Skepse jako magická zbraň postmoderního mága

Jako člověk studující magii rád čas od času navštívím stránky Klubu skeptiků. Pokládám je za vynikající a doporučeníhodný nástroj každého, kdo se zabývá magií, zvláště pak magií pragmatickou či postmoderní, tedy nikoli magií jako formou náboženství (tzv. "vysoká magie").

Takovou magii bychom mohli definovat třeba jako umění dosahovat výsledků řekněme poněkud nestandardními cestami, založenými na cílených změnách psychiky pomocí utilitární implantace víry a účelové manipulace s vnitřní realitou, přičemž verifikovatelnost dosažených výsledků je vždy sporná (nutno dodat, že mág není vědec a dosáhne-li kýženého výsledku, může být spokojen). Zatímco věřící člověk, včetně věřícího mága, automaticky přijímá nějaké dogma a to nutkavě hájí proti každému, kdo by se opovážil je zpochybnit, postmoderní mág by měl zacházet s vírou jako s nástrojem, který je užitečný v rámci kontextu magické práce, ale neměl by se stát jeho světonázorem. Pěkným příkladem je Jozef Karika, který ve svém Kurzu praktickej mágie uvádí, že z pozice běžného člověka na magii nevěří. Potíž nastane ve chvíli, kdy magik přijme nějakou víru jako fakt a začlení ji do svého všednodenního světonázoru. To se může snadno stát. Pokud se totiž setkáváme v kontextu magické práce s nějakým fenoménem či máme opakující se zkušenost, a v rámci svého studia narazíme na popis stejného fenoménu či stejné zkušenosti, můžeme spolu s tímto popisem automaticky přijmout i interpretační model s tímto popisem spjatý. A malé dogma je na světě…

Obvykle si toho ani nepovšimneme, dokud nás s tímto faktem někdo nekonfrontuje. Až v okamžiku, kdy svou víru začneme emotivně hájit, si uvědomíme, že něco není v pořádku – v tom lepším případě (kdy už máme za sebou nějaké ty introspektivní techniky). Případně názor oponenta odmítneme, protože "my prostě víme, že to tak je, tečka."

Říká se také, že čím člověk zachází, tím také schází. Užíváme-li víru jako nástroj, můžeme v nestřeženém okamžiku nějaké formě víry podlehnout. Neboli, jak píše Karika, "je nutné se vyvarovat klamu hermetismu, kabaly či astrologie, které se domnívají vysvětlovat tam, kde jen osobitým jazykem popisují." (KARIKA, J.: Magie v postmoderním světě, in: Zóny stínu, Vodnář: Praha, 2003. s. 315).

Proto je užitečné udržovat se permanentně ve střehu a spolu s vírou mít ve své magické truhlici i skepsi (skepse a víra jako proces solve et coagula… et solve etc…). V tomto směru jsou aktivity Klubu skeptiků nedocenitelné. Těm, kteří nejsou alespoň na povšechné úrovni obeznámeni s problematikou přírodních věd, lze jejich stránky doporučit především – minimálně proto, aby si vyjasnili, co lze a co nelze považovat za (přírodo)vědecké (ve smyslu, jak je přírodní věda v současnosti chápána). Pokládám to vůbec za důležitou (i když nikoli nezbytnou) součást všeobecného vzdělání. Ale i ti magikové, kterým tato problematika není cizí, jistě ocení výrazný rozkladný magický potenciál, jímž jsou stránky nabity. Je to očišťující.

Zároveň je ale nutno varovat před rizikem implantování skepse jako světonázoru (změna skepse ve skepticismus). Tím by popřela sama sebe a stala by se vírou hájenou stejně emotivně, jako jakékoli jiné dogma. Což je přesně to, co se přihodilo přírodovědcům, kteří se s Klubem skeptiků a jeho marností naplněným sisyfovským archetypem identifikovali. Důsledkem je vnitřní nepružnost a především slepota k čemukoli, co se vymyká dogmatu (v tomto případě současnému stavu přírodních věd vnímanému jako Pravda a nikoli jako Proces); dále též patrně uzavření se možnosti změny paradigmatu a tedy omezení prostoru pro invenci. Což ale nic nemění na skutečnosti, že se jejich prostřednictvím dostává mágovi do rukou vynikající pracovní nástroj umožňující účinně rozkládat použité a dále nepotřebné víry.

