Tři kruté příběhy (recenze)

Tři kruté příběhy jsou první knihou z edice Pevnost, kterou jsem četl, a – jak uvidíme – minimálně z jedné třetiny jsem nebyl zklamán, neboť důvodem, proč jsem si knížku pořídil, byl autor druhého krutého příběhu, nadějný český spisovatel Jan Hlávka. A právě kvůli jeho novele má smysl číst tuto recenzi a následně si knihu zakoupit.

Ale začněme popořádku. Kniha obsahuje tři novely tří českých autorů, jejichž společným jmenovatelem má být, krutost, zacházení do extrémů a léčba naivity drsnou realitou. Podívejme se tedy, nakolik kniha splňuje očekávání, jež vzbuzuje:

První příběh, Rudovous: Vábení dračího srdce, z pera Jakuba D. Kočího je zasazen do hyborského světa stvořeného Robertem E. Howardem. Děj se odehrává dlouho po Conanově smrti a sledujeme v něm komplikovaný souboj svalnatého bojovníka, Vaniřana Walhelma, s ďábelským čarodějem Jetrikem. Ono nemá moc smysl se o této novele rozepisovat, už proto, že vlastně ani nevím, jak dopadne, protože jsem její četbu cca ve dvou třetinách znechuceně vzdal. Je tam sice několik zajímavých nápadů, ale jako celek je to prostě špatné: Je to špatně napsané, místy to působí jako parodie, ale není to legrační, tím textem jsem doslova klopýtal a žasl, že něco takového vůbec někdo vydal. Stylistika hrozná, děj nepravděpodobný, aktéři se chovají stupidně, prostě literární odpad. Na nic obzvlášť krutého jsem tam nenarazil a jediným extrémem byla extrémní nečitelnost textu. Takže čtenáři doporučuji, aby, pakliže si knihu pořídí, přečetl pouze první dvě stránky novely – a jestliže shledá, že mu tento styl nesedí tak, jako nesedí mně, neztrácel další četbou čas.

Druhý příběh, Vyrovnání Jana Hlávky, je zasazen do světa Star Treku, konkrétně na pozadí diplomatických šachů mezi Federací a Romulanským impériem. Hlavní hrdina, Tomas Edden, je profesionální tajný agent s temnou minulostí, jež je čtenáři postupně odkrývána, a rozhodne se vykonat velkolepou pomstu na těch, kdo mu v minulosti ublížili. Sledujeme dva paralelní děje – události, jež z hlavního hrdiny, někdejšího čestného a Hvězdné flotile oddaného muže plného ideálů, učinily bezcitné monstrum, a pomstu tohoto monstra, přičemž krutosti a extrémů se zde nadějeme v míře vpravdě vrchovaté. Protihráčů má Edden více, ale prim hraje profesonální mučitelka, Romulanka Sagot, jež je vpravdě fascinující – autor ostatně už prokázal, že interesantní ženské postavy opravdu umí!

Nejsem trekkie, tedy skalní fanoušek Star Treku, i když jsem se na seriál i filmy z tohoto sci-fi světa díval rád. Nemohu proto posoudit, nakolik je autor přesný co se kanonických reálií týče, a ani to pro mě není podstatné. Ten příběh ostatně nevyžaduje žádnou předběžnou znalost těchto reálií, je zcela autonomní a bude srozumitelný i čtenáři, který zůstal Star Trekem nedotčen. To, co je zřejmě posunem oproti kanonickému Star Treku, je skutečnost, že zde nenajdeme – ovšem s výjimkou hlavního hrdiny před jeho proměnou – žádné čestné muže a ženy bez bázně a hany vydávající se tam, kam se člověk dosud nikdy nevydal, ale spíše cynické pragmatiky, manipulátory, bezskrupulózní lháře, machiavellistické politiky a další podobné existence, jež známe spíše z našeho světa než ze zidealizované startrekovské budoucnosti lidstva. A to se mi moc líbilo!

Hlavní hrdina mi připomíná Michala Harvana, ústřední postavu Karikovy knihy Ve stínu mafie (kterou (nejen!) Janu Hlávkovi vřele doporučuji, bude se mu líbit – stejně tak doporučuji Jozefu Karikovi právě recenzovanou novelu!). Stejně jako Harvan je i Tomas Edden člověkem, který vstupuje do života jako idealista a končí jako netvor, přičemž Edden dotahuje zlo do krajností, o nichž si i Harvan může pouze nechat zdát (nu, dlužno říci, že má také mnohem lepší technické zázemí!). Na konci, poté, co dosáhne svého vyrovnání, se pak setkává s absurditou prázdnoty, jež byla s tou nenasytnou černou dírou v jeho duši neodmyslitelně spojena. Bravo!

