Je všechno zlé k něčemu dobré?

(věnováno Hekko)
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Je tomu skutečně tak? Věnuji tomuto problému krátké zamyšlení.

Je pravdou, že lidé, kteří prožili otřesné věci, jich leckdy dokázali využít k dobrému – nalézt v nich poučení či inspiraci, někdy dokonce životní moudrost. Je ovšem také pravdou, že mnoho lidí si z otřesné situace odnáší posttraumatický šok a zhoršení kvality života. Většina lidí se obvykle s neštěstím vyrovná, není to však u nich spojeno s pocitem, že to bylo k něčemu dobré. Dělají snad takoví lidé, něco špatně, když nechápou, že to, co prožili, je k něčemu dobré?

Domnívám se, že tvrzení Všechno zlé je k něčemu dobré. je nelidské a arogantní a to navzdory skutečnosti, že je na něm kus pravdy. Aby však bylo lidské, je třeba je přeformulovat (i když pak už nebude znít tak pregnantně): Všechno zlé má potenciál ke konstruktivnímu využití, pokud je člověk připraven a schopen tento potenciál uchopit a využít. Z toho pak plyne, že nikdo není povinen hledat ve zlu, jež se mu děje, něco dobrého a říkat mu výše zmíněnou frázi či některou z jejích obměn (Třeba "Je to vůle boží.", "Je to důsledek tvé karmy.", "Máš v životě za úkol toto prožít a zpracovat.", či "Slouží to vyššímu záměru." a pod.) je projevem odporné arogance. Žádný člověk, ani ten sebeosvícenější, není schopen zpracovat veškeré utrpení, které jej může postihnout, o tom jsem bytostně přesvědčen. Je to dáno skutečností, že prostě nejsme stroje. Měl jsem možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, že existuje bolest, která mne přinutí řvát ať chci nebo nechci. A existují bolesti duševní a lidské ztráty, které jsou prostě nad síly toho kterého člověka. To, co jeden člověk úspěšně zpracuje a využije, jiného zlomí. Proto je v pořádku cítit a prožívat žal, bezmoc, ztrátu, frustraci, vztek, nenávist či touhu po pomstě a netýrat se přitom vinou. Je v pořádku reagovat přirozeně, reagovat jako člověk. Vytěžit ze zlého něco víc, je možnost, nikoli morální povinnost…
Úvahy na toto téma pokračují v článku O štěstí a neštěstí
Reklamy

komentářů 25

Filed under Úvahy a postřehy

25 responses to “Je všechno zlé k něčemu dobré?

  1. TS

    ano, to je dobrá úvaha.

  2. 2 TS: Je báječné, že některé věci vidíme stejně, že? 😉

  3. Zlé je snad dobré k tomu, abychom se utvrzovali v tom. co je skutečně dobré. Neboli, kdybychom v životě nepotkali nic zlého ( směšné že ), nerozpoznali bychom nic dobrého – a naopak.

  4. ratka

    souhlasim. i s tou preformulaci souhlasim. a taky souhlasim s tim ze tyrat se a sebeobvinovat tim, ze nejsem osviceny a ze se trpim je blbost :o))

  5. Břetislav

    Všechno zlé je k něčemu dobré …… a naopak 🙂

  6. Děde nevěde, máš pravdu v tom, že pokud myslíme v binárních opozicích, potřebujeme protiklad. Ale distribuce protikladů v této oblasti je velmi nerovnoměrná. Když se zamyslím nad definicí zdraví, pak je to pocit tělesného a duševního blaha. K tomu protiklad v oblasti prožívání nepotřebuji, jen v oblasti rozvažování.Ano, Ratko, jsem rád, že to vidíme stejně.Břetislave – o tom není sporu. Ale opět rozlišuji oblast rozvažování a prožívání. Ještě to rozvedu, je to zajímavé téma…

