Fyzická práce – lék nebo paták?

Svět je plný chytráků disponujících jednoduchými návody jak zvládnout život. Jedněmi z nich jsou ti, kteří jako lék na veškeré duševní nesnáze nabízejí fyzickou práci. Takže jak to tedy s tou fyzickou prací je?

Předně je třeba říci, že na každém šprochu je pravdy trochu a že to není vysloveně špatný nápad. Při tělesné námaze dochází k vyplavování endorfinů, které náladu skutečně zlepšují, soustředění se na stereotypní pohyby je samo o sobě uklidňující a následná únava může být příjemná. Jenže je toto řešení problému? Pomiňme nyní skutečnost, že při těch nejtěžších depresích je jakákoli aktivita natolik náročná, že výše zmíněný recept nepřipadá v úvahu, a řekněme, že se člověk trpící vleklou depresí sebere a totálně se zničí při rytí zahrady. Co se stane? Na jeden den vytěsní své problémy a nahradí je endorfiny a únavou. A co dál? Půjde spát, probudí se a všechno se zase vrátí. To vám zaručuji, protože to mám vyzkoušené. Je to úplně stejné, jako zahánění deprese patáky (benzodiazepiny jako je Neurol, Lexaurin či Diazepam), alkoholem či třeba spánkovou deprivací. Na chvíli to pomůže, ale nic to nevyřeší. Takže jak postupovat dál? Inu, vrhneme se do další vysilující práce! A pak zase. A zase, zase… Héj, rup! A co? Ano, pokládám za principielně možné držet si takto duševní nesnáze od těla třeba až do smrti (vyčerpáním…). Ale ptám se: Je toto cesta pro kreativního člověka, který chce uplatnit svůj potenciál? Ve výsledku je to stejné, jakoby se takový člověk až do smrti oblboval chlastem či drogami. Tělesně bude možná zdravější, ale jinak bude jen a pouze trubicí na produkci hoven.
Složité problémy, jako je duševní onemocnění, jsou výzvou k úplně jinému typu práce. Jejich zahánění – lhostejno zda dřinou či patáky – z logiky věci nemůže být řešením. Jsou to problémy, které vyžadují reflexi, práci na sebepoznání, prožití si spousty různých pocitů. Já se tady, navzdory tomu, že mi kdekdo říká, že to není dobrý nápad, se čtenáři dělím o střípky své cesty, protože tak jaksi věřím, že tím můžu pomoci lidem, kteří jsou v podobné situaci nebo jejichž blízcí jsou v podobné situaci, jako jsem já. Naplňuji tak to, co bych snad mohl označit za svou Pravou vůli, – potřebu inspirovat. A nesedím na zadku a nezoufám si – něco dělám a podávám o tom zprávy. A všem zvěstovatelům jednoduchých receptů vzkazuji: Ano, zkusil jsem je. Všechny.
Tož tak.
Reklamy

komentářů 42

Filed under Úvahy a postřehy

42 responses to “Fyzická práce – lék nebo paták?

  1. Čili podle podobných doporučení by nejlepší prevencí deprese bylo státi se třeba zedníkem? Ten má přece fyzické práce dnes a denně spoustu…Ani dostatek fyzické námahy takhle bohužel nepůsobí – před pár lety si na nedostatečnou péči lékaře stěžovala jedna česká volejbalová reprezentantka – poté, co k němu dorazila s tím, že se neustále topí v depresivních náladách jí doporučil, aby si trochu zasportovala, že to přejde. Vzhledem k tomu, že to po čase nepřešlo ani přes denní absolvování náročných tréninků, zašla za psychiatrem, který její depresi narozdíl od svého kolegy nezaměňoval "s takovou normální depkou, co má občas každý" a začal ji konečně léčit.

  2. Christine, díky za rozšiřující komentář. Ono zde asi také hraje roli to, že tělo si na pravidelnou námahu zvykne, a pak už nic nebrání tomu, aby se potíže vynořily tak jako tak…

  3. Nemo

    🙂Je hezké, že Ti to leží v hlavě. Je škoda, že ne pro to, abys to využil, nýbrž abys to zneužil. Toto je můj poslední příspěvěk na tohle téma. Je to totiž jenom Tvůj boj.

