Zkouška

Je až s podivem, jak silný psychotropní účinek na mě má blížící se (vysoko-školní) zkouška. Znám (z minulosti, třeba dodat…) psychotropní účinky alkoholu, konopí i lysohlávek, vyzkoušel jsem, jak mění psychiku kolektivní zpěv manter či šamanské bubnování. Samozřejmě mám i zkušenosti se změnami psychiky způsobenými zamilovaností, hněvem, záští atd. Opomenout nelze ani zkušenosti s nasazováním, vysazováním a změnami psychofarmak.

Ale to, co se se mnou děje v časovém rozpětí dva dny před zkouškou – okamžik zkoušky je zcela jedinečné. Blbnu. Magořím. Hysterčím. Propadám beznaději…

No, a zítra odpoledne mne čeká zkouška ze Základů managementu.

Ten předmět obtížný je, tedy pro mne určitě ano, protože jsem se touto problematikou dosud nezabýval a je to pro mě tedy hodně nové. Nicméně objektivní obtížnost ve skutečnosti zase takovou roli nehraje, protože panikařím před zkouškou jakéhokoli druhu, bez ohledu na míru předpokládané obtížnosti. Zhruba dva dny před zkouškou se mi začínají klepat ruce, sebevědomí prudce klesá, v hlavě se rozhostí pocit "tupého prázdna", v útrobách nevolnost…

A stále častěji se objevuje otázka-zvolání: Kurva! Mám já tohle zapotřebí!?

Jistou roli zde hraje nepochybně přítomnost prvku, který by Thomas Moore, autor velmi poučné knihy Temný Eros, nazval sadovským. Jako student jsem v nerovném postavení, musím správně odpovědět, jinak budu ztrestán (snažím se sám sebe pobavit představou paní, jež mne bude zítra zkoušet, jak nade mnou, oděna v kůži, stojí s bičem…). Přestože je na vysokých školách oblíbeným způsobem oslovení studenta výraz kolego, nemohu v tomto případě věřit ve skutečnou kolegialitu, protože v dané situaci nejde, andragogicky řečeno, o vzdělávání sobě rovných, nýbrž o vzdělávání shora.

Jen několikrát jsem v minulosti zažil před zkouškou jiný pocit. Bylo to v případě, že jsem zkoušejícího znal a věděl jsem, že mu bude záležet na tom, abych uspěl – že mne nebude stresovat, ale vystoupí v roli facilitátora (zvláště dobré vzpomínky mám na prof. Jaroslava Hrocha, znalce angloamerické filosofie přednášejícího na FF Masarykovy univerzity).

Dnes tedy, večer před zkouškou, vyšiluji, je mi zle, nemůžu pořádně jíst, klepu se a vím, že to skončí až zítra a nic na tom nezměním. Přemýšlím, zda existuje způsob, jak se "přeladit", jak to změnit. Ocitl jsem se v mnoha kritičtějších situacích, které jsem zvládl s chladnou hlavou, ale zkouška, to je prostě peklo…

Teď jsem se z toho pokusil "vypsat". Nepomohlo to… Tak se jdu raději pustit do opakování problematiky strategického plánování…

PS: Děkuji Lucienne, která má svých starostí nad hlavu (zvláště, když se dějí takovéhle události), za trpělivost, kterou se mnou má – a opravdu to se mnou nemá lehké!

Reklamy

komentářů 10

Filed under Co život dal... a vzal.

10 responses to “Zkouška

  1. Určitě to zvládneš, budu ti zítra držet pěstí. Když jsem to na poprvé udělala i já, tak se opravdu není čeho obávat:-)

  2. 2 Adél: Díky. Záleží na tom, co dostanu… Dám vědět… Stejně mám strach, no…

  3. Wu

    Nesnáším školy a zkoušky dodnes a dokonce ani kurz angličtiny mi nedělá dobře – příliš školu připomíná. A věta „Mám já tohle zapotřebí?“ mi víří hlavou taky ;). Tak snad Ti to dopadlo dobře.

  4. Bretislav

    Mimo jiné …… i z těchto důvodů jsem své magisterské studium po deseti semestrech zabalil před státnicemi. Všem zkouškám se však vyhýbat nedá.Držím palce 🙂

  5. Tak Kojot má za jednaŘíká, že je to štěstí a náhoda, ale nevěřte mu, to on jen tak mluví, ale není to pravda. Čtrnáct dní tu šílel, skripta jsou přepsaný asi do devadesáti tvrdokartonových čtvrtek a ty čtvrtky potom ještě na další karton shrnoval a memoroval a dřel. Takže si to zasloužil!

  6. radka

    managementtak jak to dopadlo? máš to hezky napsáno. Pamatuji si pocit, když jsem čekala na právo, blížil se pocit, kdy chytnu za kliku a vejdu. adrenalin…:-))ale jak už sedíš, šílené temno…. ah jo, máme to zapotřebí?

  7. Poprosil jsem před zkouškou Kojota (toho Velkého) a Čerta, aby mi dohodili otázky, které umím, a podařilo se. Tímto Kojotovi, Čertovi a také všem, kdo mi drželi pěsti, moc děkuji… 🙂

  8. mikeš

    za ty vyplavené endorfiny to ale potom stojí…

  9. Moc gratuluju ke zkoušce! Jen tak dál. 🙂

  10. 2 Mikeš: No… nevím… 2 Adél: Díky.