Dávný Obyčej – Sborník 2010 (recenze)

Musím říci, že jsem se na Sborník Dávného obyčeje (mimochodem – na sborníku je psán s velkým "O", což je jeden z těch menších nedostatků) docela těšil, už proto, že Dávný obyčej je mi ze všech zastřešujících pohanských organizací svou filosofií rozhodně nejbližší. Žel bohům jsem byl zklamán a tuto recenzi píši s velmi rozpačitým pocitem. Což ovšem neznamená, že by šlo o dílko veskrze špatné. Je jen velmi nedotažené. Než se však dostanu ke svým výhradám ke Sborníku jako celku, podívejme se nejprve na jednotlivé příspěvky:

1) Aboharth: Necronomiconské entity

V tomto textu vycházejícím z přednášky nás autorka seznamuje s teorií a praxí práce s necronomiconskými entitami a především s těmito entitami jako takovými. V zásadě to není špatný text, může být dokonce i inspirativní pro práci, problém je v tom, že ač autorka uvádí bibliografii (zcela nesmyslně je otištěna až na konci sborníku!), tak odkazy na nejdůležitější zdroje vůbec nespecifikuje. Z jaké "verze" Necronomiconu vlastně vychází? Vzhledem k tomu, že tam má lovecraftovské entity pod jejich klasickými jmény, asi to není Simonův "Necronomicon", nebo ano? Co míní bibliografickými údaji, jež znějí – Necronomicon, – AlAzif, – Spis Rlyeh, – De Vermiis Mysteris? Je to nějaká postmoderní hříčka? Proč potom uvádí další knihy včetně ISBN? A proč v bibliografii neuvádí žádného Lovecrafta? Děs. Text sám působí nedotaženým dojmem. Jsou tam skvělé postřehy spojené s neorganicky vkomponovanými vsuvkami o lidových svátcích, pár postřehů z praxe – řekl bych, že užitečných. Osobně se ve všech těch "Necronomiconech" moc neorientuji, zajímá mne především Lovecraft a "pseudonomiconské" pojetí Phila Hinea, takže jsem zmaten. A to bych patrně coby čtenář takového článku v takovém sborníku být neměl.

2) Aeldra Nightwood: Fenomén jménem Otherkin

Článek o lidech, kteří se považují za anděly, draky, upíry, jednorožce… Tedy vlastně o lidech, kteří věří, že se v jejich lidském těle skrývá ne-lidská duše. Autor se k nim patrně hlásí, ale o svou osobní zkušenost se nedělí. Výsledkem je nekritický text, který informuje o tomto fenoménu, aniž by se jím doopravdy zabýval a například se popasoval s po pravdě řečeno triviálním a nabízejícím se psychologickým a sociologickým vysvětlením tohoto fenoménu (dejte odstrčenému adolescentnímu outsiderovi k dispozici internet a on už se v něčem "najde"). Autor mě nepřesvědčil, že by v tom mohlo být "něco víc". A ani nešel s kůží na trh tím, že by prezentoval vlastní příběh. Neuspokojivé.

3) Linda Dragonari: Pohanství dnes

Přepis přednášky, na které jsem byl, takže to pro mne nebyla žádná novinka, nicméně jsem si to s chutí přečetl. Názory Lindy Dragonari na pohanství, založené na kritice rekonstrukcionismu a jeho neschopnosti skloubit víru s dnešním životem, jsou mi velmi blízké, stejně jako poukaz na to, že by se dnešní pohané měli inspirovat současnými živými polyteismy s nepřerušenou tradicí. V textu naleznete mnoho dalších zajímavých postřehů. Jenže i tento text skřípe: To, co funguje jako mluvený projev, už není ani zdaleka tak působivé jako text. Od sborníku bych očekával něco víc – učesání přepisu do podoby solidního článku.

5) Judy Harrow: Ta tvoje stará černá magie: Etika v magii

Ano, nyní přeskakuji, protože ve sborníku předchází reakce Lindy Dragonari příspěvek, na nějž je reagováno. Nestačím žasnout! Ale zpět k "Etice v magii". Je to nezajímavý wiccanský žvást o tom, že nemáme ubližovat a to ani tím, že budeme druhé magicky ovlivňovat. Je to neetické, je to nepohanské, je to fuj, a budete pak mít špatnou karmu… Tak nějak.

