Mimozemšťané, konspirace a prozření: Gnostický mýtus naší doby

Χριστός ἀνέστη! Ἀληθῶς ἀνέστη! Christus resurrexit! Resurrexit vere! Kristus z mrtvých vstal! Opravdu z mrtvých vstal! To je stále ještě velice nosné mytologéma v naší kultuře, ale už ani zdaleka ne jediné. V dnešní, tzv. sekulární, společnosti působí jiné, řekl bych, že již mnohem silnější, mýty, které úspěšně soupeří s těmi starými. Uvědomme si, že mýtus je vyprávěním, které je přijímáno jako pravdivé. Pokud již takto přijímáno není, například v podobě některého z řeckých mýtů, stává se příběhem s nespornou historickou hodnotou, ale není již skutečně živým mýtem.

Dobrá, to není tak docela pravda: Stále může působit v našich snech, ovlivňovat naši obrazotvornost a může mít i značný terapeutický potenciál, ale není to živý a velkým množstvím lidí sdílený mýtus, jako je tomu například v případě Kristova zmrtvýchvstání.

Jenže v případě Kristova zmrtvýchvstání už dochází k tomu, k čemu docházelo již u starých Řeků: K erozi mýtu, tedy ke zpochybnění doslovnosti mýtického vyprávění. Mnozí teologové již hovoří o tom, že se jednalo o duchovní událost či používají složitou hermeneutiku a snaží se celou událost uchopit jako symbol, spíše než jako něco, k čemu skutečně došlo v reálném světě. Pociťují před mýtem, jemuž jsou povinováni věřit, cosi jako rozpaky. Nutno dodat, že množství teologů takové rozpaky naopak necítí a snaží se naroubovat historickou realitu na biblický mýtus. Nicméně skutečně lze pozorovat jistou erozi biblických mýtů a to navzdory skutečnosti, že, zvláště v USA, stále významné množství lidí věří v doslovnou pravdivost Bible, nejen co se příběhu o stvoření týče. Nicméně biblické mytologémy erodují tváří v tvář vědeckému poznání již několik staletí a lze očekávat, že tento proces bude i nadále pokračovat. Budou se objevovat stále sofistikovanější interpretace biblických příběhů, které budou výpověď o vnější realitě stále více transformovat ve výpověď o realitě vnitřní, jako je tomu například v jungiánských interpretacích mýtů a pohádek. Nutno dodat, že možná právě tím se mýtus stane něčím, co doopravdy napomůže rozvoji lidské duše. Možná, že mýtus musí být, podobně jako sigilum v chaosmagii, vědomě “zapomenut“, aby mohl působit zevnitř. Možná, že právě to bude oním dlouho očekávaným druhým příchodem Ježíše Krista, přinejmenším v té variantě, v níž se vrací „jako zloděj v noci“. K tomu však povede ještě dlouhá cesta, neboť stále ještě existuje významné množství lidí, kteří tento příběh uchopují jako živý mýtus, tedy jako něco, co se týká vnější reality a historických událostí. Upozorňuji, že hovořím o euro-americké kultuře, v mnoha jiných kulturách (islám, hinduistická náboženství, buddhistická náboženství…) působí jiné silné mytologémy (a částečně ovlivňují i kulturu naši) a jejich osud závisí na tom, nakolik v těchto kulturách zapůsobí vliv evropské racionality. Přestože lze hovořit o ztrátě mýtického sepětí se světem, jedná se dle mého názoru o proces, který není vlastní jen moderní civilizaci – k erozím starých mýtů došlo v minulosti vícekrát.

Nyní se ale vraťme k tématu této úvahy, tedy k mýtům současným. Jaké mytologémy nacházíme v současném kulturním milieu? Než se pustíme do jejich sumarizace, shlédněme nyní krátký animovaný film vytvořený autistickým chlapcem, jenž mne k napsání tohoto článku inspiroval:

Nuže, co nám ve své čistotě toto dítě, tím spíše, že je postižené, že je svatým bláznem, sděluje?