  4. Nemo, víš, to je fakt hrozně snadný napsat výkřik do tmy, nevnést do diskuse nic, co by i jen vzdáleně připomínalo argument, zaprsit se a připadat si jako vítěz…

  5. Nemo

    Naposledy jsi vse radeji utnul uzavrenim diskuse. To bylo prinejmensim stejne snadne, tak to laskave nevycitej mne. Jako vitez si nepripadam. To bych mohl, pokud by to padlo na urodnou pudu a neco ti to dalo. Nepadlo. Dokonce naopak. (Akoli treba ne uplne, cosi jsem zaslechl ;)). Nicmene, jako vitez si vlastne pripadat ani nemuzu, ptz tohle neni muj boj.Nakonec, jakekoli diskuse jsou uplne k h*. Pohyb, cin, akt ma smysl. Tohle je jenom intelektualni onanie. Ackoli nepochybuju, ze ti to pripada jako tvurci cinnost. Myslim, ze o tom je stare zname "Kdo chce, hleda zpusoby, kdo nechce hleda duvody." Nehodlam s tebou argumentovat, nehodlam se honit se psy rozumu (AL II/25-30), coz je presne to, co delas ty. Nakonec se vratim na zacatek: Jesli si jenom potrebujes dokazat, ze mne vyargumentujes, tak se klidne povazuj za viteze ;).

  6. Nemo, co jsi to za chlapa, když nedržíš slovo? Já kdybych napsal "Tohle je můj poslední příspěvek." tak bych si za tím stál. 😀

  7. Nemo

    Člověče, ty vůbec neumíš číst :). "Toto je můj poslední příspěvěk na tohle téma." TOHLE TÉMA. To jest na téma tvých depresí, nemocí a duševních problémů. Reagoval jsem na tvůj komentář vysvětlením (kteréžto se ti zdálo chybět), proč je na to téma poslední. A co ty? Chytáš mne za slovo…

  8. Nemo, prostě si z tebe dělám prdel, a líbí se mi, jak vyskakuješ připomínaje čertíka z krabičky. Když ty se stejně k ničemu jinému nehodíš…

  9. Nemo

    No jo, teď jsi mi to fakt nandal :D.

  10. Ještě bych dodal, že – mluvím ze zkušenosti – i když je člověku jako Ty dobře a pracuješ jenom fyzicky, začneš vyšilovat z toho, že potřebuješ něco dělat i hlavou – číst, psát atd. A to jsi navíc člověk inteligentnější než já.

  11. @ Nemo: No tož co taky s Tebou chlape. Argumentovat se s tebou nedá, Tvé rychlokvašné názory odmítám akceptovat stejně jako Ty se odmítáš zamýšlet nad tím, co píšu já… No, takže buď ignorovat nebo popichovat…Henry – mimo jiné i tak…

  12. @Teo

    Svět je též plný chytráků disponujících složitými návody jak život nezvládnout.

  13. asociační ach…dobrých rad je pochopitelně nekonečno plus nekonečno z pouze lichých dobrých rad krát každá druhá rada z nekonečna pouze lichých dobrých rad…

  14. @Teo, vítej! Jenže ti chytráci, o kterých píšeš ty, jsou neškodní, protože složité návody, ať už dobré nebo špatné, nikoho nezajímají…Bicarbono, tak tady už je každá rada drahá, že, moji rádcové 😉

  15. [12] Maybe he’s just trying to upgrade himself from a smartarse to a smartcunt in some bizarre game.

  16. dogbert

    Poslední odstavec je právě ono. Přesně kvůli tomu krachuješ:/Čin a zkušenost nikdy nenahradíš úvahami. Ztratíš se v nich. Mozek se Ti zacykluje, a bude Ti opakovat jen to samé.Sorry, nechci být útočný, ve svém životě jsem zatím došel přesně k opačné zkušenosti, než vyjadřuješ v tomhle článku…

  17. Dogberte, to je právě ono: Každý máme nějakou zkušenost. V některých se sobě blížíme, jiné jsou zcela rozdílné. Instinkt rozšířit svou zkušenost na všechny možné subjekty, univerzalizovat ji, je asi přirozený, nicméně je to jen o projekcích. Píšeš o činu a zkušenosti – musím říci, že mě velmi mrzí to, cos napsal, ale je to pro mě i důležitá zpětná vazba – ne v tom smyslu, že bych snad nahrazoval čin úvahami, ale že asi nekomunikuju dostatečně zřetelně, tedy že není zjevné, že to, co sem píšu, je reflexí činů a zkušeností, pokusů, omylů i kroků vpřed. Pokusím se být explicitnější. Asi zde hraje roli ona čecháčkovská obava ze sebechvály…

