Pomáhat a škodit

"Pomáhat i škodit je třeba dle míry; překročí-li jak pomáhající tak škodící hranice své nebo hranice dané intersubjektivním konsensem, dopouští se hybris, zpupnosti, a bude nevyhnutelně sám sebou nebo okolnostmi ku vlastnímu prospěchu potrestán."

"Mír i válka, řídí-li se pravidlem přiměřenosti, přinášejí ovoce všem zúčastněným (ačkoli ne každý zúčastněný z něj pojí), neboť mír vynáší na světlo polovinu pravdy a válka tu druhou. Mír se neobejde bez soucitu, válka bez ubližování.
Biblická kniha Kazatel patří k těm několika málo biblickým textům, jež vedou k pravdivému poznání; je však třeba jej dodatečně okořenit notnou dávkou radosti. Pomáhat a škodit bez radosti, mechanicky, odlidštěně, znamená stát se přírodní silou. Pomáhat a škodit s radostí znamená státi se bohem."

Císař vyslechl filosofova slova, poněkud zklamaně pokrčil rameny a otázal se: "Toť vše?"
"A-Ano, pane," zakoktal mudrc. Kus papyru s právě přečtenou promluvou vlhl v jeho dlani ledovým potem.
"Mýlíš se," pravil císař. "Mír je pouhou nepřítomností války tak jako je tma nepřítomností světla."
Filosof sklonil hlavu. Pak zprostřed svitku vytáhl dýku a dříve, než dokázaly stráže zareagovat, ji vrhl po císaři. Z imperátorova krku se vyvalila krev a síň zaplnil smrtelný chropot. Všichni přítomní na okamžik strnuli, jen mudrc přistoupil k jedné z loučí a nakrmil svým svitkem plameny. Poté poklekl, odhalil se a nabídl svou obnaženou hruď mečům rozzuřených gardistů.
"Filosofové," pomyslel si v té chvíli císař. "Ach ti filosofové…"
Vřava, jež v místnosti nastala, pohltila tichý a dojemný dvojhlas posledních výdechů obou mužů…

Reklamy

komentáře 4

Filed under Povídky a příběhy

4 responses to “Pomáhat a škodit

  1. uplnemi naskakala husi kuze. to jsem dnes potrebovala cist. dik :o)

  2. Rádo se stalo 🙂

  3. Czarna (wielka wiesmirna) wiewiorka

    Kdes sebral ty poslední dvě věty citátu?Kdybys slovo A vymenil za ČI, tak by to bylo fakt přesné! Moc hezké!

  4. To jsem si celé vymyslel.