Výkladový slovník esoteriky a pavěd (recenze)

Pokládám se za člověka skeptického ražení a rád o věcech pochybuji, zvláště pak o těch, které mám tendenci přijímat nekriticky a které jsou mému srdci blízké. Věřím, že lidský rozum je mocným nástrojem poznání a důležitou, i když v žádném případě všemocnou, zbraní proti fanatismu všeho druhu. Také proto občas navštěvuji stránky Klubu skeptiků Sisyfos (mimochodem: poněkud mě irituje, že klub se – správně – jmenuje Sisyfos, ale stránky jsou sysifos.cz…). Tam jsem také objevil reklamu na Výkladový slovník esoteriky a pavěd od Jiřího Heřta. Neodolal jsem a objednal si jej přímo u nakladatelky, paní Věry Noskové. Paní Nosková mi ihned odpověděla a jak jsem zjistil, byl jsem úplně prvním člověkem, který si knihu objednal!

Vážený pane Poláku,

byl jste opravdu první, který projevil touto cestou o slovník zájem. Ale rychle přibylo do této chvíle dalších 42 zájemců. Bude to pěkná knížka a slízneme za ni velké prskání esoteriků, potrefených hus. Na druhé straně je pěkná představa, že ani oni nemají o těch pestrých oborech a odvětvích tolik informací jako prof. Heřt, který je zvyklý pracovat s fakty, umí si sehnat informace, prostudovat problematiku a má tah na branku.
Pokud napíšete recenzi, rádi ji uveřejníme na našem webu a jistě i ve Zpravodaji, což je dokonce mírně honorováno

Zdravím srdečně

Věra Nosková (skeptička, spisovatelka, nakladatelka).

napsala mi nakladatelka. Moje zvědavost okamžitě vzrostla. Měl jsem sice podezření, že výkladový slovník tohoto typu je pro jediného autora příliš velké sousto, nicméně lidé s širokým záběrem skutečně existují a třeba k nim pan Heřt patří. Očekával jsem tedy dílo s širokým záběrem, dílo, které mne podnítí k přemýšlení o vlastních postojích a názorech, dílo, které mne vyprovokuje k plodnému vnitřnímu dialogu… Když kniha konečně dorazila, dychtivě jsem se do ní začetl. Hned v předmluvě Věry Noskové se dočteme, že esoterici všeho druhu se často vyhraňují proti vědě, která je pro ně, jako pro laiky často nesrozumitelná. Právě tak jsou ale pro racionálně uvažujícího člověka nesrozumitelné pseudovědecké obory a oblast esoteriky, zvláště pak jejich terminologie, přičemž na trhu chybí kritická literatura v tomto směru. Cílem předkládané publikace je „popsat termíny z oblasti okultismu a pseudověd tak, jak je chápou a vysvětlují jejich zastánci, propagátoři a provozovatelé a doplnit tyto informace kritickým pohledem, který se opírá o logické myšlení, přírodní zákony, vědecké poznatky i hodnocení dalších kritiků." (s. 4, zdůrazněnou mnou). Vzhledem ke skutečnosti, že kniha má 264 stran a přitom obsahuje 268 hesel, jsem poněkud znejistěl. Ale kdo ví? Zakázal jsem si jakoukoli předpojatost a řekl jsem si, že se třeba se autorovi podařilo jednotlivá hesla zpracovat při zachování proklamovaných cílů knihy ve formě výstižných a trefných zkratek…

V závěru předmluvy paní Nosková definuje cílovou skupinu knihy jako čtenáře, kterého „zajímá souboj racionality s iracionalitou" (s. 4.). Kritika konkrétních jevů je tedy pojmenována jako boj s iracionalitou. Vyhlášení války iracionalitě je u spisovatelky (!) poněkud překvapivé, i když je patrně důsledkem skutečnosti, že autorka předmluvy nedomyslela dosah takového tvrzení. Iracionalita je přirozenou součástí lidského života – umění, láska, záliby… tolik iracionálních jevů. Je snad racionální vést boj se zamilovanými? Budeme vědecky potírat stavitele modelů lodí v láhvích? Nicméně nepíši recenzi na předmluvu a postoupím dále:

Následují poznámky autora, kde se dočteme: „Rozhodli jsme se pro výběr těch nejdůležitějších hesel, především těch, jejichž analýzou jsme se sami zabývali, ale aby přesto výběr pokryl celou esoterickou a pseudovědeckou oblast." (s. 5.) Dále autor uvádí, že se soustředí především na problematiku jevů rozšířených v České republice. „Hesla jsou zpracována tak, že je nejprve podána definice termínu a objektivní popis fenoménu, a po něm pod názvem „Hodnocení" je uveden podrobnější výklad kritický." (s. 5.).

Následující pasáž je ovšem ohromující: „Pokud jde o prameny, použili jsme vedle slovníků, encyklopedií a také esoterické a paravědecké literatury všechnu dostupnou kritickou literaturu včetně informací z internetu. Soupis hlavních kritických zdrojů je uveden na konci knihy. Publikace a články obhájců, propagátorů paranormálních jevů a esoteriky neuvádíme. Takových pramenů je totiž v kontrastu s minimem kritické literatury nepřehledné množství a jsou snadno dostupné na pultech knihkupců, v knihovnách i na webových stránkách." (s. 5.). Tak tomu říkám postoj hodný seriózního badatele! Zanechám však ironie a vysvětlím, proč je tento přístup, který by mimochodem neprošel ani autorovi bakalářské práce, hodný kritiky: Pokud chci popisovat nějaký fenomén, který je utvářen lidmi, obvykle se setkám s širokou škálou názorů, teorií, přístupů či „škol". To platí ve vědě a (patrně ještě více) v oblasti tzv. esoteriky. Pokud autor proklamuje, že bude popisovat termíny tak, jak je chápou jejich zastánci, opravdu bych rád věděl, které zastánce má konkrétně na mysli. Jedná-li se o dílo jednotlivce či sektu jednotlivcem vedenou, je to celkem jasné, ale pokud jde například o astrologii či magii, kde se setkáváme s desítkami různých směrů a přístupů, vágní odkaz na pulty knihkupectví mne opravdu neuspokojuje!

Neobvykle se pak až na šesté straně seznamujeme s autorem samotným: Prof. MUDr. Jiří Heřt, Dr.Sc. je lékař, profesuru získal v oboru anatomie, hlavním předmětem jeho zájmu byl výzkum pohybového aparátu člověka. Jako závodní lékař se v Chomutově setkal s působením léčitelů. Problematice alternativní medicíny a později i pseudovědy v celém jejím rozsahu (sic!) se intenzívně věnuje od r. 1985. Byl iniciátorem a autorem tří zásadních publikací Alternativní medicína, možnosti a rizika, Homeopatie, clusterová medicína a antroposofická medicína a Akupunktura, mýty a realita. Je editorem čtyř sborníků Věda kontra iracionalita 1-4 a autorem mnoha článků na téma esoteriky a pseudovědy v odborném i populárním tisku. Bohatá je i jeho přednášková činnost. Profesor Jiří Heřt je členem předsednictva, a několik let byl předsedou Českého klubu skeptiků SISYFOS.

