Je celý fyzikální svět strikně deterministický?

Filip Tvrdý zveřejnil na svém blogu článek, v němž mimo jiné polemizuje s vírou v existenci svobodné vůle a razí tvrdý determinismus ("Celý fyzikální svět je striktně deterministický, a proto snaha vymanit se z determinismu nutně znamená i opuštění fyzikalismu a naturalismu, čili toho, co je pro vědu a (naturalizovanou) filosofii nepostradatelné."). Osobně nemám sebemenší problém uznat svobodnou vůli jako pouhou fikci, a souhlasit s myšlenkou, že "vědomí není ve skutečnosti příčinou, ale důsledkem fyziologické aktivity lidských těl." Ale mám problém s uznáním deterministického pojetí přírody, které pokládám za vcelku neužitečné a zastaralé fyzikalistické metafyzické dogma. Vysvětlím proč.

Nejprve upřesňující poznámka: Budu-li na následujících řádcích hovořit o determinismu, budu mít na mysli přísný determinismus, tedy víru, že při dokonalé znalosti počátečních podmínek lze, alespoň hypoteticky, přesně předpovědět budoucí chování jakéhokoli systému a světa jako celku.
Reálně existující komplexní systémy jsou natolik složité a provázané, že je naprosto vyloučeno předvídat jejich budoucí stav, protože nemůžeme poznat všechny počáteční podmínky. Není to v lidských silách a nikdy to v lidských silách nebude, už proto, že rychlost šíření signálu je konečná, a též proto, informace se mohou ztratit. Z téhož důvodu nelze (pomineme-li uzavřené systémy) ani zpětně vystopovat všechny příčiny daného jevu. Proto je determinismus ve všech praktických ohledech nepoužitelný.
Dále je třeba zdůraznit, že determinismus je výsostně neempirický, je to metafyzická koncepce, protože principiálně neexistuje žádný způsob, jak tuto ideu empiricky testovat. Je to klasická nefalsifikovatelná hypotéza.
Je ovšem možné namítnout, že determinismus můžeme myslet jako popperovskou metodologicko-metafyzickou ideu. Může vědě takto pojatý determinismus posloužit? Osobně se domnívám, že postačí víra v kauzalitu, která pro metodologii vědy skutečně nezbytná je. Neboli – je užitečné věřit, že jevy jsou kauzálně propojené, není však potřeba věřit, že jejich následnost je lineárně, mechanisticky, vypočitatelná či nějakým způsobem předem daná. Můžeme například hledat kauzální příčinu nějaké adaptivní genetické mutace, ale nemusíme být schopni takovou mutaci, a to ani hypoteticky, v deterministickém smyslu předpovědět.
Víra, že je možné přesně předpovědět na základě úplné znalosti aktuálního stavu všechny budoucí události (případně vystopovat všechny relevantní příčiny v minulosti), dle mého názoru nutnou metodologickou podmínkou empirické vědy opravdu není. Věda si ostatně takové ambice poté, co opustila ideu mechanicismu, ani neklade.
Zatím jsme hovořili o tom, že přísný determinismus není použitelný prakticky, zamysleme se nad tím zda je alespoň myslitelný teoreticky. Myslím, že abychom mohli o determinismu uvažovat, musíme současně uvažovat o existenci vševědoucí bytosti. Pokud totiž neexistuje žádná entita, žádný, byť i jen teoreticky myslitelný, způsob, jakým by byl determinismus aplikován v něčí mysli, je taková idea k ničemu. Víra v přísný determinismus je nutně spojená s vírou ve vševědoucího Boha. Taková víra je však, aplikujeme-li Occamovu břitvu, nadbytečná (a Filipa Tvrdého z takové víry pochopitelně nepodezírám).
Nyní se krátce zamyslím nad polemikou, jíž Filip Tvrdý vede s autorem recenzovaného eseje, jenž uznává, že "některé jevy jsme schopni uchopit jen pomocí stochastiky, čili teorie pravděpodobnosti." K tomu Filip Tvrdý podotýká: "Už Hume si byl vědom, že nejsme schopni dokonale poznat kauzální vztahy mezi událostmi vnějšího světa, ale přesto konstatoval, že ve světě není náhody. Zjednodušeně řečeno: nemožnost předpovědi je epistemologickým problémem, zatímco existence determinace je ontologickým faktem."
K tomu bych si dovolil namítnout, že ve fyzice Humovy doby byl determinismus myslitelný, ale věda od té doby výrazně pokročila, tudíž lze Humův argument pokládat za zastaralý. Navíc skutečnost, že Hume něco konstatoval, není pádný argument. Spousta jiných filosofů jeho doby konstatovala úplně jiné věci. Proto je třeba tvrzení, že "existence determinace je ontologickým faktem" podložit pádnějšími argumenty. Zatím mne nic nepřesvědčilo o tom, že determinismus je něčím jiným, než zastaralou metafyzickou vírou. Ve skutečnosti nás empirické pozorování světa přesvědčuje spíše o opaku, tedy o existenci náhody, nikoli o její neexistenci. A způsoby, jak přistupovat ke studiu chaotických systémů, se rozhodně hluboce liší od linearity rovnic klasické mechaniky. Jsem přesvědčen, že i "náhodu" je možné matematicky uchopit, ale mechanistický deterministický přístup se k tomu jednoznačně nehodí.
Determinismus pokládám za staré a překonané fyzikalistické neempirické dogma, které není (na rozdíl od víry v kauzalitu) smysluplné a to ani jako metodologický postoj (a to jsem ani nepotřeboval argumentovat kvantovou mechanikou…). Tím nechci říci, že se odmítnutím determinismu otevírá prostor pro uznání existence svobodné vůle. K tomu tyto mé poznámky rozhodně nesloužily. Existenci svobodné vůle je možné zpochybnit na základě empirického zkoumání a tímto způsobem její existence velmi přesvědčivě zpochybněna skutečně byla. Abychom mohli polemizovat s vírou ve svobodnou vůli, nepotřebujeme postulovat determinismus, stačí poukázat na empiricky zjištěná fakta a aplikovat metodologicky-metafyzickou víru v kauzalitu.

