Kterak Roj nezabránil smazání Alkova weblogu aneb Opět něco k tématu mazání blogů na Bloguje.cz

Tento příspěvek je, jak jinak, součástí vášnivé interní debaty některých uživatelů Bloguje.cz, do níž se (z mého pohledu mírně nepochopitelně) neméně vášnivě vkládají i lidé, kteří uživateli Bloguje.cz nejsou.

Nejprve krátké shrnutí. Arthur Dent udělal před svým definitivním odchodem z Bloguje.cz několik užitečných věcí. Jednou z nich bylo napsání polemického článku o tom, zda mazat či nemazat weblogy neaktivních uživatelů. Článek rozvířil rozsáhlou, vášnivou a místy dokonce i užitečnou debatu o tom, zda mazat či nemazat a za jakých okolností mazat. Jedné části této debaty, totiž představě, že weblog je cosi jako stéla, předurčená k trvání na věky věků či alespoň po tisíce let, jsem věnoval samostatný článek.
Nyní se obrátím k dalšímu dějství tohoto podivuhodného dramatu – článku pana Roje, jenž bezprostředně reaguje na článek Dentův. V tomto skrz naskrz dojemném demagogickém textu, autor zmiňuje tragédii, k níž došlo, světe div se, nikoli úmrtím člověka, ale automatickým smazáním jeho weblogu pro neaktivitu.
Musím podotknout, že jsem Alku (draude.bloguje.cz) neznal a nečetl, a že podle toho, jak se o něm vyjadřují lidé, jejichž názoru si cením, je zřejmě opravdu škoda, že byl smazán. Jak jsem se již vyjádřil jinde, jsem rozhodně pro to, aby byly zavedeny další mechanismy, které zabrání takovým případům.
Ale oč mi jde: Nelíbí se mi, že Roj propagandisticky zneužil smazání Alkova blogu pro neaktivitu. Alka umřel 1. 2. 2006 a tato skutečnost vešla ve známost 3. 2. 2006. Roj měl v té době podle mých zdrojů už vysoká administrátorská práva a měl pravomoc označit blog jako archivní (a zabránit tak jeho smazání). Ale i kdyby taková práva neměl, patrně věděl, že neaktivní blogy jsou mazány a mohl učinit všechny potřebné kroky k tomu, aby jeho oblíbený weblog nebyl smazán. A neměl na to tři měsíce, jako je tomu nyní – k "čistce" došlo až v polovině září roku 2006 a tato čistka byla avizována adminem Bloguje.cz s čtrnáctidenním předstihem. Přesto Roje (a ovšem ani další Alkovy čtenáře, kteří mají blogy na Bloguje.cz) nenapadlo blog zachránit. Poté, co se pustil do rekonstrukce Alkova blogu, dokonce sám uznal, že mazání neaktivních blogů je v pořádku a že nyní bylo bohužel s vaničkou vylito i dítě.
Později byl v důsledku technického selhání smazán i druhý, rekonstruovaný, Alkův blog, jednalo se o technickou chybu, díky níž se ztratil přívlastek "archivní". To je rozhodně škoda, protože Roj i další lidé si s tím dali spoustu práce.
To všechno by ve mně nevzbudilo žádné velké emoce – je naprosto lidské, že člověk ve víru jiných událostí prostě pustí z hlavy to či ono. Tak byl Alkův blog "puštěn z hlavy" a pak již bylo pozdě. Adekvátní reakce? "Kruci, že mě to nenapadlo!" prostě se to stane a Roj své opomenutí zrekonstruováním Alkova blogu rozhodně napravil.
Proč o tom tedy píši? Protože nyní se na smazání Alkova weblogu odvolává jako na tragédii způsobenou nelidským a nesmyslným pravidlem (proti němuž v té době ovšem nevznesl žádné námitky!) a využívá tématu smrti a ztráty k manipulaci čtenáře. A to se mi opravdu nelíbí. Je to překrucování reality. Měl více než půl roku na to, aby zabránil smazání prvního blogu, věděl, že Bloguje.cz maže blogy pro neaktivitu a dokonce s tím souhlasil (což přiznává a konstatuje, že změnil názor). A nyní, ovšemže až poté, co celou záležitost rozvířil Arthur Dent, se bije v prsa a dští síru na Bloguje.cz…
Proč to všechno až nyní?
Vzpomněl by si Roj vůbec nebýt Dentova článku?