komentářů 7

Filed under Magie-mystika-víra

7 responses to “Skepse jako magická zbraň postmoderního mága

  1. Z diskuse na Nyxu:SNOP:Tak ti nevim, co se mi na tom nelibi, ale neco se mi na tom nelibi. Postrehy:i. vysoka magie neni forma nabozenstvi a nikdy nebylaii. verifikovatelnost vysledku neni problematickaiii. skepse jako takova nedovoluje psat to, co pisesiv. vysvetlovani a popis je v zasade to same, Jozo jenom tak plkav. vedeckost stranek Klubu skeptiku Sysifos (KSS) je problematicka, lze je opravdu doporucit pouze pro prvni seznameni s tematem, jako bagr na romantismusvi. zcela neni zminen hlavni prinos KSS, tedy zesmesneni idiotuvii. archetyp sysifa neni archetyp marnosti, je nutno rozlisit archetyp sysifa a sysifovske praceviii. rozklad nepotrebnych ver bud probehne prirozene, nebo nejsou nepotrebneAsi je to tim, ze je to cele takova kopie Jozovych uvah. Asi bys mel pomalu uvazovat o tom, jeslti sis nahodou nevytvoril zbytecneho boha. A k tomu ti dopomahej Pyrrhon.KOJOT:Díky za názor. Zdá se, že víš, co se ti na tom nelíbí, přinejmenším máš hned šest bodů ;-)Můžu tvůj komentář vložit do komentáře pod článkem?Za přínosný pokládám zvláště bod vi.To jsem neměl opomenout. O ostatních bodech popřemýšlím, nicméně je fakt, že jakákoli výpověď tohoto druhu, tedy založená na osobní zkušenosti, může být jen inspirací typu „ber nebo nech být“. Mně to tak celkem dobře funguje…Jinak ad ii. – neodpustím si zlomyslnou poznámku: Proč už nejsi dolarový milionář? – http://www.randi.org…h/index.htmlSNOP:1) To jsou jenom postrehy, moc nevim, co se mi na tom nelibi, ve smyslu sjednocujiciho prvku… mozna jsem na to kapnul v predposledni vete zaveru, ale to by chtelo podrobnejsi zkoumani.Klidne ho tam vloz, zaroven ale uvaz, ze nejspis nebudu reagovat na dalsi komentare, bo na tvuj blog jdu vicemene jenom kdyz nekde neco anoncujes.Co se tyce osobni zkusenosti a inspirace typu „ber nebo nech byt“, to je asi hlavni nase neshoda. Ja tento pristup povazuju za zruseni komunikace a je to to, co lidem hlasicim se k chaosmagii nejvic vycitam. Dialog se meni v radu monologu, a ten druhy „bere, nebo necha byt“.To nasili, ktere pachaji tradicnejsi smery, a ktere ty citis i u KSS a nazyvas „dogmatismem“, je imho to, ze donuti cloveka ke komunikaci, vtahnou ho do dialogu, vytrhnou z jeho sveta a donuti ho jit na spolecne pole. Nikoli nutne z duvodu evangelizace, ale z duvodu sdileni a moznosti dialekticke prace.Terpve na spolecnem poli vyjde najevo, ze ne vse je lez a ne vse je pravda. Ze relativizujici postmoderna je validni pouze pri totalni izolaci, soukromniceni, idio-cii.Coz neni (nutne) o dogmatismu. Sextos Empeirikus, zasadni predstavitel skepse, stejne vchazi na spolecne pole a skepsi haji spolecnymi slovy a standardni metodou.2) Protoze nemam zadne nadprirozene schopnosti? Proste jenom svet funguje v souladu s mou vuli. V kazdem pripade nikdy jsem nemel problem s verifikovatelnosti vysledku. Problem by byl, kdyby nekdo chtel overovat moje schopnosti, napriklad ono tvrzeni, ze svet funguje v souladu s mou vuli (coz je ten Randi). Ale to neni vysledek. Vysledek je, ze kdyz si neco vytknu a neco pro to delam, tak toho dosahnu. A trivialne zjistim, jestli jsem dosahl nebo nedosahl, proste to porovnam s ocekavanim.KOJOT:ad 1) Zajímavý náhled na věc, beru v potaz.ad 2) Takto samozřejmě ano, díky za upozornění – vyjádřil jsem se nepřesně, měl jsem na mysli verifikovatelnost (respektive falzifikovatelnost) v přírodovědném diskurzu.SNOP:I pak to neni verifikovatelnost/falsifikovatelnost vysledku, ale teorie; jde o jinou kategorii. Kdyz si netvorim zadne teorie o tom, co umim nebo neumim, tak proste neni co verifikovat nebo falsifikovat.(nasleduje rozhovor, Skeptik neni skeptik, ale clen KSS, tedy ciry dogmatik vedeckeho svetonazoru)Reknu: zabyvam se magii. Skeptik se zepta: co to znamena? Reknu: divam se bezpredsudecne a jednam ad hoc. Skeptik: To znamena jak? Reknu: to znamena, ze si tvorim svet v kazde situaci znovu a adekvatne te situaci. Skeptik: A podle ceho si tvoris ten svet? Reknu: Podle citu. Skeptik: a to jak presne? Reknu: Chce to leta cviku. Skepik: a jak poznas, ze ses zlepsil? Reknu: Tim, ze lepe dosahuji svych postupnych cilu. Skeptik: A myslis, ze jich dosahujes lepe nez nekdo, kdo se treba uci manazerskym metodam? Reknu: netusim a nezajima me to. Skeptik: Takze ti o ty cile nejde? Reknu: nejde. Jde mi o tu magii, tedy o to, jak dle citu v kazde chvili tvorit svet. Primarni je mi magicky pristup, ktery je dobry o sobe, sekundarni je to posouzeni, jestli k necemu je. Skeptik: Ale to by sis mohl ten svet tvorit uplne jak bys chtel, a to neni rozlisitelne od blaznovstvi. Reknu: Mohl, ale nedelam to. Skeptik: A jak poznas, ze to nedelas, a proc to nedelas? Reknu: Nedelam to, protoze byt s lidmi je dobre. A poznam, ze to nedelam, jestlize mohu byt s jinymi lidmi. Skeptik: A jak poznas druheho cloveka? Reknu: poznam. Skeptik: ale jak? Reknu: poznam. Skeptik (zkonstruuje fikany pokus zahrnujici plysova zvirata, nafukovaci panny a komunikaci pomoci marionet, ve kterem mi dokaze, ze nepoznam): ha, nepoznals! Reknu: ok, mylil jsem se. Skepik: Takze je tvuj pristup k nicemu. Reknu: tobe ano, kdyz chces Pravdu. Ja nechci Pravdu, chci spokojenost sdilenou s lidmi. Skeptik: nelze byt spokojeny bez Pravdy. Reknu: hm, tak tady se neshodneme. Skeptik: Ale my se musime shodnout, protoze jen jeden z nas muze mit Pravdu. Reknu: a nemusime. [: Skeptik: musime. Reknu: nemusime. :]KOJOT:Pěkný exkurs do problematiky, díky.

