Ježíšové a Ježíšek

Bez ohledu na to, zda existuje či neexistuje Bůh, bohové existují. Možná jen v naší (kolektivní) imaginaci, možná jako egregory, nebo nějak jinak. Důležité je, že existují v magickém paradigmatu a to především ve chvíli, kdy po nich něco chceme…

Nyní nebudu rozebírat teorie o tom, jak bohové vlastně existují, zda je jejich existence omezena pouze na rituál, jako je tomu například v satanské magii, nebo zda existují i když nejsou voláni, nebudu ani rozebírat míru autonomnosti jejich existence. Budu pracovat pouze se dvěma premisami: 1) Bohové existují. 2) Síla toho kterého boha je určována množstvím jeho věřících a intenzitou jejich víry – což je myšlenka, kterou nalezneme například u Pratchetta a Gaimana a která dle mého názoru dobře popisuje realitu.
Z tohoto úhlu pohledu existuje hned několik bohů jmenujících se Ježíš Kristus. Sdílejí jistou míru společných rysů, ale v zásadě se jedná o rozdílné entity. Máme zde Ježíše katolických, pravoslavných a ortodoxních křesťanů. Jejich verze jsou si natolik podobné, že zřejmě uctívají tutéž entitu. Pak zde jsou Ježíšové protestantů. Tito Ježíšové jsou obecně přísnější, mají větší tendenci soudit a – narozdíl od toho katolického – rozhodně nespolupracují s celou plejádou jim podřízených božstev (svatých) ani se svou zbožštělou matkou. Těchto Ježíšů je více – Ježíš umírněných evangelíků je jiný než Ježíš radikálních evangelikálních skupin a od nich se zase liší Ježíš takzvaného "Hnutí víry", které kombinuje křesťanství a tradici amerických motivačních programů.
Ale jsou i Ježíšové, kteří nesouvisejí s konfesí. Mocnou entitou byl takzvaný "lidový Ježíš" – ten, který v pohádkách chodíval se svatým Petrem po chalupách a měl bratra Lucifera. Tento Ježíš byl dílem lidové religiozity v dobách, kdy se kněží příliš neobtěžovali zasvěcovat své ovečky do detailů křesťanského dogmatu, mše probíhaly v lidu nesrozumitelné latině a lidé si vytvářeli vlastní mýty podle starých a osvědčených schémat. Tento Ježíš už dle mého názoru vykazuje znaky opuštěného pohanského boha a bylo by zajímavé, kdyby se jej někdo pokusil novopohansky resuscitovat. Ostatně by mohl být i nosným tématem religionisticko-historického výzkumu. Etnografického už asi nikoli. Dále zde jsou Ježíšové různých heretických skupin. Máme zde gnostického Ježíše, který byl netělesný a jeho utrpení na kříži byla jen iluze, která měla zmást jeho odpůrce (tomuto učení se říká dokétismus), případně Ježíše, k němuž se Kristus připojil při křtu jako mocný Aion, a který jej opustil v okamžiku jeho ukřižování. Velmi silný byl Ježíš ariánů (kteří jej nepovažovali za soupodstatného s Bohem Otcem, ale za první stvořenou bytost). Ovšem – kdo ví, jakému Ježíši bychom dnes stavěli svatostánky, kdyby Chlodvík z politických důvodů nepřijal katolický křest? Dnes nesou znovuobnovený ariánský prapor Svědkové Jehovovi. Jejich Ježíš má sice relativně málo stoupenců, zato však zapálených. Ježíš mormonů se vyznačuje tím, že objevil Ameriku… Takto bychom mohli pokračovat dál, ale myslím, že další Ježíše si už objevíte sami. Nyní přejdu k postavě typicky české, k božstvu, které má i dnes množství věřících a které přímo svádí k chaosmagickému experimentování – k Ježíškovi.
Ježíšek je zajímavý tím, že je předmětem víry velkého množství malých dětí, vyznačujících se bezprostřední magickou imaginací a čistou vírou. Jak psal Anton LaVey – děti jsou přirození čarodějové. Pamatujete si na ty magické chvíle, kdy se z pokoje ozvalo zazvonění zvonku a pod stromečkem byly dárky? Z magického hlediska je důležitý Ježíškův potenciál v přinášení dárků, přičemž jej lze ovlivnit, abychom získali vytouženou věc – děje se tak známými dopisy Ježíškovi. Je zjevné, že Ježíšek je božstvo, které má s Kristem v dogmatu jen málo společného, například jeho dary jsou materiální a nikoli duchovní povahy. Je to štědré a přátelské slunovratové Sluneční dítě, znovuzrozené Slunce, po slovansku Božič. Ptám se – zkoušel již někdo magicky pracovat s Ježíškem? Myslím, že by to mohlo výborně fungovat, pokud by operatér dosáhl ve stavu gnose rozpoložení dítěte, které věří na Ježíška. Myslím, že navození takového stavu by vyžadovalo určitý předběžný trénink, patrně s použitím psychologických regresních technik, ale rozhodně by to nemělo být nemožné. Přání by pak mohlo být napsáno jako "dopis Ježíškovi" či prostě mentálně vysláno, poté by následovalo zažehnání smíchem. Ideálním obdobím pro operaci je logicky podzim, přičemž období dodání jsou pochopitelně Vánoce. Předpokládám zde jistá omezení – vzhledem k tomu, že se jedná o dětské božstvo zaměřené na dávání dárků, měla by být operace orientována na získání věci, která primárně poslouží jako hračka, nebo na získání zvířete. Jistě si pamatujete, jaké emoce vyvolávaly pod stromečkem takzvané "praktické dárky"… Ovšemže není třeba omezit svá přání na autodráhu či panenky. Existuje nepřeberné množství hraček pro muže jejichž výčet může skončit až u vlastního letadla, a také ženy mají své hračky – kromě robertků například vše, co se týká zkrášlování vlastní osoby, a – a to je důležité – i dítě lze z jistého úhlu pohledu pokládat za hračku, za živoucí analogii dětské panenky. Myslím, že žena toužící po otěhotnění by mohla Ježíška vyzkoušet. Samozřejmě, jako při každé magické operaci, musí být dosažení cíle realistické, jinak pravděpodobnost úspěchu prudce klesá. Pokud jste na sociálce a budete si přát Ferrari, pravděpodobně místo vytouženého žihadla dostanete angličáka (podobný případ popisuje Karika). Není snad třeba ani zdůrazňovat, že nutkavé myšlenky na to, zda "to vyjde", rovněž podstatně snižují pravděpodobnost úspěchu celé operace. Může se také stát, že místo vytouženého dárku získáte něco jiného, pokud se tak stane, přijměte to s vděčností. Vánoce bývají i takové…
Závěrem je ještě třeba se zmínit o Santa Clausovi a Dědu Mrázovi. Myslím, že v našem prostředí je naprosto zbytečné pracovat s těmito cizokrajnými božstvy. Oba mají sice početně více věřících než náš Ježíšek, ale skutečnost, že zde nezakořenili, je v našich zemích oslabuje. Jejich mytologie nám není vlastní, i když se nám ji Coca-Cola usilovně snaží vnutit. Přenechejme práci s nimi mágům, v jejichž prostředí tato božstva působí. Na druhou stranu v případě, že by operatér pocházející z Česka nebo ze Slovenska žil delší dobu například ve Spojených státech, by už magický experiment se Santou mohl být zajímavý. Výhodou Santy a Mráze je jejich ikonografie, s níž lze pracovat; Ježíšek je neviditelný duch – díky tomu však vytváří prostor pro tvořivou imaginaci. Nespornou výhodou Ježíška před výše zmíněnými duchy Vánoc je také skutečnost, že coby slunovratové Sluneční dítě má mnohem větší mýtopoetický potenciál – snad proto jej také není možné zredukovat na komerční ikonu, jako je tomu v případě Santa Clause.
Tak co? Napíšete letos Ježíškovi?


