Doteky neviditelných světů

Potýkám-li se s akutním záchvatem deprese, mívám často pocit, jako bych se něčím prodíral, cítím (velice fyzicky!) odpor kladený mému tělu. Snad bych to mohl přirovnat k chůzi proti velmi silnému větru, ale to není přesně ono. Když jsem po delší době opět shlédl (s Lucienne) Pána prstenů, našel jsem v něm naprosto výstižné zobrazení tohoto prazvláštního pocitu…

Ve chvílích, kdy si Frodo nasadí Prsten, běžný svět hmotné reality ustoupí do pozadí a hrdina se ocitá ve víru mocných sil, které o něj jeví, pochopitelně, eminentní zájem. Pokud jste film viděli, jistě si na ty scény vzpomenete – Frodo se doslova prodírá silou, která mu klade odpor a víří kolem něj. V této souvislosti je rovněž třeba připomenout vynikající ztvárnění pohybu v "astrálním" světě, jak jej zobrazuje film Noční hlídka. Věřím, že tvůrci obou filmů, možná vědomě, možná intuitivně, velice dobře zachytili setkání se světem, o kterém mágové obvykle mluví jako o "nižším astrálu", ať už to znamená cokoli. Téma "astrálního světa" a jeho interpretací je velmi obtížné a bylo by třeba je zbavit nánosů překonaných koncepcí a rozporných teorií. Nyní jen podotknu, že jsem přesvědčen, že takový svět skutečně existuje (navzdory skutečnosti, že jej nedokážeme uspokojivě vysvětlit) a že nelze říci, že existuje jen v našich hlavách nebo naopak zcela nezávisle na nás.
Je možné, že deprese dokáže člověku natolik pozměnit a zcitlivět vědomí, že běžně průchozí (protože nevnímané) síly a entity se pro dotyčného "zhustí" natolik, že je dokáže fyzicky vnímat? Je možné interpretovat mezní a ničivé psychické stavy jako důsledek nezvládnuté interakce s těmito silami a entitami? Lze zvýšenou citlivost nějak "ujařmit" a kontrolovaně ji využívat? Může se potenciální nástroj zkázy stát nástrojem poznání? A jak to udělat?
Fungují psychofarmaka jako štít, který člověka do značné míry chrání před neviditelnými světy?
Tyto otázky mi připadají zajímavé, nicméně zůstává ono JAK. Vzhledem k tomu, že deprese postihuje mimo jiné lidskou vůli, byla by aplikace vůle (jakkoli se to nabízí) pokusem proskákat se k řešení na právě zlomených nohou. Ale pokud je vůle díky léčbě aktivována, mizí onen výše zmíněný pocit kontaktu. Zapeklité, velmi zapeklité…
Správné řešení se patrně skrývá v taoistickém ne-činění (wu wej)
Reklamy

komentářů 16

Filed under Magie-mystika-víra

16 responses to “Doteky neviditelných světů

  1. Zůstává otázka, jestli dochází ke „zcitlivění mozku a detekci vnějších vlivů“nebo jestli se nejedná o „snížení výpočetního výkonu mozku z důvodu poruchy“ a chybným výpočtům.Myslím, že z principu nelze rozhodnout, který z těchto stavů nastává, protože jsou oba stejně pravděpodobné. Pak záleží na osobní preferenci, která možnost se nám lépe zamlouvá. (Logickým se mi jeví vybrat zcitlivění.)

  2. 2 Vlada: Ano, přesně tak to je.

  3. r1[[openidhttp://r1.myopenid.com/]]

    Já jsem pro snížení výpočetního výkonu. Zcitlivění mozku vyžaduje zavedení astrálního světa, proto je složitější. Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem.

  4. 2 r1: Je ovšem také třeba brát v úvahu, že množství magických či šamanských technik je založeno na inhibici vědomí, což je přesně to, co dělá i deprese.2 vlada: Ovšem nutno dodat, že z hlediska Occamovy břitvy je váš úhel pohledu pravděpodobnější.

  5. Já i jeden z mých přátel během deprese (nebo ataku paniky při ní) máme potíže například došlápnout na podlahu (myslím tak, abych opravdu cítil, že jdu), kuchaní se doslova prodírám a když se vyčerpán zastavím – asi po metru a půl – zdá se mi, že jsem osa, okolo níž kuchyň rotuje, jako to vídáme ve SF filmech kde rotující část kosmické lodi vytváří gravitaci…

  6. 2 Henry Psanec: Pěkně vystiženo! Díky.