Máme zde mýtus o dítěti vládnoucím magickou silou, jež se vzepřelo svým falešným rodičům a jalo se realizovat svůj úděl a potenciál (Harry Potter; srovnej thelémského Hóra, božské dítě jež se ujalo vlády nad tímto světem a vystřídalo svého otce, umírajícího boha Osirida), mýtus o existenci mimozemšťanů (zde chápaných jako nepřátelských, ale existují i mýty o dobrých mimozemšťanech), mýtus o ovládání lidí skrze čipy. Pak se zde ještě objevuje starý mýtus o elixíru života a zmrtvýchvstání, který je ale podán ve vědeckém a nikoli magickém rámci. Obecně lze říci, že vědci v současných mýtech figurují jako ambivalentní, tj. mocné, ale nevyzpytatelné entity, které mohou pomáhat i škodit. Věda je obvykle v současných mýtech, a ano, věda je mýtickým motivem a zaslouží si v tomto směru religionistickou pozornost, chápána jako cosi mysteriózního, obtížně pochopitelného „nezasvěcencům“ a tudíž vzbuzujícího podezření.

Přidejme ještě mýtus, který se v chlapcově příběhu vyskytuje implicitně: Konspirační mytologéma o existenci zlovolných entit usilujících o vládu nad světem, což může být buď tajná společnost mocných („Ilumináti“) usilující o „Nový světový řád“, nebo mimozemšťané, případně obojí (vzájemně spolupracující). V současné době bývají tito mocní, celkem logicky, spojováni s USA coby supervelmocí a dětský autor tuto skutečnost reflektuje.

Mýtus, který se v příběhu nevyskytuje, ale je v naší společnosti dosti silný, je mýtus o nějaké variantě konce světa. To samozřejmě není nic nového, apokalyptická očekávání se táhnou dějinami jako červená nit. Může jít buď o mýtus o fyzickém konci lidstva způsobeného nějakou katastrofou, nebo mýtus o transformaci (často jen části) lidstva skrze nějakou významnou duchovní či dějinnou událost, případně o kombinaci obojího. Tento mýtus může mít například podobu příběhů o tajemné planetě Nibiru, jež se cyklicky (starý a mimokřesťanský motiv!) vrací a způsobuje katastrofy, případně se aktuálně projevuje ve formě očekávání spojených s rokem 2012 (jsem docela zvědav, jak bude po roce 2012 tento mýtus dále transformován).

K tomu přidejme gnosticky laděný mýtus o člověku, který vlastním úsilím prozří a pozná pravou skutečnost a získá zvláštní schopnosti, aby pak osvěcoval ostatní a bojoval proti zlu – viz Matrix nebo ostatně i toho Harryho Pottera – což je mýtické schéma, které se svým životem snaží realizovat kde kdo.

Všimněme si, jak tyto mýty ovlivnil novodobý materialismus: Z duchovních bytostí, andělů a démonů, se staly bytosti fyzické – dobří a zlí mimozemšťané. Stejně tak se objevuje myšlenka, že bohové ve skutečnosti byli (nebo jsou) pokročilé mimozemské bytosti, což je mýtus, který je dobře vystižen v knihách Ericha von Dänikena. Také víra v zázraky bývá odívána do vědeckého pláště. Celkově lze říci, že mytologicky transformovaný vědecký jazyk soudobé mýty do značné míry prostoupil (k celkem pochopitelné nelibosti vědců).

Pokusme se to shrnout do stylizovaného příběhu (a jde pochopitelně o jednu z mnoha variant):

V dávných dobách přicházely na zem mimozemské bytosti, které lidi naučily kultuře a technickým dovednostem, případně se dokonce na vývoji člověka podílely. Tyto bytosti se poté vzdálily a ponechaly lidstvo svému osudu. Lidé to, co se naučili, zčásti zneužili (viz mýtus o jaderných zbraních v Mahábháratě a pochopitelně stále populární Atlantidu), zčásti zapomněli, a vzpomínky na tato setkání s mimozemšťany zůstaly uchovány v překroucené podobě v mýtech různých národů. Tyto bytosti jsou vnímány jako poněkud ambivalentní (pomohly vývoji lidstva, ale jejich záměry jsou nejasné až podezřelé), jak se ostatně na mýtické postavy sluší a patří, případně jsou rozdělovány na bytosti působící pozitivně a bytosti zlovolné.