  18. @Teo

    [14] Hm, jenomže to bylo taky o tobě… :p

  19. Nemo

    @Kojot: Připomenu Ti jedno přísloví: Moudrý chápe hlupáka, protože kdysi sám hlupákem byl. Avšak hlupák moudrého nikdy pochopit nemůže. (Ne, nepovazuji se za moudreho, na tom mam kolem sebe mnohem vice lepsich adeptu.)Kojote, diskutovat s tebou nema smysl. Pro tebe to neni nic nez hra. Valis se doma a mas mraky casu vymyslet stupidni odpovedi na jeste stupidnejsi otazky a utoky. Ja ten cas nemam (a i kdybych mel, dokazu ho vyuzit lepe), pouze jsem ti predal, co jsem nasakl z tebe a z tveho okoli. Tim to pro mne konci. Jestli svuj cas vyuzijes na reseni svych potizi nebo na dalsi utvrzovani se ve svem * (dosad si co chces). Jen si jeste si v tehle diskusi vypiju, co jsem si nadrobil.@Henry. He is not trying to upgrade anything. Just the real smartcunts write english comments on czech blog :D. May be you know what you are writing about…

  20. Že by psaní jinojazyčně na český blog bylo vopruzáctví? Možné to je, já jsem smartcunt už spoustu let. Takže ano, vím o čem mluvím. Výjimečně.

  21. Nemo, nezlob se, ale prostě jsi mne nepřesvědčil o tom, že zrovna z Tebe bych si měl brát příklad. Anonymní kibic zůstane anonymním kibicem…@Teo, neříkám, že ne, ale považuji se, co se návodů týče, za neškodného… Jednoduchá řešení, ať dobrá nebo špatná, přenechám všemožným chytrákům…

  22. [14]není drahá, jen za všechny prachy 🙂

  23. Nemo

    @Kojot. Šmarjá, jenom to ne… mně za příklad? Ses dočista pomátl :D.A narážíš opět přesně na svůj problém. Máš svůj svět a nejsi schopen se podívat za jeho hranice. Právě proto pro tebe jsem (a nejspíš i zůstanu) anonymním kibicem. Ty totiž nejsi ochoten slyšet nic než sám sebe (a strašně se ti líbí se poslouchat, hlavně když máš "čím přispět"). Namísto abys dával pozor, CO ti kdo říká, tak řešíš KDO ti co říká. A kupodivu tě ani nenapadlo řešit PROČ ti to vlastně říká.Asi mi to nevěříš, ale já tě nemám v úmyslu o čemkoli přesvědčovat.Hele, už mě tohle plácání nebaví, začínám se opakovat. Vše, co jsem ti mohl říct, jsem ti řekl. Vezmi si z toho, co ty chceš.

  24. Ano, je to zbytečná debata, Nemo, nemá smysl, abychom tím ztráceli čas.

  25. Catalessi

    Není to zvláštní, jak šprtání filosofické terminologie, bez možnosti vyjádřit svůj individuální názor, může člověka tak dokonale dehumanizovat! Není nad ta humanitní studia, že :-).

  26. Musím přiznat, že mě vždycky fascinovali lidé házející kolem sebe termíny jako "nejsi schopen se podívat za jeho hranice", "nejsi ochoten slyšet nic než sám sebe", "strašně se ti líbí …", " ani tě nenapadlo" a jim podobné. Dosažení takové "znalosti" toho, jak přemýšlí, cítí a prožívá druhý člověk mi podnes zůstává záhadou…

  27. Christine, tak to jsme dva… 😉

  28. dogbert

    No, člověk obyčejně filtruje vyjádření druhého přes svou zkušenost, takže právě pochopit se ve věcech souvisících s jeho nitrem je dost těžké…Mě šlo o to, že kdysi jsem to viděl podobně jako Ty, pak jsem změnil názor. Fyzická práce člověka stabilizuje, dává lidské psychice výraznou zpětnou vazbu k reálnému světu. V tom je těžko zastupitelná.Zpytování vlastní duše je zrádné v tom, že myšlenky se těžko zbavíš, pokud na ni myslíš:) Výrazný emočně silný kontak s vnějším světem je to jediné, co člověku umožní dostatečný odstup od vlastních pocitů, pak se zpytuje mnohem lépe:)

