco těch "pozitivních" si chceme užít, ty "negativní" příliš nevítáme. Snažíme se jich zbavit, bojovat s nimi či před nimi prchnout… všechno marné – jsme přemoženi a je nám zle. Mnohdy netušíme, že nejúčinnější pomoc se objeví tehdy, když přestaneme prchat či bojovat, když se zastavíme.

Nutno podotknout, že reakce typu boj nebo útěk je ve své podstatě velice efektivní starobylou strategií chránící člověka před bezprostředním ohrožením. Jste-li v přímém fyzickém ohrožení života (někdo na vás útočí s nožem v ruce kupříkladu), patrně neuplatníte strategie, které zmíním níže, ale pokusíte se bojovat nebo utéct. Tělo vám v tom vydatně pomůže, protože strach vás napumpuje adrenalinem, svaly se napnou, vzroste vaše síla atd. Potíž je v tom, že se pravidelně dostáváme do situací, kdy se cítíme ohroženi, naše tělo reaguje zmíněným starobylým instinktivním způsobem, ale ten nelze využít (například když je ohrožena vaše pracovní pozice, patrně nepomůže, když holýma rukama zabijete šéfa). Nevybitá energie se v těle akumuluje, svaly tuhnou, jste v neustálém napětí, objeví se bolesti v zádech, v ramenou, vynoří se spousta psychosomatických potíží. Proto je velmi zdravé s těmito emocemi pracovat. Jednou z možných, velmi lineárních a většinou mužských, cest je přímé vybití této energie v posilovně, bušením do boxovacího pytle a podobně. Funguje to, zvláště u vzteku (což je mimochodem povětšinou převlečený strach, tedy reakce na nějaké ohrožení). Lze to doporučit a není k tomu co dodat. Já se ale nyní zaměřím na hlubší a intenzivnější práci s emocemi a s jejich odrazem v tělesném prožívání.

Nejprve uvedu příklad z praxe, který vydá za celé stránky teorie:

Přišel jsem do práce a měl jsem na stole od odborného vedoucího vzkaz, že jedna klientka má velkou úzkost. Což byla pravda. Klientka byla plačtivá, naříkala, že jí ta úzkost trápí už druhý den, snažila se ji zahnat díváním na televizi, hovorem o ní, četbou, procházkou… Prostě udělala všechno možné, aby tu úzkost zahnala nebo před ní utekla. Bez úspěchu. Sedli jsme si tedy do mé pracovny, nabídl jsem jí čaj a papírové kapesníky (klasické zásady vytváření bezpečného prostředí) a poprosil jsem ji, aby mi popsala, kde v těle tu úzkost cítí. Řekla, že kolem žaludku a v nohou. Zeptal jsem se, kde ji cítí nejsilněji, řekla, že v nohou (mluvila o pnutí). Požádal jsem ji, ať se nyní soustředí jen na ten pocit v nohou. Během prvních minut se její stav ještě zhoršil – pocit v nohou byl téměř nesnesitelný, zhoršila se i úzkost. Celou dobu jsem klientku podporoval, aby u toho pocitu setrvala i když byl tak nepříjemný. Posléze došlo ke zlomu – dostavil se pocit úlevy, pnutí v nohou polevilo a s ním i ta příšerná úzkost. Zeptal jsem se, zda ještě cítí ten pocit, kolem žaludku – řekla, že ne, ten zmizel spolu s úzkostí. Klientka mi děkovala za to, jak jsem jí pomohl – ubezpečil jsem ji, že si pomohla především sama, já ji jen provázel. Zde je třeba poznamenat, že tato klientka už zná z léčeb autogenní trénink a je schopna si uvědomovat tělesné prožívání, což u lidí trpících závislostí není zase tak běžné. Proto to šlo tak hladce.

Na tomto příkladu bych rád demonstroval, jak účinná práce tohoto typu je. Dvoudenní úzkost provázená psychosomatickými symptomy a nespavostí pominula po necelých deseti minutách práce s pocity. Stejnou metodu může – a to bez nějaké hluboké průpravy, jen s trochou cviku – provádět skoro každý. Nejprve je ale nutné umět takto pracovat se svými vlastními pocity, než se pokusíte takto pomoci někomu jinému. Pokud zažíváte intenzivní úzkost nebo strach (a není to kvůli někomu s nožem v ruce…), zastavte se, přestaňte prchat, usaďte se do křesla nebo si lehněte a zjistěte, který pocit v těle vašemu stavu odpovídá. A pak se na ten pocit soustřeďte. Nejprve se (většinou) všechno ještě zhorší, ale pokud vytrváte a nepodlehnete nutkání utéct, dostaví se odměna v podobě úlevy – a můžete i dostat nějakou nečekanou zprávu, kterou s sebou váš strach či vaše úzkost nese.

Obdobným způsobem lze pracovat i s jinými emocemi, existují i techniky určené přímo k nalezení vnitřního smyslu emoce cestou tělesně ukotveného prožívání. Zájemcům vřele doporučuji knihu Focusing (autor Eugen T. Gendlin, vyd. Portál v roce 2003) či kurzy focusingu. Existují i stránky věnované této technice. Ale pro první seznámení se s prací s tělovými pocity postačí vaše první zpracování strachu či úzkosti způsobem, který jsem popsal. Technika je v zásadě jednoduchá, ale její zvládnutí, zvláště pak její první zvládnutí, zase tak jednoduché není, protože zastavit sílu prvotního impulsu a skutečně se zastavit vyžaduje hodně trpělivost a odvahy. V ideálním případě vás tím někdo provede, třeba psycholog, ale můžete k tomu přistoupit i z pozice samouka.