Musím říci, že k četbě jednotlivých hesel jsem na základě výše zmíněných skutečností již přistupoval s nefalšovaným skepticismem, nicméně jsem se snažil udržet mysl otevřenou a nepředpojatou. Nahlédněme tedy nyní do slovníkové části této ambiciózní publikace…

Nejprve k tomu, co mohu hodnotit vcelku kladně: Nejsem sice v oblasti alternativní medicíny odborníkem, ale zdá se, že pokud se hesla týkají této oblasti, autor slovníku má značný přehled a je znát, že se touto problematikou zabývá. Přesto však, vzhledem k tomu, jakých nepřesností se, jak uvidíme, dopouští v heslech, s jejichž problematikou obeznámen jsem, si nejsem jist, nakolik mám brát autora vážně. Nicméně musím například souhlasit s opakujícím se varováním před přijímáním alternativní terapie libovolného druhu jako všeléku, panacey, které může vést k zanedbání konvenční léčby a k poškození pacienta. Musím však zdůraznit jednu důležitou skutečnost: Autor i v těchto celkem kvalitně zpracovaných heslech opomíjí citace, což je důležité ve chvíli, kdy například prohlásí, že „Diagnostické metody jsou neúčinné a neúplné. Specifická účinnost nebyla v experimentech ani v klinických studiích kromě sporných výjimek ověřena.". Autor odkazuje pouze na skeptickou sekundární literaturu. Osobně bych u tak ambiciózního projektu očekával odkazy na příslušné studie – a to včetně oněch letmo zmíněných sporných výjimek. Bez toho máme co do činění s pouhým referátem a nikoli s hodnotným výsledkem dlouholeté badatelské činnosti autora…

V pořádku jsou i hesla jako je Selektivní vnímání, Cold reading či Barnumův efekt, což ovšem nepřekvapuje, protože jde o důležitou pojmovou výbavu každého racionalistického skeptika. Důležité je heslo Pseudověda, v němž definuje pseudovědu, paravědu a pavědu. Sám zmiňuje, že jsou často užívány synonymně, ale zmiňuje i to, že někteří v těchto pojmech nacházejí významové rozdíly. „Jako pseudovědu lze označit disciplínu, která se vydává za vědu a která používá, i když často neadekvátně, vědeckou metodiku i vědeckou terminologii, zejména tu módní, ale spočívá na chybných premisách. Termín paravěda se používá pro označení parapsychologických disciplín, tedy těch, které operují s neexistujícími duchovními „energiemi" nebo silami, s mimosmyslovými nebo záhadnými jevy. Konečně pavědou myslíme disciplíny zcela nesmyslné, absurdní, které s vědou nemají už nic společného". Autor se ale tohoto terminologického rozdělení bohužel dále nedrží a termíny užívá libovolně, takže například theosofii, což je náboženský proud, který nemá s vědou prakticky nic společného, značuje za pseudovědecký světový názor.

Nyní se obrátím k heslům, při jejichž četbě jsem skutečně prskal, ale nikoli proto, že bych byl potrefenou husou, nýbrž proto, že se v příslušné problematice velmi slušně orientuji a mohu s čistým svědomím prohlásit, že byla napsána nadočekávání špatně a diletantsky. Tak v hesle Alchymie autor píše, že, mj., vychází představy „o třech esenciálních solích". Každý jen trochu okultně vzdělaný laik ví, že alchymie pracovala se třemi základními principy: Rtutí, Sírou a Solí, které měl autor patrně na mysli. Kdyby platila slova, že pan prof. Heřt je zvyklý pracovat s fakty, umí si sehnat informace, prostudovat problematiku a má tah na branku, nikdy by se takové neznalosti nedopustil. Dalším heslem, které si zaslouží moji pozornost, je Astrologie. Autor tvrdí, že: „Základní představou astrologie je přesvědčení, že každé nebeské těleso, planeta i hvězda ovlivňují život lidí, a to individuálně, v závislosti na datu narození." Dále pak pracuje s tím, že astrologie je nesmyslná, protože žádné takové vlivy neexistují. Autorovo tvrzení se nezakládá na pravdě, protože současní astrologové hovoří o vlivech pouze metaforicky a rozhodně není jejich základní představou přesvědčení o nějakém druhu fyzikálního působení nebeských těles. Vytvářejí jiné hypotézy, založené na souběhu nebeských a pozemských cyklů, na Jungem definovaném principu synchronicity a podobně. Tyto teorie by bylo možné podrobit velmi sžíravé skeptické kritice, kdyby o nich ovšem autor slovníku vůbec věděl! Takto kritizuje něco, čemu už dávno nikdo z kritizovaných nevěří. Pro mne to znamená, že ani v této oblasti autor žádné informace nesháněl a problematiku neprostudoval.

Dalším problematickým heslem je Geomancie. Autor neví, že existují dva odlišné fenomény pod tímto názvem, a nevědomky vytváří jejich syntézu. Konkrétně píše, že je to „středověká esoterická představa, podle které je Země živá bytost, duchovní organismus, se kterým je možno komunikovat a ovlivňovat ho. Pomocí geomancie lze také věštit budoucnost.". Pikantní je, že autor zde k dějinám přistupuje z esoterického a nikoli z vědeckého úhlu pohledu pohledu! Esoterikové či okultisté rádi prohlašují, že učení, které hlásají, má své kořeny ve středověku, starověku či třeba v Atlantidě. Ale racionální historik by poznamenal, že zmíněná esoterická představa o Zemi je naopak novodobou záležitostí a nikoli „středověkou představou". Chyba nastala asi v okamžiku, kdy autor zjistil, aniž by ovšem sháněl informace a studoval problematiku, že o geomancii psal například již středověký učenec Agrippa z Nettesheimu – a ten ji pojednával jednak jako věštění „z pohybů, hluku, dmutí, chvění, trhlin, otvorů a výparů země a jiných podobných úkazů" a jednak jako systém tzv. geomantických figur, který je ovlivněn astrologií, má přesně daná pravidla výkladu (vychází z náhodně určených východisek typu sudá-lichá, která jsou pak zpracována do horoskopu podobného obrazce, který je interpretován). Dnes se tento druh geomancie (opravdu bych raději psal geomantie, ale držím se autorovy terminologie) příliš často neprovozuje, což je škoda, protože má své nesporné kouzlo… Skutečnost, že autor směšuje dva jevy do jednoho a na tom základě se navíc dopouští typicky nevědeckého tvrzení o „středověké představě" je dalším tristním důkazem jeho nekompetentnosti.

