(Post?)moderní polyteismus Diane Very („spirituální epistemologie“)

Rozhodl jsem se s vámi podělit o další text americké teistické satanistky Diane Very. Formálně jsem jej zařadil do rubriky "Satanismus", ale stejně tak dobře by mohl být i v rubrice "Magie", protože by tento krátký text mohl být inspirující i pro chaosmágy. A kdybych tu měl rubriku pro novopohany, patřil by článek i tam, protože i pro ně může být vítanou inspirací. Jedná se o část pojednání shrnující teologii Církve Azazelovy a zaujala mne především její interpretace bohů (v brzké době přeložím i další zajímavou část týkající se polyteismu). Věřím, že zaujme i vás.

Diane Vera: Naše spirituální epistemologie

Naprostá většina satanistů odmítá křesťanskou teologii. Pojetí Satana se tudíž u téměř všech teistických satanistů od křesťanského pohledu liší.

Pokud však nepřijímáte křesťanskou teologii, na základě čeho se rozhodujete kdo nebo co Satan je? Nejen, že různí satanisté věří v Satana odlišnými způsoby, ale liší se i způsoby, jak ke své víře dospěli.

Náš přístup [tj. přístup Církve Azazelovy, pozn. Kojot] začíná pohledem na náboženské a kulturní trendy naší vlastní kultury a éry. Náboženské a kulturní trendy vnímáme jako manifestace bohů zajímajících se o lidské záležitosti, a věnujeme se současným trendům, nikoli tedy jakékoli dávné kultuře, neboť je pokládáme za nejdůležitější indikátor aktuální interakce bohů s lidmi. Studium starých kultur pokládáme za užitečné, ale pouze pokud nám umožňuje získat lepší náhled na současný svět. Naše kořeny jsou v přítomnosti, ne v minulosti.

Současně ale nevěříme ve vytváření univerzálních generalizací založených na naší vlastní kultuře a době. Nezaujatý pohled na šíři různých druhů náboženství po celém světě, ať už v minulosti nebo v současnosti, se zdá ukazovat, že vztah mezi lidmi a bohy se od jednoho období ke druhému i mezi jednotlivými kulturami výrazně měnil. Byly zde určité společné motivy, ale stejně tak i velká různorodost.

Vzhledem k tomu, že křesťanství je v současné době nejpopulárnějším světovým náboženstvím, a vzhledem ke skutečnosti, že nejrychleji rostoucím soupeřem křesťanství je další abrahámovské náboženství (islám), je smysluplné, že přikládáme křesťanské Bibli větší váhu než jiným starověkým mytologiím.

Univerzální a věčné nároky křesťanství jsou však pochopitelně zcela neslučitelné s naším fundamentálně časovým, relativistickým a polyteistickým přístupem. Navíc existuje nespočet dobrých historických, vědeckých a filosofických důvodů proč nevěřit v doslovnou pravdivost mnoha biblických tvrzení. Neakceptujeme tudíž křesťanskou mytologii jako doslovnou pravdu, ale interpretujeme ji symbolicky způsobem, který je slučitelný s polyteismem a našim přístupem zaměřeným na tady a teď.

V dnešním světě jsou nejaktivnější druhy abrahámovských náboženství spojovány s takovými morálními idejemi, které my a mnoho dalších obyvatel moderního Západu pokládáme za zastaralé a utlačující. Je proto jedině přirozené, že se v souboji mezi Jahvem a Satanem stavíme na Satanovu stranu.

Ve stejné době se zde, na moderním Západě, vynořuje nový a jedinečný kulturní vzorec, který máme mnohem raději, než ten tradiční abrahámovský, a jehož nejvýraznější rysy jsou spojeny s tím, co nazýváme povstávajícími bohy moderního Západu [článek o nich překládám, pozn. Kojot]. S jedinou výjimkou v postavě Prométhea jsou dnes všichni povstávající bohové uctíváni velkým a stále rostoucím množstvím lidí. Všichni tito povstávající bohové byli mnoha křesťany spojováni se Satanem, což je spojení, jež by většina uctívačů těchto bohů odmítla. Mnozí uctívači, zvláště Ištary a Pana, by řekli, že nevěří ani v abrahámovského boha ani v Satana.

Ale pro nás, vzhledem k našemu přítomnostnímu přístupu k polyteistické teologii, by nedávalo smysl nevěřit v bohy dvou nejprominentnějších světových náboženství, ačkoli je smysluplné nevěřit v proklamovanou univerzalitu abrahámovského boha. Navíc je zde mnoho lidí – včetně mě (zakladatelky Církve Azazelovy) – kteří prožili hluboké a pozitivní duchovní zkušenosti zahrnující Satana/Azazela, stejně jako je zde množství dalších lidí, kteří mají hluboké a pozitivní duchovní zkušenosti s jinými božstvy.
Přeložil Kojot

komentáře 4

Filed under Úvahy o satanismu

4 responses to “(Post?)moderní polyteismus Diane Very („spirituální epistemologie“)

  1. Attila

    Kojot: trochu menej to suvisi s temou, ale zaujimalo by ma, aky je tvoj nazor na situaciu, ked bol satanista (laveyansky) volit lavicovo… usudil som totiz, ze nejak v rozpore s mojimi zaujmami platit skolne. v rozpore so satanizmom (inspirovanym Ayn Randovou) je zas lavicova politika… dal som prednost svojim zaujmom, o com si myslim, ze je to "satanskejsie" riesenie.

  2. Já fakt nevím. To je záležitost každého jednoho člověka a jeho svědomí, nevím, jak to okomentovat.

  3. martin

    jeto pravdaZLOST, SEBELÍTOST, VZTEK, BĚSNĚNÍ Ďábel rád vyvolává v lidech zlost, neodbytnou sebelítost, vztek a běsnění, protože ony vlastnosti uzavírají tvůrčí schopnost ducha, cestu k moudrosti tichého srdce a cestu boží lásky. “Od narození jsem všude chodil sám, a věčne jsem cítil zlost, žal a nespokojenost, protože jsem nikdy nepoznal radost, ani trochu radosti. Nikdo mě nepozdravil, nikdo neobjal, nikdo k sobě nepřivinul. Matka neměla čas,” napsal o sobě Vladimír Volfovič Žirinovskij. Mnozí rodičové se velmi proviňují na svých dětech, nechají-li je živořit bez laskavých slov a dotyků, které lidská bytost ke svému vývoji potřebuje do konce puberty a možná po cely zivot

  4. @Martin: No, já už satoš nejsem, takže s tím ani nemám jak polemizovat, ale tak nějak si říkám, že možná i toho Satanáše je nám třeba, aby z nás něco kloudného bylo… 😉