4) Linda Dragonari: Etika – polemika k článku

Lindina reakce je jasná, srozumitelná a pregnantní. Život je boj a hrát si na něco jiného je buď naivita nebo pokrytectví. Dennodenně druhé tak či onak ovlivňujeme, třeba už jen tím, jak se oblékáme. Dobrý postřeh. Osobně bych dodal, že na druhou stranu je někdy efektivnější některé věci řešit ruky mávnutím, než militantně, nikoli však kvůli nějaké karmě, ale prostě proto, že se tak šetří síly. Ale možná, že má Linda Dragonari sil na rozdávání, tedy pardon: Na proklínání! 😉

6) Josip Samzvěd: Vritara – Náš ohnivý drak

Alchymistický žvást. Naštěstí krátký. Autor v neuměle používané řeči symbolů sděluje jakýsi alchymistický recept. Budu-li parafrázovat Kariku – v dnešní době už různé esoterní a hermetické skrývačky působí trapně. Když chci sdělit nějaký postup, tak jej sdělím tak, aby to člověk nemusel luštit, a vysvětlím, k čemu to má být dobré. Tahle nepovedená hra na středověký alchymický text mne opravdu nezaujala. A co vlastně má být ten "Vritara"? Vrtra? A jak to vlastně souvisí s pohanstvím? Ale třeba jsem ignorant slepý k těm pravým "duchovním výšinám".

7) Linda Dragonari: Rökkr

Opět přepis přednášky (byl jsem na ní) se všemi svými nedostatky, jinak ale velmi zajímavá záležitost. Kvalitní seznámení se základními principy staroseverského (neo)šamanského "temného" přístupu se zajmavými religionistickými odbočkami. Patrně nejužitečnější text Sborníku.

8) Pavel Ungr – Cody: Magie chaosu – magie současnosti

Rozsahem téměř polovinu sborníku o pohanství tvoří pojednání o historii a současnosti chaos magie. What The Fuck? Tím nechci říct, že by Codyho text byl špatný, sám jsem se díky němu dozvěděl několik nových věcí a rozhovory se současnými českými chaos mágy (Catalessi, Jozef Karika) byly velmi zajímavé. Historické shrnutí bylo kompetentní, interpretace a parafráze a interpretace chaos magických principů byla místy trochu sporné (konkrétně třeba příklad použití změny paradigmatu), ale budiž, ve chvílích, kdy se autor pokoušel samostatně myslet, byla to občas katastrofa (viz poznámka na konci článku). Za naprostý úlet pokládám osm stran o "kyber magii" zaplněných jedničkami a nulami. WTF?! V článku je hodně užitečných informací, ale je psán místy krkolomně a tak jaksi divně. Takový rozsah věnovaný chaos magii v pohanském sborníku… tedy: Ne že bych si myslel, že to nejde dohromady, to samozřejmě ano, a článek o chaos magických technikách v pohansky zaměřených rituálech by byl zcela namístě, ale tohle je v tom sborníku jako pěst na oko. Možná to bylo míněno jako osvěta, ale bylo by lepší napsat: Milí pohané, tady je článek o chaosmagických technikách aplikovaných na to, čím se zabýváte, a pokud se chcete poučit o chaos magii jako takové, zevrubný článek naleznete na stránkách Divonora…

9) Jaroslav A. Polák: Struktura lidského magického universa

Původně jsem chtěl své texty přeskočit, ale pak jsem se do nich začetl a velmi příjemně jsem sám sebe překvapil! 😉 To proto, že jsem od napsání tohoto a následujícího textu prošel už dvěma změnami paradigmatu, takže jsem prakticky zapomněl, o čem tam pojednávám. Jo, myslím, že je to užitečný text jako pro mágy, tak pro pohany a do sborníku se hodí.

Jen bych podotkl, že – zcela nesmyslně! – tvoří tento text ústřední nadpis a další moje texty se tváří jako jeho podkapitoly, což ovšem nejsou. Takže jestli v tom některý čtenář hledal nějaký "skrytý smysl", tak ho ujišťuji, že tam žádný není.

10) Jaroslav A. Polák: Ježíšové a Ježíšek

I z tohoto textu traktujícího Ježíše (plurál) a Ježíška v polyteistickém kontextu jsem měl radost. Myslím, že je fakt dobrý!

11) Jaroslav A. Polák: Jste připraveni seslat kletbu?

Informativní úvaha o důležitosti introspekce předtím, než někoho proklejeme. Nic převratného, ale neurazí.

12) Jaroslav A. Polák: Satanismus a Matka Země

Informativní stať o tom, že satanisté mají kladný vztah k přírodě. Hodí se tam, nic převratného to není.