Scestné je i heslo Jasnovidectví. Autor uvádí, že jde o „schopnost vidět bez použití zraku.". To je zavádějící, protože ono „vidění" je v jasnovidectví míněno i v přeneseném významu, jako odhalování skrytého. Často nejde u jasnovidectví o vidění konkrétního objektu zájmu, ale o vidění symbolických obrazů, které jasnovidec následně dekóduje. Zcela nepřijatelné je autorovo tvrzení, že: „Při prověřování schopností jasnovidců se vždy zjistilo, že jde o šarlatány, kteří své kousky provozovali s pomocí jiných osob. Jasnovidci vždy selhali, když nabízeli, že zjistí místo, kde se nachází vrah, unesená osoba nebo ztracené dítě." Prohlásit všechny jasnovidce za šarlatány, tedy vědomé podvodníky, je opravdu silná káva. Také tvrzení o tom, že vždy selhali, lze označit za zcela nevědecké. Jsou doloženy případy, kdy se jasnovidec „strefil" – a po pravdě řečeno bych se divil, kdyby tomu tak nebylo. Argument náhody bych totiž v této souvislosti akceptoval, tvrzení, že se nikdy žádný jasnovidec nestrefil opravdu nikoli.

Jen krátce se zastavím u hesla Kletba. Autor konstatuje, že: „Dosud se údajně používá u haitských Afroameričanů.". Dovoluji si poznamenat, že nikoli údajně a nikoli jen u nich, ale našli bychom ji i mnohde jinde, včetně naší domoviny. Rozhodně nejde pouze o záležitost minulosti, jak z textu vyplývá. Další nepřesnosti se autor dopouští v hesle Konstelace rodinné, „systemické", kde prohlašuje, že „v ČR jde o metodu v oficiální psychoterapii nepoužívanou". To není pravda, je provozována v rámci Modelu růstu, akreditované psychoterapeutické metody. Mně tato metoda shodou okolností příliš blízká není, ale to nic nemění na skutečnosti, že argumentačně chybné je také autorovo tvrzení, že metoda je nevěrohodná, protože ji často provozují nekvalifikované osoby.

V hesle Kontaktéři autor poněkud nepochopitelně hovoří v souvislosti s kontaktéry kolem Ivo Bendy o „zajímavém koníčku, recesi". Nevím jak je to s panem Bendou, ale celý myšlenkový systém Vesmírných lidí nápadně připomíná klinický obraz paranoidní schizofrenie a celý tento fenomén by si zasloužil multidisciplinární výzkum ze strany psychiatrů, psychologů a religionistů… Další hrubka je v hesle Křesťanská věda – ta nebyla založena, jak píše autor, v 60. letech 20. století ale v 70. letech století devatenáctého.

Obzvláště jsem se těšil na heslo Magie. Autor nezklamal a pojednal téma povrchně a bez jakékoli přidané vypovídací hodnoty. Zmiňuje termín „sympatetická magie" a naznačuje Frazerovo odlišení magie a náboženství, aniž by ovšem Frazera uvedl jako zdroj. Píše o tom, že magie má umožnit jednat v rozporu s přírodními zákony, což je zavádějící, protože to v žádném případě necharakterizuje všechny magické přístupy. Autor naprosto opomíjí hermetismus, okultismus (na ten odkazuje jako na heslo, to však v knize chybí!), moderní magii, vysokou magii, chaosmagii, postmoderní magii… Vlastně vše od 18. století do současnosti! A přitom, pokud má starost o současné české poměry, by se měl soudobou magií zabývat především! Navíc opomíjí čarodějnictví, wiccu, všechny směry novopohanství (zmiňuje v jiném hesle pouze Keltománii), urbanšamanismus…

Když už jsme u té magie: V hesle Pentagram označil zmíněný obrazec za pětiúhelník, patrně jej tedy nikdy neviděl. Ostatně – proč heslo Pentagram a ne heslo Kříž, Hexagram, Nilský kříž… A co třeba zaštiťující heslo Symbol okultní – nebylo by to lepší řešení?

Obdobně tragické je heslo Tarot a mnohá další… Osobně autorovi doporučuji ke studiu nejprve Dějiny magie Richarda Cavendishe, které jsou dobrým a skeptika v žádném případě nerozčilujícím úvodem do problematiky a dále pak (k nejmodernějším trendům) esej Jozefa Kariky Magie v postmoderním světě, který je doslovem jeho knihy Zóny stínu, a který skvělou střelbou současného mága do vlastních řad. Nutno přečíst v mnou doporučeném pořadí…

Mohl bych pokračovat dál a dál ve výčtu autorových omylů a nepřesností, po pravdě řečeno jich mám plný zápisník, ale soudím, že na základě dosud napsaného si již čtenář učinil svůj názor na to, jak je na tom pan profesor Heřt co se týče práce s fakty a sháněním informací. Věřím také, že moje dosavadní „prskání" snad nikdo nemůže považovat za projev potrefené husy, ale za zhnusení nad mizerně odvedenou prací. Dovolím si odbočku: Pokud se Klub skeptiků SISYFOS rozhodne někdy v budoucnu vydat skutečně hodnotný výkladový slovník tohoto zaměření, nabízím své služby: Rád a s chutí zpracuji všechna výše zmíněná hesla a to tak, že budou věcně správná a samozřejmě patřičně racionalisticko-skepticky pojatá. Prostě budou mít ten správný skeptický šmak. Co na to říkáte? Na honoráři netrvám, na uvedení autorství včetně medailonku ano. Berte nebo nechte být…

Nyní se obrátím k řekněme metodologickému rámci knihy. Je pozoruhodné, za kolik jevů podle autora může postmodernismus, který utkvěle spojuje s Feyerabendovým termínem „anything goes" (všechno je možné), přičemž tomuto termínu nerozumí a Feyerabenda patrně nečetl – jinak by věděl, že Feyerabend se (zjednodušeně řečeno) zabývá dvěma základními tématy: 1) Že vědecké objevy nemusejí nutně plynout z dodržování racionální metodologie a že pokroku ve vědě lze dosáhnout kontrainduktivními postupy (a v tomto smyslu je možné „všechno" – sám Feyerabend toto slovní spojení vnímá jako aforismus, jako „zděšený výkřik racionalisty, který se dívá na historii" a nikoli jako nový princip či dokonce dogma!) a 2) Že vědecké objektivní racionální poznání není jedinou platnou hodnotou, ale že hodnotné je i poznání nevědecké, subjektivní a neracionální. Prostě že život není jen o vědě a objektivitě. Je smutné, že z tak rozsáhlého a mnohokrát přepracovaného díla, jakým je Feyerabendova Rozprava proti metodě, vyňal pan Heřt (a činí tak i další „Skeptikové"!) jediný výrok a jím vysvětluje celou postmodernu! Ale vraťme se k démonu jménem Postmodernismus, který má své zlovolné prsty třeba ve vzestupu esoteriky, ve fantastických teoriích pseudovědců, v ekologismu, satanismu, waldorfském školství… Snažím se představit si ty masy lidí hltající Feyerabenda či Lyotarda a na základě této závadné četby propadají esoterice a přiklánějí se k pavědám… Autor by si měl uvědomit, že postmoderní filozofie sice skutečně kritizuje i vědu či současnou společnost, ale především ji reflektuje. Pokud se nějaký vědec obává podvratného vlivu filozofa, pak s dotyčným vědcem opravdu něco není v pořádku…

