První zkušenost se Salvia divinorum aneb Kterak jsem se nepustil

V noci ze včerejška na dnešek jsem poprvé vyzkoušel Salvia divinorum a byl to opravdu otřesný, leč velmi poučný, zážitek, o nějž by bylo škoda se nepodělit.

Nejprve jsem provedl svíčkový rituál, v němž jsem požádal duchy, aby ke mně skrze šalvěj promluvili. Poté jsem v kuchyni vložil do zapůjčeného krásného velkého bongu asi půl gramu desetinásobného extraktu Salvia divinorum, zapálil jej tryskovým zapalovačem, vdechl množství kouře a držel jej v plicích předepsanou půlminutu. Bong stál na židli. Měl jsem v úmyslu jej poté postavit na stůl. V kuchyni bylo rozsvíceno, po vykouření šalvěje jsem chtěl zhasnout a nechat svítit pouze svíčku na stole a i tu případně sfouknout.
No, a pak to byl hukot – doslova. V jednu chvíli jsem držel v plicích kouř a v dalším okamžiku jsem se křečovitě držel stolu, měl pocit, jakoby se mne strašlivá vichřice snažila odvát temnotou někam pryč, kdosi mi hlasitě mluvil do ucha a já měl strach o ten zapůjčený dost drahý bong, protože jsem nevěděl, jestli je ještě na té nestabilní otočné židli nebo na stole. Měl jsem pocit, jako bych byl mezi dvěma světy, slyšel jsem hučení a pokud bych to měl audiovizuálně přirovnat k nějaké filmové scéně, pak by to byl přechod do „astrálu“ ve snímku Noční hlídka. Intenzivně jsem cítil, že mi vynechává paměť a něco se dělo s kauzalitou – předtím a potom, příčiny a následky, byly nějak popletené. S nejvyšším vypětím se mi podařilo sednout si na židli. Uvědomil jsem si, že je v kuchyni zhasnuto a bong je na stole, ale nepamatoval jsem si, že bych zhasínal či bong na stůl dával. Nicméně mě to trochu upokojilo. Účinky přicházely ve vlnách. Opět se mě něco snažilo uchopit a odnést někam jinam. Křečovitě jsem držel petflašku s vodou a napil se. Držel jsem se jí jako nějakého pevného bodu v točící se a vibrující realitě. Přemýšlel jsem, zda dokouřit zbytek šalvěje v bongu, nebo zda ji vysypat. Nakonec jsem ji vykouřil a sfoukl svíčku doufaje, že snad konečně přijdou nějaké obrazy. Pak ale zase přišel ten vítr, který mě chtěl odvát a já jsem se instinktivně dopotácel k vypínači a rozsvítil. Trochu to polevilo – světlo, zdá se, skutečně zeslabuje účinek salvinorinu. Poté jsem odešel do pokoje a usadil se do křesla. Nevím proč, ale zapnul jsem počítač. Chvíli jsem civěl na monitor a zase jej vypnul. Seděl jsem v křesle a křečovitě se držel. Pak jsem vytáhl z knihovny I-ťing a vrátil se s ním do kuchyně. Účinek šalvěje začínal slábnout. Vzal jsem balíček tarotových karet a vytáhl tři. Pamatuji si z nich dvě – Vůz a Královnu holí. Měl jsem hroznou chuť vrátit se do reality. Zapálil jsem si (normální) dýmku, ale neměl jsem z kouření žádný pocit. Jako bych ani nekouřil. Snědl jsem trochu jogurtu. Svět kolem mě pořád ještě vibroval, ale věděl jsem, že „jízda“ už je u konce. Nějakou dobu jsem jen tak seděl a pak jsem uklidil bong a šel si lehnout. Dlouho jsem ale nemohl usnout a nakonec jsem si vzal prášek na spaní. Ráno… no, dobře: po poledni… jsem se probudil v naprosto normálním stavu a rekapituloval, co se vlastně dělo. Lucienne řekla, že podobné zážitky měla, když jí spontánně vystupovala z těla a já myslím, že to je ono. Šalvěj mi nabídla možnost astrální cesty, ale já byl jako člověk, který má skočit z velké výšky a dostane strach. Křečovitě jsem se držel reality a nedokázal jsem se „pustit“. Samozřejmě to nebylo vědomé – byla to zcela instinktivní reakce.
Zajímavé bylo, že mi droga žádným vnímatelným způsobem neměnila osobnost. Stále jsem měl pocit, že jsem sám sebou a mění se jenom svět kolem. Nemyslím, že bych v tom stavu mohl být sobě či dokonce okolí jakkoli nebezpečný. Šalvěj také nevyvolávala vůbec žádné příjemné pocity. Bylo to úplně jiné než v případě lysohlávek – tam ke změně světa a psychiky docházelo jaksi zpětnovazebně. Jakoby psilocybin nějak připravoval duši na vstup do jiného světa a ten přechod byl navíc pozvolný. Zažil jsem na lysohlávkách téměř úplné rozpuštění ega a rozhodně to nebyl traumatizující zážitek (znám lidi, pro které však ano). Salvinorin s duší nic nedělá – prostě ji popadne a snaží se ji přenést někam jinam. Alespoň tak se mi to jevilo.
Závěr je celkem jasný: Lépe se připravit a nějakou dobu před dalším experimentem se šalvějí vhodným způsobem cvičit. Tenhle první „skok“ se nevydařil, ale jak víme z Matrixu, první skok nezvládl ani Neo… Což mi připomíná: Vzpomínáte si na tu scénu, kdy se Neo od Morphea dozví pravdu o světě, propadne panice a chce ven? Tak něco z toho v mém zážitku také bylo. Myslím, že tam byly i věci, které jsem si nedokázal zapamatovat – například co mi říkal ten hlas.
Salvia divinorum kouřená jako extrakt je rozhodně velice potentní psychonautický nástroj, nicméně je asi pravda, že se nikdy neujme jako rekreační droga. Je otázkou, nakolik v mém případě umocnila její sílu antidepresiva, která beru, nicméně mně připadl desetinásobný extrakt jako extrémně silný a raději nebudu ani pomýšlet na to, že jsou k mání i dvaceti a čtyřicetinásobné extrakty…
Abych náhodou neporušil nějaký ten zákon o šíření toxikomanie: Opravdu mohu s klidným svědomím říci, že pokud byste chtěli Salvia divinorum užít z toxikomanických pohnutek, nijak zvlášť si to neužijete…
Reklamy