13) Mgr. Eva Holcmanová: Naladění na přírodní cykly

Po slibném začátku zklamání. Autorka naznačuje, že nám objasní opodstatněnost svátků gardnerovského "kola roku" na základě astronomických cyklicky působících vlivů (pohyb Země, měsíce, cykly sluneční aktivity atd.), což však nečiní. Pouze předkládá informace, aniž by odkázala na zdroje. Nemám potřebu se tím hlouběji probírat, ale do očí mne praštila například chyba ohledně Pluta: Ten (prosím: ten Pluto, ne to Pluto, děkuji!) nebyl objeven na základě výchylek v oběžné dráze Uranu a nebyl objeven v roce 1940. Také vysvětlení fungování Slunce je zmatečné a nepřesné. Tudíž nechovám velkou důvěru ani k těm oblastem, které nemohu posoudit. A hlavně nebyla vysvětlena ona přislíbená provázanost. Článek vyznívá do ztracena.

14) Václava Aubrechtová: Švartnové náramky

V podstatě zajímavý věcný a informativní text o jednom druhu artefaktů keltské hmotné kultury. V tom sborníku ale tak nějak "trčí", nejspíš i proto, že je poslední. Člověk by na závěr čekal něco, co mu dá zapomenout na slabší místa sborníku, a toto není, při vší úctě k nepochybné fundovanosti autorky, takový typ textu. Rozhodně měl být někde uprostřed. Nicméně nyní už vím, co je to švartna, a člověk nikdy neví, kdy se mu taková znalost bude hodit.

Sborník jako celek:

Jak již asi vyplynulo z předchozího, sborník je nevyvážený a to dokonce v mnoha různých směrech a vlastně i "fraktálně" – nevyváženosti pronikají i do jednotlivých článků a jejich částí… Je to prostě soubor textů povětšinou působících jako sjetiny z internetu, textů, které jsou zmatečně seřazené – sborníku zcela chybí cokoli, co by se byť jen vzdáleně podobalo nějaké koncepci, textů, jež neprošly ani elementární korekturou, tudíž je v nich spousta rušivých stylistických a občas i pravopisných chyb, ale přesto textů po obsahové stránce celkem zajímavých. Tiráž nám sděluje pouze to, že sborník redigoval Jaroslav Jerrychard Tříska. Pokud bude číst tuto recenzi, může mi odpovědět, v čem to redigování vlastně spočívalo. Splácání textů do jednoho souboru já "redigování" neříkám.

Ani vizuálně není sborník žádná sláva. Logo na obálce, jinak téměř žádné obrázky, wordovská sazba nezohledňující typografická pravidla…; celé to působí lacině a tak nějak umouněně. A já si říkám: Proč? K čemu vydávat takový sborník? Snad jen pro těch několik málo konzervativců, kteří nemají internet. Ale těm by stačila i nějaká ta "sjetina". Taková aktivita měla smysl před patnácti lety, kdy internet nebyl běžný a lidé touto formou šířili své myšlenky. To pak bylo možné odpustit amatérské provedení. Ale dnes, pokud si koupím něco takového (já tedy dostal autorský výtisk zdarma…), očekávám, že dostanu něco víc než jen nepříliš úhledně zabalený soubor informací, očekávám styl, něco pěkného, něco, co si i po přečtení občas rád prolistuji, něco, co si dám do knihovny a budu mít radost, že to mám. Toto, bohům žel, není ten případ.

Moje odpověď na otázku Stojí Sborník Dávného obyčeje 2010 za přečtení? zní celkem jednoznačně: Ano. Nemohu však svému čtenáři s čistým svědomím doporučit, aby si to koupil. Tak dobré to opravdu není…

Dávný Obyčej – Sborník 2010. Praha, 2010. 147 stran.

 

* * *

Poznámka:

Co myslím tím "katastrofálně samostatně myslícím Codym":

Cit.: "[S]ubjektivní povaha magie je přesně to, proč nikdy nemůže být jednoznačně vědecky prokázána. Současné vědecké metody jsou příliš hrubé a nedokonalé a tedy je pro vědce neměřitelná (ne snad proto, že by neměřitelná nebyla, ale současná věda nemá rozvinutou technologii a metodologii na měření magie)." [s. 90-91, zdůrazněno mnou]

Pro ty, kterým do očí bijící hloupost tohoto "moudra" nedochází:

Buď je neprokazatelnost magie dána její subjektivní povahou a tudíž nikdy nebude prostředky objektivně zaměřené vědy prokazatelná – budiž, nebo magie měřitelná (tj. prokazatelná) je, ale věda nemá v současné době nástroj, jak ji měřit (v budoucnu jej mít může) – taky budiž. Ale dohromady je to odporná urážka smyslu pro logiku. A opravdu nevěřím, že by se v tomto odstavci Cody pokoušel o cosi na způsob koanu… 😉

Reklamy

komentářů 8

Filed under Recenze

8 responses to “Dávný Obyčej – Sborník 2010 (recenze)

  1. Buď ti teď nerozumím, nebo jsi to celé nepochopil ty. To, že je něco subjektivní = neměřitelné. Z dnešního pohledu, teď a tady. Nicméně věřím, že časem se vyvinou metody, které to měřit dokáží. Nic nelogického tam nevidím.To proč se tam DO rozhodl zařadit můj článek je jejich interní záležitost, to hodnotit nehodlám, myslím, že by se k tomu měl vyjádřit někdo od nich. Ono a to se moc neví, ten sborník němel být pohanský sborník, ale soubor přednášek z festivalu Mystika.Ad Kyber magie … zkus na to nahlížet jako na nástroj, způsob jak nějak nekoncepčně zapůsobit.