Ještě si dovoluji zmínit, že profesor Heřt sice vytváří terminologické rozdělení paravěda-pseudověda-pavěda, ale nedrží se jej a používá tyto pojmy synonymně. Místy sám sobě odporuje, když se jednou zaštiťuje Popperovým principem falzifikovatelnosti hypotéz a jindy jej odmítá jako překonaný atd. Některé argumentační vývody jsou tak špatné, že je to pro racionálně myslícího člověka téměř utrpením číst, například když (v hesle věda) píše, že moderní věda je jediným zdrojem přesného, objektivního, reprodukovatelného, intersubjektivního, „pravdivého" poznání. Následně polemizuje s postmodernisty, kteří tvrdí, že věda je jedním z mnoha způsobů poznání. To lze prý vyvrátit tím, že pokud je poznání definováno tak, jak je uvedeno výše, pak takové poznání mimovědeckým způsobem dosažitelné není. QED? Nikoli. Autor dokázal pouze to, že mimovědeckým způsobem není dosažitelné poznání tak, jak jej definoval, nic více, nic méně…

V hesle Léčitelství hovoří autor o současné medicíně jako „medicíně založené na důkazech", na str. 131 pak (v hesle Magnetoterapie) sám uvádí, že existuje výrazný názorový rozdíl v hodnocení metody – úspěchy hlásí jen lékaři, kteří přístroje používají v praxi, zatímco teoretická pracoviště účinek nepotvrzují. A jak je to tedy s tím založením na důkazech? Není to přeci jen tak, že medicína užívá i metody založené na domněnkách, ad hoc hypotézách či teoreticky nezdůvodněné empirii?

Při četbě knihy prošpikované jednoznačnými prohlášeními o tom, co všechno dozajista neexistuje, pak nabývá čtenář dojmu, že existuje jen to, co je (přírodo)vědecky dokázané. Všechno ostatní je iracionální a pokud to jakýmkoli způsobem ovlivňuje praktický život, i nebezpečné či alespoň podezřelé. Takovou koncepci bych byl i ochoten v rámci četby této knihy přijmout jako vnitřní pracovní myšlenkový model, i když bych se s ním v běžném životě ztotožnit nemohl, ale co přijmout ani omluvit nedokážu, je autorovo diletantství a do očí bijí neznalost základních faktů o velkém množství témat, která se rozhodl zpracovat. Celkově vzato na mne kniha působí jako sbírka textů povětšinou na úrovni středoškolských referátů. Ani výběr hesel není systematický a logický (Viz heslo Pentagram místo hesla Symbol okultní, chybějící hesla Okultismus a Hermetismus, nesmírně komické, ale jinak zcela zbytečné heslo Vampýři, v němž se dozvídáme, že pijí krev a nikdo už na ně nevěří – autor také mohl napsat něco hezkého o vodnících, že?)

Přemýšlím, pro koho by tato kniha mohla být užitečná a upřímně řečeno mne žádná cílová skupina nenapadá. Chyb je v knize tolik, že bych ji s klidným svědomím nemohl doporučit ani jako nástroj k základní orientaci v problematice esoteriky a podobných témat. Jedinou výjimkou jsou zmíněná hesla z oblasti alternativně medicínské a metodologicky skeptické, které by dobrou základní orientaci snad poskytnout mohly. Kniha není ani zábavná, provokující a ironizující jako Mornsteinův Utopený Archimedes, který je sice v mnoha směrech nekorektní, ale na nic (a zvláště pak na výkladový slovník) si nehraje a byl evidentně psán především za účelem popíchnout a zaprovokovat (a přesto obsahuje kvalitnější bibliografii než slovník Heřtův!).

Nemohu si pomoci – Výkladový slovník esoteriky a pavěd je kniha tak špatná, že, ač rozhodně nejsem ekologista, lituji stromů, které musely padnout, aby mohl být zcela zbytečně potištěn tak pěkný bílý papír…

 

Na závěr své recenze připojuji svou trošku do mlýna a v rámci velkého světodějného souboje racionality s iracionalitou připojuji své slovníkové heslo:

Umění

Uměním označujeme lidskou činnost (nebo výsledek této činnosti) zaměřenou na produkci "krásna". Dělí se na umění výtvarné, hudbu, literaturu, dramatické umění, pohybové umění a další, smíšené, disciplíny. Zpočátku bylo spojeno s magií, později s náboženstvím, posléze se částečně osamostatnilo, ale stále zůstává v zajetí pseudovědeckých koncepcí a v poslední době i postmodernismu. Naukou o "krásnu" se zabývá estetika.

Hodnocení: Ústřední kategorie umění i pavědy, která se jím zabývá (estetiky), tedy "krásno" je neměřitelná, subjektivní, duchovní "veličina", která nemá vědecké opodstatnění stejně jako představa o objektivní existenci nějakého "estetického působení", založená na víře v existenci vědě neznámé síly. Umění samo zakládá velký byznys, kdy lidé utrácejí mnohdy nemalé peníze, aby získali zcela fiktivní a objektivně neexistující "krásno". Umění nemá žádné praktické využití – ovšem s výjimkou zisku umělců, překupníků a distributorů, kteří na něm profitují. Vytvářeno je buď psychicky labilními jedinci nebo "profesionálními umělci" za účelem zisku. Podezřelé jsou i jeho magické a náboženské kořeny zároveň se skutečností, že v současné době je pod vlivem postmoderní filozofie. Alarmující je také skutečnost, že nejen umění, ale i pavěda estetika jsou vyučována na vysokých školách.

 

* * *

HEŘT, Jiří. Výkladový slovník esoteriky a pavěd. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Věra Nosková, 2008. 264 s. ISBN 978-80-903320-6-5.

* * *

Pro snazší citaci tohoto článku, například v tištěném médiu, můžete použít adresu:

http://www.kojot.name/hert.html

* * *

Doplněno 22. 8. 2008: Jak se mi podařilo zjistit, tak tištěný slovník je zřejmě prakticky identický s touto jeho verzí na stránkách Klubu skeptiků Sisyfos, takže si můžete některá zvláště vypečená hesla prohlédnout online. 😉

* * *

Články vážně i nevážně se dotýkající této problematiky… myslím, že by mohly zajímat i skeptiky…

Experiment a pozorování jakož i o omylech a pošetilostech některých věřících skeptiků

Nezvratný důkaz existence bohů 😉

Může astrologie posloužit vědci coby hodnotný badatelský nástroj?