  29. Co se týče té stabilizace, pak zřejmě ano, ale v tomto článku jsem reagoval na ty, kteří doporučovali dřinu ("zryj zahradu") a nezabýval jsem se problémem sociálních interakcí spojených s prací atd. atd. Mně osobně to, co doporučuješ, nikdy nepomohlo. Pokud jsem měl depresi, měl jsem ji i mezi lidmi, i v práci atd. Mám tedy v tomto směru zkušenost a ta je spíše negativní. Naopak mě vždy posunulo kupředu, když jsem se držel kréda Gnóthi Seauthón… – někdy to bylo na dlouho, ale nakonec jsem něco zpracoval a dostal se dál. Zkušenost mi tedy říká, že práce na problému, který se nyní zviditelnil, mi dá rozhodně víc než útěk do nějakého nenáročného manuálního zaměstnání. To není univerzální recept, jak k tomuto typu potíží přistupovat. To je jen a pouze moje osobní životní zkušenost. Jsi ochoten to přijmout jako fakt, nebo budeš svou vlastní životní zkušenost i nadále razit jako ten správný návod?

  30. Libor

    Kojote, no tak si najdeš nějakou fyzickou zálibu na každý den…. Já jsem od mládí sportoval a sport se stal mým povoláním… nikdy jsem netrpěl depresema ze stresem se vyrovnávám mnohem lépe, je tu větší sebevědomíale hlavně zdraví…. jestliže se správně fyziologicky pohybuješ má to vliv na všechny ostatní systemy… desel let jsem neměl chřipku, cítím se skvěle…neznám lepší lek než aktivní životní přístup, pohyb narozdíl od sezení u kompu…. zdravím…

  31. Libore, já přece nepochybuju o tom, že jako podpůrná aktivita to má smysl. Jen odmítám tvrzení, že je to nějaký všelék. Řadím to do stejné kategorie, jako jsou i další aspekty zdravého životního stylu a uznávám, že v tomto směru mám značné rezervy… Ale pokud mám nějaké nezpracované vnitřní konflikty, tak je nezpracuju tím, že budu rýt zahradu…Ale jo, nějaké cvičení by mi určitě neuškodilo, zamyslím se nad tím, co by mi šlo a zároveň mě to bavilo. možná některé cviky z tensegrity – před lety jsem se tomu věnoval a bylo to uspokojující. Pak mě chytly záda a už jsem se k tomu, jak už to bývá, nevrátil…

  32. Libor

    ne ne ne není to všelek, to neříkám. Máš dvě možnosti… bud se v tom utopit, nebo to řešit. Bojovat…pohyb je dobrá zbran:)

  33. Nemo

    "Ale jo, nějaké cvičení by mi určitě neuškodilo, zamyslím se nad tím, co by mi šlo a zároveň mě to bavilo. možná některé cviky z tensegrity – před lety jsem se tomu věnoval a bylo to uspokojující. Pak mě chytly záda a už jsem se k tomu, jak už to bývá, nevrátil…":D. Chlape, ja se z tebe poseru. Kdyz ti Libor rekne to same, tak mu jeste popises, ze uz jsi to vlastne delal a ze ti to i pomahalo :D. Radeji to dal komentovat nebudu.

  34. Libore, vždyť já bojuju. Kdybych nebojoval, tak bychom se tady spolu nebavili…Nemo, ty si nedáš pokoj, viď? Furt spousta řečí o tom, jak už nebudeš komentovat a kde nic tu nic… V čem je rozdíl? V tom, že uznat něco jako podpůrnou metodu je něco jiného než uznat to jako jediné řešení.

  35. FináleKojote, kde jsem tvrdil, ze jde o jedine reseni? To sis tam vymyslel jenom ty. Netvrdil jsem ani, ze se mas strhat praci, to je opet jenom tvuj vymysl. Ty ses nikdy ani nezeptal, jak to myslim, atd atd. Tys okamzite zacal hledat duvody, proc to nejde. Btw, ono ti totiz uniklo i to, ze jsem ti zadne reseni nenabizel. Cele to bylo o tom, abys prestal narikat jak jsi ubohy a jak jsi na tom spatne a zacal to resit.Ja si pokoj dam, neboj. Tvá [31] to skutečně završila a teď už není co dodat. Pro připomenutí si dovoluji dát do URL odkaz tam, kde to začalo.@Libore, máš u mně plus, které vyřídíme, až se uvidíme ;).