komentářů 8

Filed under Zkušenosti s drogami

8 responses to “První zkušenost se Salvia divinorum aneb Kterak jsem se nepustil

  1. Být sám sebouÚvodem musím potvrdit platnost posledních odstavců. Šalvěj opravdu není něco, co by člověk podstupoval rád a často. Jen máloco je dál od pojmů "rekreační droga" nebo "party droga" než tohle.Půl gramu 10x extraktu je docela velká dávka. Spoustě lidem to změnilo vědomí mnohem víc. Některým až po několika pokusech. Opatrnost je na místě, šalvěj je nevypočitatelná.Asi bych souhlasil s tím, že salvinorin "s duší nic nedělá", ale s "pocitem, že jsem sám sebou" je to dost komplikované. Já jsem se stal na chvíli součástí končetiny nějakého podivného hmyzovitého stroje. Ne, to jsem se špatně vyjádřil. Nebyl jsem to JÁ ve smyslu moje aktuálnní já a aktuální tělo. Prostě jsem existoval jakožto součást toho stroje odjakživa a vůbec jsem netušil, že by tomu někdy někde bylo jinak, že jsem měl nějaký jiný život, že jsem jenom jiná forma života pod vlivem látky ovlivňující vědomi. Těžko se to vysvětluje. Nevěděl jsem ani nic o žádné šalvěji. Z mého úhlu pohledu jsem v tu chvíli opravdu BYL sám sebou – byl jsem součástí hmyzího stroje a nepřišlo mi na tom nic zvláštního, podivuhodného ani děsivého. Nic divnějšího jsem nikdy předtím ani potom nezažil, ale to mi došlo až po pár minutách, když začal účinek polevovat. A přitom jsem byl z vlastního pohledu celou dobu "sám sebou". Jen význam těch dvou slov se měnil společně s podstatou mého bytí.Žádám čtenáře, aby toto brali jako varování. Pro experimentátory skálopevně přesvědčené o jediné pravé skutečnosti mohou být návraty z jiných možností existence děsivé. Děsivější než zážitek samotný. A mé zážitky byly ještě pořád jedny z mírnějších.A to jsem se nezmínil o jiných formách zážitku, kdy vyplouvají na povrch dávno zapomenuté obrazy, představy, myšlenkové pochody a záblesky neverbální paměti z dětství – a nebo se to tak alespoň jeví. Takže ani jako "superúniková" droga šalvěj nefunguje. Označení "velice potentní psychonautický nástroj" je přiléhavé. Pro tyto účely je však dle mého názoru vhodnější žvýkání čerstvých listů, protože nástup není tak drtivý a účinek není tak silný, zato zážitek trvá déle a poskytuje tak více možností. Ale pořád to není nic, co by si člověk užil a těšil se na příští experiment.

  2. No, já se na ten příští experiment docela těším, ale já jsem dost divnej člověk. Nejprve se ale budu věnovat psychické přípravě. K tomu vyplouvání věcí z dětství – ano, bylo to tam, pravda! Jen se mi to nedaří uchopit slovy…

  3. snesuleccos, ale na tohle bych nervy neměl … dík za exkurz, bohatě mně to stačilo 😉

  4. Ještě něcoKojot: Varování byla určena spíš náhodným čtenářům. O tebe strach nemám :-)A byl tam i pocit důvěrně známé všednosti dosaženého stavu? Něco jako pocit návratu domů, ale jinam a více domů než domů? Opravdu se to špatně vysvětluje, jazyk nestačí.Gomba: A to už bys alespoň tušil, do čeho jdeš. Ale představ si chudáky, kteří si v novinách přečtou (nebo v TV slyšeli), že šalvěj je "něco jako legální marihuana" a s touto představou to (často někde mezi lidmi) vyzkouší 😉

  5. strojmir

    Extrakt jsem nezkoušel, o žvýkání čerstvých listů platí co zde bylo napsáno, je to pozvolné a delší a ne tak silné. Houby byly pro mě vždy silnější, ale o mimořádné síle extraktu nemám nejmenších pochyb. Člověk od kterého jsem kdysi sehnal řízky šalvěje, zkušený experimentátor po zkušenosti se zvlášť silným extraktem vlastní výroby (je biochemik) na šalvěj zanevřel.

  6. No, extrakt je prostě silný deliriogen. Mám v úmyslu postupně vyzkoušet 5x extrakt i 20x extrakt 😉 A sháním i řízky, na botanic.cz stále nejsou a mám šikovnou kamarádku, která by byla ochotna S. divinorum pěstovat. Pak bych vyzkoušel i žvýkání. Nepěstuješ ji? A pokud ano, neposkytneš kousek na rozmnožení? 😉

  7. strojmir

    V tom nebude problém, domluvíme mailem.

  8. Super, díky. Ozvu se.