Ohlédnutí se za Filozofickým proseminářem

Rád bych v následujícím zamyšlení zhodnotil jeden velmi zajímavý předmět, který jsem úspěšně absolvoval, a to Filozofický proseminář dr. Marka Pichy. Předmět, jehož cílem je transformovat romanticky pohnuté studenty ve filozofické cyniky

Tento záměr se stal předmětem jednoho dosti nešťastného útoku motivovaného patrně autentickým pocitem spravedlivého rozhořčení ve vztahu ke Katedře filozofie. K tomu mohu jen poznamenat, že psát pod vlivem spravedlivého rozhořčení je nebezpečné, protože když pak člověk vychladne, zjistí, že musí spoustu věcí výrazně zkorigovat (má-li ovšem dostatek soudnosti) nebo si své rozhořčení v zájmu udržení osobní integrity pěstuje (nemá-li dostatek soudnosti). Na vlastní kůži jsem zažil obojí a proto opravdu doporučuji kritizovat s chladnou hlavou a s emocemi na uzdě. Ale to trochu odbíhám. Jen chci říci, že ambicí kurzu není vytvářet ze studentů individua mravně otrlá (a pochopitelně už vůbec ne kyniky ve starověkém smyslu), ale "samostatně přemýšlející individua s kritickým odstupem a bez jakýchkoli předsudků", což je Pichova vlastní explikace jím zvoleného pojmu "filozofický cynik" (a nemohu si pomoci, ale mně se ten termín líbí a rozhodně bych se jej nevzdával). Osobně bych s autorem zmíněného pamfletu částečně souhlasil v námitce, že bezpředsudečnost je nedosažitelná, ale namítl bych, že se zde hovoří o "ideálním případě" a bezpředsudečnost jako (regulativně chápaná) idea není v případě filosofa vůbec od věci.
Takže samostatné přemýšlení, odstup, bezpředsudečnost. Tím prvním, domnívám se, disponuji již celkem dlouho, schopnost odstupu mi jako racionálnímu člověku rovněž není cizí a co se bezpředsudečnosti týče – inu, někdy je to lepší, jindy horší, otázka je, zda na tom něco změní půlroční kurz… Takto nějak jsem Filozofickém prosemináři přemýšlel, když jsem si jej coby povinný předmět zapisoval. Znáte to: "Mám já tohle zapotřebí? Proč se mám učit parafráze, když jen na tomto blogu parafrázuji už roky? Argumentace? Jakých bitev jsem zde už svedl!" Nu, prostě jsem se pokládal za fakt velkého frajera. Nicméně kurz byl povinný a to je dobře, protože jsem se mu nemohl vyhnout a jak jsem teď rád, že jsem jej absolvoval… Rozhodně jsem se naučil spoustě zajímavých věcí, oprášil a utřídil jsem si znalosti, které jsem už měl, a vylepšil to, co jsem dosud používal spíše intuitivně.
Nutno dodat, že ani pro takové "frajera" jako jsem já nebylo zvládnutí kurzu jednoduché; nad některými úkoly jsem strávil mnoho hodin a chvílemi měl tendence bušit hlavou do zdi. Poznal jsem také, že zase tak velký frajer nejsem. Prošel jsem postupně jednotlivými lekcemi a úkoly (nebudu je vyjmenovávat, popis kurzu naleznete na webu dr. Pichy) a včera jsem napsal poslední argumentační esej na obzvláště vypečené téma (psal se mi lehce, protože i bez něj by mi bodové hodnocení za ostatní úkoly stačilo k zápočtu, ale takové téma jsem si prostě nemohl nechat ujít 😉 Jen teď doufám, že hodnotitel nalezne nějakou zásadní chybu v mé argumentaci, jinak… – nechte se překvapit, zveřejním to zde v úterý). Ještě mi zbývá poslední povinnost, totiž ohodnotit práci jednoho ze svých spolustudentů, a je vymalováno. Musím říci, že se mi po tomto předmětu bude stýskat, beze všeho bych si dal "nášup". Pocítil jsem totiž, že jsem se zase posunul někam dál, a to mě vždy potěší. Z toho plyne jedna možná kritická připomínka: Zdá se mi, že semestr je málo. Kdyby mi bylo devatenáct, nebyl rozepsaný a zvyklý argumentovat i parafrázovat, určitě bych se za ten půlrok něco naučil, ale obávám se, že ne dost. Možná bych z toho měl v hlavě guláš, těžko říci. V každém případě ovšem musím podotknut, že kdybych takový předmět absolvoval někdy v roce 1994, kdy jsem filosofii studoval poprvé, ušetřil bych si tím spoustu času, jenž jsem strávil blouděním ve slepých uličkách. Tím chci říci, že i když mi půlrok připadá jako krátká doba, je to rozhodně mnohem víc než nic a díky bohům za to.
Ještě nějaké připomínky? Ano, našly by se, ale jsou to jen drobnosti. Když došlo na psaní esejů, hodnotili si je studenti navzájem. To v zásadě není špatný nápad, zvláště vzhledem k tomu, že nakonec vše, tedy i získané hodnocení, následně posoudí i přidělený tutor. Jen mi chyběla možnost prodiskutovat s hodnotitelem jím vznesené námitky v případě, že jsem je pokládal jako ne zcela adekvátní. Ale to je spíše detail – pokud bych měl pocit, že se mi stala nějaká významná nespravedlnost, mohl bych to řešit – a to je důležité.
Nepříjemné bylo, když jsem musel hodnotit esej své spolustudentky (hodnocení je anonymní), který byl tak neuvěřitelně a po všech stránkách špatný, že jsem nemohl než jej ohodnotit minimem bodů. Bila se ve mně v té chvíli solidarita s intelektuální poctivostí a dvakrát dobře mi v té chvíli nebylo. Ale i to pokládám za užitečnou zkušenost.
Podtrženo a sečteno: Filozofický proseminář je dobrý předmět a rozhodně z nikoho neudělá cosi na způsob morální či filosofické nestvůry. Je to také předmět, jehož absolvování by neuškodilo ani některým slavným filosofickým výtečníkům, kteří si dělali či dělají z nesrozumitelnosti živnost. Ano, do filosofie samozřejmě patří i poetický a metaforický styl, ale tak, jako dobrý malíř, dříve, než se pustí do odvážných abstrakcí, zvládne klasickou techniku, mělo by totéž platit i pro učně řemesla filosofického.
Dodatek: Zajímá-li vás argumentační umění, vřele doporučuji weblog Marka Pichy, na němž naleznete kvalitně zpracované analýzy argumentace, s níž se dennodenně setkáváme v médiích.
Reklamy

komentáře 3

Filed under Úvahy a postřehy

3 responses to “Ohlédnutí se za Filozofickým proseminářem

  1. Marek Picha

    Jsem rád, že se Vám Proseminář líbil, díky za pozitivní ohlas. Časem si třeba budete moci vyzkoušet i pohled z druhé strany, tj. být tutorem.

  2. @ Marek Picha: Rádo se stalo. K tomu tutorování: Inu, proč ne? Myslím, že bych to zvládl.

  3. Michal

    Kritika prosemináře vychází dle mého z nepochopení "filosofického cynismu" (intelektuálního cynismu).Ten je podle mě důležitým východiskem pro pěstování kvalitního přístupu jak k filosofii, tak dalších vědách, tudíž jsem rád, že prosemináře tohoto typu existují. Co takový Nietzche či Sloterdijk? :)Ale nechme hovořit klasika:"Cynismus je umění vidět věci takové, jaké jsou, a ne takové, jaké by být měly". (Oscar Wilde)