Vyrovnání je excelentní, dokonale promyšlená, výborně napsaná, strhující a zneklidňující novela, jež patří k tomu nejlepšímu, co jsem v posledních letech četl. Vše, s čím se tam setkáme, je psychologicky uvěřitelné – a právě proto z toho textu běhá mráz po zádech. Není tam nic samoúčelného. Jan Hlávka provádí chirurgicky přesný řez a odkrývá ty nejtemnější hlubiny lidské duše…

Musím říci, že se nesmírně těším na Hlávkovy další knihy, zatím jsem četl pouze jeho díly ze série Agent JFK, jež patří k tomu nejlepšímu, co bylo v rámci této série napsáno, a doufám, že se od něj dočkáme dalších děl a dalších pozoruhodných povahokreseb. 99 stran, jež Vyrovnání v knize zabírá, za těch necelých 140 korun rozhodně stojí. Ale je zde ještě třetí krutý příběh – a není vůbec špatný…

Třetí příběh, [PrintScreen] Osvícené myši, napsal Richard Šusta a pojednává o betatesterovi počítačových her, jenž si říká Osvícená myš a který naváže na dálku vztah s dívkou, jež od něj přejímá hlášení o odhalených chybách v testované hře a která se stylizuje do démonky jménem Rakev. Postupně se však ukazuje, že ve hře je ještě něco dalšího… Jak jsem již předeslal, není to vůbec špatné. Čtenář se seznámí se světem testování her i se světem hráčů LARPů, tedy her „naživo“, jiskření mezi hrdinou a dívkou má šťávu a nakonec autorovi odpustíme i to, že příběh je poněkud nevěrohodný, že stylistika místy pokulhává, a že je občas zbytečně popisný. Není to žádná velká literatura, rozhodně se to nedá srovnat s novelou Hlávkovou, o nějaké krutosti nemůže být ani řeči, stejně jako o drsné realitě – vždyť je to vlastně romantická a adolescentní love story (a mimochodem není to fantastika), ale bavilo mě to a čas strávený četbou, na rozdíl od času stráveného louskáním Kočího příběhu, rozhodně nepokládám za ztrátu času. Nicméně doporučuji čtenáři číst tento příběh až nějakou dobu poté, co stráví Vyrovnání (ledaže by akutně potřeboval přijít na jiné myšlenky), protože ten kontrast v kvalitě by požitek z Šustovy novely zbytečně umenšil.

Co říci na závěr? Naprosto nechápu, jak mohl někdo dát tyto tři příběhy do jedné knihy, jak v nich mohl nalézt nějaký společný leitmotiv. Bylo by mnohem lepší, kdyby Šustova novela vyšla časopisecky, Hlávkova samostatně knižně (těch 99 stran už by snad na sešitové vydání stačilo, případně mohla být doplněna o další autorovy povídky) a ten Kočího paskvil strašil někde ne internetu. Nicméně kniha je taková, jaká je, a rozhodně stojí za pozornost nejen milovníků literární fantastiky.

KOČÍ, HLÁVKA, ŠUSTA. Tři kruté příběhy. Praha : Epocha, 2011. 238 stran. 137Kč.

Reklamy

komentáře 3

Filed under Recenze

3 responses to “Tři kruté příběhy (recenze)

  1. Allegor

    Tak ta první novela mě odrazuje už reáliemi (hrdinská fantasy epika fakt ne), druhá mě odrazuje taky reáliemi (nic proti Star Treku, není špatný, ale nemám rád díla zasazená do reálií jiných děl), nicméně věřím, že to Hlávka napsal hodně dobře. Třetí by mě lákala asi nejvíc, ale když píšeš, že je to "love story"…vyžaduju přeci jen něco drásavého nebo minimálně zneklidňujícího.

  2. Allegore, Star Trek, podobně jako třeba ten hyborský svět či Cthulhu mythos, je prostředí, které už se stalo veřejným majetkem, není to "prostředí někoho jiného" o nic víc než náš reálný svět či jeho různé mutace. Podstatný je vždy příběh a hrdinové. Sebeoriginálnější prostředí je na prd, pokud se v něm pohybují paňácové. Jako člověku, který se učí psát, bych ti to Vyrovnání obzvláště doporučil jako studijní literaturu! Ještě mě napadá: Začínající autoři se často soustředí právě na to prostředí, vymýšlejí třeba i docela zajímavé věci, ale uniká jim příběh a postavy…Pro ostatní: Viz zajímavou diskusi zde:http://www.karika.sk…autorov.htmlTa třetí novela by tě asi bavila, ale je to prostě jen slušná četba do vlaku bez nějakého přesahu.

  3. Allegor

    Vím, jaká se Star Trek legenda, sám jej mám docela rád, jen mi přijde zasazování děl do světů Lovecrafta, Howarda…Star Treku takové zvláštní. Pořád mám pocit, že autor by měl psát buď o realitě, nebo si vymyslet svět vlastní. Nepřebírat. Ale to je o osobním pocitu.