Za cenné podněty k tomuto zajímavému tématu děkuji své ženě Lucienne.

Reklamy

komentářů 5

Filed under Magie-mystika-víra

5 responses to “Ježíšové a Ježíšek

  1. Článek se mi moc líbí! Hlavně to o různých Ježíších je dost zajímavé. Ještě že tě blogosféra má, Kojote. A jsem žhavá adeptka na "pracování" s Ježíškem. Ke katolickým rituálům, svatým atd. nějak nemůžu najít vztah, nepromlouvají ke mně, nepůsobí úplně. Jedině Jezulátko pro mě něco znamená, nějaké hnutí, nějak působí. A jediné figurativní zpodobení božstva (krom jednoho abstraktního obrazu), co mám doma viditelně, je právě jeho obrázek. Nějaký vliv na mě má, radostný, dobrý. Už proto, že jsem rok pracovala jako družinářka ve škole hned vedle kostela s Jezulátkem. Někdy mě napadalo, jak s ním začít řeč, ale neumím v tom chodit. Dopis Ježíškoi by šel; jenže umí kojenec číst?

  2. Díky za komentář a pochvalu, Liško. Když budeš věřit, že umí číst, bude umět číst 😉

  3. Czarna (wielka wiesmirna) wiewiorka

    Supr!Ježíška vyzkouším, budu si přát veelikou kopu ořechů!

  4. Wiewi, pak napiš, jestli to vyšlo. A jaké ořechy chceš? Lískáče?

  5. Czarna (wielka wiesmirna) wiewiorka

    Ořechy....nejlépe pekanové, a pak vlašáky, lískáče rostou v lese…a totálně nej jsou paraořechy…