Narativní hodnota astrologie a dalších divinačních technik

Polemika s evolucionistickým argumentem proti telepatii

Telepatie z emočně-estetického hlediska

Případ spontánní psychokineze z Rosenheimu (pokud to není kolosální hoax, tak mi prosím podejte nějaké vysvětlení…)

Zajímavá sonda do vnitřního života jasnovidců dokládající, že opravdu nejde jen o "vidění bez použití zraku" 😉

Okomentované Vasiljevovo pojednání o sugesci na vzdálenost

O původu, účelu a smyslu magie – autorova skepse týkající se oblasti, jíž se zabývá již celkem dlouho

Jediné možné ospravedlnění magie (z hlediska jedinečnosti) – poněkud provokativní článek…

komentářů 28

Filed under Recenze

28 responses to “Výkladový slovník esoteriky a pavěd (recenze)

  1. Wu

    Wow. Exkluzivní skeptická recenze, četl jsem ji jedním dechem. Paní Nosková vydala několik knih fejetonů, jednu jsem četl a celkem dost z jejích textů se točilo kolem léčitelství. Skepse a humor nelaskavý. Jsem opravdu zvědavý, jestli Tvoji recenzi zveřejní…

  2. 2 Wu: Díky! No, myslím, že nezveřejní, ale nechám se překvapit…

  3. Těším se na Tvoji verzi 🙂

  4. 2 emem: Upřímně řečeno nepředpokládám, že by Sisyfos přistoupil na spolupráci, kterou jsem nabídl. Svou nabídku jsem myslel zcela vážně a zhostil bych se toho úkolu s chutí, nicméně pro Sisyfos jsem osoba patrně příliš podezřelá…

  5. To je škoda…(proč mi nefunguje avatar?)

  6. 2 Emem: 1) Ano, je to škoda, protože žádný z nich by ta hesla nezpracoval tak trefně a současně přísně racionalisticko-skepticky jako já, kdybych se do toho pustil ;)2) kojot.name jede pod bloguje.cz a načítá jako avatar pouze soubor blogavatar.png uložený v rootu. Když jej tam takto dáš, měl by jej systém načíst a zobrazit.

  7. Zajímavý web o alternativní medicíněkde najdete stanoviska všeho druhu:http://www.lfhk.cuni.cz…fault.htm

  8. Milan Urban

    Pene Polák,ať zadám do vyhledávače Seznam nebo Google (české i německé verze) heslo Sisyfos nebo Sysifos, vždy se mi oficiální stránky Sisyfa objeví s tím „i“ na správném místě. Nevím, jak je to možné, protože jsem věřil, že si nevymýšlíte. Dal jsem si tu námahu a požádal o stanovisko webmastera Sisyfa. Potvrdil mi Vaše zjištění a vysvětlil, proč tomu tak je. Nejde o žádné nedopatření či chybu. Pokud by Vás to zajímalo, mohu Vám jeho vysvětlení poslat. Tolik k názvu webových stránek Českého klubu skeptiků. Pár slov bych chtěl napsat i k výkladovému slovníku prof. Heřta, který kritizujete. Píšete, že občas stránky Sisyfa navštívíte. Dělám to také a proto vím, že skeptický slovník, nyní vydaný knižně, tam již delší čas je. Objednal jsem si ho též a nevadí mi, že mu chybí podrobná bibliografie. Dovolím si Vás parafrázovat a představuji si masy lidí, studujících odkazy, v bibliografii uvedené. Kolik by asi stál slovník, na kterém by pracoval kolektiv autorů a splňoval v maximální míře vědecká kritéria? A kolik lidí by si ho koupilo? Ani za nynější cenu nepůjde o bestseller, protože kritická literatura není příliš žádaná. Předpokládám, že autor chtěl nabídnout pomoc v orientaci těm, kteří ji hledají. Tuto funkci jeho slovník splňuje i bez podrobné bibliografie a pokud nevyhoví ve všech ohledech přísným vědeckým kritériím (to jako laik nedokážu posoudit), zaslouží si přesto velké ocenění, protože se tak dostává na trh publikace, která na něm dosud chyběla (aspoň já o podobném slovníku v češtině nevím) a stvořil ji jeden člověk. Ve svém životopise píšete, že do svých pěti let jste natolik nedokázal pochopit nespravedlnost, že při setkání s ní jste dostával záchvaty. Já jsem už ve více než zralém věku nedokázal pochopit, kolik lidí může věřit nesmyslům (tento druh iracionality měla zřejmě na mysli nakladatelka Věra Nosková), které šíří např. „kvantový“ homeopat MUDr. Hrušovský a kterým tak oddaně naslouchá tolik lidí. Nesmysly Hrušovského a jemu podobné ovlivnily zprostředkovaně, ale výrazně můj život. Málem jsem z toho onemocněl, měl jsem pocit, že svět se zbláznil a hledal jsem vysvětlení. Našel jsem Sisyfa a v něm lidi, kterým rozumím. Souhlasím s prof. Heřtem, že jediným zdrojem přesného, objektivního, reprodukovatelného, intersubjektivního poznání je věda. Pokud někdo tvrdí, že jsou i jiné způsoby poznání a že se ochuzuji, říkám, že mně to plně postačuje. Milan Urban

  9. Vážený pane Urbane, máte pravdu v tom, že publikace tohoto typu na trhu chyběla a je velice potřebná. Proto jsem se také na slovník těšil. Předpokládal jsem, že tam najdu chyby, proto jsem jej také četl pečlivě a s poznámkovým blokem po ruce s tím, že nabídnu paní Noskové (zdarma) korekturu pro případné příští vydání. Jak se ukázalo, nemělo to smysl – věřte mi, ta kniha je – s výjimkou solidně zpracovaných hesel z oblasti alternativní medicíny (což jsem v recenzi uvedl) – opravdu velmi špatná. A víte, co bude výsledkem? „Esoterik“, který si to přečte, nebude prskat vzteky, ale dostane leda tak záchvat smíchu a (zcela právem!) řekne, že autor neví, o čem píše. Nabídl jsem Klubu skeptiků zpracování hesel, o nichž mám přehled a věřte mi, že by to byla velmi trefná a velmi kritická hesla. Ale pro Sisyfos jsem podezřelý, jam mi paní Nosková naznačila. Dobrá tedy. Co říci závěrem: Nesnáším šlendrián. Kdyby prof. Heřt napsal „Výkladový slovník alternativní medicíny“, neřekl bych ani popel. Ale takto si vzal příliš velké sousto a místo aby poukázal na četné absurdity v oblasti současné magie, okultismu a esoterismu, plácá nesmysly…S pozdravem, Jaroslav A. Polák

  10. Milan Urban

    přestoAsi se žádný esoterik smát nebude, protože to prostě nebude číst. Vzhledem k profesi prof. Heřta je jasné, že nejvíce doma je v oblasti alternativní medicíny (četl jsem jeho Homeopatii a Akupunkturu). Jsem stále přesvědčen, že pro základní orientaci jeho slovník plně stačí. A nejsou-li některá hesla vysvětlena podle Vašeho názoru zcela přesně (opakuji, jako laik to nejsem schopen posoudit), může zájemce hledat jinde. Svého času bych byl za slovník prof Heřta vděčný. Nic podobného na trhu nebylo a tak jsem hledal na stránkách německých skeptiků a objednal si „Lexikon der Parawissenschaften“. Dnes je na trhu aspoň slovník prof. Heřta. Jsem přesvědčen, že k novému vydání jen tak nedojde. Jistě si umíte představit, jaký zájem o podobné knihy je, i kdyby byly sebelepší a potrvá dosti dlouho, než je nakladatelka prodá. S pozdravemMilan Urban

