Druhá černá kočička aneb Dárek od bohů

Ve středu v noci vyrazila Lucienne na Býčí skálu udělat soukromý rituál, já jsem zůstal doma, hlavu plnou studia a tudíž nezpůsobilý k magickým operacím.

No, a přivezla odtud Zinu:

Zina
Sama o tom píše tak úchvatně, že skoro nemám, co bych dodal – rozhodně si přečtěte její reportáž. Jistě, bylo by možné hledat nějaké racionálnější vysvětlení malého vyhublého komunikativního kotěte v lese, v noci, daleko od nejbližší vesnice a zrovna na Býčí skále, ale raději zůstanu u dárku bohů…
Stejně je to zvláštní, jak některá rozhodnutí vedou k různým nezamýšleným důsledkům, ať už jakýmkoli. V létě jsme s Lucienne vážně uvažovali o tom, že naše auto prodáme, protože stejně moc nejezdíme a jen do něj strkáme peníze. Nakonec jsem Lucienne přesvědčil, že si "Leontýnku" necháme. Kdyby to dopadlo jinak, Lucienne by nemohla vyrazit na Býčí skálu a Zina by uprostřed lesů strádala dodnes. Podobná zajímavá nepředvídaná událost: Když jsem pracoval v Lotosu, byl jsem inspirátorem a spolutvůrcem projektu dluhového poradenství, který vyústil ve výjezdní semináře pro klienty. Na jednom z nich si padli do oka klient bytu na půl cesty pro muže a klienta z bytu pro ženy. Od té doby jsou spolu, daří se jim dobře a už mají i potomka. Kdybych tehdy ten nápad s dluhovým poradenstvím nedostal, všechno mohlo být úplně jinak…
Ale to odbíhám. Zina se rychle spřátelila s Eliškou, rychleji než Čikita, zato Čikita je ze Ziny pěkně na nervy, skutečnost, že už není jedinou kočkou v domácnosti bude muset ještě zpracovat. Ale myslím, že to zvládne.
Zajímavé je sledovat rozdílnost povah obou koček. Čikita je jako nervní puberťačka – v jednu chvíli chce pohladit a vzápětí se chce prát, umí se vztekat a chodí po bytě s nosem (obrazně) poněkud nahoru. Na Zině je vidět, že musela urputně bojovat o přežití, je klidná, ale sebevědomá, na jídlo se vrhá jako pravá šelma a je vděčná za teplo a za každé pohlazení. Zina měla velké štěstí, když pomyslím na tu spoustu opuštěných koťat, které si nenajdou nový domov, je mi smutno. A jsem rád, že jsme to auto neprodali…
Reklamy

komentářů 6

Filed under Zvířata

6 responses to “Druhá černá kočička aneb Dárek od bohů

  1. Dary Bohů se přece neodmítají, že ano. Ehm, pokud při příštích rituálech nebudou bohové méně štědří, zřejmě budou muset po čase připojit i nějaké větší bydlení. Každopádně přírůstek vypadá nádherně, že přeji Čikitě pevné nervy.

  2. Lianare, Čikita už si začíná zvykat 😉 Jinak také doufám, že nás bohové nepožehnají hejnem koček a když už, ať k nim přidají i nějakou vilku se zahradou, no ne? 😉

  3. Saul

    Je fakt krásná,hotová miss magic:-) a ….Bohové nezapomínají:-))).

  4. Je. A k tomu má navíc dneska svátek 😉

  5. SV

    mňauk, Zina, si krásna ako noc. my sme k nášmu minitigrovi prišli tiež nejako takto podobne, dalo by sa povedať, že mi bola pridelená 😉

  6. Zina děkuje 🙂