  7. santawizard

    umění a vůleproti tabákovému notorismu a alkoholismu a narkomanii a psychoze a neuroze jejichž společným rysem je nedostatek pevné vůle?Neumíš to ovládat ani sám ani s pomocí jiných?

  8. Taky jsem podobně v depresi měla při chůzi po ulici pocit, že se prodírám sněhovou vánicí. Tak jsem si to pro sebe popisovala. Vnější svět byl prostě hustý, těžký, šedý, neprůhledný, studený, nezbývala na vypořádávání se s ním energie. A zas při panické depersonalizaci (ve stejném období) jsem necítila, že jdu, jako bych měla jen hlavu a žádné tělo. Krom ještě hnusnějších pocitů… Ale to už je dlouho pryč a snad to dlouho nebo nikdy víc nepřijde.

  9. Ano, to je přesně ono. Vědomí vytržené z těla. Já se tomu vyhýbám tím, že se nedívám na filmy o schizofrenii když je mi v noci hnusně. Jinak, ne, neumím psychózy a neurózy ovládat vůlí, je mi líto. Ale dokážu uhodnout kartu, kterou si myslí cihla.

  10. 2 Santawizard: Coby tabákový notorik, psychotik a neurotik Ti dávám za pravdu. Ještě mi ovšem chybí dimenze alkoholismu a narkomanie. Mám to dohnat, abych dosáhl dokonalosti? ;)2 Liška: Taky dobrá metafora. A z celého srdce Ti přeji, aby zůstala už jen vzpomínkou umožňující porozumění těm, kdo to prožívají.2 Henry Psanec: Pozoruhodná schopnost! 😉

  11. santawizard

    tabákový mágiNevím na co narážíš.Já jsem tím chtěl říci úplně něco jiného.Bud ovládáš svoje cigarety a nebo cigarety ovládají tebe.V obou případech se můžete společně domluvit.Podobně je to i s démonem deprese.Jestli nevěříš a nechceš spolupracovat tak poznáš svojeho tabákového mágiho až půjdeš do věčných lovišt.Promin že jsem ti nemohl lépe pomoci.

  12. 2 Santawizard: To já si jen tak dělám legraci, především sám ze sebe… Teď už je mi jasnější, co jsi chtěl říci (mám hodně dlouhé vedení…) a rozhodně to stojí za zamyšlení. Díky.

  13. dogbert

    Jo, podobnou zkušenost mám taky, a nejen s depresí.Ovšem, vzhledem ke svému skepticismu, bych to přičetl pouze dojmu, který vzniká oslabením svalů a nervové soustavy. Mozek pak vytváří dojem prodírání se něčím.Vypadá to krkolomně, ale mozek většinu našich dojmů vytváří tak trochui nezávisle. Klasickej psychologickej experiment, připlácne ti někdo něci na čelo, ty ucítíš studenou vlhkost. Pak se na tu věc podíváš, vidíš jen kus hladkého a suchého kovu. Naše vnímání opravdu tímto způsobem funguje. Tudíž subjektivní pocit čehosi není spolehlivým ukazatelem nějaké vnější skutečnosti. A taky, pokud by byl jiný svět tak snadno dosažitelný, vypadal by náš svět jinak.

  14. 2 Dogbert: Z hlediska objektivního přírodovědného paradigmatu máš naprostou pravdu. Jakékoli další „vysvětlení“, jak jsem sám poznamenal, navíc odporuje principu Occamovy břitvy…Což nic nemění na skutečnosti, že se můžeme bavit o vícero interpretačních rovinách – když už pro nic jiného, tak proto, že to může být všelijak podnětné… Považuj tento článek spíše za metaforu než za pokus o „vědu“…

  15. dogbert

    Dyk jo, ja jen, aby se clovek v mystickych fantaziich neztratil, jako se nekdy stavalo me malickosti. Objektivni prirodovedne diogma je prece jen ten nejlepsi kotva, pevne zaseknuta v realite.Jinak, to co popisujes neberu jen jako metaforu.Tenhle pristup muze byt i realnejsi, nez ten klasicky, nebot s nim lidska mysl dokaze lepe pracovat. Jako je to s depresi, prohlasit po staru „V noci ke mne prisel dabel“ vlastne mnohem lepe popise podobu depresivnich, potazmo psychotickych stavu, nez hantyrka moderni psychiatrie.Coz dost mozna byl i pripad Rowlingove, ktera do HP zrejme vlozila dost zazitku z vlastniho magoreni.

  16. 2 Dogbert: Ano, to je to nádherné (a „skeptiky“ nenáviděné) kouzlo postmoderní multiparadigmatičnosti… 😉