Náboženské odpovědi a šeptání milenců

Rudolf Carnap se ve třicátých letech dvacátého století zabýval tím, jak lidé používají slovo "Bůh" a dospěl k závěru, že "toto slovo spíše než jako označení něčeho konkrétního funguje jako jakýsi druh citoslovce a že tedy není rozumné předpokládat, že skutečně něco znamená." (Peregrin, s. 9)

Aleister Crowley mimochodem v Knize lží napsal, že "citoslovce, bezsmyslný výraz extáze, je jediná věc hodna vyřčení; ale i na to má být pohlíženo jako na poklesek." Nebo, jak se píše v Tao te ťing, "Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao". Připomeňme ještě slavné poslední věty Wittgensteinova Traktátu – "6.522 – Existuje ovšem nevyslovitelné. To se ukazuje, to je mystično." a "7 – O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet." a obraťme se zpět ke Carnapovi (k tomuto se ještě vrátím).

Nečetl jsem Carnapovu práci, v níž prezentuje své závěry ohledně Boha, nicméně mám pocit, že na jeho tvrzení kus pravdy bude. Došlo mi to, když jsem se zamýšlel nad tím, jak asi fungují ony proslavené náboženské odpovědi na otázku "Proč?", jež věda, odpovídající na otázku "Jak?", zodpovědět nedokáže. Jak zde ve svém komentáři správně poukázal Machi, toto dělení odpovědí na různé druhy otázek je pitomé a neměli bychom si to nechat nábožensky smýšlejícími lidmi vnutit. Věda pochopitelně odpovídá i na otázky typu "Proč?". Existuje-li zde rozdíl, pak zčásti spočívá v nepřítomnosti teleologie ve vědeckých odpovědích, pakliže se týkají nemyslících entit či světa jako celku. Svět nesměřuje k žádnému vytyčenému cíli. Nicméně mne napadla jiná věc: Nepodobají se náboženské odpovědi rozechvělému šepotu milenců, kteří se ujišťují o své lásce a věří, že jejich láska potrvá navždy? A pokud by jim nějaký skeptik řekl, že patrně nepotrvá, přinejmenším v její aktuální vášnivé podobě, věřili by mu? Nebo by, navzdory rozumu, věřili raději ujišťování? A není tomu tak, že jsou chvíle, kdy člověk potřebuje něco slyšet a nechce vědět, zda je to pravda?

Tím chci říci, že náboženské odpovědi nejsou ve skutečnosti smysluplné odpovědi na otázky, nýbrž odpovědi na určitou emocionální poptávku. Jejich charakter je ujišťovací. Jsou předením kočky, jsou něžnými nesmysly, jež říká matka nemluvněti, jsou vyznáním lásky. A z toho titulu nemají žádnou epistemickou hodnotu. O ni zde totiž vůbec neběží. Co na tom, že věta typu "Bůh tě miluje." nic skutečného nesděluje, důležité je, že patřičně naladěnému člověku dělá dobře. Uklidňuje, opájí, působí na příslušná mozková centra… S něčím takovým nelze racionálně polemizovat (a to ani tehdy, když se tyto "odpovědi" někdo snaží odít do racionálního hávu).

Je možné se takových odpovědí vzdát, ale není možné je komukoli vymluvit. Měli bychom se o to vůbec snažit? A je alespoň možné poskytovatele takovýchto "odpovědí" zcivilizovat natolik, aby se vzdali tvrzení typu "Bůh nenávidí homosexuály." či "Když zemřeš jako mučedník, čeká tě v ráji sedmdesát panen?"

A mohou tyto "odpovědi" člověka přivést k něčemu dobrému (záměrně nepíši "k poznání"!)? "Citoslovce jest zvukem, jenž končí v Tichu." (Crowley) A právě v tichu, pod hvězdnou oblohou, naplněni pocitem posvátna, by se snad mohli sejít i věřící s ateistou. Ticho… Jak báječná odpověď!

Literatura:

CROWLEY, Aleister. Book of Lies. Můj vlastní nepublikovaný překlad.

LAO’C. tao te ťing. Přel. Berta Krebsová. Dharma Gaia : Praha, 1997.

PEREGRIN, Jaroslav. Obrat k jazyku a analytická filosofie. in Obrat k jazyku: druhé kolo. Filosofia : Praha, 1998.

WITTGENSTEIN, Ludwig. Tractatus logico-philosophicus. Oikuméné : Praha, 1993.

Disclaimer: Ano, toto je jednostranný a mysticky laděný článek, který rozhodně nepostihuje problematiku náboženských "odpovědí" v celé její komplexitě. Uvědomuji si to 😉

komentáře 4

Filed under Úvahy a postřehy

4 responses to “Náboženské odpovědi a šeptání milenců

  1. Machi

    U různých církví je právě problém s morální stránkou věci. Manipulací na emocionální úrovni dosahují žádoucího efektu, zpravidla určeného k vylepšení socioekonomického statutu.To by nutně ještě nevadilo, neboť někteří lidé se rádi nechávají ukolébávat "přijemným" lhaním a jsou za to ochotni platit dobrovolně (přirovnání k milencům sedí).Problém nastává, když církev využije moci získané u části společnosti k prosazení svých zájmů na úkor té části populace, která o ní nestojí. A jak se říká. S jídlem roste chuť.Navíc některým lidem (jako třeba mně) vadí veřejné lhaní automaticky, zvláště, když se navíc drze vydává za pravdu.

  2. Ano, snaha aplikovat závěry plynoucí z netestovatelných dogmat a přesvědčení na bezvěrce či jinověrce je ohavnost.S tou pravdou je to složitější, protože si pod tím pojmem představují různí lidé různé věci. O jakou "pravdu" jde například v tvrzení: "Cítím, že mám pravdu."? Jaký je význam slova pravda v Ježíšově údajném výroku "Já jsem cesta, pravda i život." (jak může být osoba pravda, že?). Takže tady jde o pojmový zmatek. Pro logika je pravda něco úplně jiného než třeba pro mystika.

  3. pravda"Ontologická pravda je vztah mezi věcí, tak jak existuje, a ideou této věci, tak jak je myšlena Bohem." Teď doufám, že si někdo nebude myslet, že je to můj názor, tvrdí to Katolická encyklopedie.http://www.newadvent.org…073a.htmMám pocit, že pod pravdou si všichni jakž takž představují totéž. Problém s ní je ten, že má pozitivní konotace, a když má slovo emocionální náboj, tak je těžké odolat a nevyužít toho. Autorovi evangelií nešlo o význam slova pravda, ale o příjemný pocit, který máme, když o pravdě mluvíme nebo slyšíme, význam nevýznam. Občas se hodí ten význam předefinovat, viz výše.

  4. Ano, to je dobrý postřeh a koresponduje s mými úvahami. Mimochodem: Hodně logiků zabývajících se problémem pravdy hovoří raději o "pravdivosti" (výroků atd.), aby se vyhnuli zmíněnému emočnímu náboji. Myslím, že vědí, co činí a proč to činí.Nicméně se mi z tohoto zrodil nápad na opravdu monumentální dílo v intencích analytické filosofie – zkoumání užití slova "pravda" v různých myšlenkových kontextech. Myslím, že by to bylo velice zajímavé. Musím se zeptat znalejších, jestli už se tomu někdo takto nevěnoval.