O štěstí a neštěstí

V předchozím článku jsem se zamýšlel nad problematikou úsloví Všechno zlé je k něčemu dobré. V diskusi se objevila poznámka, že smyslem zlého může být ocenění dobrého, tedy že nebýt zlého, neznali bychom dobré. Tato myšlenka si zaslouží hlubší zamyšlení.

Myslíme-li v binárních opozicích (světlo-tma, dobro-zlo…), pak skutečně definujeme pojem skrze jeho protiklad. Někdy přemýšlíme v jasně vymezených opozicích aniž bychom vnímali mezistupně, jindy si uvědomujeme přechody a relativnost jednotlivých pojmů – co to například znamená být vysoký? V porovnání s čím? Pohybujeme-li se v oblasti racionálního rozvažování o pojmech, má tento přístup v našem myšlení své nezastupitelné místo. Je to však jediný přístup, který můžeme zvolit? A především – je to jediný přístup, který lze použít, uvažujeme-li o štěstí a neštěstí?

Medicína definuje zdraví nikoli jako nepřítomnost nemoci, ale jako pocit celkového duševního a tělesného blaha (z čehož plyne, že opravdu zdravých lidí je v naší populaci patrně jako šafránu). Nemoc je pak narušení řádného fungování organismu jak v oblasti tělesné, tak i duševní. Obojí je definováno pozitivně, tedy jako přítomnost něčeho (v případě zdraví blaha, v případě nemoci chorobných symptomů). Otázkou je, jak definovat mezistav, kdy není přítomno ani zdraví, ani nemoc, ale to je z pragmatického hlediska vcelku nepodstatné. Zdravý člověk nepotřebuje povědomí o nemoci k tomu, aby cítil blaho, a stejně tak nemocný člověk nepotřebuje povědomí o zdraví, aby věděl, že je mu špatně. Z tohoto hlediska jsou tedy zdraví a nemoc definovány samostatně a nikoli sebou navzájem.

Uvažuji, zda by nebylo možné rozšířit tento typ definice i na pocit štěstí a neštěstí. Domnívám se, že ano. Prožíváme-li štěstí, radost a jsme spokojení, cítíme to. Myslím, že bychom to cítili i kdybychom nezažili žádné neštěstí.

I v praktickém životě zřejmě běžně nepoměřujeme štěstí neštěstím a zdraví nemocí. Spíše poměřujeme mezi sebou projevy v rámci té které kategorie: Z něčeho máme větší radost než z něčeho jiného, tahle nemoc je horší než tamta… atd.

Proto se domnívám, že z hlediska praktické etiky je užitečnější vnímat štěstí a neštěstí, dobré a špatné, jako samostatné kategorie, autonomní kvality, nikoli tedy jedno jako nepřítomnost druhého. Je ovšem třeba zdůraznit, že se jedná o autonomní kvality ve vztahu ke konkrétnímu prožívajícímu, neboť každý vnímá štěstí a neštěstí jinak. Stálo by za úvahu hledat nějaký všelidský invariant pocitů štěstí a neštěstí, který by, jak jinak, vyplýval z našeho tělesného ustrojení.

Tím se opět dostávám k tomu, zda lze hovořit o tom, že kdybychom nepoznali zlé, neznali bychom ani dobré, protože bychom to dobré nedokázali s ničím porovnat. Není to pravda – srovnávali bychom mezi sebou různé stupně dobrého tak, jako to už nyní činíme. Staly by se tím pro nás nižší stupně dobrého zlými? To je zajímavá otázka. Pokud je však štěstí spojeno s pocitem blaha a neštěstí s pocitem bolesti a nedostatku, pak zřejmě nikoli. Spíše bych uvažoval o tom, že by se neštěstí do celé situace nějakým způsobem vloudilo skrze naši lidskou přirozenost. Ve filmu Matrix se dozvídáme, že v předchozí verzi virtuálního světa byli všichni k němu připojení lidé šťastní a systém se zhroutil, protože lidé takovou realitu nepřijali. V tom je velký kus symbolické pravdy. Neštěstí by mohlo přijít skrze nudu, otupělost, ztrátu smyslu…

Dodává tato skutečnost neštěstí nějakou esenciální hodnotu? Dělá z něj toto nezbytnou podmínku lidského bytí? Dodává lidskému bytí smysl? A má to tak být jednou provždy nebo jen do chvíle, kdy si člověk uvědomí, že neštěstí ke své spokojenosti k ničemu nepotřebuje?

