Magie a problém sociálního parazitismu

Už několikrát jsem se v magických kuloárech setkal s názorem, že mág by neměl být sociálním parazitem, měl by se o sebe umět postarat a nebýt závislý na pomoci společnosti atd. Přestože v zásadě s tímto názorem víceméně souhlasím, pokusím se nyní na celou problematiku podívat poněkud podrobněji a vyzkoumat, zda celá tato záležitost není přeci jen poněkud problematičtější.

Především je třeba alespoň rámcově definovat oba ústřední pojmy, tedy kdo je mág a kdo je sociální parazit.
Diskuse o definici mága proběhla na Mezisvětech a v zásadě existují dvě možnosti, buď jde o záležitost určité predestinace, tedy mágem je ten, kdo se k tomuto údělu zrodí a nemůže nedělat magii (tento postoj zastával v diskusi SNOP) nebo lze mága definovat sociologicky – mág je ten, kdo je okolím za mága pokládán. Je tu samozřejmě ještě nezbytná definice kruhem, tedy že mág je člověk, který provozuje magii (a magie je to, co provozují mágové).
Osobně dávám přednost definici skrze společnost, ale v zásadě i definice předurčením neříká nic o tom, proč by mág neměl být sociálním parazitem (ať už to znamená cokoli). Protože toto tvrzení už nepopisuje mága, ale určitý magický systém, který je nějak hodnotově orientovaný (třeba na sociální samostatnost, vyspělost, nezávislost…). Nezbývá něž konstatovat, že vlastnosti, jimiž by se měl mág vyznačovat, nelze definovat univerzálně.
Podívejme se nyní na pojem sociální parazit. I zde se při podrobnějším pohledu nacházíme na velmi nejisté půdě. Záleží na postoji té které společnosti (nesoběstačný mentálně retardovaný člověk může být jednou společností pokládán za parazita a jinou nikoli, duševně nemocný může být společností plně integrován jako posvátný obecní blázen a stejně tak může být jinou společností pokládán za přítěž). A neopominutelné je zde osobní hledisko každého člověka, který na základě osobních zkušeností má vlastní názor na to, kdo parazitem je a kdo nikoli. Soudím, že bych se s většinou lidí shodnul na tom, že člověk předstírající duševní nemoc aby získal (či si udržel) invalidní důchod sociálním parazitem je. Jak je tomu ale s člověkem, který je opravdu nemocný, ale nepodniká žádné kroky k tomu, aby svůj stav změnil? A jak je tomu u člověka, který nemocný je a dělá vše proto, aby začal normálně fungovat? Kde je hranice?
Poodhlédneme-li z magické komunity, všimneme si, že kupříkladu stoupenec Klubu skeptiků by pokládal za sociální parazity komerčně činné mágy, léčitele, astrology a jiné skeptického rozumu nehodné "šarlatány"…
A pak je zde ještě další provokativní otázka: Má si mág vůbec dělat starosti ohledně společnosti? Co když je jeho vůlí efektivní využití všech dostupných zdrojů (schopnost přežít s minimem energie vynaložené pro získávání prostředků k obživě) a realizace záměru, který nemá se společností pranic společného? Ano, ovšem, je závislý na druhých a lze to probírat z energetického hlediska – jedná se bezpochyby o vampyrickou formu existence, ale znamená to, že mág nemá právo realizovat se jako upír? Kde ještě hovoříme o magii a kdy už do toho pleteme morálku? Znovu opakuji, že kritéria, jež má mág splňovat, nejsou definována magií jako takovou, ale tím kterým proudem magie respektive tím kterým magickým světonázorem.
Nebylo mým úmyslem kohokoli obhajovat či kritizovat. Osobně jsem přesvědčen, že čím více samostatnosti a čím méně závislosti na druhých, tím lépe. Ale mám právo tvrdit, že tímto postojem definuji nějaký obecně platný postoj, jenž má každý mág zaujímat? Patrně nikoli…
Nešlo mi tedy o vyjádření nějakého názoru, ale především o prohloubení a zproblematizování této problematiky…

komentářů 17

Filed under Úvahy a postřehy

17 responses to “Magie a problém sociálního parazitismu

  1. Ona „předurčenost k magii“ se mi zdá, že může záviset na typu attachmentu v raném dětství. Moje soukromá, pseudo-psychologická, a nijak rigorózně neověřovaná hypotéza zní, že „magiků“ bude výrazně více mezi těmi, kteří NEměli bezpečnou attachmentovou vazbu.Argumentační konstrukci, kterou bych to vysvětlil, proč mám právě tuto hypotézu, tu teď budovat nechci, ale teoreticky bych to mohl v případě zájmu rozvést jako samostatnou úvahu 🙂

