Kterak jsem nebyl Bůh

V devadesátých letech jsem byl mladý a hloupý. Dnes jsem o nějakých dvanáct až osmnáct let starší a obávám se, že ne o moc chytřejší, ale něco jsem cestou pochytil ohledně jisté záležitosti týkající se toho, zda jsem či nejsem Bůh, a rád bych se o to podělil; třeba to někomu o dvanáct až osmnáct let mladšímu pomůže nemotat se tak dlouho v luciferských pastičkách na nedočkavé duchovně hledající myši.

To máte tak – byl jsem mladý, hloupý, nevyzrálý a s nadšením jsem četl spisy Ladislava Klímy, Aleistra Crowleyho či Heinleinova Cizince v cizí zemi (později také vypjatě individualistickou mystiku Carlose Castanedy), tak či onak se zaobíral tím, o čem psal Klíma jako o deoesenci či egodeismu, a přijímal za svou větu “Není jiného boha než člověka.“ z Crowleho Liber OZ. (Odbočka: Nezaměňovat s mým satanistickým obdobím – pojetí člověka jako boha v laveyánském satanismu není spirituální, ale pragmatické.)

Byla to chyba. Tím v žádném případě nechci říci, že se jedná o a priori scestné přístupy, to v žádném případě! Pouze jsem dospěl k závěru, že podobné přístupy jsou pro začátek příliš luciferské (ve steinerovském smyslu) a u lidí, kteří jimi začínají, místo aby jimi končili, vedou k petrifikaci ega. Alespoň v mém případě tomu tak rozhodně bylo. Kdybych v té době pozorněji četl Nietzscheho, možná by mi došlo, jak nevyzrálý na takový přístup jsem a kolik se toho snažím přeskočit, abych už už byl u cíle. Nehledě na to, že jsem to celé nadmíru intelektualizoval, což mi ostatně vydrželo ještě dalších deset let – až do léta 2010.

Možná jsem se na té cestě i někam dostal a něčemu porozuměl, nicméně, jak tomu dnes rozumím, jsem musel celou tuto cestu kompletně dekonstruovat a začít znovu. Proto mé ateisticko-laveyánské období, které mi samozřejmě bude předhazováno ještě dlouho lidmi, jenž nechápou, že Self, bytostné Já, Prapodstata, ví lépe než já, co se zbloudilou duší…

Ani náhodou jsem nepřekonal dualitu, nevyřešil jsem thelémskou rovnici 2=0, a nemám, a nikdy jsem neměl, právo hovořit o Bohu tímto způsobem. Takže teď pěkně pokorně kloním hlavu před Pánem Bohem, pěkně po buberovsku, tedy ve smyslu Já a Ty, a nepletu se do věcí, do nichž se mi plést nepřísluší.

Otázka zní, byly ty roky naplněné přebývám v bublině vlastního ega vůbec k něčemu dobré? Ale ano, jistě, že byly. Vždyť i ve vědě platí, že cenná je i odhalená slepá ulička, nejen velký objev. A kdo ví, možná jsou všechny uličky slepé, jen na konci jedné z nich někdo otevře dveře…

Reklamy

komentářů 15

Filed under Magie-mystika-víra

15 responses to “Kterak jsem nebyl Bůh

  1. K tomuto se náramně hodí tento SNOPův postřeh:‎"SNOP (Grimoar 3.5.2011): situace balonku v podloubi: Balonek chce letet co nejvyse, ale zasekne se o klenbu. A kdyz mu nekdo rekne – to jdes ale blbe, to musis dolu, zpet k zemi! – tak ho bude povazovat za blazna. Pritom bez rozbiti problematickych konceptu, i kdyby existovalo nejake pochopeni definitivni, nejlepsi, vubec se neotevre moznost k nemu doletet."

  2. oxymoron

    hledaniJa take sezdal, ze zivotni filosofii ani magii se clovek od jinych nenauci. Jedinym efektivnim ucitelem je pro nej samotna zivotni zkusenost. Knihy jsou fajn, ale zit se podle nich neda. Jak se rika "boha v kostele nehledej, lec ve vsem zivem" :)) Osobne jsem nikdy na zadne sve obdobi nezehral. Vsechny byly zkusenosti, ALE pri pohledu zpet je mi jasne, ze mohly trvat omnoho kratsi dobu, kdybych lepe vnimal zivotni krizovatky, ktere by mne posunuly dal. V cloveku zmena nabizena odjinud obcas vyvola odpor nebo i obavu. Je docela svazujici byt umanuty na nejaky konecny stav :))

  3. Allegor

    Že nejsem bůh, to mi dojde po každém záchvatu panických úzkostí. Říkám si, že bůh, co se jednou do měsíce sesype na hromadu, by fakt nebyl moc božský.

