O poučování

Existuje jedna vlastnost, kterou z duše nesnáším, a tou je poučování. Vynikají v tom zvláště křesťané, kteří si nikterak neberou k srdci slova svého vlastního mistra o třísce a trámu a také o nesouzení (existují výjimky).

Netýká se to samozřejmě jen křesťanů – kde kdo má zálibu v poučování, neboť se tím staví do nadřazené pozice a zvětšuje tak své ego, aniž by si to musel přiznat – vždyť se "jen snaží pomoci". Lidé poučují rádi také proto, že je to snadné. Učit je přetěžké, ale poučovat dokáže každý hlupák. Někdy je bezpochyby svůdné, tak svůdné, že mám sklon začít poučovat i já sám – to v situacích, kdy se domníváme, že druhý má potíž analogickou potíži, s níž jsme se sami nějakým způsobem vyrovnali. Pokud však začneme svou metodu člověku nutit, nerespektujeme jeho individualitu – jeho problém se může zdát (nebo dokonce i je) identický s naším, ale vždy bude prožíván v jiném kontextu, v kontextu života jedinečné lidské bytosti. Ovšemže můžeme říci něco ve smyslu "Mně pomohlo to a to.", ale neměli bychom říkat "Měl bys udělat to a to." Proto také první ze satanských zákonů země zní: "Neuděluj své rady nebo názory, pokud o to nejsi požádán."
Samozřejmě se teď může najít šťoura, který už v hlavě komponuje komentář, kde mě bude usvědčovat z toho, že jsem na tomto blogu nějaké ty rady či názory uděloval. Než se však pustí do psaní, měl by se zamyslet nad tím, že já jsem nikdy neuděloval nevyžádané rady a názory nikomu konkrétnímu, pouze jsem prezentoval své myšleny a dával je k dispozici.
Pokud si chci zvětšovat ego, chci to dělat zjevně, bez přetvářky, neskrývat touhu po moci za zdání snahy pomoci. A pokud chci někomu pomoci, tak s úctou a respektem k jeho individualitě…
Reklamy

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem O poučování

Filed under Úvahy a postřehy

Komentáře nejsou povoleny.