Děrsu Uzala (upozornění na skvělý film)

Nejsem znalcem díla Akiry Kurosawy, viděl jsem jen několik jeho filmů, a nejsem zkušeným filmovým kritikem, přesto se však musím alespoň zmínit o úžasném filmu, který je v současné době v prodeji za senzačních 49Kč v Levných knihách.

Film Děrsu Uzala, který byl natočen podle literární předlohy ruského cestovatele a spisovatele Vladimíra Arseňjeva, se odehrává na počátku dvacátého století, kdy Arseňjev jako carský důstojník mapuje se svými muži ussurijskou oblast Sibiře. Náhoda mu přivede do cesty svérázného lovce Děrsu, který se k oddílu připojí jako průvodce. Tak začíná setkání dvou světů: moderního a tradičního. Děrsu představuje vše, oč většinu z nás civilizace připravila – člověka bytostně souznícího s přírodou, brilantního pozorovatele, jehož život v tajze naučil vnímat každý detail, člověka dokonale srostlého se svým prostředím. Svět kolem sebe Děrsu vnímá jako oživený a produchovnělý; zvířata, stromy, ale i živly, Slunce či Měsíc jsou pro něj lidmi, s nimiž s úctou a respektem komunikuje. Současně je však třeba zdůraznit, že je prostým člověkem, rozhodně není nějakým osvíceným "šamanským guruem" a ocitne-li se v situaci, která je nad rámec jeho chápání, neví si rady jako každý z nás. Zatímco pro Arseňjevovy muže je Děrsu, zvláště zpočátku, legrační figurkou, jejich kapitán v něm rychle rozpozná muže hodného úcty a respektu. Stejně jako Děrsu, je i kapitán Arseňjev výjimečnou osobností. Dokáže ocenit lidské kvality, které jiným zůstávají skryty, je ochoten se učit a netrpí povýšeností člověka "vyšší kultury". Současně však nepodléhá naivnímu romantismu, netouží se proměnit v druhého Děrsu, zůstává sám sebou: Evropanem a Rusem počátku minulého století. Ústředním motivem filmu pak je hluboké a dojemné přátelství obou mužů.
Nechci prozrazovat nic z děje filmu, jen zmíním, že v něm nechybějí dramatické situace, jež jsou však spíše komorního rázu: jsou podány velmi civilně a často tak nenápadně, že jejich síla divákovi dochází až postupně. To, co funguje, je především uvěřitelnost celého příběhu i hereckých výkonů. Přátelství obou mužů vyvolává dojetí a hluboké emoce a přesto film nepůsobí kýčovitě, nádherné scenérie tajgy nikdy nepůsobí samoúčelně, nýbrž jsou vždy součástí situace – myslím, že příroda v tomto filmu vystupuje jako aktér rovnocenný hlavním hrdinům.
Hovoříme-li o setkání dvou světů, světa člověka, který má blízko k přírodě a je v původním slova smyslu primitivní (tedy prvotní), a světa člověka civilizovaného, pak naskýtá otázka vzájemného obohacení. Příběh poukazuje na skutečnost, že zatímco "primitiv" má potenciál značnou měrou obohatit život vnímavého člověka zakořeněného ve "vyspělejší" – či lépe řečeno v umělejší, artificiálnější – kultuře, působení opačným směrem je velmi problematické a může, ač míněno sebelépe, "primitivovi" ublížit. To ostatně dějiny dokládají více než bohatě. Vede mě to k myšlence, že naše civilizace, jakkoli je křehká a zranitelná kvůli vzájemné provázanosti a závislosti nespočtu jejích prvků, je velmi odolná co se přenosu memů týče. Současný Evropan by měl problém přežít v reálné divočině, ale je schopen přežít v divočině informační. U "primitiva" srostlého s přírodou a žijícího dle tradičního a uzavřeného obrazu světa je tomu právě naopak.
Myslím, že jen málokdo z těch, kdo vyrostli v naší kultuře, se dokáže s přírodou sladit tak, jako Děrsu Usala – znamenalo by to zcela změnit způsob života, myšlení a především nutnost naprosté změny prostředí. Osobně (a pro sebe) vnímám jako vhodnější vzor k následování kapitána Arseňjeva: Člověka, který se neobrací zády k vlastním civilizačním kořenům, ale současně s úctou a respektem přijímá poučení, jež nabízí odlišná tradice, a navíc je schopen toto poučení (v jeho případě jako spisovatel) předávat dál v rámci vlastní kultury.
Film mohu doporučit každému, kdo hledá něco hlubšího, než co nabízí běžná současná filmová produkce, a zvláště pak lidem, pro které je problematika komunikace s přírodou a inspirace starými tradicemi důležitou součástí jejich životní cesty.
Poznámka: Závěrem je třeba se zmínit o jediné věci, jež zážitek z filmu kazí, a to je obrazová a zvuková kvalita prodávané kopie. Těžko řici, z jaké předlohy bylo DVD vytvořeno, ale rozhodně to nebyla předloha kvalitní. Film by uchvátil ještě mnohem více, kdyby byl Kurosawův smysl pro vizuálno divákovi předán v původní kvalitě. I přesto však snímek i v této nekvalitě za shlédnutí rozhodně stojí.
Reklamy