  11. 2 Milan Urban: Ani si nedovedete představit, jakou reklamu bych udělal publikaci tohoto typu, kdyby byla dobrá… Byl bych nadšený, kdyby taková publikace existovala a byla na úrovni.Jenže… Některé hesla jsou vysvětlena ZCELA ŠPATNĚ a nejde o věc NÁZORU ale o věc prostých a ověřitelných fakt. Studoval jsem religionistiku (sekulární společenskovědní věda o náboženství) a dlouhodobě se zajímám o magii, astrologii, tarot a příbuzné záležitosti (už asi deset let) a to jak z hlediska praxe, tak i z hlediska řekněme společenskovědního (religionistického). Jsem patrně nejskeptičtější okultista v ČR a jsem schopen brát „esoterikům“ více iluzí, než bych mnohdy sám chtěl (a rozhodně více, než pan Heřt). Pokud si přečtete články, na které pod recenzí odkazuji, bude Vám můj postoj k těmto záležitostem jasnější. Potíž je v tom, že nejsem na žádném břehu, na žádné straně bitevního pole a jsem tak nakonec podezřelý pro obě strany (pro skeptiky víc). Ano, zájem o skeptické knihy je malý… ale já se ptám: Je to proto, že jsou skeptické, nebo proto, že nejsou zajímavé? Mimochodem: Mornsteinův slovník (Utopený Archimedes) se druhého vydání dočkal. A jak jsem napsal v recenzi – je sice nekorektní, ale je zábavný a čtivý a dobře popichuje. Díky bohům za něj…Myslím, že Klubu skeptiků (respektive většině jeho členů) chybí rozhled a nadhled. A také ochota vzdělávat se. Když chci něco kritizovat, tak se tím musím zabývat. Typickou ukázkou je „kritika“ astrologie: Stále dokolečka se od „skeptiků“ dozvídám „argument“, že fyzikální působení planet na zemi je naprosto zanedbatelné. Totéž vám řekne dnes už snad každý astrolog. Pokud chci polemizovat s astrologií, bylo by hodnotnější polemizovat s principem synchronicity a cykličnosti v jejím pojetí. A že by polemizovat šlo, protože současná teorie astrologie stojí na vodě skoro stejně, jako kdyby věřila ve fyzikální působení planet na člověka. Ale nikdo se neobtěžuje utkat se s astrologií na jejím aktuálním kontextuálním poli! K čemu pak tedy celý ten Klub skeptiků je? Opakuje dokolečka svoje mantry a neprokazuje ani elementární zájem o mnohé z předmětů své kritiky!Obdobně je to se současnou magií: Rozmetat její „teorii“ na cimprcampr musel mág Jozef Karika, žádný skeptický badatel se neobtěžoval… A pan Heřt ve svém „slovníku“ jen zablábolil cosi o víře v porušování přírodních zákonů…Když chci s něčím seriózně polemizovat (o vyvracení ani nemluvě!), musím VĚDĚT, jinak to, vážený pane, nejde…

  12. Milan Urban

    do třeticeTak to je slovo do pranice. Udělat za účelem úspěšného prodeje reklamu knize, která kritizuje esoteriku, si skutečně neumím představit. Myslíte to vážně? Jak byste to chtěl udělat? Kritická literatura je pro lidi daleko méně lákavá než ta esoterická či záhadologická. Nutí totiž člověka k přemýšlení a ten se spíše pídí po zábavě a záhadách. Knihy o Bermudském trojúhelníku se dlouho úspěšně prodávaly. Když se na trhu objevila kniha s racionálními úvahami o příčinách nehod v dané oblasti, byl o ni zájem minimální. Je možné, že některým členům Klubu skeptiků chybí rozhled a nadhled. A bylo by to normální, kdyby tomu tak nebylo? Jsou to také jen lidé. Jak ale můžete říci, že tyto vlastnosti chybí většině z nich? Kolik jich osobně dobře znáte, abyste to mohl tvrdit? Přečetl jsem si Vaši úvahu „Narativní hodnota astrologie a jiných divinačních technik“. Velmi zajímavé, dobře formulované, srozumitelné. V podstatě souhlasím, protože tak jako žádný rozumný racionální skeptik nebude tvrdit, že léčitel nemůže nikdy pacientovi pomoci, přestože je jeho metoda léčby nesmyslná, tak nebude tvrdit, že astrologie v tom smyslu, jak o astrologii píšete, nemůže fungovat (pak je astrolog dobrý psycholog, ví co je to Barnumův efekt, chladné čtení a pod). Problém je v tom, že když se bude u dotyčného pacienta podrobně zkoumat průběh jeho nemoci, co všechno podnikl pro své uzdravení atd. atd., může se (ale nemusí, taková zjištění jsou v podstatě neproveditelná – nikdy totiž nebudete mít pacienty se stejným problémem, z nichž jednoho léčil léčitel, druhého lékař a třetí nebyl léčen vůbec) najít vysvětlení, co vlastně uzdravení způsobilo. Podobně je tomu s astrologií. O to ale přece nejde. Jde o to, že jak léčitelé, tak astrologové, grafologové, proutkaři a jiní mohou člověku uškodit. Jak mohou uškodit léčitelé, je asi jasné. Astrologové např. tím, že mohou ovlivnit negativně psychiku člověka a jeho jednání a způsobit mu tak újmu. Podobně grafologové, když si troufají zjistit z písma nemoc, doporučit vhodnost k určitému povolání, poradit ve volbě životního partnera. To mohou dělat za úplatu, což je zavrženíhodné nebo i zdarma, jen pro své potěšení. I tak je to trestuhodné. Myslím, že Sisyfos kritizuje uvedené a jiné „živnosti“ právě proto, aby byli lidé před takovými praktikami varováni. Dělá vlastně osvětovou činnost, nic víc. Že ale zájem o „služby“ uvedených živnostníků bude trvat i nadále, musí být i Sisyfovi jasné. Ví, že dělá sisyfovskou práci. Kdyby byla např. astrologie považována za umění, asi by ji nikdo nekritizoval jako pavědu. Jde o to, že tito i jiní „umělci“ vystupují ve veřejných médiích a jejich pořady jsou uváděny ne jako pořady zábavné, ale jako seriózní, někdy téměř jako vědecké (jen namátkou – pořad Detektor v Českételevizi, kartářky též v České televizi v pořadu „Sama doma“, Jar. Dušek v Českém rozhlase). Registrujete, jak takových pořadů v ČRo a v ČT přibývá? Jak těmto médiím dělá starosti, že ta komerční mají více diváků/posluchačů? Na heslo „astrologie“ jsem se podíval do německého skeptického lexikonu. Je tam vysvětleno stejně jako ho vysvětluje prof. Heřt. Slovník byl vydán v roce 1999. Jak staré jsou ty nové hypotézy, založené na principu synchronicity? Víte, stále někomu něco vyvracet, kde na to má jeden brát čas a chuť? Vždyť ty nesmysly nejde ani spočítat. Cituji Miroslava Holuba z předmluvy k utopenému Archimédovi Vojtěcha Mornsteina, kterého jste také četl: „Systémy pavěd a věd nemohou v podstatě diskutovat. Jeden si žádá maxima slov a snadných poetistických postojů, druhý maxima dat, tj. reprodukovatelných a bezpečnou statistikou podložených výsledků i dbalého a organizovaného myšlení. Pro jeden je argument, že se tetička vyléčila, dostačující. Pro druhý nestačí ani dvě stě tetiček a dvě stě stran pročtené odborné literatury. Oba systémy nemohou diskutovat, protože je to diskuze intelektu s ječením sirén. Zejména ne za stavu, kdy se aktivní vědecký pracovník a vzdělaný, tj. nezapomnětlivý lékař může této apriorně skoro marné diskuzi věnovat jen tak bokem, asi tak, jako se věnuje ošívání proti mouchám, ještě než zavolá sanitáře a uklízečku. Zatímco cituplný psychotronik a zocelený bojovník s geopatogenními zónami diskutují vždy na plný úvazek a zplna huby.“ Mělo by to být opačně. Pokud někdo něco tvrdí a chce, aby tomu racionálně uvažující člověk věřil, pak to musí věrohodně dokázat a nepožadovat, aby jiní dokázali jemu, že nemá pravdu, jak se nezřídka děje. Obecně platí, že čím závažnější tvrzení, tím pádnější musí být důkaz. Nějak jsem se rozepsal.