  2. Pokud určíme za mága toho, kdo nemůže „ne-mágovat“, připomíná to zejména křesťanské úvahy, zda může mít bůh v sobě ne (odpověď je prý ne:-). Z druhého konce, jednoduše by se dalo říct: „jsi mág, tak si najdi cestu, jak to negovat, když o to stojíš“ Jenže to je tak téma pro P.K.Dicka, k tomu musí být člověk vybaven složitou osobnostní strukturou:-).Osobně bych to nespojovala se způsobem obživy, tady je ta konjunkce nadbytečná. Nabídnu mnohem jednodušší přístup: ano, mág může být i vampýr, saje a nic za to neposkytuje – někdo tuto formu nazývá „zmrd“, proto je dobré dávat si pozor :-). Morální odsouzení je formou jakési osvěty, která je pokusem ochránit společenské reciproční vazby, které jak je známo zmrdi rozbíjí či infikují.Brzkff: To určitě rozveď, chtělo by to ještě dotazník, který by zahrnoval i takové typy otázek, zda a jak dlouho byli mágové kojeni :-). Jinak si myslím, že v rodině muselo být i zároveň určité kulturní prostředí, alespoň na měšťácké úrovni.

  3. 2 Brozkeff: Zajímavá myšlenka. Připojuji se ke Catalessi.2 Catalessi: Díky za komentář, jen se zeptám – není obecným přínosem existence výše uvedeného zmrda v tom smyslu, že poukazuje na slabá místa ve společnosti? A pak – on může i něco přinést. Kdyby publikoval knihu o tom, jak s pomocí magie najít a udržet dobrou práci, asi bych to moc vážně nebral, ale v leckterých oblastech magie by mohl ostatní obohatit možná zajímavými objevy, nemyslíš?

  4. Cat.

    Welcome to the animosity of manAno, dělej co ty chceš, ale za svoje :-). Abych to rozvedla, pokud si někdo vydělá jako manažer, a rozhodne si koupit např. překlad nějakého magického dílka, sumář, či zkušenosti někoho jiného, pak je normální když za to zaplatí. Říká se tomu dělba práce a přincip peněžní směny, jejímž výsledkem je i to PC, které Ti stojí na stole – nikoliv parazitismus či zmrdismus. Nicméně principem trhu také je, že si můžeš vybrat, zda a které PC koupit, co nepotřebuješ a co už je „zlodějina“ (zmrdismus, parazitismus).

  5. Ano, vždyť já souhlasím. Jen mi šlo o to podívat se na celou záležitost poněkud nesamozřejměji. Takový už jsem já… 😉

  6. strojmir

    Není to náhodou tak, že jsou „mágové“, kteří tedy uměli využít onen soudobý veletrh a prodat ne manažerovi, ale tisícům manažerů své bludy? Z hlediska trhu prosté a banální, kde je poptávka, dostavila se nabídka, či nabídka dokázala vyvolat poptávku. Dnes jsou to možná bohatí zmrdi, pardon mágové. A pak jsou tu třeba takoví, o nichž bychom se mohli z hlediska veletrhu (tedy stále hovořím o tom finančním, který jsme si tak nějak začali zvykat považovat buhvíproč za nejdůležitější) domnívat, že nic nedělají, přestože je to jen tím, že naše plytké vědomí není obvykle s to vidět dosah jejich duchovní činnosti. Naštěstí tito lidé povětšinou netrpí nedostatkem, ani nežebrají, toto nějakým způsobem vyřešeno mají.

  7. 2 Strojmir: Díky za příspěvek. Ono hodně záleží na kultuře. Být žebravým mnichem jindy a jinde bylo zcela v pořádku, dnes by to mělo určitý aspekt vampyrismu – protože dárce prostředků k životu dostává duchovní službu. Jenže dnes o duchovní službu většina lidí nestojí…

  8. strojmir

    Nedomnívám se že je podstatné či o duchovní služby někdo stojí nebo ne. Stejně tak se ale nedomnívám, že o ně není zájem. Nejde přece o to aby zájem měla většina. Navíc patrně hodně z těch nejlepších žije v ústraní a žádného trhu s duchovnem se patrně nehodlá účastnit. Tedy pokud nebereme jako trh to, že jediným ziskem je patrně poznání. Takový člověk má však z hlediska tzv. duchovních sil velký význam a je nepodstatné, jestli jej dokáží ostatní docenit. Říká se, že nebýt takových lidí, svět lidí by se již zhroutil neboť by byla narušena rovnováha. Ale abych tak nementoroval. Ten vampyrismus co máš patrně namysli skutečně existuje a často bývá vážným problémem duchovně založených lidí. Na druhou stranu, to že někdo legálně vydělává dostatek peněz ještě neznamená, že není také určitým druhem vampýra. Museli bychom asi hodně popřemýšlet, co je skutečná hodnota, pro život, pro člověka a co jen kšeft.