Hodně štěstí!
Reklamy

komentářů 10

Filed under Terapie závislostí

10 responses to “Jak zvládnout úzkost, strach a jiné emoce tělesně ukotveným prožíváním

  1. Četla jsem Focusing asi před rokem. Je to zajímavý. Ale já moc nemám ráda „techniky“ a „návody“, KBT a spol. – pokud to nejde až k té „zprávě“, pokud je to pouze zrušení symptomu, bez celkovějšího postupného pochopení. A vlastní zkušenost, že je dobré být tak odvážný, že nebudu bojovat, mám. Ale není to všechno, je to začátek; jenom začátek. Postupné uvědomování si příčin nebo spíš SMYSLU nepříjemného pocitu a vůbec uvědomování si všeho – toho, co teď vlastně dělám, když říkám tohle, co doopravdy dělám v tomto okamžiku, co to znamená – to je důležité. Pak teprve se změním, resp. přijmu něco nového, stane se to mou součástí a uleví se mi, už to není problém a chaos. Přímo ten proces podstoupení není příjemný a vyžaduje odvahu – a někdy ji neseberu hned, sama si bráním v tom přijetí; protože utéct je vážně jednodušší. Takhle se to teď děje mně – každý hnusný pocit, deprese, mi vždycky něco dá nebo řekne. Ale jde mi to pomalu. Když ale přistoupím na to, že taková rychlost, takový rytmus je v pořádku, nemusím se stresovat tím, že nemám všechno hned, že nejsem supervyspělý jedinec a možná nikdy nebudu.

  2. 2 Liška: Díky za doplnění. Ono není snadné se hned zpočátku dopracovat až k té zprávě, k vnitřnímu smyslu. Už jen umění se zastavit a obrátit se emoci čelem chce jistou praxi a je to dobrý krok. A jsou chvíle, kdy je i KBT k nezaplacení. Záleží na charakteru práce – zda jde o dlouhodobou psychoterapii jdoucí do hloubek sebepoznání, nebo třeba o krizovou intervenci. Tento článek je jen úvodem do problematiky…

  3. [2] Souhlasím, anoano. Obrátit se emoci čelem se v tu chvíli často jeví jako horší varianta nebo dokonce to člověka vůbec nenapadne jako varianta. Pak se v tom plácá a trápí dál. Není lehké poprvé najít tu potřebnou odvahu tím správným směrem – ale to jen opakuju, co ty píšeš…

  4. Často se obracím k *něčemu* čelem. Pak je to buď hodně těžký; nebo něco napíšu.Zdravím; dnes jsem dobral antibiotika.

  5. mikeš

    je to hodně i o trpělivosti, zajímavá je na i kniha Trénink emocí od Alberta Ellise na základě racionálně emoční terapie, protože všecky tyhle stavy vyvolávají přemrštěné iracionální pocity, dovedené ad absurdum, a léčba je racionální, pojmenovat ten problém, přijmout i ty nejhorší fantazie a pevně racionálně postupovat, ale princip je myslím stejný, je to postup typicky medicínský, ale řeší to zase jenom symptomy, stejně se musí najít příčina, jinak dojde k recidivě, další zajímavou knihou na toto téma je Základní formy strachu od Riemanna, tam hledá příčinu, vřele doporučuji

  6. Základní formy strachu mám a četla jsem a připadalo mi to naprd. Ale už je to nejmíň dva roky. Zrovna nemám chuť se na to znova mrknout, musím na ni počkat 🙂

  7. Rene

    UzkostAhoj prave prozivam epizodu silneho stranu a nevim jak to zvladnout.Chci to zvladnout bez tablet a tak jsem usedla k PC. Silna uzkost me zzira zevnitr. Chtela bych se tomu postavit jak pisete ale nemuzu se nejak ukotvit. Citim se jako zvire lapene v pasti chtejici uniknout.Kez bych nasla tak jednoduchou pomoc jak o ni pisete. Ja se bojim, ze blaznim a bude to horsi. Je mi 33 a temito pocity jsem zacla trpet pred mesicem po dlouhodobem rodinnem stresu. Snazim se bojovat ale uz nevim jak. Hledam odbornou pomoct ale jsou Vanoce…

  8. Modrá linkaAhoj René,kdykoli se můžete obrátit na Modrou linku, jsou tam profesionálové, některé z nich znám osobně a určitě si s Vámi rádi popovídají. Přes Skype je to zdarma. Kontakt na http://www.modralinka.cz/ .Ať se to brzo spraví a je lépe.Jaroslav

  9. kamil modl

    Sám sebe řadíš k laické či odborné veřejnosti?

  10. 2 Kamil Modl: No, asi tak napůl. Živil jsem se jako profesionální terapeut, mám kvalifikaci na psychosociální rehabilitaci a hafo jiných kurzů, ale nejsem psycholog ani psychiatr. Tož tak.