  7. ratka

    je to velice zajimave tema. Zdravi je stav kdy nam vsechno bezvadne funguje. Stav nizke entropie, ktery se porad doplnuje a obnovuje zvenci dodavanim energie. Kdyz vsechny okruhy spinaji "spravne" tak se citime zdrave :o))Postupne zvysovani entropie a vnaseni chaosu do systemoveho usporadani (forem) tel prinasi pak pocit utrpeni. Je to proces ktery proste pokracuje furt dal. Muzeme udrzet v dobrem stavu okruhy mozku :o)) Protoze mozek vydrzi celkem dost. Ale i tyhle okruhy podlehaji "chybam" a postupne se formace "zrusi" i kdyz slozeni prakticky zustava stejne :o)) Ale energeticka vymena ve stare podobe skoncila.Vem si teda tu nestastnou bolest zubu. To jsou jen pitome impulzy, ktere mozek vyhodnocuje jakoze to boli a podava o tom informaci. Jak udrzet okruhy ve stabilnim stavu? Jen dodanim energie. A jejim spravnym rozvedenim po tele. Asi.

  8. Myslím, že v neděli bude na pořadu dne pokračování tohoto článku 😉

  9. vera

    nesouhlasím, při vší úctě k vážnosti chvíle.. přesněji, nemíchala bych dvě věci dohromady.. podle mě je toto rčení vhodné používat pouze při hodnocení sledu událostí a zvratů, kdy dosazením posledního kamínku nalézáme smysl za nimi skrytý, ale jeho užití vůči osobě v bolesti je kruté a trestné. Ale poučení z bolesti, hledání jejího smyslu že je pouze možností ? to přece ne.. není naopak základním vzděláním k tomu, abych se stala člověkem ? prožitkem vlastní bolesti uvěřím bolestem jiných..není-li tohle nejvyšší výuka, co za ni mohu považovat ? kdykoliv si říkám, musíš žít dál…to jediné co mě zvedá je snaha uznat, že ta bolest měla význam..jinak zplaním.. Každé vzdělání je možností,avšak co z něj zbude, neučiním-li jej nutností ? Promiňte mi ten vpád.Chodívám se tady k vám ohřát,a tahle jiskřička mi propálila rukáv..přesněji byla tou poslední, po které začal hořet:-)je u vás opravdu krásně,člověkové

  10. Tak tedy, nemíním filozofovat, páč jsem primitiv a taky mě to nebaví. Jenom chci poznamenat, že něco zlé nemusí být dobré vůbec k ničemu. Tak třeba když batole přejede náklaďák… No ale když budu chtít bejt svině, tak napíču, že to může bejt dobrý pro jeho fotra, co od mámy utek a terazky nemusí platit alimenty. Sorry za tu přízemnost, ale četl jsem jenom kousek a už jsem toho měl plný kecky… :-i

  11. Vero, to už se stává, že se nějaký text dotkne bolavého místa nebo prostě tak či onak zabolí. Většinou to poukazuje na nějakou nezpracovanou oblast, ale to jen tak na okraj – rozhodně Vás nechci jakkoli "rozebírat". Ne, opravdu si nemyslím, že by ze "vzdělání" nic nezbylo, kdyby se nestalo nutností. Například já se vzdělávám pro radost a nikoli z nutnosti. Ano, prožitek vlastní bolesti může zvýšit vnímavost k bolesti jiných, vím to z vlastní zkušenosti. Ale já píšu o tom, že člověk není povinen najít smysl ve VŠEM zlém, co se mu přihodí. On tam totiž ve skutečnosti podle mého názoru ani žádný absolutní vyšší smysl není, jen případně smysl relativní – smysl pro konkrétního člověka. A pokud matka nenajde smysl ve ztrátě dítěte přejetého náklaďákem, jak píše @Teo, a poznamená ji to na zbytek života, pak to, co říkám, je to, že to není její vina a že je to lidské. Prostě jen říkám, že nejsme dokonalé mašinky na zpracovávání všech zkušeností…@Teo, říkáš to naprosto trefně. Nebo co třeba taková přírodní katastrofa. Určitě se něčí dítě koupalo někde na pláži a rodič si šel odskočit, pak přišla tsunami a dítě bylo navždy fuč. Kdybych byl tím rodičem a někdo by mi řekl, že všechno zlé je k něčemu dobré, tak mu rozbiju hubu… a možná by mu to i k něčemu dobré bylo…

  12. sw

    podobně :co tě nezabije to tě posilní!