komentářů 67

Filed under Filosofie a religionistika

67 responses to “Je celý fyzikální svět strikně deterministický?

  1. Možná nechápu otázku, Kojote. Máme vůbec stejnou definici determinismu? Za tautologický, či lépe prázdný, považuji logický determinismus ("výroky o budoucích kontingentních pravdách mají pravdivostní hodnotu") i blíže neurčený kauzální determinismus ("budoucnost je kauzálně determinována přítomností"): dokud není blíže řečeno, co se tou determinovaností myslí, můžeme to akceptovat, ať kolem sebe pozorujeme cokoli.Pokud řeknu "budoucnost je determinována přítomností skrze Newtonovy zákony", tak je to testovatelné tvrzení, byť, jak píšeš, pouze induktivně testováním na podsystémech, protože nemůžeme modelovat celý vesmír naráz (to je ale obecný problém celé vědy – nic negarantuje, že jablka budou padat směrem dolů i zítra). Otázku, zda se tím testuje determinismus nebo Newtonovy zákony, nechám nevyřešenou, přijde mi, že je to vcelku jedno. Nejpřirozenější mi připadá říct, že Newtonovy zákony jsou deterministické, a proto jejich testováním testuji i determinismus.

  2. Heuréka! 😉Aha, jasně, už chápu rozdíl mezi blíže neurčeným a blíže určeným kauzálním determinismem. Díky. Dnes mám delší vedení. Takže teď jsme to převedli na otázku determinističnosti nebo nedeterminističnosti navrhovaných přírodních zákonů, čímž jsme se zbavili nadbytečné metafyziky a přenechali to empirické vědě. Z toho mi plyne, že Filip Tvrdý může věřit v tvrdý determinismus, ale neměl by jej předkládat jako nezbytnou podmínku pro vědecké myšlení, protože je konec konců na vědcích s čím přijdou a co se prosadí jako pravděblízké. Což je zcela v intencích Quinovy naturalizované epistemologie.Konečně mám pocit, že to mohu pro sebe prozatím uzavřít. Díky.Dodatek: A doufám, že si v dohledné době přečtu alespoň něco ze zde doporučované literatury. Tolik knih a tak málo času…

  3. Vy se tady někdy pořád bavíte zároveň o hruškách a jablkách. Má cenu se bavit v těchto intencích: Co je použitelné z hlediska (redukcionistických, jiné ani nejsou) vědeckých modelů? Z filozofického hlediska tyto modely ze své podstaty ani nemohou míc za cíl nalézt nějakou "objektivní pravdu o světě", což jsem asi mylně předpokládal, že je úplně jasné. Pokud jde o redukcionismus jako filozofickou tezi (naprosto vše, co vesmír obsahuje, je determinováno), samozřejmě se jedná o čistou víru, která do vědy nepatří, stejně jako tam nepatří víra v anděly a zjevení svatých, a nemá cenu se bavit o nějaké její pravdivosti, pouze o jejích praktických dopadech. Ano, souhlasím s přispěvatelem bilah9am, že například na poli newtonovské fyziky mohu vynášet takové soudy, stejně jako mnohé další soudy, které na poli einsteinovské fyziky vynášet nemohu. Bavíme se vždy o modelu, který slouží jako nástroj.

