Psychosomatika (nejen) u deprese

Když už jsem se zde opět rozepsal o depresi, zmíním jednu oblast, které jsem se myslím v žádném ze svých článků dosud plánovitě nezabýval – psychosomatiku (nejen) u deprese a to, čím se podobá a čím se odlišuje od hypochondrie (i když i ta může být příznakem deprese).

Deprese není jen porucha nálady, je to nemoc celého těla a je často provázena fyzickými bolestmi a potížemi. Daly by se připodobnit třeba ke svalovým a kloubním bolestem při chřipce, spojeném se ztuhlostí určitých svalových partií, zvláště šíjových, což dodává nemocnému typicky depresivní “skleslý“ vzhled (svěšená hlava, stažená ramena). Mimochodem: Je fakt těžké se v tomto stavu narovnat. Tam je ovšem souvislost s depresí celkem jasná, i když u některých pacientů byla deprese diagnostikována poté, co navštívili lékaře právě kvůli problémům se zády.

Pak jsou zde ovšem i rafinovanější somatické projevy, které se – nejen dle mé vlastní zkušenosti – objevují často tehdy, když se člověk snaží nebrat depresi na vědomí, zatínat zuby, snažit se ji přeprat atd. Odborná literatura hovoří o larvované depresi, což je deprese, která si jakoby hledá cestičku jinudy – konkrétně přes tělo. Pak se mohou objevit všemožné příznaky: Dušnost, bolesti u srdce, úporné bolesti hlavy atd., které jsou sice “jen“ psychosomatické (doktoři vás ujistí, že máte srdce v pořádku, netrpíte astmatem a nemáte nádor na mozku), ale to na jejich intenzitě a nepříjemnosti nic moc nemění. V této chvíli se láme chleba: Pokud jste hypochondr, tak doktorům neuvěříte, budete žádat další vyšetření, nebo se případně na chvíli uklidníte, potíže poleví, ale později se zase vrátí a vy si opět budete připadat ve smrtelném ohrožení tou či onou chorobou. Pokud nejste hypochondr, tak akceptujete fakt, že potíže souvisejí s potlačenou depresí či jsou (v lepším případě) reakcí na přepracování či projevem nějaké úzkostné poruchy, a pokusíte se podniknout adekvátní kroky – zmírnit tempo, odpočinout si, navštívit psychologa a pokusit se odhalit, čemu bráníte, aby se to přirozeným způsobem ventilovalo atd.

Jako ponouknutí k napsání tohoto článku posloužil záchvat dušnosti a bolesti na levé straně hrudníku, který právě prožívám. Vzhledem k tomu, že jsem neměl tendenci volat záchranku a že pokládám za nanejvýš pravděpodobné, že se jedná o psychosomatickou reakci na mé dnes intenzivně prožívané obavy z budoucnosti, mohu myslím směle prohlásit, že hypochondr nejsem 😉

Psychosomatické projevy duševních nemocí, neuróz či třeba stresu rozhodně nejsou něčím, co bychom měli bagatelizovat. Mohou být stejně nepříjemné jako ty somatické a někdy není snadné je od sebe odlišit, proto je rozhodně v pořádku nechat se pro jistotu vyšetřit a vyloučit možnou vážnou nemoc. Pokud je tato vyloučena, je dobré se zamyslet nad tím, co nám vlastně tělo říká, k čemu nás vyzývá, a pokud možno se podle toho zařídit.

komentáře 2

Filed under Deprese a spol.

2 responses to “Psychosomatika (nejen) u deprese

  1. Kojote, to je dobře napsané.Jen v realitě si myslím je ještě spousta lékařů, kteří berou "buď infakt nebo hypochondr" a přesně tu příčinu, o které píšeš, nevidí, nezmíní, možná si myslí sami pro sebe…

  2. Karolína

    Asi by se mělo tesat do kamene nebo minimálně vydat v tištěné verzi MF, neboť (v kontrastu s názorem nominka) to lékaři vědí, jen se nechtějí nechat pacientem zažalovat, že je považuje za "cvoka" (to jest navrhl psychiatrii), místo aby jim dal ty léky na srdce a poslal na rehabilitaci se zády…