  13. Beru to prakticky– "neštěstí", bolest, nesoulad … nutí člověka prožívat určitou část své reality nepříjemně. Nejspíše si každý přeje, aby to bylo jinak, aby to bylo příjemné(všichni chceme být šťastní), což může být motivací k hledání nových cest, ke změně. A to na tom je rozhodně dobré. Tenhle potenciál je myslím u každého. Jak to každý sám za sebe uchopí, je věc druhá. Nicméně tím dobrým může být, myslím, i neuchopení.

  14. 2 5th.cup.of.tea: No, kdybych to rozebral z logického hlediska, tak toho vlastně moc neříkáš. Já se v tomto článku věnuji praktické etice a skutečným lidem. Možná, kdybys své myšlenky rozvedl na konkrétních příkladech…

  15. [14]Člověk nedobrovolně příjde o práci.Může se z toho nadlouho zhroutit, může z toho ale vytěžit maximum a získat jinou a možná i lepší práci. To jsem v podstatě chtěl říct. Je to o přístupu. Což píšeš taky."Všechno zlé má potenciál ke konstruktivnímu využití, pokud je člověk připraven a schopen tento potenciál uchopit a využít." Nicméně "zlé" se tě neptá, jestli jsi schopen a připraven – podle svého mínění – to zpracovat, někdy prostě příjde a není viditelné proč. A pak je, myslím, docela dobré umět hledat možnosti, jak z toho ven, nebo alespoň, jak tomu naprosto nepropadnout.

  16. Jo, to je evidentní, ale mě zajímal příklad, kdy, jak píšeš "tím dobrým může být, myslím, i neuchopení."

  17. ratka

    17. me zrovna ten priklad "neuchopeni" taky zaujal a souhlasim s nim. libi se mi. Dokonce moc. jako zpusob reseni. Neuchopeni. nechat byt. nevratit. nechat projit zkrz. neuchopit. pekne.

  18. ad [16]"tím dobrým může být, myslím, i neuchopení."Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem se nějakou dobu držel určitého způsobu přístupu k vlastním emocím, který mi v konečném důsledku ubíral hodně síly a energie. Trvalo to relativně dlouho. Na jednu stranu to bylo svým způsobem osvobozující, na druhou míra, ve které jsem to praktikoval, byla destruující. Dnes si té zkušenosti s odstupem velmi cením a jsem velmi velmi opatrný, jak budu sám se sebou zacházet.Jiný příklad ti nejsem schopen dát, protože bych musel být excelntním jasnovidcem, abych dohlédl do všech konců konkrétního člověka. A vymýšlet si nechci. A taky, asi by bylo záhodno nadefinovat, co to vlastně "neuchopení" konkrétně je.Obecně je podle mého názoru konstruktivní věřit, že vždy vede cesta ven: "Tlučte, a bude vám otevřeno." Tzn. zaměřím-li svou mysl na možnosti, které mě mohou ze situace vyvést a akceptuji-li případné změny ve mě samém nebo v mém vlastním životě, které to přinese, pak se možnosti objeví.

  19. Jasně. S tím vším souhlasím. A už je to i srozumitelnější.Jinak ovšem došlo k posunu od tématu článku – teď už se bavíme o tom, jak každý z nás zpracovává ty či ony prožitky (BTW: Umět dobře zpracovat štěstí je také umění! Netýká se to jen neštěstí.). Ale článek se týká problematiky vztahu a polemizuje s možností vnutit ty věci, o nichž se tu bavíme, druhému.