  4. vera

    Dřív jsem byl namyšlený. Dneska už nemám chybu :-)))). Dobrý, obdivuju čím vším a jak jsi prošel. Připadá mi sice zvláštní že si vždycky musíš hned vylepit příslušné bohy…proč tak okatě a pateticky. Je pak jednodušší vysvětlovat své postoje, když se za něco schováš? Nejde to vzdát se všech jmen, a žít jen podle svých principů a zákonů? 🙂 Rady jiných nepomáhají, pokud není člověk nazrálý. Ale pro lásku k někomu se může stát ledacos:-)

  5. Vero, chyb mám pochopitelně spoustu, nikde netvrdím opak. Neustále překvapuju sám sebe tím, jak hloupě se v některých situacích chovám a nedaří se mi to změnit, i když teoreticky vím, jak na to. Nicméně to, že zveřeňuji na tomto blogu své "zápisky z cesty" za chybu nepokládám, je to můj způsob, jak si ujasnit myšlenky, dát jim nějaký tvar. Samozřejmě, že bych si to mohl psát jen tak pro sebe do nějakého deníčku, ale to by pro mě nebylo dost motivující, navíc na blogu se čas od času objeví zpětná vazba, která mě někam posune. Ad to "vzdát se všech jmen, a žít jen podle svých principů a zákonů" – a četla jsi ten článek vůbec? Vždyť v něm píšu, že přesně o to jsem se nažil a nebyl k tomu dost zralý. Takže ještě jednou: Snažil, cca od roku 1993 do roku 2010, více různými způsoby, a bylo to předčasné. Nevím, co přesně myslíš tím "vylepit příslušné bohy". Jaké bohy tu vylepuji? Kde? Jak příslušné? Příslušné komu nebo příslušné čemu? (Když už ironie, měla by dávat smysl.)Ad "patetický" – ano, souhlasím, ten článek patetický je. No a?

  6. katolík

    no joKaždej si musí tu svou cestu poctivě prošlapat sám….Ono i poněkud "mimózní" období v životě mívá svůj smysl, při zpětném pohledu vidíme že mívá…..JEdnak mám možnost porovnat kam až jsme došli, a něco jsme si i tímto obdobím odžili….a překonali.

  7. petr

    cestaslepec ve slepé uličce…je to smutný konec?NENÍ!on totiž projde zdía za ní-NOVÉ VIDĚNÍ!!@…………..

  8. vera

    Chyby jsou příjemné, dokonalost studí:-) Neměla jsem v úmyslu být ironická, jen mírně zvědavá. Vidím cestu, kterou jsi šel, a docela smekám. Patetické místo je pro mne tam, kde mluvíš o lásce k bližnímu, nějak je jí tam moc, po předchozí satanské přísnosti:-). Taky mě trochu překvapuje, že se skláníš před Bohem… čekala jsem že se zbavíš nutnosti oslovovat to co nás přesahuje, že se přetavíš do jakéhosi buddhistického bezbožného klidu. Ale to je zase moje chyba, něco očekávat.

  9. Vero, já teď asi potřebuji nebýt v tom tak nějak zenově sám 🙂 Neberu to jako nějaké definitivní dogma, ale právě teď je to pro mě asi ta nejlepší cesta. Ono to dozajista souvisí i s tím paktem s Duchy húdú – pokud začneš pracovat tímto způsobem, tak nemůžeš jít plnohodnotnou zenovou cestou, aspoň se mi to tak jeví. Nelze se oprošťovat, žiješ-li v symbióze. A na té symbióze nic měnit pochopitelně nehodlám.

  10. Milan

    V tomto případě nelze než se Samem souhlasit.

  11. Spiritualista

    Po čase jsem se zase podíval na Tvůj blog. Všiml jsem si tu nových dotazníků a taky definice "Kdo je Kojot". Tak přidávám pro inspiraci ještě jeden odkaz na jeden test, podle kterého člověk pozná, kam patří filozoficky. Včera jsem si ho dával, a myslím, že mě zařadil zcela správně. Tak třeba to někomu pomůže k lepšímu sebepoznání (a získání další nálepky :-))http://philosopherswheel.com….htm

  12. Díky za tip. Vypadá to zajímavě, ale musím počkat, až se dostanu k nějaké tiskárně. Taky by to mohl někdo udělat jako vyklikávací…

  13. barča

    Skoro vypadá, že té cesty litujete. Myslím, že Vaše cesta Vám dala a dává mnohé – zkušenost, prožitky, potkal jste na ni spoustu zajímavých lidí a mnohé se Vám událo. Co se Vám nyní jeví třeba jako zbytečné, nebo, že něco bylo „špatně“, nebo „přešlap vedle“ za nějaký čas to třeba uvidíte v úplně jiném světle. A pokud jste si to prožil opravdu na dřeň, tak Vám to skutečně bylo zapotřebí. 🙂

  14. barča

    Kojot „Ani náhodou jsem nepřekonal dualitu, nevyřešil jsem thelémskou rovnici 2=0, a nemám, a nikdy jsem neměl, právo hovořit o Bohu tímto způsobem. “Vy jste nikdy nebyl zamilovaný? Kdy 2 lidé splynou v jednu bytost a tak trochu se navzájem rozpustí jejich ega? Ať už je Bůh v duchovních knihách interpretován různě – myslím, že představuje jednotu.

  15. Nelituji. To ne, nechtěl jsem aby to tak vyznělo.ZD dokonalé splynutí: Vlastně asi ne. Něco, co se tomu blížilo, možná ano. Něco jako demoverze. Třeba jako zážitek s lysohlávkami, to byla taky dobrá demoverze. Ale něco chybělo. Nebo jsem zapomněl. Nejspíš jsem ještě neměl tu čest s tou pravou.