Petr Macek: Golemův stín (recenze)

Jak jsem již napsal ve svých dřívějších recenzích kanonických i nekanonických holmesiád, důvodem, proč tyto knihy čtu, je především Holmes a až v druhé řadě příběh. Musím konstatovat, že se mi tento fenomenální detektiv stále ještě neomrzel a příběh českého autora Petra Macka mne po této stránce velmi uspokojil, neboť se do značné míry věnuje temnějším stránkám Holmesovy povahy.

Nemám ve zvyku prozrazovat děj dopředu, nicméně něco málo o ději říci musím, neboť je třeba objasnit jedinou možnou výhradu, jíž k jinak velmi zdařilému příběhu mám. Holmes se pustí do vyšetřování případu sňatkového podvodníka, ale jak jistě tušíte, bude za tím něco víc. Jeho pátrání jej zavede až do Prahy, kde jednak hledá zmíněného podvodníka a jednak pátrá po vrahovi prostitutky a dealerky drog. A jsou to právě drogy, respektive jejich neustálá přítomnost a jejich tematizování, co do značné míry rozkládá jinak fenomenálního ducha nesmrtelného detektiva. Závěr je překvapivý, velice temný a navíc podává důvod, proč Holmes v roce 1903 víceméně pověsil své řemeslo na hřebík. Jistě tušíte, že případ, jemuž se kniha Golemův stín věnuje, rozhodně nepatří k tuctovým.
Takže příběh a také moje pochybnosti. Příběh je vážně dobrý, o tom nemůže být sporu. Má nápad, logiku a strhující rozuzlení. Spojím-li jej s věrohodně vykreslenými postavami, nemělo by nic kalit moji spokojenost. Přesto však na mě působí v knize popsaná narkomafie poněkud anachronicky. Nemám toto téma nějak důkladně nastudované, ale vím, že v té době jste mohli Heroin (ano, s velkým H, protože to byl firemní název) zakoupit v lékárně jako lék proti kašli (a také se jím léčila závislost na morfinu – úžasné, že…), jak to bylo s regulací kokainu, nevím, nicméně zubaři jej měli spoustu (k umrtvování) atd. Existovala opiová doupata. Opravdu netuším, jaké zákony platily na počátku dvacátého století v Rakousko-Uhersku, a jak to tehdy na našem území s narkotiky bylo, jen mi celá popsaná drogová scéna připadá prostě příliš "vyspělá". Možná se však mýlím a autor problematiku nastudoval lépe, než já.
Další výtky k románu nemám. Líbily se mi hravé aluze na jiná slavná díla literární i filmová, jsem spokojen i s trochou nadsázky, která nikterak nezlehčuje vážnost tématu. Nakolik věrně vykreslil autor reálie staré Prahy posoudit neumím, scenérie působí věrohodně – a i kdyby přesná nebyla, vždyť ani A. C. Doyle si s reáliemi zase tak těžkou hlavu nedělal.
Ať už to s těmi drogami bylo na počátku století u nás jakkoli, Golemův stín je dobrý příběh, který mohu všem milovníkům Sherlocka Holmese směle doporučit.


MACEK, P. Golemův stín. Brno : Jota, 2007. 181 stran.

Reklamy

komentáře 3

Filed under Recenze

3 responses to “Petr Macek: Golemův stín (recenze)

  1. PS: Několik exemplářů této knihy je ještě k dostání v brněnských Levných knihách na České.

  2. Madsheep

    Tady je k problematice pár řádek, jsem línej hledat něco podrobnějšího :DAle z tohohle vyplývá že to s tou protidrogovou legislativou vskutku nebylo moc žhavý.http://www.drogy-info.cz…ych_cinu

  3. Díky za zajímavý odkaz.