Hledání esence televizoru

Zpráva o tom, že provozovatelka bufetu musela zaplatit pokutu za to, že měla ve své provozovně prokazatelně nefunkční (a patrně nezfunkčnitelnou) 25 let starou televizi coby dekoraci, mne – troufám si říci, že právem, i když evidentně nikoli právem kodifikovaným v zákonících – rozběsnila. A také mi připomněla minulý semestr, kdy jsem se mimo jiné zabýval filosofií Pavla Tichého, neboť mne přivedla k dumání nad tím, co že je vlastně esencí televizoru.

Tato problematika je vcelku srozumitelná a lze ji snadno přiblížit i laikovi. Esence je soubor všech takových vlastností, jež musí nějaká jednotlivina mít, aby mohla hrát nějakou (jedinečnou) roli nebo měla nějakou vlastnost. Například moje japonské hodinky musejí mít vlastnosti: být moje, být přístrojem určeným k měření času, být přenosné, být vyrobeny v Japonsku. Nebudu zde nyní řešit rozdílnost vlastností a jedinečných rolí, protože to v tomto případu není podstatné.

Takže co je esencí televizoru? Jaké vlastnosti musí nějaká věc mít, aby byla televizorem? Dle zákona zcela evidentně nemusí být funkční. Budiž – o nefunkčních hodinkách také obvykle hovoříme jako o hodinkách. Nicméně už zde narážíme na absurdnost zákona o koncesionářských poplatcích. Zatímco můžete bez zbrojního pasu vlastnit trvale a neopravitelně znefunkčněnou střelnou zbraň – na kterou pak jako na zbraň už není pohlíženo, protože neplní svůj účel (ale, pokud nějakou máte, do banky s ní raději nechoďte…), evidentně nemůžete bez následků vlastnit nefunkční a nepoužitelný televizor. Připadá mi to absurdní.

Dobrá tedy, máme nefunkční televizor z roku raz dva. Co z něj ještě můžeme ubrat, aby neztratil svoji esenci? Řekněme, že vyjmeme obrazovku a další součástky a ze zbytku uděláme stylový domácí bar (nacpeme tam flašky). Je to ještě televizor? No, to snad už přeci jen nikoli. Vyjmeme obrazovku a necháme všechno ostatní. Je výsledkem televizor? Vyjmeme všechno ostatní a necháme jen obrazovku? No, to už asi jako televizor vypadá, takže možná ano. A co když si necháme jen samotnou obrazovku? Plyne z vlastnictví obrazovky povinnost platit koncesionářské poplatky? Ano, já vím, že je to jen takové plané filosofování na staré dobré téma paradoxu hromady, ale prostě jsem si to nemohl odpustit.

Je to ještě televizor nebo už nikoli?

Je to ještě televizor nebo už nikoli?

Napadají mne i další absurdity. Například pomsta nepříjemnému konkurentovi: Najdeme na ekodvoře, či za pakatel koupíme, nějakou nefunkční (proč utrácet za funkční, že?) minitelevizi, propašujeme ji do podniku člověka, jemuž chceme ztrpčit život, a nahlásíme jej výběrčím daní z ČT. Ano, já vím – podobné věci lze dělat i s drogami, nicméně se zdá, že poturčenci z ČT jsou ještě drsnější než policie.

Když už jsem zmínil ty ekodvory: Ekodvůr je firma. Firma platí poplatek za každý televizní přístroj. Na ekodvůr jsou mimo jiné vyhazovány i vysloužilé televizory. Ideální místa pro razii z České televize! Pěkně deset litrů za kus a jedeme z kopce, pánové!

Také zde máme technická muzea. Mám trošku obavu, aby – vzhledem k notoricky nízkým dotacím, jichž se jim dostává – nebyly nuceny odvézt své sbírky historických televizorů na ekodvory, protože coby instituce nebudou schopny platit za každý kus zákonem určené výpalné.

Dost. Já vím, že to nevyřeším (i když by mě docela zajímal nějaký právní názor na tu esenci televizoru). Před nějakou dobou jsme se ženou uvažovali o tom, že bychom si televizi pořídili, ale tahle kauza mne opět přiměla zaujmout v této věci dosti negativní postoj už jaksi z principu. Já samozřejmě chápu, že veřejnoprávní televizi je třeba nějak financovat, ale mělo by se tak dít způsobem spravedlivým a logickým, nikoli cynicky velkopanským a okázale absurdním. Už tak mě štve, že, ač neposlouchám rádio, musím platit rozhlasové poplatky, protože mám doma přístroje, jež jsou schopné přijímat rozhlasový signál. Nicméně se pokusím nějak je postupně vyrušit (a hlavně na žádný nezapomenout!) a pak odhlásím i ty. Jen si na mě přijďte! Hmmm. Z toho by v budoucnu mohl být zajímavý článek!

BTW: Je rádiem řízený budík rádio nebo není? Nerad bych se jej vzdával… 😉

 

EDIT: Tak bohužel – Lucienne si občas rádio pouští, zvláště když je jí blbě nebo je doma sama a za těch 600 ročně jí to stojí. Prý si mám vyhodit všechna rádia, ale svoje. Čímžto pádem taková aktivita postrádá smyslu. Co nadělám. Ale televize nebude!

1 komentář

Filed under Úvahy a postřehy

One response to “Hledání esence televizoru

  1. Jiří Stodola

    EsencePěkné, ale chybné. Tichý je ultrarealista, takže pro něj esenci má cokoliv lze myslet. Třeba televizor. Z aristotelského hlediska televizor esenci nemá. Je to agregát (individua spojená v jeden nedokonalý celek za nějakým účelem – příjem obrazu). Proto lze těžko postihnout "televizorovitost" a dostávám se do potíží s ubíráním a přidáváním. To je problém řešený již v antice s hromadou písku či lodí.jjs