Nutno ovšem konstatovat, že po svém emotivním protestu přišel Roj i s něčím konstruktivním, tedy s vlastními návrhy, jak problém mazání/nemazání vyřešit, což kvituji s povděkem, protože nadávat je snazší, než hledat optimální řešení.
Mně osobně se líbí důraz na osobní zodpovědnost každého za to, co píše a za to, co rád čte. Možná by prostě stačilo připomenout uživatelům Bloguje.cz, že je zde určitá praxe, že je možné ochránit svůj blog i své oblíbené blogy, prodloužit lhůtu pro mazání z tří měsíců na půl roku a u blogů v velkou návštěvností nebo mnoha příspěvky zavést nutnost schválení smazání oprávněnou osobou. Varovný mail by měl přijít možná ne týden, ale 14 dní před smazáním blogu. Jsem stále pro to, aby se Bloguje.cz odlišovalo tím, že na něm převažují aktivní blogy a dále blogy s nadčasovou informační hodnotou. Vše ostatní, je-li zapomenuto autorem i jeho čtenáři, ať jde pro mě za mě klidně k čertu…
Závěrem se ptám: Má autor právo smazat svůj blog, nebo je povinován veřejnosti a příštím generacím zachovat jeho obsah? A pokud svůj blog nechá smazat prostě proto, že už jej to nezajímá, proč vinit provozovatele služby? Nedopustil se snad "zločinu" majitel blogu, který se na své "dítě" prachsprostě vykašlal?
(Odpověď: Ovšemže ne. Každý má svobodné právo nechat své texty padnout do propasti zapomnění…)
Reklamy

komentářů 20

Filed under Úvahy a postřehy

20 responses to “Kterak Roj nezabránil smazání Alkova weblogu aneb Opět něco k tématu mazání blogů na Bloguje.cz

  1. Wu

    Tahle diskuze mě fakt začíná bavit :).

  2. 2 Wu: Mě taky. Moc… 😉

  3. 2 @Teo: Díky za obrázek. Toho blogu je škoda, je mi líto, že jsem jej neznal…

  4. roj

    Aaaach, kojot pokracuje ve svych nesmyslech. Pro ty, kterym tato okolnost neni jasna uz davno. O archivovani blogu jsme se s dentem zacali bavit az PO tom, co zmizel Alkuv blog. Do te doby tato funkce na bloguje mozna ani neexistovala, v kazdem pripade jsem o ni nemel ani tuseni. Coz ovsem Kojotovi nebrani me urazet. Kojot zkratka umi jen pomlouvat bez overeni zakladnich faktu, takovi lide nejsou partneri v zadne diskusi.Jelikoz se dosud neomluvil, uz ho u sebe nechci ani videt.

  5. 2 Roj: Ale o mazání weblogů pro neaktivitu jste snad tušení měl – nebo nikoli? To pravidlo je na Bloguje, alespoň jak všichni shodně potvrzují, od začátku. Vy jste o tom pravidle v období 02/2006-08/2006 opravdu NEVĚDĚL?

  6. roj

    Co je to za otazku?Jaxem mohl zabranit smazani Alky?

  7. 2 Roj: No, já nevím, pokud mi na něčem záleží, tak o to bojuju. Co třeba: „Vážený admine Bloguje, vím, že se tady mažou neaktivní weblogy. Jeden skvělý blogger umřel a zanechal za sebou dílo, které je škoda smazat. Šlo by s tím něco udělat, aby blog nebyl smazán?“Co je pravděpodobnější:Admin: „NE! Bude smazán jako všichni ostatní!“nebo:Admin: „OK, mrknu se na to a něco s tím udělám.“

  8. roj

    Takze admin za nic nemuze, to vsechno ja, aha.Takze:1. Do PHP jsem zadny pristup nemel2. Nemohl jsem tusit, ze mazaci pravidlo se uplatnuje i u blogu, ktere jsou ve Vyberu.3. I kdybych to tusil, nemel jsem zadnou moznost ho deaktivovat.4. Stejne moznosti jako ja v te dobe, melo nekolik dalsich tzv. „spoluadminu“, presto nezasahli a MNE by ve snu nenapadlo je obvinovat z nejakeho „nezabraneni“.

