Mít se na koho obrátit

Představte si, že byste měli kupříkladu problém s nevychovaným sousedem a podali byste na něj stížnost generálnímu tajemníkovi OSN. Absurdní představa, viďte? A přesto se dennodenně lidé obracejí se svými problémy na Boha

…Boha s velkým B, tedy na někoho/cosi, kdo/co má co dělat s Universem jako celkem. Vlastně mezi vaším sousedským sporem a generálním tajemníkem OSN je mnohem menší propast, než mezi vámi a Bohem. Bůh je skvělým námětem k filosofování, teologování, kontemplování a dalším podobným bohulibým (budiž; Bohulibým asi fakt ne) a ducha povznášejícím aktivitám, ale rozhodně ne k modlitbě za cokoli, co nějak souvisí s normálním životem na planetě Zemi, byť by šlo o život vašeho vlastního dítěte. Vážně. Bůh s velkým B vám nepomůže, protože, pokud existuje, zabývá se záležitostmi takříkajíc koncepčního charakteru. Budete-li mít kliku, vezme to za Něj nějaký bůh – nebo taky ne.

Celou tu dezinformaci ohledně toho, že je možné Boha o něco prosit, vypustili do světa židé a rozšířili křesťané (muslimové jsou v tomto na rozdíl od nich spíše fatalisté). Nicméně křesťanům postupně došlo, že Bůh není tak úplně tím pravým, na koho se obrátit, chceme-li, aby nám nechcípla koza (nebo aby chcípla sousedovi). Takže pěkně polyteisticky vybudovali pantheon svatých, přiřkli jim příslušné kompetence (často analogické na daném území uctívaných pohanských božstev) a pak se k nim modlili. Správný přístup, tak to má být! Jenže pak přišla reformace, zavrhla katolické (respektive pravoslavné) světce, degradovala Marii z mateřské bohyně na pouhý nástroj Kristova zrození a umožnila vznik kapitalismu (jak správně rozpoznal Max Weber). Ono také protestantům nezbylo, než se spolehnout sami na sebe, když neměli žádná vhodná specializovaná božstva (i když podvědomě zjevně vytvářejí distinkci mezi jednotlivými členy Svaté trojice, kdy přistupují k Duchu Svatému jako k rezervoáru magické síly a k Ježíši jako k božstvu bližšímu než Bůh Otec, tento vývoj od striktního, často predestinačního monoteistického fatalismu k náznaku polyteismu je dost možná zákonitý).

Přemýšlím, zda nevytvořit Sdružení pro šíření polyteistické osvěty. Té je totiž v dnešní době třeba více než kdy jindy. Lidé si žijí ve své nekonfesní víře v Něco tam nahoře, nemají žádné povědomí o tom, jací bohové jsou k dispozici a jaké mají kompetence, a pak jim třeba unesou dítě a oni se začnou modlit k Bohu, což je chyba, protože Boha to opravdu nezajímá. A přitom tady máme tolik možností! Lidem z křesťanského, respektive katolického či pravoslavného, prostředí mohou pomoci svatí či andělé a archandělé, dobrou volbou jsou bezpochyby hinduistická božstva, která se již do značné míry internacionalizovala, marní nejsou ani buddhové a bódhisattvové mahájánového a vadžrajánového buddhismu, nesmírně efektivní jsou vúdúističtí respektive húdúističtí loa. Dle mých referencí se osvědčují i germánská božstva, přeci jen se k nim lidé vracejí už poměrně dlouho, na rozdíl od božstev slovanských – komunikace s nimi je už o něco vyšší level.

Ale především – nečekejte, až přijde průšvih. Informujte se, studujte, budujte oltáříky dokud je čas. Budete se pak mít na koho obrátit.

Reklamy

komentářů 5

Filed under Magie-mystika-víra, Opuštěné myšlenky

5 responses to “Mít se na koho obrátit

  1. Protestanti ,aniž by si to uvědomovali ,řeší tento problém tím ,že se modlí spíše k Ježíši než k Bohu s velkým Bé. Ježíš je mnohem konkrétnější ,má svoji lidskou stránku a rozumí proto lidským starostem lépe než Jehova. Ačkoli ho křesťané považují za jakousi součást Boha s velkým Bé ,má Ježíš mnohem blíže k těm svatým ,nebo bódhisattvům.

  2. @Miky: Dobrý postřeh. Díky!

  3. @Miky: Doplněno do článku. Ještě jednou díky za doplnění.

  4. Člověk, o jehož náboženských motivacích má pro nás cenu něco říkat, tzn. člověk "západní", se totiž potřebuje modlit k něčemu, čemu může implicitně říct "hele, kámo, víš, já bych potřeboval…", tzn. k něčemu, co nabývá alespoň hrubých antropomorfních rysů. Jak to mají řekněmě obyvatelé ohňové země, nebudu spekulovat, vzhledem ke svému odporu ke komparativnímu studiu "náboženství", které je beztak umělou a ve své podstatě falešnou kategorií:) Těžko tedy říci, do jaké míry lze identifikovat řekněme indické bohy s křesťanskými svatými, a do jaké míry si naopak my vytváříme obraz těch bohů podle křesťanských svatých. Co ale považuji za nepředstavitelné je, aby se Evropan začal modlit "nejvyšší prapůvodní sílo, obdařená dokonalou inteligencí, jenž jsi nezbytnou podmínkou všeho bytí, víš, na mě se toho teď v práci navalilo hodně…" Mimochodem, podobná myšlenka mě kdysi napadla při četbě Eliadeho: Co když ten tolik vychvalovaný "monoteismus" není tím vychvalovaným vrcholem evolouce, ale naopak slepou větví, kdy člověk podléhá klamné představě, že tomu nejvyššímu praprincipu vesmíru něco je do jeho rodinných problémů?:)

  5. @Allegor: Dobré postřehy.