  13. Pár poznámek:Ad „reklama knize“ – jistě bych nedocílil nějakého extrémního prodeje, ale snažil bych se docílit něčeho jiného a to sdělit: „Zde jsou fakta, s nimiž byste se měli vyrovnat, protože jsou to fakta závažná. Pokud to budete ignorovat, dokážete, že dáváte přednost klapkám na očích.“ No a kromě toho bych samozřejmě udělal své recenzi minimálně masivní reklamu, jakou jsem jí udělal i v tomto případě… Ad „koho znám a koho neznám“. Beru Váš argument. Osobně znám jen pana Mornsteina a ten je velice zvídavý a je ochoten zasednout k jednomu stolu a pokecat s čarodějnicí a astrologem.Ad: „pak je astrolog dobrý psycholog, ví co je to Barnumův efekt, chladné čtení a pod“ – no, on vlastně ani nemusí vědět, co to je, a stejně to bude umět dobře používat ;)Ad „sisyfovská práce Sisyfa“ – možná, že kdyby to dělali s jiným myšlenkovým rozpoloženám, šlo by jim to lépe. Ale to už zavání NLP ;)Ad „interpretační modely astrologie“ a jejich stáří. Cykly – Dane Rudhyar – 30. – 40. léta 20. století. Synchronicita – Jungův pojem, zhruba stejná doba, aplikace v oblasti astrologie je přímo Jungova, našeně byla přejata nejpozději v 50. letech…

  14. Musím teď do práce, na zbytek odpovím později.

  15. Ještě k tomu "škodění"Co já vím, tak zrovna astrologové jsou dost opatrní a buď člověku skutečně umožní uvědomit si něco, co mu nedocházelo (podobně jako psychologové), nebo mu řeknou to, co chce slyšet a tím mu sice moc nepomohou, ale ani neuškodí. Ale uznávám, že poradenský astrolog člověka poškodit může, stejně jako jakýkoli jiný poradce. Nicméně to není důvod proč chtít zrovna astrologii zakázat. Nehledě na to, že skutečně dobří astrologové se soustředí především na „duchovní aspekty“ horoskopu a zaměřují své poradenství na sféru spirituality (můžeme tomu říkat „snaha o nezněužití starobylého vědění k profánním účelům“ nebo „poznání, že v praktických záležitostech to stejně moc nefunguje“ 😉 Takové astrology mám nejraději. Obvykle si říkají „transpersonální“ 😉

  16. Poznámka na závěr2 Milan Urban: Když už se vyjadřujete o astrolozích, rád bych se zeptal Vašimi slovy: „Kolik jich osobně dobře znáte, abyste to mohl tvrdit?“ 😉

  17. Skvělý článek!Jsem rád, že se mi povedlo náhodou objevit tyto stránky a hodlám se sem pravidelně vracet. Kdyby pro nic jiného tak proto, abych autora povzbuzoval v dalším psaní v podobném duchu.Co se týče onoho klubu skeptiků, tak ten mi přijde krajně podezřelý. Ne proto, že bych snad nějaký astrolog či záhadolog, ale protože přinejmenším v tomto případě popírá sám sebe.Jak chce totiž šířit kritické myšlení a prosazovat vědu porušováním jejich vlastních zásad?Panu Heřtovi má být diletantismus při vytváření určitých slovníkových hesel společně s nedostatečnou bibliografií odpuštěn kvůli tomu, že „osvíceně“ brojí proti „tmářským“ pavědám? Tohle zavání skepticismem pro sám skepticismus, se kterým nebude chtít žádný opravdu kriticky myslící člověk nic mít.Apologie pana Urbana je zde navíc vedena spíše na ideologickém než racionálním základě, což mi přijde krajně nešťastné, jelikož tím podrývá sám smysl svých snah. To samé by se zřejmě dalo tvrdit též o prof. Heřtovi.

  18. 2 Augustus: Díky za komentář a vítej! Ano, vyčítat například alternativní medicíně, že svá tvrzení zakládá na dojmech, a zakládat na dojmech svá vlastní tvrzení s tím, že na to mám z pozice „skeptika“ přirozené právo (protože Pravda je automaticky na mé straně), je dost arogantní…

  19. Anonymní

    Myslím, že za vzájemné nepochopení může Pozitivně Lineární Myšlení obou skupin. V případě, že se příznivec vědeckého/skeptického myšlení pokaždé setká s esoterickými argumenty podloženými pouze jakousi mytologií, s niminálním zastoupením ověřitelných, nebo ověřených faktů, zcela automaticky a v té nejlepší tradici PLM dojde ke klasické argumentační chybě, vyvozování vlastnosti celku z vlastností jednotlivých částí. Jinými slovy to, co se ukázalo 100 x jako blbost, bude velmi pravděpodobně i po 101 blbost. Druhou věcí je takřka prázdný průnik obou myšlenkových množin. Z esoterické strany je pak cítit uraženost, že není brána vážně. A označuje to za diskriminaci, i když se jedná jen o přehlížení. Samostatným fenoménem je pak komerční magie a její výlevy vůči všemu, co ničí její byznys.Myslím, že je správné, že k odborným otázkám ve vlastním oboru se vyjadřují odborníci, takže v tom, že magii posuzuje magik, vidím spíš jako klad, než zápor.