Mimozemšťané, buď ti původní nebo jiní, často znázorňovaní jako tzv. Šedí, už delší dobu vyvíjejí podezřelé aktivity na Zemi a v jejím okolí, experimentují na lidech, které čas od času unášejí, a konají různé nepochopitelné věci (například tzv. mrzačení dobytka). Mimozemské síly se ale rovněž projevují skrze různá znamení, jako jsou například kruhy v obilí, přičemž je možné, že v tomto případě jde o jinou sortu mimozemských bytostí, jež mohou být lidstvu nakloněny příznivě a snaží se mu pomoci.

Existuje spiknutí mocných tohoto světa, jehož kořeny sahají dlouho do minulosti, a které může být založeno na spolupráci se zlovolnými mimozemšťany (alternativně se Satanem). Spiklenci usilují o vládu nad světem a používají pokročilé technologie, jež rovněž mohou pocházet od mimozemšťanů. Světovláda má být založena na principu kontroly obyvatelstva skrze čipy. Spiklenci rovněž mají záměr snížit počet obyvatel planety Země, například prostřednictvím očkování či geneticky modifikovaných potravin. Do celé záležitosti jsou zapleteni vědci, kteří mohou na díle zla spolupracovat buď vědomě, nebo jsou zmanipulováni. Lidé jsou programováni skrze popkulturu, do spiknutí jsou zapleteni i slavní a vlivní umělci. Existuje snaha mocných zastřít před lidmi pravou realitu (viz Matrix, Akta X…).

V blízké budoucnosti nás čeká apokalyptická událost, jež bude spjata s nějakou katastrofou či sérií katastrof, a která bude spojena s pokusem zlých sil o převzetí kontroly nad světem. Lidi je třeba osvítit, aby tomuto scénáři zabránili, o což se snaží spousta lidí a možná i dobří mimozemšťané prostřednictvím poněkud nejasných zpráv, jež je třeba správně interpretovat (zmíněné kruhy v obilí). Není zde žádný Bůh ani jiná síla, která by v průběhu této apokalyptické události mocensky intervenovala ve prospěch lidstva (jako je tomu ve Zjevení Janově), lidé sami musejí prohlédnout a zvítězit nad silami zla (gnostický motiv).

Docela chmurný mýtus, co říkáte?

Pěkná ilustrace:

Samozřejmě, že tento mýtus má mnoho různých variant a bývá také propojen s tradičními křesťanskými mýty, především s Apokalypsou, například v názoru, že ony čipy, jejichž prostřednicím budeme ovládáni, jsou „znamením Šelmy“, bez něhož nebudou lidé moci nakupovat ani prodávat. Propojen s evangelikálním křesťanstvím má pak mýtus o Novém světovém řádu vyústění v tradičních intencích (vrátí se Kristus a porazí Satana). Podobně přebírají některé mytologémy z tohoto mýtického okruhu i muslimové a propojují je s islámskou eschatologií.

Nutno dodat, že opravdu existuje množství jevů, jež nejsou uspokojivě objasněny, a které mohou být – a bývají – takto interpretovány. Lidé vůbec rádi hledají vysvětlení, jakékoli vysvětlení, věcí, jež nechápou, a zařazují je do svých mytologických schémat (včetně tzv. „skeptiků“ a jejich mýtu, že to, co se vymyká možnostem vysvětlení v rámci aktuálního vědeckého konsensu, je vždy podvod). Soudobé mýty uspořádávají skutečnost tak, jako všechny živé mýty, a takto uspořádaná skutečnost je pro věřícího zcela reálná a bude za pro ni ochotně bít do roztrhání těla. Všimněme si, že na rozdíl od starších mýtů, především pochopitelně křesťanského mýtu o Kristovi, nejsou povětšinou tyto moderní mýty uchopovány teologicky (s čestnou výjimkou některých thelémských a okultních autorů, a také Junga a jeho následovníků), je jim věřeno doslovně. Jedná se totiž o mladé, čerstvé mytologémy, které ještě nestačily erodovat.