  9. 2 Strojmir: No, co se týče udržování světa existenci oněch symbolických deseti spravedlivých… No, ano, já vím. Jen tomu nevěřím. Ale je to hezká pohádka o tom, že za svou existenci vděčíme někomu lepšímu, než jsme sami…Jinak jsem cynik: Duchovní služba je podle mě služba a zcela zapadá do systému nabídky a poptávky. Pokud společnost poptává kupříkladu mnichy, které bude živit a oni se za to budou modlit, je to v pořádku. Pokud ale společnost takovou službu nepoptává, pak ten, kdo ji nabízí, ji může nabízet jen a pouze zdarma a živit se něčím jiným. V případě, že nějakou oklikou přijímá od společnosti zdroje k živobytí a morálně si to ospravedlňuje tím, že nabízí službu, kterou společnost potřebuje a pouze o tom neví, pak je to podle mě upír nejhoršího zrna s nabubřelým egem. To už je v mých očích mnohem sympatičtější příživník, který si na nic nehraje.Co je skutečná hodnota? No právě. Řekni mi – kdo to určí? Kdo bude tím arbitrem? Jak jsem napsal: Pro mága je člověk, vydělávající si na živobytí astrologií obvykle OK, pro „sisyfovce“ je to jasný příživník. Nakonec stejně skončíme u nabídky a poptávky jako základního hlediska, které je širší než jen to, co lze přepočítat na peníze (do oblasti nabídky a poptávky spadá i citová oblast).Hm. Jaroslave, nejsi ty poněkud cynik?Ano… 😉

  10. strojmir

    No když jsem si to teď po sobě přečetl ,asi bych měl opatrně s tím „patrně“:-D Ale k věci. To že většina může za leccos vděčit několika málo lidem nebo dokonce jednomu je ve světě lidí věc celkem běžná a častá. Ale ani jsem to nemyslel tak, že by bylo pár spravedlivých kvůli nimž je svět ušetřen zkázy, to nevím. Spíše jsem chtěl zdůraznit to co si myslím o existenci duchovních sil a jejich vlivu na nás a náš svět, vyvstává mi z toho důležitost duchovně zkušených jedinců. Ale ještě jedna věc. Stejně jako se dá rozumově relativizovat hodnota, dá se také relativizovat cokoliv, stejně tak trh neboli nabídka a poptávka. Nedá se to přece zjednodušit tím, že budeme uvažovat jako v tržním hospodářství. Zdá se mi, že je tam spíše dominantní nabídka a výrazně se podílí na tvorbě poptávky.Nabídka se pak stává diktátem většiny i když naštěstí ne zcela. Většina žije v dobrovolně vnuceném životním postoji, ale jejich podvědomí třeba vytváří zcela jinou poptávku, která je mnohem hůře viditelná, ale o to důležitější. Prostě s nabídkou a poptávkou se dají dělat lecjaké čáry jak jistě víš a já vidím problém v tom, že pomocí vlivu na vytváření nabídky zasahuje výrazná menšina do životů všem ostatním. Jde to ruku v ruce s diktováním světového řádu. Nemyslím hned na ilumináty, ale prostě „jen“ mocné všeho druhu. A tak je to s lecčíms. Mniši například jsou povětšinou záležitostí toho, že si je prostě ta která církev může dovolit. A přitom její financování není přece nějak zvlášť záležitostí ppoptávky po duchovnu. Spravují nemalý majetek, obchodují a především lobbují, platí je alespoň u nás především ti, kdo o jejich služby nemají žádný zájem. Podobně je to ale se vším možným. Platím si politika, který mi jen pije krev, platím si vnucovače reklamy, platím si likvidátora kousku přírody, který mám rád. Ostatně tzv. svobodný trh, ono mocné zaklínadlo současných liberálů není bohužel v praxi ničím jiným, než potřebou bohatých udržet si své dominantní postavení.

  11. Připomínka ohledně vytváření poptávky je užitečná, díky za ni. To, že si platíme ze svých daní kdejakého budižkničemu je pochopitelně pravda, ale přesně to je důvod, proč se hlásím právě k liberalismu. 😉 Což neznamená, že bych liberalismus pokládal za všelék. Rozhodně je mi však bližší než socialismus nebo (neo)konzervativismus. Meze liberalismu jsou patrně vytyčeny kolektivními inteligencemi či egregory korporací. Což je téma, nad kterým v poslední době hodně přemýšlím…

  12. strojmir

    Leckdy v minulosti se našel jedinec, který lidem něco nabízel, dokonce třeba téměř zdarma, ale nebyla poptávka, ta totiž vznikla až v budoucnu, kdy toho někdejšího pomatence vyznávají jako šampióna. A ten chudák prostě jen viděl dál než ostatní. Nebo ragoval na dosud nevyřčenou poptávku?

