Kreditka

Už několikrát mi byla nabízena kreditní karta, někdy jsem odmítl, jindy vyplnil žádost, jež pak byla zamítnuta protože jsem čemusi nevyhověl. "Inu, možná se domákli, že splácím (řádně, nutno dodat!) exekuci za patnáct let starou pokutu," říkal jsem si. "Nebo jim snad vadil nestabilní příjem? Či skutečnost, že pobírám částečný invalidní důchod?"
Vždy mi to chvíli vrtalo hlavou, ale pak jsem si řekl: Co už, žil jsem bez kreditky doteď, budu bez ní žít i nadále…

No, a dnes jsem konečně zjistil, co bylo a je jádrem pudla!

Nehorázné poplatky za vedení účtu u mé stávající banky mi lezly na nervy víc a víc. Například když není zrealizován trvalý příkaz pro nedostatek peněz na účtu, dostanu obratem dopis, který mě, coby uživatele elektronického bankovnictví naprosto zbytečně, o této skutečnosti informuje. A banka mi za to strhne 50Kč. Vlastně jsem banku chtěl změnit už dávno, ale znáte to – kontokorent, zvyk, lenost… Jenže zrovna teď došlo k tomu, že mi nemocenská přijde až za měsíc, protože se můj lístek na peníze cestou do Prahy někde opozdil ("My za to nemůžeme, to pošta!" řekla mi milá paní z personálního.) Tím pádem neodejdou všechny platby, které měly dnes odejít, a bezmoc plynoucí ze skutečnosti, že mi banka s chutí pošle několik drahých dopisů, nejprve Lucienne a pak mě rozhoupala k rozhodnutí: Odcházíme k mBank! On to tedy zase takový úprk nebude, už kvůli tomu kontokorentu, ale i tak převedením plateb na nový účet ve výsledku ušetřím a postupně, až se zbavím závislosti na kontokorentu, svůj rozchod se stávající bankou definitivně zakončím…
Odpoledne jsme tedy přišli na pobočku této prakticky bezpoplatkové banky a řekli, že chceme účet. Ujala se nás velmi sympatická a mile se usmívající naturalizovaná Vietnamka, vše šlo jak na drátkách. Sáhl jsem po letáčku s nabídkou kreditní karty. Slečna nám řekla, že tu můžeme dostat k účtu zdarma a dala nám k prostudování parametry karty a smluvní podmínky. Zatímco slečna zadávala informace o nás do počítače, moje žena prostudovala materiály ke kartě (neboť se v kreditkách vyzná mnohem lépe než já) a shledala, že ta karta je naprosto standardní a není důvod si ji nepořídit. Koneckonců – nikdy nevíte, kdy vás překvapí nenadálý výdaj a tak…
Shodli jsme se s Lucienne, že jedna kreditka s limitem 35.000Kč nám bohatě stačí, i vyplnil jsem žádost. Slečna ji zadala do systému, chvíli jsme čekali a já byl zvědav, jak do dopadne.
"Bohužel nesplňujete podmínky," omlouvala se slečna.
"To bude asi tou exekucí, kterou splácím," práskl jsem na sebe. To jsem celý já…
"Měl jste někdy v minulosti úvěr?" zeptala se slečna.
"No, neměl. Tedy, kdysi jsem si koupil discmana na splátky, ale to už je hodně dávno…"
"Tak to vysvětluje, proč tu máte nulu," konstatovala omluvně slečna. "Abyste dostal kreditní kartu, musíte mít záznam, že řádně splácíte úvěry. A pokud jste žádný neměl, tak takový záznam nemáte a systém vám kartu nepovolí."
"Tak tu kartu uděláme na mě," přihlásila se Lucienne. "Já jsem v minulosti úvěr splácela a žádné problémy jsem s tím neměla."
Moje žena vyplnila slečna zadala údaje do systému.
Chvíle napětí byla zakončena omluvným úsměvem.
"Bohužel tam máte taky nulu. Kdy jste měla ten úvěr?"
"Před šesti lety," řekla Lucienne.
"Ach tak. Víte, ono se to vede jen pět let zpátky, pak se záznamy mažou…"
"Ale stejně – není to absurdní, že člověk, který nedělá dluhy, je pro banku nevěrohodný?" zeptal jsem se.
Slečna pokrčila rameny.
"Já vím, vy o tom nerozhodujete," usmál jsem se.
"Ale až u nás budete půl roku, můžete o kartu požádat znovu a měli byste ji dostat," povzbudila nás.
Poté jsme převzali složku s informacemi k účtu, přístupovými kódy a podobnými záležitostmi (Lucienne dostala navíc moc pěknou propisku), rozloučili jsme se rukoudáním a úsměvem a vyrazili do pošmourného odpoledne.
Co už, žil jsem bez kreditky doteď, budu bez ní žít i nadále… řekl jsem si. Ale něco se přeci jen změnilo – teď už jsem konečně věděl proč

komentářů 7

Filed under Co život dal... a vzal.

7 responses to “Kreditka

  1. dewberry

    tak tohle mě dostalo! ono je podmínkou ke zřízení kreditky to, aby měl člověk v minulosti úvěr? já dostala kreditku od své banky hned při zřizování účtu, na nic se mě neptali – a nikdy předtím jsem úvěr neměla – teď ji čas od času využiju a hlavně jí používám při nákupu letenek. uf, jsem ráda, že mi s ní nedělali problémy.

  2. Tak… myslim ze tahle afera rekla o soudobe ekonomice uplne vsechno 🙂

  3. Četla jsem, že v USA je zcela běžné, že nikoho nezajímá, kolik vyděláváte, ale kolik dlužíte. Pokud už vám někdo dal úvěr, pak jste seriózní, pokud ještě ne – smůla.

  4. No, mě to taky dostalo. Fakt je, že každá banka má svá pravidla. Někde chtějí zaměstnání delší než půl roku a na dobu neurčitou, příjem nad 12 tisíc atd. Tady chtěli jen dva doklady totožnosti – no, a ze samozřejmosti, jako kreditka k účtu měla být, sešlo…

  5. ngvadi

    uf, ještě že mám kartu rovnou k účtu, než si budu pořizovat něco, na co bych momentálně neměla dostatečnou částku, to ještě chvíli potrvá:) ale jako absurdie pořádná…

  6. dogbert

    No, není divu, že vypukla krize

  7. černá vewiurrka

    wewi wew…My vedeme vše v ořechách…vy čovekové jste ale hlavičky…obchodovat s neviditelnými ořechy nás sice již napadlo v rámci Jediné pravé a spasitelné víry ve Sluneční Prawewiurrku, ale obchodovat nejen s neviditelnými ale i neexistujícími ořechy který navíc ani nikdy nikde v mnohowiesmiru nenarostou, to může napadnout fact jen čoveky….