Mimochodem: Zvláštním fenoménem je resuscitace dávno zerodovaných pohanských mytologií soudobými novopohany. Ti ovšem musejí hned od začátku začít s interpretací, neboť, jak předpokládám, jim nevěří jako doslovnému popisu reality. Tato skutečnost mimo jiné brání jejich většímu rozšíření, nebudou-li významně transformovány, jako tomu bylo u germánské mytologie v souvislosti s nacistickou ideologií (tam nicméně nedošlo k přejetí celého pohanství, ale pouze některých jeho motivů).

Otázka zní, co si náš svět s tímto gnosticky laděným mýtem o skryté skutečnosti, mimozemšťanech, zlovolné konspiraci a individuálním prozření počne. Může se na jeho základě vytvořit nějaký skutečný étos? Svým způsobem jde o znovuobnovení gnóze a jejímu rozšíření do takových rozměrů, o nichž si starověk mohl nechat jenom zdát. Centrem zájmu je člověk, který se musí vzepřít osudovým silám, prozřít, přidat se na správnou stranu v boji mezi silami světla a temnoty a změnit realitu vlastním úsilím. To je bezpochyby silný duchovní impuls, který by ovšem měl být kultivován, jinak se stane posedlostí a zatemněním mysli.

Samozřejmě, že v postmoderní realitě existují i další, alternativní, mýtická schémata, jaké nabízí například Stanislav Grof, psychedelické hnutí, různé okultní a magicko-filosofické sytémy (theléma, posttheléma, Voudon Gnosis a novodobé gnóze, antroposofie, Castaneda…), některé formy buddhismu, tantrismu atd., jež jsou rovněž založeny na gnostické myšlence prozření, ale více pracují s duší, jsou subtilnější a nabízejí konkrétní techniky, jak dosáhnout poznání „pravé reality“. I tato schémata jsou laděna gnosticky, nejsou však ani zdaleka tak prvoplánová jako výše rozebíraný mýtus. Také ovšem nejsou pro každého, nedisponují tak silným potenciálem doslovnosti, jako výše popsaná víra.

Závěrem jen stručně k tomu, jak je to „doopravdy“. To pochopitelně nevíme. Ve světě se odehrává spousta věcí a naše zvnitřněné teorie, popperovsky řečeno, rozhodují o tom, co pozorujeme, jak to pozorujeme a jak to interpretujeme. Myslím, že člověk by si měl uvědomit, že existuje více možných pohledů na tutéž skutečnost, přičemž interpretační rámec či „mapa reality“ je právě jen nástrojem, určitou optikou či „mapou“, nikoli realitou samotnou…

Reklamy

komentářů 10

Filed under Filosofie a religionistika

10 responses to “Mimozemšťané, konspirace a prozření: Gnostický mýtus naší doby

  1. Břetislav

    Díky!Pěkný článek, psaný s erudicí někdejšího adepta religionistiky!Co se mýtu týče, snad bych si jen dovolil doplnit, že ono vyprávění,které je přijímáno jako pravdivé, se krom toho zpravidla vztahuje k těm nejzazším otázkám bytí…

  2. Taky děkuji!Ohledně těch nejzazších otázek bytí: Je ovšem otázkou, co je těmi otázkami míněno. Pakliže je takovou otázkou otázka po povaze světa a místě člověku v něm, pak ano. Ale to slovo "nejzazší" mi trochu nesedí – zní to až příliš filosoficky či mysticky a mýtus nutně nemusí být (a v dějinách obvykle nebyl) filosoficky či mysticky hluboký (ale jeho interpretace taková být samozřejmě může).