komentářů 7

Filed under Recenze

7 responses to “Děrsu Uzala (upozornění na skvělý film)

  1. černá vewiurrka

    Doporučuji přesčíst si stejnojmennou knížku, je to velice úzký profil ale opravdu stojí za to. Za mých mladých let jsme si ji dokonce opisovali ručně sami. Kdo hledá šamanské guruy hledá zbytečně co má kolem sebe, stačí jít sám ven a učit se koukat a přesně o tom ta kniha je. Nic lepšího z tohoto oboru u nás patrně neexistuje (a je to malé a vejde se to do kapsy spolu s dalekohledem, či do somra spolu s klíčem na určování kytek).

  2. Díky za tip. Knihu jsem na internetu objevil v jednom antikvariátu a rovnou si ji objednal.

  3. Jé, můj milovaný Děrsu! Ten film je hóódně starý. Dokonce jsme na něm byli se školou. Zatímco většina puberťáků se smála nebo spala, mně se to MOC líbilo. Tehdy jsem myslela skoro jako Děrsu. Velmi jsem rozuměla, když se třeba rozčiloval: "Proč házíš to maso do ohně? Přijdou lidi, budou mít hlad." – Ti zeměměřiči(?) procházející Tajgou se usmáli: "Prosím tě, Děrsu, jaký lidi, dyk tady snad ještě lidská noha nikdy nevstoupila a jen tak zase nevstoupí…" Ale Děrsu si vede svou: "Lidi přijdou: liška, rosomák … budou mít hlad …"

  4. černá vewiurrka

    Hele Kojote a co je se Světem Lucienne? Rád jsem tam vždy chodil vewiurrkovat ale nejak to stagnuje…už dlouhou dobu nic nepřibylo. Končí ten projekt?

  5. Proč by něco končilo? Prostě jsou období, kdy "to člověku píše", jako například v posledních měsících mě, a naopak období, kdy inspirace nepřichází a zájmy jsou zaměřeny jinak, jako je tomu teď u Lucienne.

  6. Anonymní

    Aha. Já myslil že se už neco vážného stalo..články nepřibyly ani reakce….dýl jak měsíc.

  7. černá vewiurrka

    diky za tip na dobrej FilmTedka jsem to právě shléd a musím říci že dle kytek a stromů je to točeno skutečně nekde na Dálném Východě a tipuji Poamuží (korkovník amurský a podobně). Škoda že tam nejsou krom tygra a jelenů i nějaké ty wewiurrky!A nezdálo se mi to zase tak v otřesné kvalitě…