Stručně o magických teoriích

„In this book it is spoken of the Sephiroth and the Paths; of Spirits and Conjurations; of Gods, Spheres, Planes, and many other things which may or may not exist. It is immaterial whether these exist or not. By doing certain things certain results will follow; students are most earnestly warned against attributing objective reality or philosophic validity to any of them.“ Aleister Crowley, LIBER O VEL MANVS ET SAGITTAE

Stále znovu se objevují diskuse o tom, jak je to s energiemi v energetickém modelu magie, s bytostmi v modelu démonologickém, jestli není psychologický model zastaralý, protože pracuje s překonanou psychoanalytickou koncepcí atd. Proto je třeba vyjasnit, k čemu tyto modely či teorie slouží a co dle mého názoru určitě nejsou.

Aleister Crowley tedy odmítal vyvozování jakýchkoli poznatků o světě či filosofických důsledků v souvislosti s magickou praxí. Magie je subjektivní a zčásti intersubjektivní záležitost, která nemůže, alespoň dle mého názoru, k jakémukoli objektivně platnému poznání o světě. K hledání a nacházení objektivních poznatků je uzpůsobena věda, nikoli magie. Proto každý, kdo se pokusí na základě zkušenosti s magickým vytvářet hypotézy s nárokem na objektivní platnost, zákonitě vytvoří jen další z mnoha pseudověd. Takové počínání je dle mého názoru ztrátou času a matením lidí…

Magické teorie či modely (v poslední době především démonologický, energetický, psychologický a informační, případně “metamodel“) neříkají nic o tom, jak “to“ doopravdy je, neříkají nám nic objektivně platného o světě. Je třeba tyto modely chápat jednak jako pomůcky sloužící k uspokojení racionální složky lidské duše, aby nám při magické práci dala pokoj, jak o tom píše Jozef Karika, jednak jako společný jazyk lidí praktikujících magii sloužící k verbálnímu uchopení pocitů a zkušeností s magickým konáním souvisejících. Z praktického hlediska mají význam instrumentální, protože celkem slušně slouží k předvídání budoucí (ovšem jen subjektivní nebo nanejvýš intersubjektivní) zkušenosti. Vzájemně si tyto modely částečně odporují a je zjevné, že žádný z nich nemůže být objektivně platným popisem světa.

Pokud budeme mít na vědomí tento charakter magických teorií, můžeme je v praxi celkem dobře používat, hovořit a psát v jejich intencích, a dokonce i vytvářet jejich modifikace či vymýšlet modely zcela nové, pakliže budou funkční, ale nenalhávejme si, že se v nich nachází nějaká jiná než pragmatická pravda.

Za sebe mohu říci, že nemám ponětí o tom, jak “to“ doopravdy je a funguje – a nemyslím, že se praktikováním magie k nějakému objektivnímu poznání doberu. Jistě se dozvím leccos zajímavého o sobě a o tom, co je pro mě osobně důležité, možná to bude něco, co bude zajímavé a použitelné i pro další lidi, ale nebude to objektivní a dle vědeckých kritérií testovatelné poznání. Nutno říci, že mi to vůbec nevadí – plně mně postačuje, že “to“ funguje. Mrkající

Reklamy

komentářů 5

Filed under Magie-mystika-víra

5 responses to “Stručně o magických teoriích

  1. Catalessi

    Inu, Tegtmeierovo téma 4 modelů už si přisvojil Veselý, nicméně co se týče cenzora ega, zřejmě Karika a potažmo Ty čerpáte z náhledu Sherwinowa, Tegtmeierova a Spareova (který se netajil svou inspirací v Tau, buddhismu a zenu).Nezbývá než si zde opět muset udělat reklamu s tím, že právě vycházející "Praktická sigilická magie" představí jak Sherwinův model vědomí, tak i Tegtmeierův (theléma je stejně více mystika a reflektuje spíše minulost, než to, co můžeme nazývat moderním čarodejnictvím/magií a čeho je čelním představitelem Spare, který se víc hodí k tomu, jak se to dělá dnes). Díky prostudování této knihy, kde je toho mnohem víc než "jenom" sigila, snad nebudeme opět objevovat Ameriku. Co však postuluje navíc k tomu oblbnutí cenzora (kterým jsme stejně jenom my sami) Sherwin, Tegtmeier a Spare, je to, že nám tyto modely umožňují kontakt se světem, strukturují nám naši realitu, a učí nás svým svébytným pohledem myslet realitu(Lévi-Strauss)= organická víra (AOS).

  2. Na knížku se moc těším a nepochybuji, že mě obohatí. Určitě napíšu i recenzi.

  3. Matúš

    Kojot,myslím, že som už z môjho pohladu všetko relevanté napísal na cybertempli, takže tu len stručne zopakujem.To, že niečo funguje nie je žiadnou zárukou efektivity. Ak americký indiáni obetujú každý mesiac pannu slnečnému božstvu aby zaručili, že aj na budúci mesiac každý deň výjde slnko, tak im táto technika rozhodne funguje – to slnko naozaj výjde. Ťažko by som však takúto stratégiu považoval za efektívnu, keďže zbytočne stojí generácie mladých dievčat život a efektívnejšia stratégia je dostupná. Ten slogan, ak mi to funguje niet čo riešiť, je totálny nezmysel a samozrejme ani tí čo ho hlásajú ho neaplikujú, ale dodatočne používajú aspoň do určitej miery occamovu britvu. Ja som navrhol reflektovať occamovu stratégiu a doviesť ju do dôsledkov. V tomto okamihu už tie modely nie sú rovnocenné, ale niektoré sú jednoduchšie a efektívnejšie a oplatí sa ich uprednostniť.

  4. Matúši, já netvrdím, že všechny modely jsou rovnocenné co do stupně efektivity. Určitě jsou některé efektivnější a jiné méně efektivní. Rovnocenné jsou jen v tom, že žádný z nich není objektivně pravdivý, že jsou instrumentální, nikoli realistické, povahy.

  5. Matúš

    A tvrdil som niekde opak?Crowley tiež myslel efektivitu a nie "len fungovanie" aj keď z toho výroku to samozrejme nie je jasné (a ja som ho citoval aby som poukázal na niečo iné),ale keď napríklad porovnával kabalu a budhizmus v Liber XVIII tak uprednostnil kabalu ako systém práve preto lebo bola jednoduchšia.