  3. Allegor

    Mýtus (držíme-li se současných antropologických poznatků) samozřejmě většinou odrážel spíš sociální situaci, případně podle některých teorií k ní mohl tvořit alternativu. K "nejzažším otázkám bytí" se vztahuje snad podle té hypotézy, že mýtus vzniká zpětně jako podklad/vysvětlení rituálu, což snad někdy také může platit.

  4. Břetislav

    Ano, máš pravdu, chtělo by to lepší slovo. "Nejzazší" je jen ad hoc převodem vzešlým z Tillichova "Ultimate Concern". Možná by stačilo jednoduše říct "základní otázky bytí", ale v tom se zase poněkud ztrácí ona naléhavost…

  5. Allegore, docela by mě zajímal Tvůj názor na tento článek – coby aktuálně studujícího a tudíž v tom proudu jsoucího religionisty. Díky.

  6. Allegor

    Nějak odborně tyhle moderní mýty nesleduji:)Ale řekl bych, že pokud uvažujeme o klasickém mýtu jako o modelujícím určité reálné sociální vztahy a představujícím jejich "ideální" (či zidealizované) řešení, tak tohle je mýtus netypický, blížící se právě gnostickým spekulacím. Spíš bude asi podporovat tu hypotézu, podle níž mýty často popisují "alternativní realitu". Možná by se to dalo sice popsat jako napětí mezi socioekonomickou elitou ("židozednáři" a "širokým lidem", ale nevím nevím). Ostatně, naráží se už na problém se samotným zařazením do kategorie mýtu, který se často definuje jako vyprávění určené pro společenské elity, zatímco tohle je záležitost nejširší společnosti, tzn. z tohoto úhlu spíš folklór. A zase může přijít protiargument, že dneska se už všichni dostali na sociální/ekonomickou úroveň dřívějších "elit"…atd.

  7. Mýtus jako vyprávění pro elity? S tím jsem se ještě nesetkal. Tedy jasně: Vždy byly mýty, které byly spíše pro elitu, a mýty rozšířené mezi širokými vrstvami obyvatel, ale že by mýtus byl výhradně záležitostí elit? To se mi nezdá. Na tomto je zajímavé, že jde o gnosticky laděný mýtus, který není pro elity (což stará gnostická vyprávění byla), to jo. Ale mluvit o mýtu takto obecně? Lidé si přece vždy vyprávěli příběhy o bozích – bohatí i chdí, vzdělaní i nevzdělaní… Napiš prosím víc o tom, jak to myslíš. Díky.

  8. Allegor

    Já tady spíš reprodukuji některé definice, které se v akademických kruzích objevují a které právě takhle odlišují mýtus od folklóru. Neříkám, že se vším souhlasím.Je to ale myšleno asi tak, že "mýtus" je ucelené vyprávění s nějakým jasným syžetem a týká se zpravidla "vyšších" záležitostí; často oslavuje příslušníky nejvyšších vrstev, jako třeba Rígsthula zrození Jarla nebo Romulus a Remus zakladatele města. Předpokládá se, že taková vprávění byla reprodukována v těch vyšších vrstvách, mezi "šlechtou", bojovníky atp. Ale jsou to samozřejmě hypotézy vycházející z nějakých antropologických modelů, více či méně podložených.

  9. Aha, takže jde o distinkci mýtus x folklór, už se chytám, díky. Mně to připadá asi spíš zastaralé – tvrdit, že "lepší lidé" měli něco lepšího (mýtus) a plebs jen "obyčejný folkór". Ale to bude asi i mým současným spíše levicovým smýšlením ;-)V rámci této distinkce bych tedy psal spíše o folklórních představách než o mýtu, ale v zásadě mi to rozdělení připadá umělé a zbytečné. Vždyť to, co bylo jednu dobu mýtus elity, bylo posléze označeno (křesťany) jako pohanství (v původním pejorativním vyznění toho slova). A to, co bylo pověrou a folkórem spodiny a otroků, se stalo mýtem elity (křesťanský mýtus). Je to asi o úhlech pohledu. Ale díky za námět k zamyšlení.

  10. Allegor

    Fundovaně by o tom určitě povykládal třeba docent Blažek nebo magistr Cigán:)