Je možné inspiraci hledat, nebo musí přijít sama?

Když jsem se tuhle zmínil, že hledám inspiraci, bylo mi řečeno, že inspirace se nehledá, že musí přijít sama. Je tomu však opravdu tak? Troufám si říci, že schopnost hledat inspiraci patří k vlastnostem tvůrčího ducha, chce-li tento povýšit na cosi jako profesionální úroveň.
Budu to ilustrovat na zcela aktuálním příkladu ze života:

Dostal jsem úkol napsat argumentační esej na konkrétně určené téma a termín odevzdání byl přesně stanoven – měl jsem na to přesně čtyři dny. Nějaké čekání na inspiraci zjevně nepřipadalo v úvahu, bylo třeba se úkolu prostě zhostit. A najít tedy příslušnou inspiraci. Stejně jsou na tom všichni, kdo tvoří pod časovým tlakem (a nutno dodat, že mnozí si takový tlak dokonce i chválí a pracuje se jim tak dobře).
Inspiraci hledat lze, rozhlédneme-li se kolem sebe, je jí všude plno. A neméně se jí skrývá v naší paměti. Otázkou je, jak ji hledat účinně a efektivně. U mě je to spíše intuitivní proces a nejsem si jist, o jaké mechanismy se přesně jedná, jak se mi daří překonat ono "tupé prázdno" v hlavě a něco vytvořit.
Podělíte se o své zkušenosti?
Reklamy

komentářů 6

Filed under Úvahy a postřehy

6 responses to “Je možné inspiraci hledat, nebo musí přijít sama?

  1. Břetislav

    Souhlasím, že inspiraci je mnohdy třeba trochu "pomoct", aby se dostavila. Na druhou stranu ne vždy se to povede. U mě to nevyšlo u magisterské diplomové práce. Takřka dva roky leželo téma u ledu a pak jsem raději studia zanechal. Nutno dodat, že jsem tehdy studoval výhradně za účelem rošíření si obzorů a titul jsem nepotřeboval, takže to rozhodnutí bylo v tomto ohledu snazší, než, kdyby na tom záviselo moje zaměstnání apod. Pro zajímavost – zmiňované téma bylo "Vzkříšení a vyvýšení Ježíše Krista v Novém zákoně" u profesora Petra Pokorného na ETF UK. Dnes po pěti letech se mi začínají trochu rýsovat matné kontury toho jak by bylo lze se takového zadání zhostit. Na psaní to ještě není, ale mám takový pocit, že třeba za dalších pár let to "uzraje". Diplomka z toho už ale nikdy nebude. (Na druhé straně to má nemalý význam pro mě samotného.)

  2. Inspirace sama nikdy nepřijde. Až když člověk je určitým směrem nastražen, jinak by neměla s čím rezonovat a neexistovala by, zůstala by jen nepovšimnutím.

  3. @ Břetislav: Teologie je sice pavěda, ale pokud to někdy napíšeš, rád si to přečtu ;-)@ Liška: Ano, tak nějak to je. Vnímám to jako jakési "stopování"…

  4. Ta Vrána

    inspiraceMůj dojem je, že inspirace se doopravdy "hledat" nedá. Když je potřeba něco vytvořit narychlo, do "dedlajnu", inspiraci jde nanejvýš přilákat, nastražit na ni nějakou "pastičku" – správné duševní rozpoložení. Ale samotný nápad je neovlivnitelný. Přijde/nepřijde. Ovšem, velká část úkolů (a teď myslím hlavně různé neřády vysokoškolského studia) se dá napsat i bez pořádné inspirace. Někde začnete, mozek nabídne pár asociací, tak si něco vyberete a jedete dál… no, kvalita ovšem dostává na frak 🙂

  5. Inspirace?Věřím, že v našich životech je jen hrstka věcí které vám sami spadnou do klína. Většinový zbytek, si musíte nakopat krumpáčem sami. A pak vám může spadnout do klína. Inspiraci si musíte tvrdě zasloužit. Jak ji tedy hledám? Asi se to mnoha lidem bude zdát směšné, ale osobně jsem našel vždy nejvíc inspirace tam, kde nic nebylo. Druhé místo kde hledám inspiraci je v prostoru netečném, kde struny, žestě a bicí vládnou světu. A na konec ještě jedno místo prozradím vám. Hledám inspiraci Tam, někam Tam . . . venku . . . za hranice ohraných rituálů. Tam se stačí jen dívat a být (i uvnitř) potichu.

  6. @ CavaMotio: Díky za inspirující podněty 😉