  2. Cody, patrně nechápeš význam slova "nikdy". A co se týče zařazení do sborníku, to samozřejmě Tvůj problém není, nikde to ostatně ani netvrdím.

  3. To máš pravdu, tahle formulace není ideální, uznávám, že to pak zní nesmyslně. Díky za připomínku, do internetového vydání to upravím.

  4. Mob

    No i když pomineme ty vylučující se věty, tak sama ta formulace spíše připomíná vyjadřování okultistů v 19. století, kdy byly tyto argumenty kladeny jaksi naschvál dobové vědě asi v duchu – "však počkejte, vy nám ještě budete zobat z rukou". Zrovna chaosmagie tvrdí, že k tomuto sloučení naopak už dávno došlo…Jinak k článku k jako celku (četl jsem ovšem jen nějaké pdf, ne knižní podobu) – moc s tím spokojený nejsem – jen samotná ta definice magie v úvodu je úplně diletantská a argumentace typu "bullshit" – má sice v chm literatuře místo, ale tady to ukazuje spíše k tomu, že si to Cody prostě jen nenastudoval…

  5. Abogarth

    Ještě, že mi někdo poslal odkaz, jinak zase nic nevím :-)1. Bibliografie až na konci – taky mě to zarazilo, ale to už jsem neměla na starosti já, nýbrž ti co sborník připravovali.2. Ohledně bibliografie kompletně – nedávno jsem se na ní koukala … a ano, vypadá naprosto příšerně, bohužel, příště to bude lepší. Četba Lovecrafta mi vzhledem ke kontextu přišla víceméně samozřejmá, příště ho uvedu. Ovšem co se týká dalších spisů, Al Azif je tuším připisován Derlethovi, Rlyeh text je jeho volným pokračováním a De Vermis Mysteriis napsal Robert Bloch. Pochopitelně by tam mělo být uvedeno isbn a ostatní, dosti chabou omluvou mi je, že jsem v té době knihy měla jen v pdf postrádajícím tyto náležitosti.Moje přednáška navazovala na úvodní Codyho představení Necronomiconu a jeho různých verzí, proto přímo v textu sborníku nejsou uvedeny některé skutečnosti.http://en.wikipedia.org…Mysteriishttp://koubic-sytes.mysteria.cz…lhttp://www.koubic-sytes.mysteria.cz

  6. Lehce oponujiMyslím, že některé dojmy jsou… no prostě tvé dojmy. Recenze bych tomu neříkala. Spíš "co na to říká Kojot". Asi si to neuvědomuješ, ale tvoje tzv. recenze jsou šíleně subjektivistické, všechno vztahuješ k sobě, ke svým libostem a k tomu, nakolik tě něco chytlo, dokázalo přesvědčit a pod. "Dojmy čtenáře" nebo "dojmy po přečtení" by bylo přesnější. Mě na sborníku zarazily jiné věci – třeba úplně chybějící předmluva, profil sdružení, jeho činnosti a podobně. očekávala jsem něco jako ročenku. Textu Abogarth nemám, co vytknout. Je to *experimentální praxe* založená na moderním necronomiconském mýtu. Codyho článek považuji osobně za nejlepší. Zajímavá je poznámka, že autor textů o otherkinech nešel s kůží na trh. No, myslím že to nepadlo ani na živé přednášce, zaslechla jsem jenom nějaké řeči že je padlý anděl a vím, že moderuje české fórum na toto téma. Beru si z toho ponaučení, že až se konečně dostanu k sepsání svých tezí o vampirismu, dodám osobní příběh (tzv. vyznání neboli svědectví!)

  7. No, já bych asi uměl napsat i "profesionálnější" recenzi, ale tady mě nic nenutí – a asi se do toho nechci nutit ani já sám. Je to blog a proč nepsat o dojmech. Jo, chybějící předmluvu bylo záhodno zmínit, to je fakt. Ono tam toho chybělo víc. Já ty texty v podstatě přece většinou pochválil, alespoň co se obsahu týče. Jen trvám na tom, že pro tištěný sborník prostě měly být doladěné…

  8. Přidávám se k dojmologiiMoje dojmy si PT čtenářstvo může přečíst zde: http://tasselhof.com…-obyceje.php