To jsou zajímavé otázky, k nimž se patrně ve svých úvahách ještě vrátím. Úvahu dnešní zakončím konstatováním, že jakkoli je filosofování o tom, zda neštěstí potřebujeme, či nikoli, zajímavé a podnětné, v praktické rovině zřejmě nikdo z nás není a hned tak nebude o neštěstí ochuzen…
Reklamy

komentářů 10

Filed under Úvahy a postřehy

10 responses to “O štěstí a neštěstí

  1. Ale vždyť i neštěstí může být dobré neštěstí, protože horší neštěstí nás nepotkalo, je tedy ,,jenom" neštěstí dobro, zatímco větší neštěstí je nedobro, radši jdu na oběd, dobrou chuť.

  2. Vždyť v tom článku píšu, že spíše poměřujeme mezi sebou různé stupně štěstí nebo neštěstí…

  3. ratka

    tak jsem kouklana nejake definice zdravi a to blaho jsem nenasla.Na wikipedii: Zdraví může být definováno negativně jako absence nemoci, funkcionálně jako schopnost vyrovnat se s denními aktivitami, nebo pozitivně jako způsobilost a podoba balansu (vyrovnanosti). V každém organismu je zdraví forma homeostáze. To je stav balansu s příjmem a výdejem energie a látky v rovnováze (s možností růstu). Zdraví též značí dobré vyhlídky na trvající přežití. U vnímajících bytostí jako lidi je zdraví širší konceptnebo WHO: Nejvíce široce přijímána definice zdraví je ta od Světové zdravotní organizace (WHO). Vyjadřuje, že "zdraví je stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo nduživosti" (WHO, 1946). V nedávných dobách toto prohlášení bylo upraveno, aby zahrnovalo schopnost vést "společensky a ekonomicky plodný život".takze opakem zdravi je nerovnovnovaha, nepohoda a neschpnnost vest spolecensky a ekonomicky plodny zivot.blaho je podle me jiz nirvana :o) k ty se dohrabe jen zkuseny dlouha leta praktikujici mystik. a v teto poloze pak i stesti- nestesti nema zadneho vyznamu.

  4. Ratko, já měl na mysli tu definici WHO, asi jsem ji slyšel v jiném překladu. Blaho bych nezaměňoval s blažeností či dokonce s blahoslavenstvím. 😉 V podstatě jsem měl na mysli pohodu či celkový dobrý pocit.

  5. ratka

    tak to jo. myslim si ze dusevni a telesne zdravi je prave to dobre fungovani energetickych okruhu :o) stav balansu.dobre – zle, stastne – netastne jsou pak subjektivni lidske pojmy. Podle toho jak se nam co hodi do naseho balansu.

  6. santawizard

    opakuji se ?protože člověk nemá povinnost věřit ani v ježíše ani v satana natož nedej bože v nějakého tabákového mágiho či hospodského kaplana,celý svět je až po uši ve válce mezi dobrem a zlem jako na divokém západě!

  7. Santawizarde, takže kdyby člověk měl povinnost věřit v Ježíše,Satana etc, pak by byl svět v míru?

  8. sw

    apríljak jinak bys filmoval kovbojky kde by vystupoval tabákový mági a hospodský kaplan?

  9. santawizard

    chleba a víno liturgiecožpak si myslíš,že katolická církev je de fakto jenom ta církev alkoholu a tabáku,která nikdy neuznávala ani svoje vlastní tabákové mági a hospodské kaplany, jenom aby se lidé nenáviděli pod vlivem alkoholu a tabáku jako Stalin a Hitler,při uplatnovní vědeckých teorii válek.

  10. Misty

    Ať štěstí či neštěstí, oba tyto souhrny pocitů jsou pomíjivé. Jelikož hodnoty a přání člověka se neustále mění. Také myslím, že i když je člověk nešťastný, může se cítit z nějakého důvodu spokojený. Např. pokud udělá něco, díky čemu jsou ostatní lidé v jeho okolí šťastní, jak si přál, přestože on sám není. A jestliže existuje něco mezi štěstím a neštěstím, tak to je nejspíše myšlenková otupělost, nejistota či něco podobného. I když kdo ví? Možná i pocity se obměňují.