  20. to sem byl já

  21. Milan Urban

    Na závěrPřipouštím, že možná neargumentuji vždy správně, podle vědeckých zásad. Je možné, že při obraně prof. Heřta sklouznu do ideologie, místo abych zůstával přísně racionální. Je to asi způsobeno tím, že jsem četl některé z jeho knih, které ladily s mým názorem na esoteriku a navštívil více jeho přednášek. Jeho jednoznačnost a přímost v postoji k esoterice je mi sympatická. Vy znáte oblast okultismu dobře teoreticky, já se s esoterikou setkal v praxi. Protože – jak jsem dříve zmínil, zasáhla významně do mého života, začal jsem být na její projevy vnímavý. Navštěvoval jsem např. přednášky, navštívil kinezioložku, homeopatku a jednoho muže, který léčil drahými kameny, poznal zblízka jednoho proutkaře a sám úspěšně pro druhé práci s proutkem a kyvadlem předvedl, nechal si doma udělat průzkum geopatogenních zón s návrhem na jejich odrušení, pročetl několik knih o grafologii (a s výborným úspěchem ji sám vyzkoušel). To všechno proto, abych se ujistil v mém kritickém postoji k esoterice, přesněji k jejím projevům v praktickém životě. Otevřeně řečeno jde o ohlupování lidí a o komerci. Pro ty, kteří se s takovouto esoterikou setkají a uvědomí si, že naletěli, pro ty může být slovník prof. Heřta vítaným pomocníkem. Pokud by se esoterikou chtěli zabývat teoreticky, mohou hledat dále a třeba objeví Vaše stránky. Škoda, pane Polák, že jste se s kritikou slovníku neozval dříve. Musel jste přece vědět, že na webu Sisyfa je slovník již asi 2 roky. Myslíte, že by prof. Heřt Vaši nabídku na spolupráci odmítl? Předpokládám, že ve Vašem případě by spolupráce možná byla. Ale opravdu si nedovedu představit, že by na slovníku pracoval kolektiv esoteriků, tedy heslo „astrologie“ aby zpracovával astrolog, „grafologie“ grafolog, „homeopatie“ homeopat a podobně jen proto, aby o věci mluvili ti, kteří se jí zabývají. Už jenom proto, že každá z těchto oblastí má mnoho směrů a jak potom vybrat toho správného a podle jakých kritérií?Považujte prosím mé poznámky za má osobní stanoviska. Pokud Klub skeptiků hájím, je to můj osobní názor, nejsem oprávněn mluvit za něj. Pokud k tomuto Klubu má kdokoliv připomínky, může mu to sdělit, kontakt je na jeho webových stránkách uveden. Esoterika je na postupu, i mnozí lékaři praktikují různé „alternativní“ metody. Pro ty, kteří nečetli Utopeného Archiméda prof. Vojtěcha Mornsteina, ocituji ještě kousek z předmluvy, k tomuto slovníku, týkající se těchto lékařů a kterou napsal dr. Miroslav Holub (Utopeného Archiméda mám velice rád, byla to první kritická či zábavně kritická kniha, která se týkala esoteriky a kterou jsem četl, tedy něco jako první láska):„Pro držitele vědeckých titulů je účast v pavědách a produkce clusterových komodit především selháním morálním, ztrátou onoho „zákona ve mně“, jenž se rozvíjí od prvních univerzitních přednášek a praví, co lze a co nelze, nebo aspoň co asi lze a co asi nelze, co je ještě vědecký terén a co už je jen volné vymejšlení a slovní manipulace. Potracení onoho zákona je selháním, které už bychom u nás mohli dobře znát, zaživše na vlastní kůži alternativní nauky mičurinské biologie a marx- leninismu…“.Tolik tedy na závěr, bylo mi potěšením s Vámi podebatovat.

  22. Vážený pane Urbane, i mně I mně bylo potěšením s Vámi debatovat. Nebudu to již dále rozvádět, Vaši zkušenost Vám neberu, i když konkrétně prohlášení, že jde „ohlupování lidí a o komerci“, pokládám za jednostranné. Co třeba zajímavý koníček? Cesta k naplnění náboženské či spirituální potřeby? Projev duševní nemoci? To vše a mnohé jiné by se na tuto oblast dalo použít…K větě „Vy znáte oblast okultismu dobře teoreticky, já se s esoterikou setkal v praxi.“ si dovoluji poznamenat, že jsem praktikující mág.

  23. A. S. Pergill

    Sisyfos a spol.Tento spolek mi někdy připomíná charakteristiku „papežštější než papež“. Je také velice zajímavé, že se na něm aktivně podílejí věřící katolíci (např. pan Grygar, nic proti němu – jde mi o zásadní nesoulad křesťanství obecně a katolicismu zvláště s jinak tvrdě materialistickým pojetím světa, které tento spolek hlásá). Spíše mi připadá jako taková „liga marxistů a katolíků proti jiným výkladům světa“.Mimochodem, i v té alternativní medicíně má pan Heřt nesrovnalosti a mezery. Pomíjí např. skutečnost, že řada tzv. akupunkturních bodů je objektivně prokazatelná měřením kožního odporu, pomíjí i fungování homeopatik u zvířat (kde se to nedá vysvětlit placebo efektem). A mnoho dalšího.

  24. 2 A. S. Pergill: Díky za trefný komentář. Taky mi připadá podivné, že Grygar, pokud je katolík, věří v Symbolum Apostolicum ( http://cs.wikipedia.org…A1n%C3%AD ) a připadá mu to OK, ale pokud někdo věří, že existují nějaké souvislosti mezi postavením planet a událostmi na zemi, je to bídný pověrečný bloud… Vážně nevím, proč by Grygarova víra měla být racionálnější nežli víra astrologova…

  25. H0nz@

    Jak jsem vyčetl o kousek výš v příspěvku pana Urbana, musím vyvrátit, že esoterici nebudou číst knihy zmíněného klubu.Sám jsem esoterik a mezi mnohými esoteriky velký kacíř, jelikož si nelibuji v dogmatismu a s lehkou nadsázkou o sobě hovořím coby o zkušenostmi poučeném agnostikovi, což mi snad dává špetku nadhledu.Pro bakalářskou práci o lidovém léčitelství jsem využil několikero knih sysifů a s profesorem Heřtem jsem vedel korespondenci. Nutno podotknout, že přehled mají široký a pro zevrubný pohled se z jejich literatury čerpat dá, pokud člověku nevadí onen arogantní přístup, nebo zaslepeně nevěří slovu tištěnému. (tedy pokud se nedostaneme k částem tak zprzněným, to již však uvedl a odcitoval Kojot)To že občas někomu plivnou do tváře se dá přejít, pokud si uvědomíme, že pozbyli nadhledu či pozapomněli autorství věty: „Věda o přírodě nezná úplně všechno a nikdy znát nebude.“ – Věda kontra iracionalita 3 str.175Rád ještě dodám…Článkem jsem byl mile překvapen, i když jsem sem zbloudil „náhodou“. (naprostou)

  26. 2 H0nz@: Jsem rád, že jste sem zabloudil. Tož pobuďte! 🙂

  27. H0nz@

    Já coby starý pobuda se tu rád chvílemi potluču, akorát ten žír času je mým občasným protivníkem, soupeřem vyrovnaným.

  28. warhammer

    Pro Kojot:Heslo satanismus je taky pořád o tom samém. Neříct v podobných článcích, že satanismus má bohaté zastoupení v heavy metalové subkultuře by už nebylo ono.