  20. ad [19]Probůh proč bych to někomu nutil. Spíš mám pocit, že tě to možná irituje tak nějak obecně.Ale já myslím, že tvrzení "Všechno zlé je k něčemu dobré" je obecně platné, i když dotyčný to dobré nevidí. Podle mě jde hlavně o to, jak se to podá.A taky nedokážu si třeba představit psychologa, který by klientovi řekl, no jo, jste v prdeli a už tam i zůstanete. A navíc to k ničemu není. To dotyčnému asi nepomůže.

  21. Pro bohy! Netahej do toho psychology! Dobrý psycholog neřekne klientovi kokotinu jako je "jste v prdeli a už tam i zůstanete", ani kokotinu jako je "všechno zlé je k něčemu dobré". Bude klientovi naslouchat a budou spolu hledat řešení…

  22. [21]Ad psychologové – samozřejmě, to je jasné. Trochu jsem použil tvůj arzenál.Abych to za mě nějak dokončil…Ta tvoje interpretace daného výroku je podmíněná – to zlé je dobré jedině tehdy, když jsi připraven to zvládnout. A když ne, tak je to teda zlé? Myslím, že výrok "Všecho zlé je pro něco dobré." v sobě chová poukaz na POTENCIÁL NÁROČNÉ SITUACE (tzn, co ti to může přinést, když už v ní stejně jsi) a to je, podle mého, to dobré.Já díky svému světonázoru si mohu dovolit takový pohled i na situace, které "zvládnuty nebyly". To proto, že tíhnu k reinkarnaci. Nicméně je taky potřeba si říct, co to znamená něco zvládnout a co ne. To se můžeme přít, eee diskutovat:-), hodně dlouho. A dále bez ohledu na potenciální další životy mi stejně přijde praktičtější dívat se na své i cizí náročné sitace jako na šanci naž jako na "průser". Neříkám, že to umím vždy a všude, ale když se to povede, praktické to rozhodně je.

  23. Vzhledem k tomu, že člověk není, jak jsem naspal, stroj na zpracovávání zkušeností, šlo mi především o to, aby se výše uvedené pravidlo nechápalo mechanisticky, ale aby bylo člověku přiznáno právo něco nezpracovat, nevyužít. To je celé.

  24. vera

    nemusí a nemůžead 9,11: souhlasím, zpracovat všechny zkušenosti člověk opravdu nemůže, rovnal by se bohům, už jen z toho důvodu,že své zkušenosti nemůže pojmout všechny, vždycky je tu vědomá či nevědomá selekce.Chtěla jsem říct něco v tom smyslu, že uvažuji-li nad svým životem, a chci-li někam dojít, pak se rozhoduji,vnímám,hodnotím,volím,a tudíž se sebevzdělávám, čímž nemám na mysli formální studium, ale úkol lidského bytí..jenom se ptám,není vzdělání nutností,aby mohlo býti dosaženo radostí? Nechci být za fanatika,to by mě mrzelo,tady píšu jen z holé závisti nad kojotinou.Ale je škoda,že na vyšší smysl nevěříš,protože jsou věci,které se snad ničím jiným vysvětlit nedají.Minimálně setkání lidí kteří k sobě patří, hmm 🙂 Myslela jsem že to není vidět, bolest mám, rozborů se nebojím,ani je nevyžaduji. Jsou uměním sestavit příznaky do nějakého obrazce, symbolu, jehož úroveň závisí na úrovni rozboráře:-), pochopit a pomoct si musí stejně člověk sám,hmm,ale ve skutečnosti mi tahle větička udělala nesmírně dobře,díky.

  25. Vero, vlastně mi jde o to, že to, co funguje jednomu, nemusí fungovat druhému.Někomu vyšší smysl funguje, jiný jej nepotřebuje, někdo umí vytěžit i z extrémní hrůzy něco užitečného, jiný ani z menší životní katastrofy. Vlastně jen píši o tom, že je to individuální a že nikdo nemá právo generalizovat a přenášet svou zkušenost na druhé…