  2. „Vnitřní nepružnost, slepota k čemukoli, co se vymyká dogmatu, též patrně uzavření se možnosti změny paradigmatu.“ – vskutku! Tomáš Akvinský oponentům názor nejen vyvrátil, ale jejich názor navíc zformuloval lépe než oni sami. O tom (a taky o tom co z Tebe cituju výše) si český Sisyfos může asi nechat jen zdát, jak jsem se tak koukal na heslo o yettim…..

  3. Z jiného konce postmodernyZdravím.Hm, to já tedy nedělám věci, kterým nevěřím. Například kdybych nevěřila tomu, že se mi podaří udělat korektury Hina (Carrolla atd.), vykorespondovat fotky apod., musela bych se potýkat s neústupným pocitem, že jenom marním čas. S lidmi, kteří nevěří v magii bych dokonce nedělala ani jediný společný rituál – nemíním to rozebírat dle vzoru Smullyana, ale něco tam vždycky nesedí (buďto lhář nebo blb).Avšak jelikož praktikuji individualismus, vyžaduji, aby člověk alespoň po určitý čas dosáhnul stavu, kdy věří sám sobě a uvědomil si, že to co dělá dělá pro sebe – toto vědomí nemusí být natrvalo neochvějné, ale mělo by to být uvědoměno. A jestli to akceptují ti druzí nebo ne, na to kašlat (le misantrophé magiq:-).

  4. Ano, souhlasím s tím, že člověk má věřit, že to, co dělá, má nějaký význam, především pro něj. Co se týče té „nevíry v magii“ – myslím, že je to u Kariky takový aforismus. Prostě nevnáší magické myšlení tam, kam podle něj nepatří. Jeho postřeh, že ti, kdo byli zcela pohlceni magií, nedopadli v běžném životě zvlášť úspěšně, je velice trefný. Celkově jde asi o problém nenechat se pohltit nějakou vírou, která může být v určitém kontextu velmi mocná a užitečná, ale v kontextu života jako celku může působit destruktivním, omezujícím způsobem. Takto nějak jsem přemýšlel, když jsem ten článek psal. BTW: Nepokládám jej za nějakou hlubokomyslnou úvahu s dalekosáhlými důsledky, spíše za lehce načrtnutý postřeh s lehce provokativním ostnem.PS: Hine? Chystá se nějaká český překlad? To by bylo velice potěšitelné.

  5. Cat.

    Jj, ten samý postřeh, tj. vnášení magie tam, kde není, nazývá Hine přímo akutní magititýdou. 🙂 V minulém a předminulém století se z toho daly vytřískat prachy pouze v kombinaci s guruismem…Český překlad Hina bude snad do dvou měsíců na pultě, chce to ještě nějakou práci…

  6. 🙂 A co to bude a kdo to vydá?

  7. Cat.

    Prime chaos, Vodnář. Btw. má nové stránky, info bude, až to bude alespoň ve stavu sazby.