  4. Aha, tak jsem přišel s křížkem o pár minut po funuse – uzavření debaty, respektive jsem přišel po řešení problémů s internetovým bankovnictvím a podivným fungováním některých převodů. No, tak to se omluvuju:)

  5. Allegore, ale nic kromě toho, co říká věda, přece doopravdy není skutečné!………:-D

  6. Jo, tak to jo. Mně se líbí, kam to dospělo. Filip Tvrdý je dle mého názoru svým vlastním způsobem extremista, ale to není vůbec na škodu, protože mi umožnil hluboce se nad různými oblastmi poznání pořádně zamyslet, za což jsem mu hluboce vděčný.

  7. No, právě díky této neustále tvrdě ražené víře ohledně vědy, které říkám prostě vědismus, a který nemá v principu s vědou co dělat, zanechávám sledování tohoto blogu. Neberte si to prosím nikdo osobně, jen mě prostě články zde publikované už nijak zvlášť nezajímají. Pokud jde o věci principu víry, nedá se o tom zkrátka ve zde stanoveném diskurzu mluvit (a mluví se, a vypadá to podle toho), ale já soudím spolu s Wittgensteinem, že o čem se nedá mluvit, o tom se má mlčet. Z čehož vyplývá, že od této chvíle mlčím tak, jako hrob:)Nasledanou všem a s ….. pšššt.

  8. Machi

    Allegor: (který už zřejmě neodpoví, ale snad si to aspoň přečte 🙂 )"Zavrhuji však představu, podle níž je vše dáno chemickou reakcí, která v mozku probíhá, a já jako osoba s tím nemůžu nic dělat."Pokud tomu tak skutečně je (jako že asi ano), pak zavrhnutí na samotném faktu nic nezmění. "a) Pokud to tak je, jak může výsledek chemického procesu vůbec znát něco, jako rozdělení pozorovatele a pozorujícího, jinými slovy, jak může existovat první osoba. "Odvěká otázka jaktože si člověk uvědomuje sám sebe. Ať mě někdo opraví, ale myslím, že zatím nevíme a tato otázka čeká na vědecké vysvětlení."b) Jak může někdo dospět k jistotě, že tento proces neprodukuje iluzi myšlení, která je naprosto klamná, tedy neříká o skutečném světě vůbec nic; na základě čeho predikuje, že žijeme vůbec na nějaké planetě v nějakém vesmíru tvořeném nějakou hmotou, v němž se odehrávají nějaké procesy, díky nimž si tedy myslíme, že myslíme."Myslím, že se dá aplikovat princip jednoduchosti. Je snazší produkovat myšlení jednotlivce, než produkovat naráz tímto procesem myšlení jednotlivce, jiné interagující bytosti a navíc Vesmír s jeho zákony, které zatím ani pořádně neznáme. Nechci se nikoho dotknout, ale myšlení Allegora, mně nebo kohokoliv jiného, je přeci jen podstatně jednodušší než celý komplex hmoty, energie a procesů celého Vesmíru."c) Jak je možná sestavit jakoukoliv úvahu a jejím prostřednictvím něco vymyslet, jestliže ona iluze myšlení je produktem řetězce, který se ubírá dle nějakých svých zákonitostí. Proč by tyto měly zrovna jakýmkoliv způsobem ladit s objektivní pravdou o čemkoliv."Na to je nejjednodušší odpověď. Ve skutečnosti je, v jistých hranicích, lidské myšlení predikovatelné a zpravidla nedojde k nějakým nezvyklým závěrům (lidské myšlení je omezené). Například zkuste náhodně vyjmenovávat nějaké věci a přitom si i všímat toho jak jste k těmto věcem došli. Dojdete k závěru, že náhodné myšlení je přinejmenším obtížné, spíše nemožné. Na predikovatelnosti lidského myšlení si mimochodem udělali živnost různí "mágové" typu Derrena Browna.