  13. Jj, příliš předbíhat dobu se nevyplácí. Efektivní je být o krok napřed…

  14. asti

    Co moze NAOZAJSTNY teda PRAVY mag ponuknut?Kedze je to mag tak asi nieco MAGicke, ze?Co mate na mysli? Viete mi uviest realne priklady ponuky naozajstnych magov? Nie podvodnikov.Lebo tento clanok a komentare su o abstraknych pojmoch a tak mi to tu pride akosi nedokoncene.Aspon z mojho pohladu obycajneho neduchovne ovplyvneneho cloveka.

  15. 2 Asti: Dobrá připomínka. Myslím, že především estetickou hodnotu (mrkni se na http://kojot.name…edinecnosti.php ). To alespoň z hlediska „neduchovní“ (ať už to duchovno znamená cokoli, možná, že neznamená vůbec nic…) společnosti (jeho dílo či život může také posloužit jako umělecká inspirace pro někoho dalšího). Pak ovšem mág může nabídnout mnoho dalšího magické subkultuře. Obohatit ji v oblasti teorie i v oblasti praktických zkušeností. Může ostatní příslušníky učit, přednášet jim, podílet se na rituálech nebo je organizovat… Je toho spousta…

  16. strojmir

    Mno těžká odpověď. Protože situace je taková, že kdo chce, najde. Kdo ne, může také nalézt dostatek důvodů, proč duchovní záležitosti považovat za utopii. Mám tady příklad http://metatron.bloguje.cz…di.php, Doporučuji zejména video,toto je možné v Rusku, bo tam je asi možné všechno. U nás by taková aktivita budila přinejmenším podezření a tvrdé útoky ze strany skeptiků, je dost možné, že by ti lidé byli nakonec nařčeni ze sektářství. Tradičním polem působení magie bylo a je léčitelství. A máme problém, jak z deseti lidí vybrat jednoho jediného, který není jen šarlatán? Na to není recept. Vím o jednom, který má lékařský diplom a dříve také byl klasický lékař a to s dosti dobrým renomé. Pak se stalo to, že začal s léčitelstvím a také s duchovním cvičením. Jeho odpověď na otázku, jak se stal čím je nyní zní dlouholetá tvrdá práce.Sestra jedné mé známé dvacetiletá dívenka začala trpět celou řadou podivných zdravotních potíží, objevily se u ní například žaludeční vředy a jiné „libůstky“. Neměla co ztratit, zašla za tímto mužem. Řekl jí, že přišla v nejvyšší čas, její někdejší sokyně v lásce, která dříve žila s jejím nynějším partnerem prý odjela do Afriky a tam se spojila s čarodějem, výsledek jeho práce jsou tyto potíže,jež nyní hrozily přejít na plíce. Tento příběh jí sdělil aniž by mu předtím cokoliv pověděla třeba o tom, že opravdu bývalá partnerka jejího přítele odcestovala do afriky…Při zákroku léčitele omdlela, to se u něj běžně skutečně neděje a ještě dostala doporučení spojit se s tou dívkou, aby jí varovala. Následky totiž se mohou nyní přenést na ní, muž v Africe je prý natolik zkušený, že mu prozatím nic nehrozí.Musím však dodat, že zatím neznám pokračování, tedy, zdali potíže opravdu ustoupily, až to budu vědět,můžu to sem doplnit.

  17. santawizard

    lidoví léčitelé v psychiatriiAt už je to lidový léčitel nebo akademický lékař,jestli udělá chybu,tak ho pacient může soudit pro vzniklé škody.Z chyb se člověk učí.Nikdo nechce de fakto nikomu ubližovat!!!Toto však neplatí v psychiatrii.Nikdo v životě ještě nemohl soudit svojeho psychiatra.Rovněž lidoví léčitelé,kteří mají odvahu léčit i blázny nejsou postižitelní.Jinak řečeno všichni duševně či mentálně choří lidi jsou absolutně na milosti psychiatrů či léčitelů ,kteří je mohou kazit a léčit jak je libo.Ve všeobecném zdravotnictví,všechny nové léky se musí nejprve vyzkoušet na zvířatech,kromě s oblasti psychiatrie,kde se může experimentovat přímo na lidech.