Smíření jako zastávka na cestě

Smíření jako studánka, smíření jako posezení na nižším z vrcholů Květnice, smíření jako závan jarního vzduchu, smíření jako ticho chrámu…

Nevěřím v osvícení. Vážně. Ani během života, ani po smrti. Věřím v zastávky na cestě, kdy se mysl projasní a v duši zavládne příjemně tetelivý klid. Včera, během psaní článku o své nové agamě, jsem si uvědomil, že nikdy nebudu řádným disciplinovaným mágem, nestanu se věhlasným spisovatelem, uznávaným myslitelem, polyglotem… Nevydělám hromadu peněz. Nevyniknu v žádném oboru – vyjma nevynikání. A rozhodně to není jen kvůli vracejícím se depresím, které dokáží účinně zbrzdit ten který rozlet. Mám duši diletanta. Vlastně jsem se tak označil už dávno, v roce 2002, na jednom z magických seminářů Zuzany Antares. Jsem diletant. Vím leccos o lecčems, mnohé začnu, málo dokončím. Jsem hodně tvůrčí, ale nejsem génius. Umím inspirovat, a troufám si říci, že se se mnou obvykle dobře povídá. A miluji svoji ženu a dělám vše proto, aby byla šťastná, a to je nejdůležitější…
Tohle všechno mi běželo hlavou v tom překvapivém okamžiku úlevy. Procítil jsem vlastní smrtelnost i smrtelnost své ženy, procítil jsem postupné mizení svého díla, na němž stále ještě lpím více, nežli zdrávo, do vln zapomnění. A viděl jsem, že je to dobré. Že je to v pořádku. Přijal jsem sám sebe, láskyplně jsem objal toho diletanta v sobě a bylo mi dobře…
Ovšemže to nevydrží! Není to osvícení ani cokoli na ten způsob… Nezkušený člověk nebo bloud by to snad mohl za osvícení pokládat a pak by všem v dobré víře kázal duchovní pindy o tom, jak to mají udělat, aby byli šťastní. Já ne. Vím, že to, co přišlo, je jen doušek čisté vody, chvilka oddechu, než se zase, zítra?, za týden?, za měsíc?, ponořím do rozbouřených vln starostí a trápení, které mne již dlouho obklopují a nad nimiž mám jen omezenou vládu. Vynořím se z nich? Přijde další smíření, další oddech? Nebo se již nikdy nevynořím? Vlastně to není důležité…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Smíření jako zastávka na cestě

Filed under Co život dal... a vzal.

Komentáře nejsou povoleny.