  9. @MachiAllegorův přístup je naprosto standardní, řekl bych až předvídatelná, reakce na materialismus, ve formě "pokud se myšlení a rozhodování řídí pevnými pravidly, pak je to jen iluze a nemůže být spolehlivé, pravé myšlení, na nějž můžeme spoléhat, se neřídí žádnými zákonitostmi". Nedává to moc smyslu, zvlášť když si člověk představí, že by zvyšoval spolehlivost například fotoaparátu přidáním náhodného generátoru, ale je to lidská přirozenost takhle uvažovat. Viz např. jen pár dní stará debata zde:http://lesswrong.com…s_about/242kDocela se mi zdá příhodný tenhle citát:http://lesswrong.com…uly_2009/wdv["Píšu knihu o magii", vysvětluji, a lidé se mě ptají, "skutečné magii?" Skutečnou magií lidé myslí zázraky, thaumaturgické činy a nadpřirozené síly. "Ne," odpovídám, "o kouzelnických tricích, ne skutečné magii." Skutečná magie, jinými slovy, označuje magii, která není skutečná, zatímco magie, která je skutečná, která můžeme skutečně dělat, není skutečnou magií.]

  10. Machi

    S tou magií mi to připomnělo včerejší pořad za zrcadlem. Taky si ji tam každý vysvětloval jinak. Podobně jsem na nějakém blogu (někde to mám v bookmarku) četl názory na boha, kde si jej taky každý představoval jinak. To je obrovská výhoda neexistujících objektů. Každý si je může představovat jinak :).Mimochodem k tomu pořadu Za zrcadlem. Nebyla tam opět (stejně jako v Detektoru) v podstatě žádná protistrana (stačil byl někdo výřečnější ze Sisyfa).

  11. Allegore, ty seš fakt vůl. Exemplárně odejít nota bene ve chvíli, kdy jsem já dospěl k názoru, že vypjatý scientismus a ostrý ateismus jsem už jako témata poněkud vyčerpal a chci se na věci dívat zase trochu jinak. Nicméně sbohem a šáteček. Kdo neustojí fakt, že diskutující ignorují, ať už z jakéhokoli důvodu, jeho připomínky (což je podle mě skutečný důvod tvého demonstrativního důvodu), by se nad sebou měl vážně zamyslet…

  12. strojmir

    Kojote, ocitám se trochu mimo diskuzi, ale přesto. Ten dualismus je jen záležitostí pozorovatele, ve skutečnosti samozřejmě není. V té souvislosti si dovolím tě požádat, jestli by ses svého známého fyzika mohl pozeptat na problematiku torzních polí. Na netu jsem totiž našel vesměs laické plky. Zajímá mě jakou má teorie torzních polí skutečnou pozici v současné fyzice. A ještě by mě zajímalo, co se soudí o experimentech Vladimira Poponina, při nichž ozařoval laserem ve vakuu DNA a měřil strukturu elektromagnetického pole okolo. I po odstranění vzorku měla tato struktura změněná ozařováním zůstat k překvapení experimentátorů zachována po velmi dlouhou dobu.

  13. Možná Ti tady odpoví Hynek. Já o těchto věcech vím houby a ten kamarád fyzik je teď dost zaneprázdněný.

  14. asi neodpovímO torsních polích nic nevím, a celkem spolehlivě můžu říct, že se o ně ve fyzikální komunitě nikdo seriózně nezajímá. Jestli ta teorie tvrdí to, co se o tom dá dohledat během pár minut na netu, tak ani není divu. Poponin je zjevně podobná záležitost. Nenašel jsem jeho původní článek s popisem experimentu, zato jsem našel spoustu keců o přelomovém objevu, většinou psaných zastánci různých alternativních směrů. Což znamená, že věrohodnost se blíží bodu mrazu.http://answers.yahoo.com…1AAjyVUKvypadá jako reálné zhodnocení situace (zkratka BS znamená bullshit).

  15. Machi

    Nevím co je myšleno pod pojmem torzní pole, jediné co si jakžtakž pamatuju z astrofyziky, že dostaneme prostoročas s torzí, když máme v obecné teorii relativity afinní konexi nesymetrickou (afinní konexe je matematický konstrukt umožňující počítat s vektory v křivých prostoročasech). Počítám s tím, že tyto výpočty někdo asi dělal, ale asi nevedly k užitečnému výsledku (rozuměno nepopisují dobře náš Vesmír).

  16. Jó, kdyby to znamenalo jenom nenulový tensor torse. Mám spíš dojem, že předmětem dotazu bylo tohle:http://en.wikipedia.org…ion_field

  17. strojmir

    To bilah9am To já bohužel vím též,jak je to s těmito zdroji informací. Teď jsem právě našel nějakou kritiku této teorie torzních polí G.I.Šipova přímo z Ruska, prý je postavená na chybných výpočtech. Nechám to spát…