Setkání na rozcestí

Legbovi

Stál na rozcestí a hleděl na vějíř cest před sebou. Nebyl v takové situaci poprvé, ale předchozí zkušenosti s rozcestími jeho neklid nikterak nezmírňovaly, stejně jako úporný pocit déjà-vu, jenž se mu vkrádal do duše. Bylo ráno, byla mlha, den první…

Na rozcestí je každý den dnem prvním, zvláště když cesty mizejí v mlze. Některé jsou krátké a slepé a plné pastí. Dají se přežít, něco člověka naučí, cesta zpět bývá nepříjemná. Jiné jsou dlouhé a bez návratu. Někdy po několika málo krocích, jindy až po mnoha letech putování, se zem za kráčejícím propadne a pak už nezbývá, než jít dál bez ohledu na charakter té cesty…

Stál na rozcestí a s každým dalším mělkým výdechem ztrácel odvahu. Uvědomoval si, že je sám sobě pastí, že je třeba se uvolnit a poddat se vůli boží či nevědomí, rozhodnout se a vykročit. Vydal se tedy k jedné z cest a spatřil starce s přísným pohledem, jenž mu šel naproti.

“Opravdu se chceš vydat touto cestou?“ zaskuhral stařec. “Chceš to, nebo si jen myslíš, že to chceš?“

Ochladilo se.

“Tak co mi poradíš?“ zeptal se starce.

“Nic,“ odvětil stařec. “To už by nebylo tvé rozhodnutí.“

Muž usedl na rozcestí a pohledem přejížděl jednotlivé možnosti. Od úst mu stoupala pára.

“Když tu budeš moc dlouho, zmrzneš,“ zasyčel mu stařec do ucha a posadil se vedle něj.

Mlha zhoustla a na stéblech trav se měnila v jíní.

Čas plynul. Muž se choulil do sebe a v hlavě se mu tvořila slova.

“Jestli si myslíš, že to vyřešíš tím, že o tom napíšeš povídku, tak tě ujišťuji, že nevyřešíš,“ utrousil stařec.

Muž vstal, nasbíral po okolí nějaké dříví a založil oheň.

1 komentář

Filed under Povídky a příběhy

One response to “Setkání na rozcestí

  1. oxymoron

    skvele!!!