O původu, účelu a smyslu magie

Zrovna nedávno jsem se setkal s dalším z nesčíselna prohlášení o tom, že magie je nejstarší a nejvyšší věda, jejímž cílem je Osvícení, Vyšší Poznání a kdo ví co ještě. Myslím, že je to blbost…

Myslím, že je to blbost a zrovna teď cítím jakousi potřebu se k tomu ze svého úhlu pohledu vyjádřit (s plným vědomím skutečnosti, že vyjadřovat se k blbostem samo o sobě blbostí zavání).

Předně: Řekněme, že se lidstvo tak či onak magií zabývá nějakých 40 – 60 tisíc let a to od chvíle, kdy se na zemi objevil Homo sapiens sapiens vyznačující se evoluční novinkou v podobě schopnosti představovat si. Naši starší předkové byli příliš ukotveni v oblasti konkrétního a magie se bez představivosti dělat nedá. Takže si představme jednoho z prvních lidí moderního typu, kterak provozuje magii. Proč to dělá? Ach! Jistě – jde mu přece o Vyšší Poznání, vždyť právě pokládá základy Nejstarší Vědy!

Ve skutečnosti to dělá proto, aby zajistil sobě a svým lidem úspěch při lovu. Tečka. Přesně o to totiž šlo – o zcela konkrétní výhodu sloužící přežití. Pomiňme nyní otázku, zda magie "skutečně" funguje nebo jak vlastně funguje. Tvrdím, že toto konání bylo evolučně úspěšné – důkazem je skutečnost, že nevymizelo. Samozřejmě, že tento mág měl nějaké ty "vyšší" (nebo, jak raději říkám, změněné či alternativní) stavy vědomí. Ty ale nebyly cílem samy o sobě.

Později se magie začínala prolínat s náboženstvím. Zvláště po objevu zemědělství. Stále ale šlo především o zcela konkrétní a materiální výsledek: úrodu. A případně také o úspěch ve válce.

Jak čas plynul a civilizace se rozvíjela, lidé objevovali jiné způsoby, jak si zabezpečit požadovaný profit a magie postupně ubývalo. Tehdy se objevili lidé, kteří v magii začali hledat "něco víc" – cestu k poznání Boha například. Aby se odlišili od mágů používajících magické praktiky k dosažení světského úspěchu, začali tomu, čím se zabývali, říkat Vysoká Magie a tu pragmatickou označili jako magii "nízkou" a "pokleslou". Jako by původní byla právě ta jejich "Vysoká" či "esoterní" magie.

Musím přiznat, že jsem se sám ve svém zabývání se magií v minulosti pokládal za adepta "Vysoké Magie" a její využití ke světským cílům jsem pokládal za "zneužití Posvátné vědy". Inu, patrně jsem dosáhl jistého stupně osvícení, protože se tomu musím nyní už jen smát.

Nevěřím ve "Vyšší poznání", nevěřím v "poznání Boha", nevěřím v "rozšířené vědomí" a po pravdě řečeno nevěřím příliš ani v magii jako takovou, alespoň v tom smyslu, jak je obvykle prezentována. Věřím ve zkušenost, v to, co si lze osahat, vyzkoušet a v to, co je k něčemu užitečné – a zde musím podotknout, že zábava je legitimní účel.

Vzhledem ke skutečnosti, že se magické počínání z evolučního hlediska osvědčilo, přikládám mu osobně možnost působit určitý efekt při dosahování vytyčených cílů. I kdyby to byla jen "hlavologie", není od věci to zkusit. Na druhou stranu mám na paměti skutečnost, že drtivá většina našich úspěšných současníků dosáhla svých cílů zcela bez použití magie v užším smyslu slova (v širším smyslu slova lze pokládat za magické konaní všechny způsoby sebeiluminace). Prostě magii používám, pokládám-li to za užitečné, aniž bych jí přikládal nemístnou důležitost.

Dále se magií zabývám za účelem dosažení zkušenosti psychonautického charakteru. Tedy jako prostředek k dosažení zajímavých stavů vědomí, které pro mne mají určitou estetickou a zábavnou hodnotu. Nemyslím, že bych takto dosáhl "Vyššího Poznání" či do konce "Osvícení". Možná tímto způsobem dosáhnu určitého relativního sebepoznání, ale protože v samém jádru mého Já je naprosté Nic, není vlastně ani možné něco skutečně poznat…

V současné době lidé disponují tolika účinnějšími prostředky k dosahování cílů, včetně zmíněných cílů estetických, že magii nelze považovat za něco víc, než jen osobní libůstku srovnatelnou s chovem potkanů, pěstováním sukulentů, blogováním, hraním her (to především!) nebo třeba luštěním sudoku.

KATZ!

komentářů 5

Filed under Úvahy a postřehy

5 responses to “O původu, účelu a smyslu magie

  1. Wu

    Excelentní, přímo k jádru.

  2. strojmir

    Věřím ve zkušenost, v to, co si lze osahat, vyzkoušet a v to, co je k něčemu užitečné – a zde musím podotknout, že zábava je legitimní účel.Možná tímto způsobem dosáhnu určitého relativního sebepoznání, ale protože v samém jádru mého Já je naprosté Nic, není vlastně ani možné něco skutečně poznat…Není v těch tvrzeních rozpor?Já zase moc nevěřím, že by člověk, který je posedlý touhou po poznání jí trpěl náhodně, odpověď však neznám…

  3. 2 Wu: Dík, teda :-)2 Strojmír: I kdyby byl, tak co? Bezrozporná je jen tautologie a z tautologie nikdy nic kloudného nekouká. Že bych byl náhodně posedlý touhou po poznání? Zajímavé…

  4. J. K.

    Fajn článok, vidím to veľmi podobne.

  5. 2 J. K.: Dík. Ale jsou to jen slova a slova nikdy nezachytí celou tu komplexitu. Mám rozepsaný další článek na toto téma, objeví se tu asi ve středu nebo ve čtvrtek.