  9. 2 Roj:AD 1. – Což nic nemění na možnosti v komentáři 8.AD 2. – Ale mohl.3. Viz komentář 8.4. Neobviňuji, pouze poukazuji na skutečnost, že to používáte v argumentaci a ausgerechnet mně se to nelíbí, tož o tom píšu.

  10. Výslovně uvedeno:2 Roj: 26. 8. 2005 (!) admin výslovně uvádí: „Nebudou zrušeny ani ty weblogy, jejichž autoři mne o to požádají“Viz:http://bloguje.bloguje.cz…ano.phpTím je pro mne záležitost ohledně toho, co jste mohl a měl vědět vcelku zavřenou záležitostí.

  11. Ad [5]: znám Kojota 14 let, a je to jeden z nejzásadovějších a nejinteligentnějších lidí které jsem kdy potkal, takže se ho tímto musím všeobecně zastat.

  12. 2Henry Psanec:Souhlasím s Tebou, ovšem k tomu jedním dechem dodávám, že slovní bitky jsou jeho koníčkem, takže chápu i Rojovo hledisko. 2Roj: Protože vidím dohledatelná psaná fakta, a i díky tomu, že mám určitá administrátorská práva a už jsem sama smazala i nechala smazat ve své nečinnosti (po urgenci mailem a vědomě) svých několik dalších blogů na Bloguje.cz, přikláním se ke Kojotovu hledisku. Fakta mluví jasně, časová linie se dá vysledovat.Co se mi nelíbí je, že se vrtasí všichni s mrtvým bloggerem, ač se dá diskutovat o systémových věcech i bez přehnaného emočního vrtání se. O mrtvých jen dobře, nejsou žádná zbraň. Tím bych to pro sebe asi uzavřela. Čím víc se hovnem mažete, tím víc smrdí. 2Hekko:Souhlasím s Kojotovými návrhy ohledně rubriky „Před spalovnou“ či tak něco duchaplného. Zároveň si myslím, že doba pro nečinnost by se měla posunout na půl roku a maily by měly být tři – po pěti měsících nečinnosti, po dalších dvou týdnech od prvního mailu při nečinnosti a nepřihlášení se do systému, což je v tuto dobu jediná podmínka a je to dobrá podmínka, a den či dva před smazáním blogu. Určitě by se dalo najít nějaké vahadlo na počet příspěvků či jejich kvality podle čtenosti a pak by bylo na administrátorech či na čtenářích, aby zasáhli ve prospěch uchování. Dále bych jako aktualitu do všech blogů nechala tak na čtrnáct dní až měsíc zopakování možnosti archivace, vyhrazená možnost nearchivovat je v podmínkách daná jasně. Pocitově je to jako dát autora do „výběru“. Když tam může být několik týdnů omluva za chybu v reklamním systému, proč by tam nemohlo být tohle. Zdá se to být důležité, ale ne zas tak moc, abychom si kvůli tomu dávali do držky, ne? 🙂

  13. 2 Henry Psanec: Já vážně zas tam moc charakterní nejsem. Občas jsem například hrozné hovado…

  14. No dobře, občas někoho prudíš vydávaje se převážně za křesťany, ale šlo mi o to, že ve vážné diskusi si „ověřuješ základní fakta“.

  15. 2 Henry Psanec: Nejvíc ovšem prudím vydávaje se sám za sebe! 😉

  16. 2Henry Psanec:Nevím, jestli víš, o čem mluvíš. Ve vážné diskusi jde z Kojota ledový mráz. Tohle zas tak vážná diskuse nebyla, tady si Kojot jenom hrál, byť tvrdě, ale sledovala jsem už horší hry s tvrdšími následky na objekty Kojotova zájmu. Vážných diskusí s Kojotem jako do vaření šafránu – stejně málo a pokud možno skoro nikdy, vždycky to přijde draho.

  17. To já nevím skoro nikdy, L. A hlavně když píšu.

  18. Píšeš dobře! A Kojot je prostě kojot. 🙂

  19. Ať tady má Kojot sudý počet komentářů, jak jsem se najednou probudil z odpoledního zdřímnutí, místo Celý článek jsem četl Sexy článek…