  36. Nemo, a to je právě ta arogance, která mi na lidech, jako jsi ty, vadí. Ty VÍŠ, jak na tom jsem, VÍŠ, co je pro mě nejlepší, VÍŠ, že něco neřeším a měl bych začít. Já bych se nikdy neodvážil takto arogantně radit, protože vím, že, co se druhých lidí týče, obvykle vím jen to, že nic nevím. A praxe mě naučila, že tím nejlepším rádcem je každý sám sobě. Skutečností je, že víš hovno, jen blbě kecáš a děláš chytrýho. A to mě má jako oslnit? To mě má přesvědčit, že ti mám naslouchat a že tě mám brát vážně? Libor alespoň říká kdo je a co dělá a jakou má zkušenost, ty jen kážeš z bezpečného kutlochu vlastní anonymity. Mám, co se variability zpracovávaných témat týče, možná nejšířeji pojatý weblog v ČR. Pokud někdo jako ty nedělá nic jiného, než že mě má v RSS a čeká, kdy napíšu něco, do čeho by si mohl rýpnout, ale nezapojí se do žádné konstruktivní debaty ani nedá najevo, že něco z toho, co jsem napsal, je pro něj přínosem, pak je to pro mě totální loser, který si kompenzuje bozivědíco, a ne člověk, jemuž bych měl naslouchat.Ne, nevážím si tě a tvé názory mě nezajímají. Pokud odsud vypadneš a přestaneš se převádět, tak jen dobře.

  37. vera

    Já to vidím tak, že na sport jsi méně alergický než na práci 🙂

  38. vera

    Práce a sport mají přitom společný bod, a tím je pohroužení do prožitku pohybu. Ale mě zajímá něco jiného.Tady ti někdo radí, sděluje svoji zkušenost někomu kdo sděluje tu svoji, a ty se jim všem tak tvrdě bráníš, rveš jim kaťata.. a přitom tě čeká terapie, ve které se také budeš muset setkat s jinými zkušenostmi.. Jsem zvědavá jak dopadneš, protože nevidím do jaké míry jsi připraven je přijmout, protože jestli dobře rozumím, tak jsi hrdý na to čím jsi prošel, a to co sis vyzkoušel považuješ za uzavřené..ale co když ses někde cestou dopustil nepřesnosti, nepochopil recepturu. Jako když mám recept na cukroví od babičky, ale to její je..prostě jiné. Od koho bys přijal radu, aby ses zřekl něčeho co považuješ za svou sílu, od jednotlivce, lékaře, skupiny?

  39. Vero, to je dobrá otázka. Radu bych ve skutečnosti asi nepřijal od nikoho, pokud by se mnou náhodou nerezonovala. rady jsou totiž, s prominutím, na hovno. Já věřím, že to, co funguje, je to, na co si člověk přijde sám, ne to, co mu nějaký chytrolín řekne. Dobrý terapeut nebo třeba i přítel, který chce pomoci, se vyznačuje tím, že víc naslouchá než radí, že poukazuje na věci, kterých si dotyčný třeba nevšiml… já teď musím na nákup a stejně se mi nechce rozebírat, proč rady v klasickém smyslu nefungují. Nefungují. Tečka. Ověřeno na sobě i na druhých a to z obou stran (jako terapeut i "terapeutovaný")… A tak…

  40. Jo – já když radím, tak se cítím trapně. Pokládám to za osobně docela užitečný postoj…

  41. vera

    Rozepisovat se o radách není nutné, i přednášky jsou někdy nudné 🙂 Ale ať je to rada, doporučení nebo postřeh – dokážeš ještě i teď, ve svém pokročilém životě a po dlouhé cestě, přijmout to co ti jde proti srsti? Protože přijímat to co se mnou rezonuje, to se nezlob, dokážu i já :-)Ale přebrat to s čím nesouhlasím a v tom najít lék, přiznat si slepotu..o schopnost přiznání mi šlo,ale nevím, jestli jsem to řekla dobře, ale jsem ten kdo se sem chodí dívat na kráčení, a to nejde úplně mlčky

  42. Vero, ale ano, umím přijmout i to, co mi jde proti srsti. Třeba ne snadno, ale umím. Myslíš si snad, že s mým sebeobrazem nějak rezonuje představa, že jsem uhranutý maminkou i sedm let po její smrti a navzdory veškerému zájmu o magii, sebepoznání a hledání vlastní suverenity jsem v této oblasti pouhá oběť? Ale to, že jsem ochoten uvažovat i o věcech, které se mnou nerezonují, neznamená, že nekriticky přijmu kdejaký canc, který mi někdo předhodí. A ano, jsem alergický, když je vůči mně někdo agresivní. Nemám to zapotřebí. Autoritativní radu typu "Udělej to a to." pokládám za agresi. Za slušnou formu pokládám formulaci "Mně/někomu, koho znám v podobné situaci pomohlo to a to." Vnímáš ten rozdíl?